Richard Bach: Jonathan Livingston Racek. Nebojte se ŽÍT!

SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA

Je málo knih, o kterých nevím co napsat, protože ve mně vyvolají dlouhé mlčení, v němž je obsažena všechna moudrost světa a všechna slova. A slova jsou málo.

Kultovní Jonathan Livinston Racek od Richarda Bacha je jednou z nich. V roce 1972 vynesla tato kniha autora na vrchol. A já, abych získala čas, než najdu slova, vypůjčím si autorova slova ze záložky…

„Chceš-li být šťastný, zjisti, co miluješ ze všeho nejvíce.

Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností.

Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. 

Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš, že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“

Zcela záměrně jsem zvýraznila ten zlomový moment – odvržení, zavržení. Období, kdy si připadáte jiní a také okolí vás vnímá jinak. Nehodíte se jim „do krámu“. Chvíle, kterou většina lidí nevydrží, začne o sobě pochybovat, o své cestě, o sobě samém, o své zodpovědnosti vůči ostatním – a tady umírá většina našich snů, představ a krásných plánů.

Také Jonathan Livingston Racek byl zavržen.

Proto, že odmítal létání používat jen k plahočení se za mrtvými rybami, zbytkami z rybářských lodí a bitkami o kus žvance. On chtěl létání používat, zdokonalovat, chtěl létat! A tak létal, příliš nejedl a jeho život se naplňoval radostí z nových dovedností.

Vidíte tu podobnost s životem jako takovým?

Žijeme, abycho se plahočili?

Žijeme, abychom žili?

Jak odvážnou myšlenku vložil Richard Bach již v roce 1972 do tohoto něžného mořského příběhu!!!

Racek byl opravdu vyhoštěn ze svého hejna.

Poté se rozplétají dějové linie, nad kterými jen užasle sedíte a vnímáte. Tady už se nedostává slov, protože se dotýkáte nejhlubší podstaty lidského bytí. Snad jen prozradím, že jak beznadějný byl začátek, tak nadějný je konec. Žádná romantická naděje, ale cesta, která by mohla být řešením i pro lidstvo. Stačí otevřít svá srdce.

Richard David Bach (23. června 1936) je americký spisovatel, jehož dílo je nenapodobitelné. Často se v jeho knihách píše o létání, ať fakticky či metaforicky, protože on sám létání miloval od svých 17 let. Jeho životní filozofií je naše nesmrtelnost, žití v mnoha životech, ve kterých se učíme a ve kterých máme dát zejména na naši „hravost“.

Jeho další knihy se dočkaly také velkých úspěchů, můžete si vybrat na letní prázdninové čtení pro chvíle, kdy toužíte po samotě. Stačí si jen vybrat „odstín“ příběhu, který vám je blízký:

Nikdo není daleko

Může nás vzdálenost opravdu oddělit od přátel? Když chceme být s někým, koho milujeme, nejsme vlastně už s ním?

Útlounká ilustrovaná kniha je přečtená za několik minut – a přináší nádherný pocit jednoty se světem.

Iluze

Jsme hraví, bavící se tvorové, vydry vesmíru. Nemůžeme zemřít, nemůžeme se zranit o nic víc,než se mohou zranit iluze na plátně. Ale můžeme věřit, že jsme  zranění do těch nejbolestivějších detailů, do jakých chceme. Můžeme věřit, že jsme oběti, zabíjené a zabíjející, zmítané štěstím a smůlou…

Most přes navždy

Jsme mostem přes navždy. Klenem se nad mořem, pro potěšení a vrháme se do dobrodružství, pro zábavu prožíváme záhady, volímem prohry, triumfy, výzvy a všemožné výhody, zkoušíme to znovu a znovu, učíme se lásce a lásce a LÁSCE.

Jediný

Nádherná milující fantazie, harmonie vědy a ducha: „Stejně tak jako svět nemusí být tím, čím se zdá, můžeme i my být něčím víc, než jsme zvyklí si myslet.“

Vydalo nakladatelství Synergie, 1999, www.synergiepublishing.com

Renata

[sexy_author_bio]