Travička zelená, to je moje potěšení

Vždycky na jaře, když se příroda rozdovádí v psychedelické škále barev a roztodivných tvarech květů, těším se ze všeho nejvíc na trávy. Přesněji řečeno traviny. Pochopím, kdyby mi některý z alergiků nemohl právě přijít na jméno. Nemohu si pomoct, traviny miluji. Alergik nejsem a tak si je užívám od jara do podzimu.  

I přestože nemohou soupeřit s elegancí kopretin, vůní fialek nebo rafinovaností divokých růží. Vypadají jako nedomrlé obilí, nevoní a fandí jim jen hlodavci. A já.

Když mi tchýně blahosklonně přenechala zahrádku, dožila se jistého zklamání.

Několik poměrně oblíbených trvalek jsem nahradila drnem travin. Neprojevila nadšení pro drobné nuance v odstínech listů jednotlivých druhů. Nepohnulo s ní ani mé barvité vyprávění o jejich budoucím objemu a výšce.

Zvlášť jedna favoritka, jejíž chocholaté květenství se nacházelo už první rok v úctyhodné výšce dvou a půl metru mi přirostla k srdci. Ten rok zmizelo z jejího okolí několik zvonků a čínské karafiáty. Naštěstí byla tuhá a zima a tak bylo vysvětlení nasnadě.

Další rok sežrala ještě několik lilií a bylo jasno.

Fascinuje mne jejich houževnatost.

Bohatým zdrojem nových roztodivných druhů je mi maminka. Jednou se pokoušela na zahrádce odrýpnout kousek trsu zebriny. Je to takový zebrovaný rákos s pevnými stvoly, které se většinou neohnou ani při vichřici.

Zato maminka napřed ohnula lopatku.

Motyka odskakovala jak od šutru, tak vzala rýč. Skákala na něm jak pominutá rosnička. Nic. Nakonec travina kapitulovala před krumpáčem. Naštěstí se chytla a tak nebudeme už muset opakovat ty humorné pohyby. Tentokrát bychom možná upřednostnily trhavinu před zahradním nářadím.

Jiná pruhovaná tráva mi zvlášť přirostla k srdci. Určitě ji znáte. Je to přesně ten pyžamový plevel, který se najde snad v každé zahrádce. Z většiny z nich je posléze i úspěšně odstraněn, protože jde o rostlinu vytrvalejší než vše ostatní, co na zahrádce roste.

Kolikrát je vytrvalejší než zahradník.

Tak tuhle krasavici jsem si pořídila dokonce ve třech mutacích.

Jednu, co dělá takový miloučký nenápadný koberec nízko u země. Jednu o fousek vyšší a pak skoro metrovou. Svůj trs zvětšují rok od roku diametrální rychlostí.  Jsou jak puberťák. Už si na ně chodí stěžovat sousedé.

Zvlášť jedna paní sousedka.

Veškerý volný čas věnuje hubení plevelů na záhoncích. Vlastně ani nevím, kdy ten plevel roste, protože u ní žádný nevidím. Jen pečlivě okopané kytinky a nakypřenou hlínu. Rozhodně nefandí mým kulturním travinám s naprosto nekultivovanou morálkou.

A tak jednoho dne pruhovaný plevel překročil hranice pozemku i dobrých mravů zahrádkářské kolonie. Pár dní na to vkročila sousedka k nám, kde byla orodovat za dodržování křehkého příměří a vytyčených hranic.

Byla velmi milá a slušná.

Doufala, že tato tráva se snad náletem či jiným nedopatřením uhnízdila na mém záhonku. Tedy očekávala, že poděkuji za upozornění na vetřelce a rázně zakročím travexem.

„No, rozrostla se, co jí tam nepřekážejí pivoňky,“ nechala jsem znát, že jsem v obraze.

„Ty byly krásný, zrovna jsem si říkala, kampak jste je přesadila,“ rozněžnila se sousedka.

„Nepřesadila jsem je, to ta tráva, normálně je vyhubila. To jsem ještě neviděla, je úžasná,“ nenechala jsem si vytratit frenetické nadšení z grimasy.

Faktem je, že letos se ji obzvláště daří. Přesto jsem vzala rýč pro udržení dobrých sousedských vztahů a kytince vysvětlila, kde má rajon.

Letos nehodlám zahálet.

Už jsem byla ve školkách a vyčíhla si několik nových objevů. Faktem je, že mi chybí ještě obří pampová tráva a několik drnů se zajímavým květenstvím. Nepohrdám ani lučními divokými druhy. Kytici kopretin prokládám směsí lipnice, kostřavy, psinečku. I ušlechtilé růže nebo vznešené lile namísto nevěstina závoje nejraději proložím klásky divokých lučních travin či barevnými listy okrasných trav ze zahrádky. Nevím proč, ale připomínají mi louku v létě víc než barevné květy či trsy mateřídoušky.

Na zahrádce všechno pučí a vyráží zdivočele ze země den za dnem.

Myslím, že za pár dní již bude definitivně rozhodnuto, co přežilo zimu a co posvačily expandující traviny. Několik gigantických krásek se probudilo k životu.

Letošní sezóna bude opět ve znamení boje o přežití pro zbytek květeny.

Už se těším. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]