ROZHOVOR: Škeble říční – “Ráda bych dožila svou průměrnou třicítku”

Ještě dřív, než se paní Škeble říční odebrala zpět do domovského potoka, odkud jsem ji s Davidem při tvorbě jezírka omylem odnesla, nedalo mi to a požádala jsem tuto přísně chráněnou dámu o malý rozhovor. Byla sdílná a velice ráda zapózovala i před fotoaparátem.

Moc mě těší, paní Škeble. Připravila jsem vám něco potočního planktonu, ale nevím, jestli jsem udělala úplně dobře.

Dobrý den, ale ano, vlastně budu ráda, protože mám docela hlad. Mojí hlavní potravou je opravdu plankton, který si hezky přefiltruji. Respektive filtruji vodu a to, co zůstane, a je to k jídlu, to sním.

Jste tedy úplně nemasožravý živočich?

Ano. Jsem mlž z čeledi velevrubovitých. Konkrétně skutečně škeble říční. Moje druhé jméno je Anodonta anatina. Nemám vůbec žádné zuby a to ani náznakem, takže mohu jíst jen to, co přefiltruji.

Jste vybíravá?

Jsem hlavně hrozně choulostivá na všechno chemické a dokážu žít a rozmnožovat se pouze tam, kde je čistá voda bez znečistění.

Jak se vlastně rozmnožujete? Jste hermafrodit?

Ne ne, my jsme odděleného pohlaví. Rozmnožujeme se pomocí oplodněných vajíček, kterých může být i kolem pěti tisíc.

Pane jo. To pak nechápu, proč jste ohroženým druhem, když máte tolik dětí.

Zdaleka nepřežijí všechny larvičky, které svůj první rok života stráví pěkně pod ochranou rodiče v místech, kde má žábry. Pak se často přichycují i na rybkách a to je právě problém, protože většina larviček nepřežije díky vám lidem.

Jak to?

Je těžké ochránit tak nicotný škeblí potěr před působením člověka, ať už mechanickým, nebo chemickým. A ta chemie, to tedy hlavně. Kdyby jen zemědělci s těmi jejich postřiky a hnojivy, pak lidé, co mají pocit, že potok je záchod, nebo snad nějaká skládka… je toho hodně, bohužel.

Vy dýcháte žábrami?

Ano, máme žábry, které takhle nemůžete vidět, a díky nim získáváme z vody kyslík. První, co se stane, je-li voda znečistěna, je právě problém nedostatkem kyslíku. To bych nerada rozváděla, jsem v celku citlivá na hovory o smrti.

To je jasné. A jak se pohybujete? Pohybujete se vůbec?

Ale samozřejmě. Pod lasturou mám velkou svalnatou nohu, pomocí které se odstrkuji po dně.

Mohla bych vás trošku vidět?

No tak ale jenom maličko, protože mám docela strach.

Vidím, děkuji… zajímavé. Nikdy jsem nohu od škeble neviděla. Máte moc pěknou nohu, depilovanou.

Díky. Na ní mám ještě kůži, ale ta je tenká a průhledná, tak nevím, zda ji vidíte.

Nevidím, ale to je jedno. Vaše lastura je velice slušivá, z jakého je vlastně materiálu?

Je to směs perleťoviny, to jsou ty drobné odlesky, co se vám asi zalíbily a pak z chitinu a vápence.

Moc pěkné. A kolika se dožíváte let, když máte dobré podmínky pro život?

Kolem třiceti let.

Tolik?? Tedy pardon, jenom mě to překvapilo.

Ano, tolik. Jsou mezi námi i seniorky, kterým je 45 let.

Když vás takhle držím, cítíte to?

Jistě. Jednak vím, že nejsem ve vodě, což mě dělá trochu nervozní a jednak mám kolem úst, tam, kde jsem pootevřena hmatové výrůstky, které jsou velice citlivé.

Jak trávíte zimu?

Jsme na zimu dobře vybaveny, a dobře snášíme i teplo. Jsme schopny přežít i 28 stupňů plus. Pokud je zima, přešoupu se pomocí nohy někam, kde nezamrzá voda, abych mohla dýchat. Tady počkám na jaro.

Mohu se zeptat, zda uvnitř, pod lasturou máte perlu?

Můžete a nemám. Nejsem perlorodka. Ta je ještě více ohrožena nežli já. Upřímně tady v Čechách, byla rodina perlorodek říčních kdesi u horního toku Vltavy, ale Bůh suď, zdali tam ještě jsou. Jinak jsou spíše v horách, ale jak říkám, málo. Nejvíce snad na Blanici, podle mých informací.

Rozumím. To je škoda. Může vás člověk chovat třeba v jezírku?

Čistě teoreticky ano, ale musel by nás přikrmovat a vůbec bych to ani raději nedoporučila, protože se může leccos stát … tedy za mě, já raději ten potok, protože jak asi sama víte, to je pak zajetí a to se nelíbí ani lidem, ani žádným živočichům. Tedy ani škeblím.

To úplně chápu, za chvilku jste zpět u rodiny. Je něco, co byste lidem ráda vzkázala?

Pokud jim to tedy vyřídíte, tak tedy, nejsem atrakce a živočich, kterého je třeba po objevení okamžitě strčit do umyvadla, nebo do zahradní nádrže. Jsem chráněný a ohrožený druh. Jsem dokonalým receptorem čistoty vody. Tam, kde mě člověk může spatřit, tam si může říct, tady jsem to ještě nestihl dokonale pohnojit. Nevím, co s touhle informací udělají ti, komu to vyřídíte, ale zkusila jsem to.

Jinak, každý jeden den zmizí z povrchu téhle planety nadobro jeden živočišný nebo rostlinný druh. A já bych velmi nerada byla dalším číslem v téhle blbé statistice.

Chápu a moc věřím, že nebudete. Velice vám děkuji za rozhovor a přeji hodně zdraví, hodně přeživších larviček a hodně štěstí.

Také děkuji a hodně štěstí i vám.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

S poděkováním paní Škebli říční

toho času snad spokojeně žijící

ve Velenském potoce za kostelem.