Spálili jste už za sebou někdy mosty?

á ano, jsem hotový palič, pyroman na slovo vzatý. A se smyslem pro detail. Když už zjistím, že se do třinácté komnaty nic nevejde a ani dveře nejdou zavřít, rupne mi v kouli a pak ji nejen vystěhuju, ale doslova oškrábu na cihly. 

Některá období a osoby u mne nenajdete ani na jedné jediné fotce natožpak v drobnosti na památku. Když už pálím, tak zkrátka dokonale.

Pomáhá mi to.

Určitě to znáte také. Většinou po rozchodu, kdy se ne a ne bolavé srdce zahojit, zjistíme, že jsme dospěli do bodu, kdy nelze vzpomínky jen umenšovat, bagatelizovat nebo je přebíjet novými, divočejšími.

Že zkrátka nedokážeme vykročit znovu s koulí na noze tak lehce, jak bychom potřebovali a představovali si.  Nebo vyrazíme a stále se ohlížíme na start nebo se v půli cesty vracíme. Z lítosti, strachu nebo nejistoty.

Nedokážeme najít směr a točíme se v kruhu jak drak na provázku, kterým zmítá podzimní vítr ze strany na stranu, ale chlapec dole na zemi drží provázek pevně v rukou a ne a ne pustit.

I psychologové se shodují na tom, že pálit za sebou mosty není vůbec od věci.

Když se nedokážete s přetrvávajícími pozůstatky minulosti naučit žít tak, abyste dokázali produktivně pokračovat ve svém dosavadním životě, je potřeba škrtnout sirkou…

Je to proces zdlouhavý a bolestivý.

Nikdy by vás do něj nikdo neměl nutit. Pokud máte partnera, který vás nutí odstřihnout jakékoliv náznaky jiného vztahu před vztahem s takovým nutičem, odstřihněte spíš jeho.

Je to žárlivý blb a moc kyslíku vám nikdy nenechá.

Někdy nás pálit mosty nutí bláznivá zamilovanost kvetoucí v nás. To je možná ještě horší případ. Poblouznění opadne a mnohé ztracené v nenávratnu nás může zpětně mrzet.

Proto je nejlepší pálit ve stavu klidu.

Tedy v klidu asi moc nebudete, když vás popadne potřeba utnout emoce a zbavit se svého stínu. Pokud možno byste to ale neměli dělat v okamžiku například nové lásky, nového místa, školy…

Zkrátka ve stavu, který se může lehce změnit nebo ochladnout. Nebo jako v případě stěhování, nové práce nebo školy.

V tu chvíli jsou pro nás vzpomínky chrámem.

Může v něm být neútulno, bouřlivo, ale pořád je jen a jen náš když prostředí kolem nás je nové, cizí a nepřátelské.

Jsou nám filtrem i azylem.

Palte v klidu a s rozmyslem. Dejte si čas dospět k takovému rozhodnutí. Od prvopočátečního pohrávání si s myšlenkou až k realizaci. Uvědomte si, čeho se chcete zbavit a čeho toužíte docílit.

Pak už nemějte slitování.

Odměnou vám bude pocit úlevy a nalezení klidu. Jako byste za parného letního dne podnikli výstup na vysoký kopec. Most pomalu dohořívá, vy stojíte na vršku kopce, odhazujete těžké zavazadlo a s bohorovným klidem se rozhlížíte daleko do krajiny na všechny strany.

Víte, že tam ten bágl nenecháte, ale rozhlédli jste se a víte, že cesta dolů, byť s ruksakem,  je vždy rychlejší a hlavně si vyberete, kterou stranou seběhnete.

Omlouvám se za trochu krkolomné přirovnání, ale momentálně mám v zorném poli jednu pěknou vyhlídku z takového kopečku a ještě popadám dech.

V rámci zachování vlastní energie a duševní svěžesti jsem škrtla pod jednou ovčí lávkou.

… spáchala jsem atentát na svůj facebookový profil.

Zatím se v roli paliče cítím dobře. Jenom si někde musím udělat poznámku, abych nezapomněla: pro samé pálení nesmíme zapomínat stavět mosty nové.

Docela se těším.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]