Promiň, Eriku. Děkuji, Mário!

Myslím, že jedno z nejtěžších období v životě člověka, je dospívání. Už jen přehoupnutí z telecích let do dospělosti by mělo probíhat za asistence celého týmu odborníků. Člověk je jednou nohou tele a druhou … už trochu jateční model, ale stále to není ono. Je to těžké, ale zase se odsud rekrutují ty nejvýživnější vzpomínky.

Na jedné straně je člověk radikál, na druhé citlivý romantik. A kdyby jen citlivý.

 

Doslova předimenzovaní nejrůznějšími pocity, hodnotíme svět kolem tak černobíle, že by nám to mohl závidět i první kinematograf.

 

Začala jsem s tím pravým dospívacím procesem pozdě, něco kolem 18ti let.

 

Ne, že bych dřív nechtěla, ale moje proporce připomínaly spíše nedovyvinutého chlapce, než vyvinutou dívku.

 

Každopádně Erikovi to kolem mých 15ti nevadilo.

 

Myslím, že jeho sympatie se odvíjely předně od jeho možností.

 

Vypadal jako párty páreček a měl tolik uhrů, že by mohl rovnou založit nové Maďarsko.

 

Erik byl… doufám, že pořád je, Němec.

Východní Němec.

 

Tím tedy byl, dnes je zřejmě prostě Němec.

 

 17849ZTA.jpg

 

Pro rodinnou rekreaci totiž moji rodiče zarytě vybírali skvělou NDR. 

 

Měli tady přátele.

 

Maminka umí výtečně německy.

 

Otec umí jen česky potichu a nahlas.

 

Učinil sice krok vpřed, když se v rámci nějaké podnikové akce začal učit anglicky, ale za dva roky usilovného studia se dobral ke „go, sorry“ a „money“.

 

Oni známí, kterým rodiče důvěrně přezdívali „Šňapsovi“, neb zvládli téměř celý den i noc fungovat s dvěma promilemi pod žílou, s námi jezdili na Rujánu.

 

Normálně se jmenovali Winkelmanovi.

 

Tátovi jazyková bariéra nevadila a panu Šňapsovi taky ne, protože ani jeden stejně většinou neartikuloval.

 

Moře bylo studené a plavaly v něm zelené věci.

 

Foukal tam příšerný vítr, což lidé řešili dovedně vystavěnými hadrovými zástěnami kolem vyhloubených jam.

 

Vlastně to na té pláži vypadalo jako v první linii.

 

Každá rodina měla svůj zákop.

 

 

 

Bydleli jsme v kempu, který by dnes i jednooký hygienik stoprocentně zavřel a majitele by nechal postavit ke zdi a zastřelit za provozování vyhlazovacího tábora.

 

Nikdy jsem ale nebyla nemocná a nepamatuji se, že bych z tohoto prostředí kdy utrpěla nějaké trauma.

 

Ba právě naopak.

 

Byla tu nudipláž, která skýtala člověku v telecích letech celkem slušnou zábavu, když už měl z moře buďto omrzliny, nebo byl od hlavy po paty pokryt primitivní formou života.

 

Jediný člověk, který mi permanentně kazil radost a pobyt, byl dospívající syn „Šňapsových“, Erik, který si namýšlel, že procházka večerním kempem bude to, co na mě určitě udělá dojem.

 

Dojem by na mě v té době neudělal, i kdyby neměl oči jeden milimetr od sebe, srostlé obočí, uši jako bedly a onen Maďarský dar na svém happy face.

 

(chvilku odcituji sama sebe, neb Erik zde již proběhl před třemi lety)

 

 „Ale tak se s ním jdi proběhnout, když už je tu potřetí,“ pravila maminka.

 

17848ZDI.jpg

 

Klátil se mezi dveřmi a jeho rachitické tělo s ptačím hrudníkem bylo navlečeno do pruhovaných kalhot do zvonu a trika alá Zilvar.

 

„Podívej, jak se na tebe usmívá“

 

„Hmm, kdyby se neusmíval, byla bych míň vyděšená. Mu nerozumim, co tam budu dělat? Když mě nesežere von, tak komáři“

 

„No tak nebuď zlá…“

 

„..dyk du“

 

Během několika minut jsem měla tělo souvisle pokryté štípanci od komárů, obaculatěla jsem a vypadala ženštěji.

 

Ne, prsa mi nenarostla.

 

Evidentně ho netrápilo, že jsem vypadala jako jeho mladší bratr.

 

Byla mi zima.

 

Brebentil cosi německy a já na všechno tupě přikyvovala.

 

Najednou se rozzářil. Stáli jsme na okraji lesa.

 

U nudipláže.

 

Něco zavýskl, něco jako „komcumír“, vyskočil ze svého fešného oděvu a jsa zcela prost veškerého oblečení, počal bujaře pobíhat po nočním písku.

 

Strašně jsem se lekla.

Nejen toho, co jsem viděla.

 

Došlo mi, že jsem kýváním hlavou odsouhlasila něco, s čím nemohu souhlasit.

 

Zachvátila mě panika.

Co jako po mně chce???

 

Rozeběhl se směrem ke mně.

Celý se bimbal.

 

Ozval se můj pud sebezáchovy.

 

Bez míření, jen směrem k jeho rozkývanému nahatému sprintu jsem na zdař Bůh mrštila kámen a dala se na útěk.

 

Naneštěstí se kýval přesně v místě na zdař Bůh.

 

Mezinárodně zařval.

 

Nevím, kam jsem ho strefila, ale byla to poslední dovolená se Šňapsovými a i poslední v NDR.

 

Ich entschuldige mich bitte, Erik

 

(Konec citace).

 

Pak jsme se zmohli, já maličko dopěla, bimbací hoši mě už tak neděsili a maminka s otcem vyhodnotili, že pojedeme do Bibione.

 

17846ZmY.jpg

 

Již jsem měla za sebou i první erotickou zkušenost, kterou bych nerada rozebírala, protože jsem po ní prostě dospěla k tomu, že zůstanu bezdětnou, když už nestihnu zůstat i pannou.

 

Ne, nelíbilo se mi to vůbec!!!

 

Zato se mi líbilo moře v Itálii a Italové o mnoho více, než Němci.

 

Byla s nimi sranda, i když nerozuměli vtipům.

 

O to větší sranda to byla.

 

Maminka mě celkem vyškolila v němčině, což bylo dobré, protože když to nešlo napůl česky (většina obyvatel Bibione se česky domluví) tak to šlo německo-česko-italsky.

  

Na diskotéce, kterých je tam asi pět na metr, (tohle byl Top Ten) jsem se seznámila s Máriem.

 

Byl krásný a byl plážový lékař.

 

Vesele jsme trsali a popíjeli gin s tonikem.

 

17847NjU.png 

 

Když byl ploužák, měla jsem „motýlky“.

 

Tisknul se na mě.

 

Nahoře mě tlačila zřejmě jeho peněženka na krku a dole … zřejmě klíče.

 

Vcelku vláčně jsem s ním cupitala na pláž, kam romanticky dopadalo světlo měsíce, moře nádherně usínalo a on říkal, že našel svou ženu.

 

Věřila jsem mu to a opravdu jsem si ho chtěla vzít.

 17845NjM.jpg

 

Horizontální poloha je fajn, když se v ní člověk ocitne s budoucím manželem, který voní po Denimu a sladce šeptá, „Ti amo amore…“.

 

V jedné chvilce mě napadlo, že bude chlapec i schánčlivý manžel, když tu peněženku z krku nesundá, ani při  … no, takové hezké chvíli, ale nechtěla jsem to řešit, i když mě pořád tlačila.

 

Řekla jsem mu to až po TOM.

 

„To je budík“, pravil a usmál se, jako Alain Delon.

 

Řekla jsem si, že to je špatný překlad z němčiny a zjevně jsem tak i vypadala, což zaznamenal, i když byla tma.

 

Chytil mě jemně za ruce, pomalu couval, pořád se na mě díval a nahou mě vedl pod lampu.

 

Nic moc jsem neviděla. Zvedl mi ruku a přitlačil si ji na hrudník.

 

Rozšířily se mi oči jako nártounovi.

 

„To je…“

 

„Kardiostimulátor – budík. Nevadí?“

 

Dívala jsem se na něho, do těch jeho krásných, hnědých, velkých očí a nemohla jsem cokoli říct.

 

Hlavou mi běhaly obrázky, jak tančil, jak se namáhal, jaký před chvílí podal výkon, ale že je lékař, tak snad musí vědět…

 

„Mě, mě … to rozhodně nevadí, když to nevadí tobě“, řekla jsem konečně.

 

 "Ten bude tikat, i když všechno ostatní na mě už ne“, řekl.

 

Dovolenou jsem strávila víceméně na ošetřovně, nebo na diskotéce, takže mi pak nikdo nevěřil, že jsem u moře vůbec byla.

  

Nebyla to jen tak prázdninová láska, abyste věděli.

 

A milování na pláži je bezva, když člověk pomine fakt, že pak má ještě několik hodin až dnů písek snad úplně všude.

 

Psali jsme si celý rok, a když jsme tam jeli další sezonu … no kdeže bych chtěla jet jinam, kdyby na to naši neměli, byla bych ochotná jít pucovat vagóny do depa, abych vypomohla … čekal ve svém domku na pláži s hromadou dárků a obrovským pugétem modrých (!) růží.

 

Ošetřoval odřená kolena, boule na dětských hlavičkách, úpaly a nevolnosti ... s obrovskou něhou a láskou.

 

Pro každého měl hezké slovo a nekonečně krásný, upřímný úsměv. Nikdy jsem ho neviděla se zlobit, mračit...

 

Měl rád lidi a strašně rád žil.

 

Když zrovna nikdo nekolaboval, lehávala jsem uchem na budíku. 

 

On často s těmi gumovými hadičkami v uších poslouchal moje srdce. (jsou věci, které se holt nezapomínají)

 

Byla to jedna z nejhezčích dob, které si ze skoro-dospělosti pamatuji.

 

Další rok, někdy uprostřed října Mário přestal psát, a když jsme přijeli na konci srpna, nenašla jsem ho.

 

A tak jsem se fakt vdala.

 

Jistě, že věřím tomu, že potkal nějakou jinou prťavou blondýnu a po Bibione běhá hafo jeho okatých potomků.

 

Je to pro mě opravdu hezká představa.

 

Jo a ty vtipy!

 

No tak vyprávěla jsem mu lámanou, ale úhledně lámanou němčinou ten blbý vtip o policajtovi s chlebíčkem a chlapečkovi, co se ptá kolik je hodin. (musí se u toho ukazovat, jinak to není ono, ale určitě ho znáte).

 

Smál se tak moc, až spadnul z houpačky.

 

Pak, když to komentoval, jsem pochopila, že si myslel, že to je doopravdy.

 

No, vzala bych si ho, tak jako tak.

 

A věřili byste, že když jsem s bývalým přítelem Radkem v roce 2010 jela z Říma, chtěla jsem se do Bibione podívat?

 

Proč asi?

 

17844ZTA.jpg

 

Ani po více než 20ti letech se tam skoro nic nezměnilo.

 

Jistě, že jsem hledala Mária a věřila, že by si mě pamatoval, jako já jeho.

 

A?

 

Nenašla.

 

Neva.

 

Vtlačil do mě nejen budík, ale i nesmazatelnou vzpomínku a byl mi vážně lékařem.

 

Po tom prvním zážitku, který jsem nekomentovala, jsem totiž díky němu změnila názor.

 

To Mário určitě může za to, že mám nakonec čtyři dcery. heart

 

17850MTg.jpg

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 

 


Hodnocení článku

Hodnotilo 16 čtenářů průměrem 4.5 bodů z pěti


Čtěte také:

Fenomén Susan Boyle : „Nejsem sama, jsem osamělá“ 
Já, člověk: Omlouvám se! 
Proč jsou pávi hezčí než pávice? Aneb proč jsou ženský hezčí než chlapi? 
Promiň, nejsi můj typ… 
Virtuální seznamka. Já už asi ne. 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 26.06.2015 18:41

Odpověď na příspěvek #143738
Uživatel: Michaela Kudláčková

Jééé a nechtěla bys to napsat? Pro nás pro všechny 
 

No Míšo, to radši ne...Surprised

To bych se asi červenala až víš kde ....Smart evil

 
post Zaslal: 25.06.2015 23:43
 

 moc děkuji za obě vzpomínky.A připomenutí míst, která znám! Jezdili jsme za totáče cca 8 let k Baltu.Všichni se divili! Ale přésahám, že nám pršelo jen jednou!Zažili jsme i tropická vedra.Pamatuji i onylátkové zástěny.Bylo tam čisto,levno a krásný vzduch.Na Rujaně jsme byli jen jednou, spíše jsme jezdili do Markgrafenheide, poblíž Warnemunde.Letos na konci října jsme jeli s manželem do Warnemunde, oživit si vzpomínky na mládí.Už žádný kemp,ale drahý hotel hledící na moře.Bylo nádherně, dokonce se lidé koupali.Teď za pár dní jedeme s vnuky zase k Baltu.A s jejich tátou, který tam prožil krásné prázdniny.A Bibione - naše láska!Byli jsme tam s vnuky cca také 8 x.Díky za toto známé ulice.Bydleli jsme v patrovém domečku, v klidné ulici.dva obchody a restaurace vzdálené tři minuty.Jedna paní povídala,že Bibione je pro SOCKY! Nenávidím tohle slovo.Jistě vedle Benátska je krésné Toskánsko nebo Sicilie.Ale můžete jet stovky km s dětmi, když starší nemůže létat?A proč milujeme itálii? Proto, že zde žijí milí lidé, kteří mají rádi děti.Často to srovnávám s Ŕeckem/byla 2X/.Tvrdí se, že jsou pohostinní...Mám opačný názor.Milé Popelky, přeji krásné prázdniny a nebojte se Bibione.Jo a proč tam nejedeme , Jedna paní doktorka pravila, že je tam špinavé moře.Proč by nebylo ,je tam písek který se zvířítTO jsou kamenité pláže Chorvatska.Ale tam , kde se lidé zabíjeli, proro ,že soused byl Chorvat a já Srb atd.Nikdy více!

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 22:00

Odpověď na příspěvek #143635
Uživatel: vercini

To je tak krásný, krásný, krásný!!!! ...
 

Jééé a nechtěla bys to napsat? Pro nás pro všechny Awesome

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 20:33
 

Tak přece :-) Krásné, romantické, Ital s budíkem, v první chvíli čtení mě napadlo, že když mu něco tikalo na hrudi a nebyla to bomba, tak to nebyl ani kardiostumulátor, ale velké upřimné srdce.

 

Škoda, že ho pak dal k dizpozici jiné :-) Ale také mě napadl i horší scénář, proč už se na pláži neobjevil. Kdoví. Důležitá je vzpomínka :-)

 

     Ovšem kromě příběhu o velké lásce  jsem se upřimně zasmála tatínkově znalosti angličtiny :-)))) I když ty tři slova jsou dostatečné k částečné konverzaci :-) A každá rodina na pláži měla svůj zákop - tak takhle jsem při čtení vypadala ROFL

 

Míšo, moc díky, opět sto bodů Ok

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 19:41
 

Dekuji, moc puvabny clanek.

 

Smile 

Image result for flower

 

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 14:28
 

To je tak krásný, krásný, krásný!!!! Laughing

Úplně jsi mě tím příběhem hodila do vzpomínek na moje vlastní erotické začátky...Smart evil

Pár let zpátky jsme s kamarádkami seděly v hospůdce, popíjely vínečko, a pak některá dostala ten šílený nápad, že si budem vyprávět svá POPRVÉ!!! ROFL

Celou dobu jsem se i přes velmi poutavé a prčovní vyprávění ostatních modlila, aby se na mě nedostalo, páč to MOJE, z důvodu o koho se jednalo a v jakém prostředí se odehrávalo, by bylo fááákt nepublikovatelné!!!!! Smart evil

naštěstí vyprávění kamarádky Šárky bylo na kapitoly a všechny se řezaly smíchy, a když jsme se dočkaly happy endu Wink, byl čas na přesun na diskotéku AwesomeAwesomeAwesome

Ví o tom jenom moje čistokrevná kamarádka a nedávno jsem to vyprávěla i mojí holčičce, která začala vydírat, že si přeci říkáme všechno a sama je hóódně sdílná....

Obě se mohly počůrat smíchy......OMG

Díky, díky, díky za dnešní článek!!!!

A vůbec, tento týden je tady tak kráááásně vzpomínkový!! OkOkOk 

Vyloženě mi to udělalo a dělá DOBŘE!!  Love it

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 13:42
 

Skvele vypraveni, diky. Zasmala jsem se, ale i zavzpominala na sve eroticke zacatky :). Muj prvni mel krasne dlouhe vlnite vlasy. Dodnes mam pro tohle slabost. Love it

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 13:36
 

Jůůůů Míšo Love itPohladit, Ty nezklameš NIKDY !!!! Děkuji za ten bezvadný článek o dospívání, lásce a sexuálních zážitcích ! Musela jsi s tím mít tolik práce a jen doufám, že na to nepadla včerejší noc Wink. V první polovině jsem se nasmála, jak vyprávíš o tom německém Belmondovi :-) a o jeho kývajíícm se místě na zdař bůh ROFLROFL. V německu jsem byla u moře s rodiči jako dovolená s ROH, či jak se to říkalo. Je fakt, že taťka mluvil a mluví plynule německy, zatím co my, ostatní jsem jen gestikulovaly a přizvukovaly :-). Neskutečně studený severní vítr na plážích, ratanové boudy proti větru, prár otužilců ve vodě, zřejmě se z něčeho potřebující se zchladit :-), jednou jsem se osmělila a vlezla do moře :-), pouze zhruba do výše končících nohou, dole jsem měla spodní díl od plavek a na vršku mikinu na uzel Cool, tudíž jsem nemohla zákonitě předvádět plavání....:-).

O té lovestory v Bibione .....:-) to je nádhera a každý by si měl takovu lásku prožít...je nač vzpomínat. V Itálii jsem byla už jako dospělejší s rodiči, úplně dole na palmové riviéře,   dodnes si pamatuji, že taťka zásadně chodil večer po městě se mnou, sama jsem nemohla,neboť italové měli pocit, že snad vidí prvně  dlouhonohou vysokou blondýnu v minii,  zvláště zartupile se tvářil, když slyšel poznámky od místních plážových hochů  a děsně mu to vadilo Cool...letní dovolené jsou vždy bezva a plné romantiky a vzpomínek ! Míšo díky ze ten článek Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 09:55

Odpověď na příspěvek #143598
Uživatel: ToraToraTora

 To dám přečíst manželovi. neustále mě láduje...
 

Vemte si s sebou lopatku a větrolamy Laughing

 
post Zaslal: 25.06.2015 09:49
 

KissMilé a do.emné Míšo.Měla .esm také letné lásku .ezdil k babičce na prázdniny a byl z Českého Krumlova a bylo mě 13 a on 14 .Vydrželo nám to 3 roky strašně .sem se těšila celý rok na prázdniny a během roky .sme si taky psaly ,dopisy mám dodnes schované .Byla .sem taková chůva strašně ráda .sem vozila malé děti ,které .sem si brávala na rande do parku na naši lavičku asi .sem chtěla být za dospělou.Cool

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 08:58
 

ROFL To dám přečíst manželovi. neustále mě láduje vzpomínkami na dovolené s rodiči v NDR a tahá mě na Rujánu.

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 08:05
 

ROFL úžasný, teda fakt jsem se pobavila..asi si to přečtu ještě jednou...až mi uschnou oči od slz, hihňala jsem se až jsem brečela..

 

 
post Zaslal: 25.06.2015 07:42
 

Míšo, díky za krásně načatý den.Love it

 
Avatar
post Zaslal: 25.06.2015 06:52
 

Míšo, nádhera. kouzelné pohlazení po duši. díky Kiss

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist