“NE” k potřebě druhého je mnohdy “ANO” k prosbě vlastní

Každá malá holčička si ve staré zácloně hraje, jak jednou svému princi řekne v den D a hodinu H své ANO.  Paradoxně nám v životě dokáže kolikrát víc zatopit, pokud neumíme říkat NE. Přeci nebudu zlá, necitlivá, sobecká, lakomá… když je to taková prkotina, nic mi to neudělá, jednou já, jednou on. 

Na konci kolotoče malých ústupků, službiček, výpomocí, dobrých skutků, bez vděku stojíme, vyšplouchnuté, samy, bez pomoci a vyždímané jak prádlo.

Unavené, nervózní, na dně svých sil a někdy i s nemocí, kterou nám nadělila naše podlomená duše.

Jsou to pijavice na ulici, které chtějí jednou na čůčo, podruhé nabídnout pojistku nebo prostě jen neumí zavřít pusu cestou v MHD.

Jsou to upírci v obchodech, kteří nám k novým botkám vnucují ještě báječnější krém, pokladní s čokoládkou, co je jak na potvoru v akci jen za pětku, nebo psí oči ženy za pultem, která vás už jen pro to, jak smutně vypadáte, nenechá odejít bez krému za litr, co vypne ksicht jak rituální bubínek.

Šéf a pracovní sobota, přesčas ve svátek a nevyčerpaná dovolená, protože firma prostě potřebovala a nebyl nikdo tak spolehlivý, jedinečný, loajální a výkonný blb.

Nejvyšší level je rodina.

Co by pro ně jeden neudělal. Tuhle pomůže, poradí či vyposlechne bolavou duši. Napřed je vlastní dušičce blaho, jak k ní rodina vzhlíží a že nechybí u žádné rodinné tragédie.

Na konci je duše bolavá, právě proto, že nechybí u žádné  rodinné tragédie.

V tu chvíli je čas naučit se říkat kouzelné slovíčko: NE.

Dokud je čas.

Při vánočním smejčení v duši pěkně vymeťte na světlo všechny chvíle, kdy jste neodmítli a pak vás to mrzelo.

Které okamžiky to byly nejčastěji?

Čeho jste se báli?

Proč?

Najděte jádro pudla.

Vymeťte i vzpomínky na všechny ty sobce a drzouny, kteří bez uzardění řídí svůj život sami.

Ti, kteří se jednoduše odmítají rozkrájet nebo natahovat den na šestadvacet hodin, aby nebyl nikdo dotčen, uražen, odmítnut.

Nechtějte být hned mistry.

Začněte se s chutí učit nenásilným tréninkem. Odmítněte slušně pouličního prodejce Dijóra nebo zákusek k meníčku, když prostě na buchtu v poledne nemáte chuť.

Časem se určitě dostanete i na vyšší úroveň a s klidem pošlete do kelu kamarádku a hlídání jejich rarachů, protože vás před tím dvacetkrát vypekla nebo tchýni s adventním kalendářem z polské prošlé čokolády prostě jen proto, že nechcete opět prát tři pozvracené postýlky.

Hlavně žádné výčitky.

Pro své odmítnutí mějte pádný a jasný argument. Nevykrucujte se a nepodněcujte sáhodlouhou diskuzi. Úžasné je, že vůbec nemusíte slevit ze své slušnosti, klidného tónu nebo přátelské konverzace.

Nenechte se přemlouvat a mluvte pravdu: ta se okolí nemusí líbit, ale od toho pravda není.

Nečilte se.

Odmítnutí je normální. Určitě vás už někdo někdy odmítl a viďte, že nezemřel v zápětí na to v krutých křečích a pěnou u úst.

Odmítnutí není rána osudu, ale projev lásky k sobě samé.

„Chápu, že dneska spěcháš na to rande, ale tento týden jsem za tebe táhla přesčas již čtyřikrát a skutečně si potřebuji odpočinout.“

Tečka, kup si křečka.

Není potřeba víc dodávat, omlouvat se a ujišťovat o našem nehynoucím přátelství .

Každý první úspěch vás posílí.

Jednoho napřed zaskočí zjištění, že ta nebeská klenba se kupodivu nezhroutila. Pomalu ale jistě se přestanete cítit jako pečlivě vyluhovaný sáček levného čaje.

Na cestě k cíli mít se ráda je to báječný start.

Stejně jako ke zdravému sebevědomí a vyrovnaným vztahům s našim nejbližším okolím.

To není málo.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]