Detail příspěvku: Mirabelka: Čekání na Godota 1. díl

Mirabelka: Čekání na Godota 1. díl

autor: | Čvc 21, 2017 | Vztahy | 0 komentářů

Návštěvy: 59

Milé Popelky. Není nad příběhy ze života. A ta, kterou znáte jako Mirabelku, moje drahá přítelkyně Míša, svého času odložila na papír, respektive monitor svůj vlastní kříž. Svým obsahem může být její příběh neskutečně fádní. A tím ale, paradoxně i aktuální. To proto, že by ho mohly psát stovky a tisíce žen. Pomalu slovo od slova. Pamatujete, na článek „Pračka vs. hračka“? Tak tady je ta moje tehdejší úvaha in natura v reálu. 

Dala jsem vám její zpověď do dvou dílů, ať to zbytečně netahám, ale před chvílí jsem za ní byla dole a řekla jsem jí:

 

„Mišáku, ty to ale musíš napsat dál, protože to je tvoje pomalu občanská povinnost“

 

Protože ono totiž od chvíle, kdy jsem s Míšou tento její příběh prožívala, uplynula docela dlouhá a hlavně podstatná doba, o kterou vás nelze ochudit.

 

Je v ní zakleté rozluzlení, a hlavně, jak tady tak pozoruji, a jak Míšu vidím a poslouchám a porovnám jí s tou Míšou před cca sedmi lety, je to jiná Míša. Je tam happy end!

 

A pan Božský? Je furt božský? …

 

(slíbila, že vám to dopíše – prostě musí – každá žena to pokračování potřebuje jako sůl.)

 

Míša to nazvala Čekání na Godota. Docela trefné.

 

Tady je díl 1.


 

„Kafe?.. Ahoj. Dnes nestíhám. Jak máš směnu?“ A to už věděla, že je to zase jenom výmluva. Jako poslední dobou vlastně všechno, co Michal řekl…Když odjížděla na dovolenou, pili spolu to kafe v parku naposled. Při té příležitosti jí řekl, že si spolu vyjedou na motorce, že jí sveze ..

 

…ONA mu to všechno věřila…dokonce se i těšila….ale možná jen nechtěla vidět kde je pravda..kolik slibů už takhle slyšela… Když je připomněla, čílil se: „Plním rád své sliby, když nejsou ve stresu!“

Vrátila se do práce a nic…ani na dovolené žádná zpráva, dotaz jak se máš, to je fajn, žes dobře dojela, vůbec nic, jako by byl rád, že je pryč…vydržela to měsíc..možná to měla nechat být, ale nemá ráda, když jsou věci bez vysvětlení. Jenže tohle nečekala…

 

„Co Ti zase přelítlo přes nos??“ ptala se ho, když za ním přišla. „ Nic“. Když déle naléhala, vytáhl na ní zase ty svoje řeči o jejích kamarádkách , co si ho berou do pusy a roznáší drby. O zprávách, které dostává jeho žena.  A jak to chudák nese… Lhal. Viděla to na něm..zřejmě nečekal, že ona za ním přijde. Asi nestihl vymyslet nic jiného. Nic co by tak dobře zabíralo . Jako dřív. Jenže ted už není dřív. Už není tak hloupá a důvěřivá..…Proč jen proboha neřekl pravdu? Toho si na něm vždycky vážila. Toho že umí říct věci na rovinu. Že pokud přestřelí, umí se omluvit.  Že je férovej……Už ne. Už je srab. Obyčejnej srab.

 

Prožili spolu krásné chvíle. Když s ním jezdila, znala všechna parkoviště u hlavních tahů, všechny benzínky, kde mají dobrou kávu…dodnes jede okolo a ví..

Psali si. Denně. Psali si i v básních, když v noci jel a ona nemohla s ním. V básních, aby musel přemýšlet a neusnul. Měla o něj strach. Znala ho, jak bývá unavený…

Promilovali každou volnou chvilku. Věděli, že jsou toho druhého polovina…Alespoň ona to věděla.

 

Jednou pronajala pokoj v hotelu. Chtěla, aby spolu byli přes noc. Chtěla se vedle něj ráno probudit…V normálním pokoji. Ne někde v kamionu, v autě, někde…

 

24461ODQ.jpg

 

Milování bylo krásné.

 

Takové, jaké s ním bylo vždycky. Byl něžný, ohleduplný, bral si jí po kouskách, vychutnával každou část jejího těla. Ona mu to oplácela stejnou měrou. Věděla, co má rád a co mu dělá dobře. Jejich těla se vzpínala v rozkoši… Usínali unavení.

Ráno jí šeptal do ucha: „Musel jsem se v noci podívat, jestli jsi živá. Spinkala jsi jako dítě, ani jsi se nepohnula. Díval jsem se na tebe a zkoušel, jestli dýcháš…“. Pak ho vezla domů. Bylo jí smutno…

Nazýval jí ve svých zprávách Mirabelkou, ona jeho Šípkem. „Zvláštní přezdívky“, pomyslela si, „vůbec si nepamatuji, jak jsme je vymysleli“. Pokaždé, když se podívala na mobil, věděla, že za okamžik přijde zpráva… někdy se stávalo, že si odpovídali na ještě nevyřčené otázky. „Bože, my jsme tak propojení“, byla ze všeho tak překvapená a nadšená.

 

Byla by všechno chtěla světu vykřičet, jak je to úžasné a že on je pan Božský. Jen on a jiný takový není! Musela ale všechno dusit v sobě. „Nikdo se o nás nesmí dozvědět, měl bych doma zle“, říkal Michal stále dokola. Nebylo jí jasné, čeho se bojí. Když pořád říkal, jak je to doma špatné. Že by s ní byl, jen kdyby neměl děti…

 

Podědila po tátovi chatu.

 

Měli kam jezdit. Ty večery, které si pro sebe ukradli, byly úchvatné. On vyprávěl, ona se tomu smála. Milovala jeho hlas, milovala jeho příběhy, milovala ty večery u svařeného vína. Milovala noci strávené s ním.

 

Bylo to pro ní jako sedmé nebe. Tohle zažívala poprvé…

 

Nenáviděla rána. Rána, kdy se vracel domů. Domů ke své ženě. Pryč od ní. Jediné co jí zbylo, byla jeho vůně na jejích rukou. Nikdy nevěděla, kdy jí zase ucítí…

 

Občas z toho propadala do depresí..

 

Imponoval jí. Říkal, že má manželku, a také to chtěla respektovat. Ale city se jí neptaly, přeskočila jiskra. Zakazovala si to, jenže rozum vzaly do zajetí pudy a chemie.

 

Vědci tvrdí, že zamilovanost v těle vytváří stejné chemické reakce jako závislost na drogách. On se stal její drogou, ona na něm závislou.

 

Čím méně ho vídala, tím více ho potřebovala. Žila s očima na telefonu, kradla ho jeho ženě, byť na chvilky, ale ty si o to více užívali. Závislost, která vždycky začíná sladce jako zakázané ovoce, se proměnila v neovladatelný návyk. Ostatně jak se chcete vyléčit ze závislosti, když máte neustále přístup ke své droze?

 

„Vůbec jsem neřešila budoucnost. Jen ten nádherný okamžik. Jen to, kdy se uvidíme.“

 

Vždycky mu říkala, že nechce, aby se rozvedl.

Vždycky to v duchu chtěla.

 

24460NmN.jpg

 

Chtěla tenkrát toho báječného chlapa, se kterým si tak skvěle ve všem rozumí, který je pro ni víc než cokoli jiného, mít pro sebe…

„Láska je velkorysost. Upřednostnění vztahu před sebou samým. Věnování času jinému člověku, ačkoli bychom ho lépe a peněžně výhodněji zužitkovali sami. Láska je svým způsobem obětování se pro druhého ve chvíli, kdy to potřebuje. Protože láska je podpora. A když podporujeme druhého, potřebujeme, aby někdo jistil také nás.“

 

To si říkala a podle toho jednala…

 

Když jí myšlenky dnes běží zpátky, o celém tom vztahu pochybuje. „Je pravda, co jí kdy říkal? Neutápěla se ve sladkých řečičkách, ve snech, v obláčcích?? Netahal ji za nos celých těch x let?? Kdy vlastně jistil on ji??“

 

A tehdy jí mělo začít pomalu docházet, že od Michala se v ničem podpory nedočká. Ale ještě nebyl ten správný čas…

 

Tehdy povýšila jeho názory na své a vzdala se svých tužeb.

Nikdy mu neřekla, že chce ,aby se rozvedl. Nikdy mu neřekla, že po tom touží. Z celé své podstaty bytosti. Naopak. A když pak Michal začal mluvit o tom, jak by děti všechno špatně nesly, věděla, že tady prohrává na celé čáře.

Ona se rozvedla.

Díky němu. I když jí to celou dobu vyčítal. Už to jí mělo připadat divné. Místo toho, aby ji podpořil, skoro jí vynadal. Nedokázal pochopit, že se nerozvedla kvůli němu, ale díky němu.

Protože že jí ukázal, že existuje i jiný druh mužů, než ten, se kterým trávila svůj čas doma. Spíš netrávila, protože ten člověk doma nebýval…“Kdybys zůstala s ním, mohli jsme se lépe scházet! Měl bych doma klid a líp bych se dostal za tebou!“

„Proboha, co to bylo za nesmysl“…běželo jí hlavou…: „přeci, když něco chci a po něčem toužím, tak jednám. Chlap když něco chce tak koná. Jak s tím souvisí, jestli jsem vdaná nebo nejsem, když se o nás vlastně jako neví, když doma tvrdí, že jsme jen kamarádi? A proč si neprosadí že kamarádce jede pomoct?  Vždyt kamarádi si přeci pomáhají!“

 

Mělo jí to být tenkrát divné, že jemu se pomáhat Mirabelce nechce… Michal se spíše jen vymlouval, proč to nejde…a tohle byla jedna z jeho výmluv, u kterých věděl, že ji dostane tam, kam potřebuje. Tam kde ona si připadá jako zpráskaný pes, omlouvá se a div mu nebude lízat boty, aby se nezlobil…že ano děti by to špatně nesly. Ale houby, nenesly, to byla zas jen výmluva. Každé dítě dokáže pochopit, proč už spolu rodiče nemůžou být. Pokud mu to rodič vysvětlí. Pokud to ten rodič chce udělat. A výhružky ženy, že mu je odveze, že už je neuvidí??

 

Toho se Michal bál. Bál se tak, že tomu všechno podřídil. A to jeho žena chtěla. Vydírala ho tím. A měla ho tam, kde ho potřebovala mít…

 

Alespon tak to jí o manželce vyprávěl a Mirabelka neměla důvod mu nevěřit.

 

Když na to ale někdy přišla řeč, bránil se: „Tvoje děti! Podívej, co s nimi udělal tvůj rozvod! Jaké jsou..holka Ti kouří, kluk se fláká.“

 

Bože!!!! To by třeba dělali, i kdyby od muže neodešla. Prostě si nějakým obdobím děti projdou. Každé jiným a každé se jinak chová. Některé je v pohodě, z některého je potížista.

 

„Chybí jim tvrdá chlapská ruka“ hřímal Michal do telefonu, když mu do něj plakala, že neví, co s nimi, aby jí poradil… Tenkrát mu dávala za pravdu. Dnes ví, že to tak nebylo. Zvládla to po svém a obě její děti jsou úžasné, vědí, co chtějí a nemusí je vodit za ručičku.

 

Na první schůzce jí ukázal fotku manželky.

 

Mělo jí to být divné. „Proč by se s ní chlubil, kdyby jí nemiloval“ pomyslela si později. Ale tenkrát to vůbec neřešila. Tenkrát měla oči jen pro něj….

 

Občas jí vyprávěl, jaké to doma je.

 

V čem žije. Hrůza. Chudák. Chtěla mu to vynahradit … dnes neví, jestli to vyprávění byla hra na city. Nebo hra o city..

Ty roky strávené s ním jí běží v hlavě jako film.

 

Všechno to hezké. Všechno. I to špatné. Toho bylo ze začátku málo. Vlastně nic. Pak to přibývalo.

 

Co udělala, nebylo dobře.

Když něco řekla, nebylo to dobře. 

 

……..

 

POKRAČOVÁNÍ V PÁTEK…

 



 

Mirabelka


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v RAKU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Josef je prastarým biblickým jménem a život mu dala hebrejština. Původní podobou je Jóséph, To se z hebrejštiny překládá jako „Bůh ti dá potomka“. V ČR je takových plodných Josefů 150155 a stále se množí.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Jak se vám líbí web Popelkycz?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 48
  • 403
  • 17 206
  • 371 948
  • 2 394 780
  • 3 791
  • 28
  • 1 834
0 Shares
Share
Tweet