Mirabelka: Čekání na Godota 1. díl

Milé Popelky. Není nad příběhy ze života. A ta, kterou znáte jako Mirabelku, moje drahá přítelkyně Míša, svého času odložila na papír, respektive monitor svůj vlastní kříž. Svým obsahem může být její příběh neskutečně fádní. A tím ale, paradoxně i aktuální. To proto, že by ho mohly psát stovky a tisíce žen. Pomalu slovo od slova. Pamatujete, na článek „Pračka vs. hračka“? Tak tady je ta moje tehdejší úvaha in natura v reálu. 

Dala jsem vám její zpověď do dvou dílů, ať to zbytečně netahám, ale před chvílí jsem za ní byla dole a řekla jsem jí:

 

„Mišáku, ty to ale musíš napsat dál, protože to je tvoje pomalu občanská povinnost“

 

Protože ono totiž od chvíle, kdy jsem s Míšou tento její příběh prožívala, uplynula docela dlouhá a hlavně podstatná doba, o kterou vás nelze ochudit.

 

Je v ní zakleté rozluzlení, a hlavně, jak tady tak pozoruji, a jak Míšu vidím a poslouchám a porovnám jí s tou Míšou před cca sedmi lety, je to jiná Míša. Je tam happy end!

 

A pan Božský? Je furt božský? …

 

(slíbila, že vám to dopíše – prostě musí – každá žena to pokračování potřebuje jako sůl.)

 

Míša to nazvala Čekání na Godota. Docela trefné.

 

Tady je díl 1.


 

„Kafe?.. Ahoj. Dnes nestíhám. Jak máš směnu?“ A to už věděla, že je to zase jenom výmluva. Jako poslední dobou vlastně všechno, co Michal řekl…Když odjížděla na dovolenou, pili spolu to kafe v parku naposled. Při té příležitosti jí řekl, že si spolu vyjedou na motorce, že jí sveze ..

 

…ONA mu to všechno věřila…dokonce se i těšila….ale možná jen nechtěla vidět kde je pravda..kolik slibů už takhle slyšela… Když je připomněla, čílil se: „Plním rád své sliby, když nejsou ve stresu!“

Vrátila se do práce a nic…ani na dovolené žádná zpráva, dotaz jak se máš, to je fajn, žes dobře dojela, vůbec nic, jako by byl rád, že je pryč…vydržela to měsíc..možná to měla nechat být, ale nemá ráda, když jsou věci bez vysvětlení. Jenže tohle nečekala…

 

„Co Ti zase přelítlo přes nos??“ ptala se ho, když za ním přišla. „ Nic“. Když déle naléhala, vytáhl na ní zase ty svoje řeči o jejích kamarádkách , co si ho berou do pusy a roznáší drby. O zprávách, které dostává jeho žena.  A jak to chudák nese… Lhal. Viděla to na něm..zřejmě nečekal, že ona za ním přijde. Asi nestihl vymyslet nic jiného. Nic co by tak dobře zabíralo . Jako dřív. Jenže ted už není dřív. Už není tak hloupá a důvěřivá..…Proč jen proboha neřekl pravdu? Toho si na něm vždycky vážila. Toho že umí říct věci na rovinu. Že pokud přestřelí, umí se omluvit.  Že je férovej……Už ne. Už je srab. Obyčejnej srab.

 

Prožili spolu krásné chvíle. Když s ním jezdila, znala všechna parkoviště u hlavních tahů, všechny benzínky, kde mají dobrou kávu…dodnes jede okolo a ví..

Psali si. Denně. Psali si i v básních, když v noci jel a ona nemohla s ním. V básních, aby musel přemýšlet a neusnul. Měla o něj strach. Znala ho, jak bývá unavený…

Promilovali každou volnou chvilku. Věděli, že jsou toho druhého polovina…Alespoň ona to věděla.

 

Jednou pronajala pokoj v hotelu. Chtěla, aby spolu byli přes noc. Chtěla se vedle něj ráno probudit…V normálním pokoji. Ne někde v kamionu, v autě, někde…

 

24461ODQ.jpg

 

Milování bylo krásné.

 

Takové, jaké s ním bylo vždycky. Byl něžný, ohleduplný, bral si jí po kouskách, vychutnával každou část jejího těla. Ona mu to oplácela stejnou měrou. Věděla, co má rád a co mu dělá dobře. Jejich těla se vzpínala v rozkoši… Usínali unavení.

Ráno jí šeptal do ucha: „Musel jsem se v noci podívat, jestli jsi živá. Spinkala jsi jako dítě, ani jsi se nepohnula. Díval jsem se na tebe a zkoušel, jestli dýcháš…“. Pak ho vezla domů. Bylo jí smutno…

Nazýval jí ve svých zprávách Mirabelkou, ona jeho Šípkem. „Zvláštní přezdívky“, pomyslela si, „vůbec si nepamatuji, jak jsme je vymysleli“. Pokaždé, když se podívala na mobil, věděla, že za okamžik přijde zpráva… někdy se stávalo, že si odpovídali na ještě nevyřčené otázky. „Bože, my jsme tak propojení“, byla ze všeho tak překvapená a nadšená.

 

Byla by všechno chtěla světu vykřičet, jak je to úžasné a že on je pan Božský. Jen on a jiný takový není! Musela ale všechno dusit v sobě. „Nikdo se o nás nesmí dozvědět, měl bych doma zle“, říkal Michal stále dokola. Nebylo jí jasné, čeho se bojí. Když pořád říkal, jak je to doma špatné. Že by s ní byl, jen kdyby neměl děti…

 

Podědila po tátovi chatu.

 

Měli kam jezdit. Ty večery, které si pro sebe ukradli, byly úchvatné. On vyprávěl, ona se tomu smála. Milovala jeho hlas, milovala jeho příběhy, milovala ty večery u svařeného vína. Milovala noci strávené s ním.

 

Bylo to pro ní jako sedmé nebe. Tohle zažívala poprvé…

 

Nenáviděla rána. Rána, kdy se vracel domů. Domů ke své ženě. Pryč od ní. Jediné co jí zbylo, byla jeho vůně na jejích rukou. Nikdy nevěděla, kdy jí zase ucítí…

 

Občas z toho propadala do depresí..

 

Imponoval jí. Říkal, že má manželku, a také to chtěla respektovat. Ale city se jí neptaly, přeskočila jiskra. Zakazovala si to, jenže rozum vzaly do zajetí pudy a chemie.

 

Vědci tvrdí, že zamilovanost v těle vytváří stejné chemické reakce jako závislost na drogách. On se stal její drogou, ona na něm závislou.

 

Čím méně ho vídala, tím více ho potřebovala. Žila s očima na telefonu, kradla ho jeho ženě, byť na chvilky, ale ty si o to více užívali. Závislost, která vždycky začíná sladce jako zakázané ovoce, se proměnila v neovladatelný návyk. Ostatně jak se chcete vyléčit ze závislosti, když máte neustále přístup ke své droze?

 

„Vůbec jsem neřešila budoucnost. Jen ten nádherný okamžik. Jen to, kdy se uvidíme.“

 

Vždycky mu říkala, že nechce, aby se rozvedl.

Vždycky to v duchu chtěla.

 

24460NmN.jpg

 

Chtěla tenkrát toho báječného chlapa, se kterým si tak skvěle ve všem rozumí, který je pro ni víc než cokoli jiného, mít pro sebe…

„Láska je velkorysost. Upřednostnění vztahu před sebou samým. Věnování času jinému člověku, ačkoli bychom ho lépe a peněžně výhodněji zužitkovali sami. Láska je svým způsobem obětování se pro druhého ve chvíli, kdy to potřebuje. Protože láska je podpora. A když podporujeme druhého, potřebujeme, aby někdo jistil také nás.“

 

To si říkala a podle toho jednala…

 

Když jí myšlenky dnes běží zpátky, o celém tom vztahu pochybuje. „Je pravda, co jí kdy říkal? Neutápěla se ve sladkých řečičkách, ve snech, v obláčcích?? Netahal ji za nos celých těch x let?? Kdy vlastně jistil on ji??“

 

A tehdy jí mělo začít pomalu docházet, že od Michala se v ničem podpory nedočká. Ale ještě nebyl ten správný čas…

 

Tehdy povýšila jeho názory na své a vzdala se svých tužeb.

Nikdy mu neřekla, že chce ,aby se rozvedl. Nikdy mu neřekla, že po tom touží. Z celé své podstaty bytosti. Naopak. A když pak Michal začal mluvit o tom, jak by děti všechno špatně nesly, věděla, že tady prohrává na celé čáře.

Ona se rozvedla.

Díky němu. I když jí to celou dobu vyčítal. Už to jí mělo připadat divné. Místo toho, aby ji podpořil, skoro jí vynadal. Nedokázal pochopit, že se nerozvedla kvůli němu, ale díky němu.

Protože že jí ukázal, že existuje i jiný druh mužů, než ten, se kterým trávila svůj čas doma. Spíš netrávila, protože ten člověk doma nebýval…“Kdybys zůstala s ním, mohli jsme se lépe scházet! Měl bych doma klid a líp bych se dostal za tebou!“

„Proboha, co to bylo za nesmysl“…běželo jí hlavou…: „přeci, když něco chci a po něčem toužím, tak jednám. Chlap když něco chce tak koná. Jak s tím souvisí, jestli jsem vdaná nebo nejsem, když se o nás vlastně jako neví, když doma tvrdí, že jsme jen kamarádi? A proč si neprosadí že kamarádce jede pomoct?  Vždyt kamarádi si přeci pomáhají!“

 

Mělo jí to být tenkrát divné, že jemu se pomáhat Mirabelce nechce… Michal se spíše jen vymlouval, proč to nejde…a tohle byla jedna z jeho výmluv, u kterých věděl, že ji dostane tam, kam potřebuje. Tam kde ona si připadá jako zpráskaný pes, omlouvá se a div mu nebude lízat boty, aby se nezlobil…že ano děti by to špatně nesly. Ale houby, nenesly, to byla zas jen výmluva. Každé dítě dokáže pochopit, proč už spolu rodiče nemůžou být. Pokud mu to rodič vysvětlí. Pokud to ten rodič chce udělat. A výhružky ženy, že mu je odveze, že už je neuvidí??

 

Toho se Michal bál. Bál se tak, že tomu všechno podřídil. A to jeho žena chtěla. Vydírala ho tím. A měla ho tam, kde ho potřebovala mít…

 

Alespon tak to jí o manželce vyprávěl a Mirabelka neměla důvod mu nevěřit.

 

Když na to ale někdy přišla řeč, bránil se: „Tvoje děti! Podívej, co s nimi udělal tvůj rozvod! Jaké jsou..holka Ti kouří, kluk se fláká.“

 

Bože!!!! To by třeba dělali, i kdyby od muže neodešla. Prostě si nějakým obdobím děti projdou. Každé jiným a každé se jinak chová. Některé je v pohodě, z některého je potížista.

 

„Chybí jim tvrdá chlapská ruka“ hřímal Michal do telefonu, když mu do něj plakala, že neví, co s nimi, aby jí poradil… Tenkrát mu dávala za pravdu. Dnes ví, že to tak nebylo. Zvládla to po svém a obě její děti jsou úžasné, vědí, co chtějí a nemusí je vodit za ručičku.

 

Na první schůzce jí ukázal fotku manželky.

 

Mělo jí to být divné. „Proč by se s ní chlubil, kdyby jí nemiloval“ pomyslela si později. Ale tenkrát to vůbec neřešila. Tenkrát měla oči jen pro něj….

 

Občas jí vyprávěl, jaké to doma je.

 

V čem žije. Hrůza. Chudák. Chtěla mu to vynahradit ... dnes neví, jestli to vyprávění byla hra na city. Nebo hra o city..

Ty roky strávené s ním jí běží v hlavě jako film.

 

Všechno to hezké. Všechno. I to špatné. Toho bylo ze začátku málo. Vlastně nic. Pak to přibývalo.

 

Co udělala, nebylo dobře.

Když něco řekla, nebylo to dobře. 

 

........

 

POKRAČOVÁNÍ V PÁTEK...

 



 

Mirabelka

24464OWJ.jpg


Hodnocení článku

Hodnotilo 16 čtenářů průměrem 3.31 bodů z pěti


Čtěte také:

Jak se chytá láska? Na sex přece! 
Manželka vs. milenka. Pračka vs. hračka 
Ráda luštím křížovky a jezdím na in-linech…  
Ukaž kabelku a já ti řeknu, jaká jsi ... ?! 
Ženská logika? Ale ano, a jak! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 08.07.2018 22:05

Odpověď na příspěvek #215384
Uživatel: adina

Ahoj Gekko, nevím jestli Ti to pomůže, ale pořád lepší jeden...
 

Velmi moudré!!! OkAwesome

 
Avatar
post Zaslal: 08.07.2018 10:45

Odpověď na příspěvek #215380
Uživatel: Gekko

Čtu to tady, článek i reakce. Sama tím procházím, a vůbec na sebe...
 

Ahoj Gekko,

nevím jestli Ti to pomůže, ale pořád lepší jeden konec s bolestí, než bolest bez konce...

Zvládneš to, uvidíš!

Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 08.07.2018 10:39

Odpověď na příspěvek #215380
Uživatel: Gekko

Čtu to tady, článek i reakce. Sama tím procházím, a vůbec na sebe...
 

Broučku, budiž Ti velice slabou, ale přece útěchou, že jak vidíš, zdaleka nejsi jediná. Známe to všichni... téměř úplně všichni. A že to bolí? Strašlivě.

 
post Zaslal: 08.07.2018 08:08
 

Čtu to tady, článek i reakce. Sama tím procházím, a vůbec na sebe nejsem pyšná. Spoustu věcí znám  a spousta věcí byla zalita sluncem. Teď zůstala jen bolest, a pocit beznadějně  

 
Avatar
post Zaslal: 23.07.2017 10:03

Odpověď na příspěvek #209768
Uživatel: adina

Vercinko, zamilovat se může samozřejmě každá, ale myslím si, že holka,...
 

Já vím, Adinko.....

 

Taky jsem byla milenkou, ale bez zamilování se......, na což nejsem pyšná vůbec....ale pro mě to bylo bez bolesti...., bylo to jen v určité etapě mýho života, kdy jsem potřebovala jen blízkost někoho...

 

To je jedno už...

...no, byla to taková ,, přátelská výpomoc".....

 

Ale někdy si za to ty ženský můžou samy, to je potřeba říct, když mají svýho chlapa jen na zajištění a jinak na něj kašlou, srážejí ho a komandujou a úkolojou jen....Znám takových případů víc...

Těchto případů je samozřejmě méně......ale jsou...

Nakonec se ten vztah s manželkou rozpadl a on má teď novou ženu a miminko....

Více je těch, co ze sebe dělají chudáky a přitom doma všechno ,, funguje"......, tam je to zrada jak hrom!!!!!

 

A taky je potřeba přiznat, že nevěrný jsou i ženský, nejen chlapi....Toho kolem sebe taky vidím dost...

 

,, O lásce" je nádherná písnička. Taky ji miluju!!! A víš kdo ještě? Simona Stašová a tu miluju taky!!! Love it

 

na konci srpna jdu potřetí na ,, Shirley Valentine" , je to tříhodinové představení, ve kterém hraje Simča sama několik postav..., je to to nejlepší, co jsem kdy viděla!!! Doporučuju všem holkám tady.

Love itLove itLove it

 
Avatar
post Zaslal: 23.07.2017 08:21

Odpověď na příspěvek #209767
Uživatel: vercini

Adinko, myslím, že to tak není, lásce neporučíš.....a když...
 

Vercinko, zamilovat se může samozřejmě každá, ale myslím si, že holka, která si sebe váží, dlouhodobě tohle "druhé místo v pořadníku" pro sebe nechce.

Jak jsem psala, zažila jsem to, dnes vím, že jsem si to měla prožít, abych nakonec vyšla silnější, s větším nadhledem, a že to bylo v první řadě o mně.

Od té doby nikoho nesoudím, vždy se snažím pochopit, najít skoro pro cokoliv omluvu, ale podle mě ty nejsilnější z nás do toho prostě dokážou nejít.

Je ale fakt, že to má s námi příroda díky (nebo kvůli?) hormonům hezky zařízené :).

Miluji písničku O lásce od Pavla Dobeše, myslím, že tam je všechno:

https://www.youtube.com/watch?v=MhVS2nkT9AA

Moc Tě zdravím a ostatní Popelky také!

Love it

 
Avatar
post Zaslal: 23.07.2017 07:33

Odpověď na příspěvek #209765
Uživatel: adina

Do takového vztahu vstoupí většinou nesebevědomá a bolavá...
 

Adinko, myslím, že to tak není, lásce neporučíš.....a když je to na začátku oboustranné....., lítá v tom ta holka, ani neví jak......

 

Neodsuzuju to, ta zodpovědnost je na tom zadaném, ať už je to chlap, nebo ženská....děje se to v obou variantách...

 

Love it

 
Avatar
post Zaslal: 23.07.2017 06:40

Odpověď na příspěvek #209759
Uživatel: Aki

To je prostě o tom, že my se do toho vrháme po hlavě a svoje srdce...
 

Ok

Do takového vztahu vstoupí většinou nesebevědomá a bolavá ženská, ať už si v tu chvíli namlouvá cokoliv...

 

 
Avatar
post Zaslal: 22.07.2017 09:14
 

To je prostě o tom, že my se do toho vrháme po hlavě a svoje srdce otevíráme strašně rychle. A naivně věříme. A nevěříme sobě a svojí hodnotě. A máme v sobě (teda většina z nás) to zatracené přesvědčení, že toho muže potřebujeme, abychom cítily v životě jistotu a úplnost a smysl. A tak do toho padáme znova a znova a rozbíjíme se, a pak se sbíráme, a zase se rozbijeme a přitom pořád doufáme..

Nikdy jsem nebyla ničí milenka, ale vím, jak je strašně těžký si něco nenalhávat, když .. toužíme po tom s někým být. Jsme nevysycené láskou. Dlouho samy. Někdo se k nám zachová jen trochu hezky (na což nejsme zvyklé). Atd, atd.

Přeju happy end úplně všem. A aby to nebyl end, ale spíš začátek lepší životní etapy.

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 21:30

Odpověď na příspěvek #209752
Uživatel: Furling

Holky, jak Vás poslouchám, resp. čtu... jee mi z toho trošku šoufl....
 

To je romantický!!! Znala jsem takový pár.. psala jsem o nich...když jsem jezdívala k bebičce do Sběře. 

 

Pan a paní Drbohlavovi....nikdy na ně nezapomenu.

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 21:09
 

Myslela jsem ten Mirabelčín Happy end Ok

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 21:08
 

Holky, jak Vás poslouchám, resp. čtu... jee mi z toho trošku šoufl. Nebyla jsem nikdy v roli milenky, ani bych nechtěla. A nevěru považuju za neodpustitelnu a pevně věřím, že jsme si s mužíčkem souzeni, byt si pořád vjíždíme do vlasů a jsme úplné opaky... ale je můj první a já jeho první, ve všech ohledech... a letos slavíme 10 let, máme dvě krásné cácorky a já každý den děkuju, že tomu tak je. Nechtěla bych být sama... a doufám, že nebudu :) Takže se strašně moc těším na HAPPY END Love it

 
post Zaslal: 21.07.2017 20:58
 

Nikdy jsem ničí milenkou nebyla a doufám, že nebudu. Né, neodsuzu je, je mi jich líto. Teda až na jednu, té se povedlo odloudit chlapa od rodiny a mých dětí. Holt měla "štěstí"! Když se v životě chlapa objeví milenka, tak podváděná manželka sice trpí, ale většinou to neví (nebo né hned), ale milenka se po odchodu svého zadaného pána pěkně užírá. Musí jí být jasné, že ty krásné chvíle, které si s ním užívá, tak ty doma prožívá ještě jednou s manželkou. A věřit řečem o tom jak to má doma hrozný a nesnesitelný je vážně naivita. Jsem sedm let sama, protože se bojím zrady. Mirabelko, jistě se zítra dočtu, že se v tvém životě objevil pan Božský a moc ti to přeju. 

Ono, kdyby pánové nepodváděli své manželky, nemusely by ženy hrát ponižující roli milenky.

Hodně štěstí!

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 20:05
 

Holky omlouvám se, mám nějaký mozkový útlum...Hammer až po dočtění a nééé mirabelčin soud...ale osud..To je zvláštní, dvě slova a skoro stejný významAre you crazy

 
post Zaslal: 21.07.2017 19:27
 

No já mám osobní zkušenost... i ty pocity vzájemného napojení tam proběhly,tak asi do půlky příběhu Mirabelky podobné .Byla jsem taky zamilovaná až po uši.Trvalo to  asi 4 roky ,ale ted´s odstupem času se na to už dívám jinak.Pořád jsem čekala ,že se rozhodne pro mě ,ale dneska vím,že jsem si to měla prožít a hotovo.Necítím nenávist a už jen vzpomínám jak ty začátky byli krásné a nikdy nezapomenu.A je zvláštní,že když mi jednou za rok zavolá,tak mi pořád trvrdí ,že mě miluje.Nechápu.Smile  A když jsme u toho ,tak i manžel se kterým už 5 let nežiji a jsme rozvedeni mi občas napíše ,že mě miluje .Zvláštní ,když jsme byli manželé pořád mě vyhazoval a pil a ted by mě chtěl nazpět.Nevím proč mi to dělá,ale snažím se od toho oprostit.OMG

Těším se na pokračování od Mirabelky.Love it

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 19:16
 

Pohladit Mirabelko a Míšo moc vás zdravím holky Pohladit Četla jsem to také a bylo mi smutno a ža po dočtění mě došlo, že to je mirabelčin soud...Love it Ale už je lépe, a ať to vydrží Love it

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 17:14
 

Teda Mišule obě, máte štěstí, že to mám od Mirabelky celý.....Wink, toto číst na dvakrát, to bych nevydržela, jak to bude pokračovat......OMG

 

Sama tuhle zkušenost nemám ( taky nemusím mít všechno, že...)

 

Ale kamarádka nejbližší ano...., nikdy nezapomenu, jak byla rozsekaná, když to utnul......, to bylo strašný.., byla jak když onemocněla nějakou strašnou chorobou.......nespala, nejedla, jen brečela..., a nedokázala pochopit tu zradu......

 

Taky po něm nechtěla, aby se rozvedl (nahlas), ale přála si to moc, to vím.....

 

Je to hodně tenkej led, tahle záležitost.

 

Nakonec se stejně rozvedl a je úplně s někým jiným.

 
Avatar
post Zaslal: 21.07.2017 15:35
 

Mirabelko, moc děkuji za skvělý článek.

Znám tyto pocity, nesplněné sliby, ponižující lži...

Uhýbání očima, změny na poslední chvíli, nakonec zjištění, že "vona" je mnohem větší formát, než on.

Oživila jsi mi pocity, na které nejsem hrdá...

A dnes jsem poprvé četla i článek o pračce a hračce, měl by viset v čekárnách manželských poradců.

Míšo a Míšo, Awesome!

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist