Kam až sahá sebeobětování zamilovaných žen? Daleko…

Tak docela pošmourné to téma není, i když právě veselé také ne. Na druhou stranu, při tom všem, co poslední dobou poslouchám ze všech stran, mám alespoň jeden maličko veselejší příběh. Jakkoli si jeho aktérka počkala dlouhé roky…

9397Mjh.jpg

 

Když jsem prvně četla e-mailový dopis od téhle ženy, bylo to ještě na starém pracovišti. Mnohé z vás si třeba vzpomenou.

 

Tehdy jsem příběh zveřejnila.

 

Od té doby u mě byla několikrát na kartách.

 

Pak se na dlouhou dobu odmlčela.

 

Nevěděla jsem, co s ní je, až do minulého týdne.

 

Ani si nevzpomínám, jaký název jsem tehdy článku dala a nevím, kdy to bylo. Nebýt pečlivého archivování pošty samotné aktérky, asi bych úryvek dopisu nebyla schopna dnes vydat.

 

Tady je.

 

A jakkoli je to poměrně dlouho a pro jeho autorku jde naštěstí o minulost, je to bohužel příběh tak podobný současnému stavu mnoha jiných žen, až z toho mrazí.

 

Ta zarážející podobnost je v ochotě jít hluboko pod cenu.

 

V prožívaném žalu, velikosti obětí i nekonečné trpělivosti a odpuštění hraničící se ztrátou vlastní hodnoty.

 

9399Zjg.jpg

 

…Bylo právě 24. prosince. Já byla zasypaná přípravami štědrovečerního stolu, děti zlobily tak, jak to děti na Vánoce umí, Roman mi pomáhal tak jako každým rokem. Všechno bylo jako vyždycky. Pak odpoledne šel s dětmi ven, abych mohla připravit stůj k večeři. Bylo to bezproblémové i příjemné, jako ostatně pokaždé.

 

Ten večer jsem dostala od něho překrásnou sadu. Náušnice, řetízek a náramek ve zlatě. Měla jsem velikou radost. Romanovi jsem já koupila hodinky. Strašně je chtěl. Byly vodotěsné a já si na ně vzala ještě v práci zálohu k výplatě, protože by mi na to nestačily peníze. Ale obětovala jsem je ráda.

 

A pak to přišlo. Večer jsme seděli, pili sekt a jedli chlebíčky. Dávali Šípkovou Růženku.

Posadil se ke mně a řekl mi, že odchází nadobro od rodiny!

Prostě jen tak mi to oznámil na Štědrý den!!!!

 

Nevěřila jsem tomu, co povídá, ani jsem nevěděla, na co bych se zeptala. Pak řekl, že v komoře má sbalené věci, a že mezi hrnečky mám dvacet tisíc korun, aby mě to tak nebolelo.

Jediné, na co jsem se v tu chvíli zmohla, bylo: „Ty se chceš vykoupit? Copak si myslíš, že tohle, co děláš, se dá nějak zaplatit?“

 

Odpověděl, že to myslí dobře, že si nemyslí, že by se dalo něco jako láska zaplatit penězi, ale že potkal jinou ženu a už dlouho se s ní schází, že s ní chce bydlet a žít a že my, jeho rodina, je část jeho života, na kterou nikdy nezapomene, ale už s námi být nechce, protože to prostě skončilo a život jde dál. Že jeho život teď vzal nějakou výhybku, která vede po jiné koleji s jiným člověkem.

 

Skončila jsem na pohotovosti.

 Jakmile se za ním zavřely dveře, zhroutila jsem se. Několik měsíců mi pomáhali známí a moje maminka.

Dodnes nejsem úplně pořádku.

 

Manžel si bere děti, platí poctivě, a dokonce často víc, než nakonec určil soud, ale nikdy mi nepřestane chybět. Ano, já vím, že se zachoval zle, že to, co udělal, bylo bezcitné už tím načasováním.

Patrně jí slíbil, že bude na Štědrý i s ní, já nevím. Vlastně bych ho měla za to nenávidět a nechat to být s tím, že za to nestál, ale já to prostě nedokážu.

 

Já ho pořád miluji.

 

Dokonce každý Štědrý den už tři roky čekám, že tak, jak odešel, tak náhle a bez varování se jednoho Štědrého dne zase objeví ve dveřích.

Odpustila bych mu.

Za těch deset let krásného manželství by mně to stálo. Lidé dělají chyby a já bych to pochopila.

 

Třeba vám budu připadat pitomá a bez hrdosti, ale strašně ráda bych ho objala, zapomněla na všechno a žila zase s ním a našimi dětmi jako dřív.

 

Jen kdyby se k nám vrátil.

 

Od doby, kdy jsem Vlaďku poznala, jsem jí viděla mnohokrát.

 

Chodila ke mně často a stále s jedinou otázkou. Její návštěvy byly pro mě pokaždé skličující.

 

Tak žalostně plakala, že jsem mnohokrát po tom, co odešla, brečela taky.

 

Víte, slyšet od ženy čeho všeho by byla schopna, jen kdyby měla zpět svoje štěstí a lásku a dívat se do karet ( a to jsem ani nemusela, ten pán se oženil) a vidět jak beznadějné to je …je to strašně smutné.

 

Za to množství návštěv neřekla jedinkrát slovo, kterým by ho pohanila.

 

Nezapomenu, když pravila : „Možná mě měl zbít, nebo nějak hrozně urazit, měl mi nadávat, měl neplatit na naše děti, měl mě pomlouvat….ale on to neudělal. Je slušný a hodný a to je, Míšo mnohem horší. Tak ráda bych ho nenáviděla. Ale já ho musím milovat“.

 

9400MjV.jpg

 

Nechtěla poslouchat, když jsem jí říkala, že bude šťastná, že přece chodí na karty, aby jí řekly, co bude a že tam jasně vidím, že bude zamilovaná a šťastná.

 

Chtěla slyšet jen o něm.

A slyšela.

 

Řekla jsem jí, že se bude chtít jednou vrátit, ale ona už nebude chtít.

 

Tehdy se po dlouhé době viditelně od srdce smála.

Nevěřila.

 

Já zase nevěřila, když jsme se odstěhovali, a já odešla z práce, že jí ještě uvidím.

 

Minulý týden jsem v devět večer měla telefon.

 

„Míšo, pamatujete si na mě? já jsem ta, co zůstala sama s vánočním stromečkem“

 

Jasně, že jsem si pamatovala.

 

Objednala se, ale neřekla proč.

Myslela jsem si, že to vím.

 

Přišla ale těhotná.

 

Zářila jako lampion.

 

Nepřišla se ptát na vztah, jen na miminko, které čeká s mužem, který není jejím bývalým.

 

Hodina se protáhla na dvě, protože tu první jsem poslouchala jak je nekonečně šťastná a jak je nový muž báječný člověk, jak se potkali, jak ho nechtěla, jak ho pak chtěla, jak dostala růže a kolik, a kde spolu byli, jak je hodný na děti….dokonce mě během toho povídání chytla za ruku.

 

Bude mít kluka.

 

A manžel?

 

Skutečně se v lednu ozval.

 

„Míšo, byl slušný, byl velmi opatrný, a když jsem mu řekla, že to nejde, ale že ho kdykoli ráda uvidím, pozval mě na kávu. Byla jsem ráda, že ho vidím, ale …nikdy bych nevěřila, že to se mnou ani nehne“.

 

A to je vlastně konec příběhu, nebo spíš jeho nový začátek.

 

Zveřejňuji ho pochopitelně se souhlasem Vlaďky, která Popelky zná a slíbila, že se třeba i do diskuze přihlásí.

 

9401MWY.jpg

 

A mám ještě jeden důvod k jeho zveřejnění.

 

A tím jsou všechny ženy, které poslední dobou usedají naproti mně se slzičkami v očích.

 

Všechny ty, které spojuje jeden obrovský žal, jehož intenzita i podoba jsou si tolik podobné.

 

Všechny jsou ochotny udělat téměř cokoli, aby se jejich láska obnovila, naplnila, vrátila …

 

Kolikrát jsem poslední dobou slyšela: „Co jsem udělala špatně? Proč se ke mně takhle chová? Co se s ním stalo? V čem je ona lepší, než já? Co mám změnit? Co mám udělat?...“

 

Vlaďka měla štěstí, že se při rozchodu projevil pán jako celkem slušný člověk, když pominu to načasování.

 

Měla štěstí, protože ne každý muž se při rozchodu chová takto.

 

Bohužel.

 

Nejstrašnější je, že po svém muži touží i ty, kterým se ještě ani nezahojil monokl, přes který se valí potoky slz.

 

Čeho všeho je žena schopna?

Kam až sahá tolerance a láska?

Je to vůbec ještě láska?

 

9398MjQ.jpg

 

„Proč chcete zpět člověka, který vám takhle ubližuje?“, ptám se.

 

„Když ono jsem si to tak trochu zavinila sama, kdybych se nehádala, kdybych mlčela, neprovokovala…on není tak špatný, to já bych se měla změnit…“ To je zoufalé.

 

Obvinit sama sebe z toho, že mi druhý způsobil bolest, ublížil, zlomil nohu, ponížil…??

 

Láska je krásná věc a občas z ní bolí srdce.

 

Ale neměla by nám slisovat duši do malého ušlapaného chomáčku zbytku vlastní osobnosti.

 

Nebo to bez toho nejde?

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 48 čtenářů průměrem 4.63 bodů z pěti


Čtěte také:

Finanční otroctví: Trochu jiné S/M 
Jaiya: V poutech rozkoše 
Jak jste na tom s Valentýnem? Já skvěle 
Milá Sally... 
Tantrický orgasmus pro ženy 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 23.04.2013 17:10
 

Jé to já bych se lásky ráda dožila na tomto světě.....ona určitě někde je Love it

 
Avatar
post Zaslal: 23.04.2013 14:24
 

Ale vždyť ty pitomci z pohádek taky nejsou žádná výhra, buď královnami zašlápnutý králové nebo rozmazlený princové. Jednou si to zasouloží a jde to o dům dál...

pohádky jsou právě krutým obrazem reality.

Lásky se člověk na týhle planetě dočká až po smrti, jednoty, blízkosti, světla. Tak je to.

 
Avatar
post Zaslal: 23.04.2013 12:52

Odpověď na příspěvek #35261
Uživatel: maje

tak to je přesný. jenže já díky tomu strachu přicházím o...
 

no, přesně.

Ale pohádky mám stejně ráda a pořád, žádná neděle - nebo sobota, když to vyjde - se neobejde bez televizní pohádky. A když mi bylo nedávno fakt ouvej, tak jsem vytáhla Božku a četla a četla ......

 
Avatar
post Zaslal: 23.04.2013 11:43

Odpověď na příspěvek #35258
Uživatel: Markýza01

nejlepší na tom je, že stejně pořád doufám, že jednou přijde...
 

tak to je přesný. jenže já díky tomu strachu přicházím o ty, co by i možná princové být mohli. jen to vždycky vyšumí do kamarádství a než mi to dojde, tak čumím, poslouchám vyprávění o jejich randění a uvnitř to hrozně bolí. ale navenek se člověk usmívá. někdy si říkám, že nám ty pohádky jako dětem neměli čístPohladit

 
Avatar
post Zaslal: 23.04.2013 09:53

Odpověď na příspěvek #35230
Uživatel: gira

Miso, tak to je jednou pribeh s krasnym koncem! Hrozne moc to te pani preju a at ji tentokrat to...
 

nejlepší na tom je, že stejně pořád doufám, že jednou přijde někdo, kdo bude mít dost trpělivosti a že třeba časem ......

asi jsem moc četla pohádky - i když v nich je to většinou na to šup, princ se přižene ne bílém koni, Honza na oslovi - způsobí menší ekologickou katastrofu a je svatba Smile

 

(jo jsem to pořád já Markýza, jen mi někdo prolomil heslo, já ho chtěla změnit a už mi sem nešlo přihlásit, tak jsem si přidala 01 )

 
post Zaslal: 22.04.2013 08:41

Odpověď na příspěvek #35228
Uživatel: Venuše

Partnerská láska - složitá věc. Pokuď milujeme oba je to...
 

No, to je přesně ono. Někoho milujete, celým srdcem, dáváte všechno, co jen můžete dát, ale jaksi se vám to nevrací, pořád na něco čekáte...Něco chcete, ale je pořád tisíc výmluv a důvodů, proč to nejde. Nebo dáte přednost přáním toho druhého, protože mu prostě chcete udělat radost a upřednostnit jeho přání před svými...

A pak jednoho dne zjistíte, že tohle "stokrát nic umořilo osla", už jste někde jinde...

 
Avatar
post Zaslal: 21.04.2013 20:41
 

Budete se divit, ale ono je dost místa ještě i pod žumpou, pod tím betonem na dně...

 
post Zaslal: 21.04.2013 18:10

Odpověď na příspěvek #35236
Uživatel: Helena73

Míšo, děkuji za krásný příběh, který skončil...
 

Jistě se to podaří, Heleno. Jsem přítelem úsloví, že každá žumpa má své dno a už jsem se mockrát přesvědčila, že to je pravda Love it

 
Avatar
#35236
děkuji za krásný článek

Helena73
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 21.04.2013 16:33
 

Míšo,

děkuji za krásný příběh, který skončil nakonec šťastně.Při jeho čtení mi tekly slzy.

Proč chcete zpět člověka, který vám takhle ubližuje?“, ptám se.

 

„Když ono jsem si to tak trochu zavinila sama, kdybych se nehádala, kdybych mlčela, neprovokovala…on není tak špatný, to já bych se měla změnit…“ To je zoufalé.

To je přesně to co jsem si myslela i já.Ale na vině jsou vždy dva.

Teď je to vše už za mnou a já bych si přála najít toho pravého, snad někdy...?

Helena

 

 
Avatar
post Zaslal: 21.04.2013 14:13

Odpověď na příspěvek #35232
Uživatel: Quentinová z Montargis

Přiženeš, Giruš... přiženeš!
 

:) hodna, kenti, dik ;)

 
Avatar
post Zaslal: 21.04.2013 13:49
 

Ahoj ...Popelky čtu až dnes - musím říct, že při čtení tohoto  příběhu mě úplně běhá mráz po zádech.

 
Avatar
post Zaslal: 21.04.2013 12:01

Odpověď na příspěvek #35230
Uživatel: gira

Miso, tak to je jednou pribeh s krasnym koncem! Hrozne moc to te pani preju a at ji tentokrat to...
 

Přiženeš, Giruš... přiženeš!Kiss

 
post Zaslal: 21.04.2013 04:17
 

Krásně jste to Míšo napsala, moc hezký a pravdivýFrown

 
Avatar
post Zaslal: 20.04.2013 23:41
 

Miso, tak to je jednou pribeh s krasnym koncem! Hrozne moc to te pani preju a at ji tentokrat to stesti vydrzi hooodne na dlouho... :).

Jinak s tematem mam zkusenost taky trochu, teda hlavne s tim, ze karty rikaly, ze me ta touha a zamilovanost do nekoho, kdo me vlastne odmita, prejde... a ja si to nedovedla tehdy predstavit a hoodne dlouho se trapila a doufala a verila (a nevnimala cas, svet okolo, nic).. Nakonec mi to opravdu vadit prestalo, cas to nejak vylecil, voda vzala, nakonec jsem rada, ze to nedopadlo, ted s ostupem a chladnou hlavou... Bohuzel to mam ale od ty doby trochu jako Markyza (i diky tomu, ze i pristi vzplanuti bylo uhaseno tentokrat rychle a v zarodku)... uz se moc bojim otevrit srdce, takze ten, kdo treba i do nej nakouknout chtel (i kdyz i to mi prijde jako sci-fi), a o kterem i karty mluvej uz leta jako kolovratek, ze nekde je, tak ten se asi ani nemuze priblizit... :( No ale jeste neni vsem dnum konec, treba jednou napisu Mise taky takovej mejlik a prizenu se jako velka voda... kdo vi...

 
#35229
Tohle dobre znam

tygrik
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 20.04.2013 22:20
 

Tohle dobre znam,i Ja zlatou Misu pouzivam k vykladu karet,ale pritom me zajima jen jedine a to je laska k muzi.Ale laska k teto rybe neni oboustrana.A i Ja neposlechla Misu a ani tarot,ktery radil pro me dobro.Udelala jsem moc hlouposti,ktere bych jiz nikdy neudelala a tim se chci do srdce Mise omluvit-neni to neduvera k Vam jen zoufalstvi.Ale jednu vec i pres bolest vim jiste,ze upnutim se na jednu vec,nebo na jednoho muze nam zabranuje videt veci okolo a tim zivot prezivat a ne uzivat.Alespon to je muj pocit.A i diky Mise vim,ze milovat je dulezite,ale nesmi nas to nicit a brat nam to nase Ja!!!Lenka S.

 
post Zaslal: 20.04.2013 12:48
 

Partnerská láska - složitá věc. Pokuď milujeme oba je to nádhera,,,ale běda,když časem se druhý odpoutá.... né jen láskou,ale i názorem s novým nadhledem,jinými přáteli,koníčky - každý jste vlastně úplně jinde!!!!Frown Přesto ...vaše srdce nejlépe ví koho milujete i když se tomu bráníte a nelíbí se vám to Love it

 
Avatar
post Zaslal: 20.04.2013 10:05
 

Jo, jo moc dobře to znám.Rozumně si to vše vysvětlím a srdce si stejně dělá co chce......Frown

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 20:58
 

Nejhorší je, že i když mozek řve, mlátí Vás pětikilovou palicí tak srdce svině se nedá .... Rozumově zdůvodněno proč už ne mám, ale srdce nějak ukecat jsem nedokázala .... snad čas udělá i toto 

 

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 15:10

Odpověď na příspěvek #35218
Uživatel: raketa

taky jsi to moc pěkně Toro pojmenovala - schová se do jeho stínu... :( je to tak...
 

Myslím, že žena do toho jde duší a srdcem a to snese kdejakou mizérii a oběť, protože i kdybychom se neobětovaly, tak by někde zůstalo ležet kus nás samotné

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 13:24
 

té paní - Vlaďce, i všem ostatním to přeju, přeju jim štěstí a lásku ... já jsem po odchodu přítele ztratila schopnost se zamilovat ....prostě už nevěřím, a tak raději všechny odeženu.

Jsem sama a když samota těžce dolehne, tak jsem smutná a ptám se ... třeba i karet, jestli přece jen .... no a když se náhodou někdo vyskytne, tak se stejně srdce zavře a nepustí nikoho, protože mu mozek řekne, že ten člověk stejně zas podrazí .....

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 10:01

Odpověď na příspěvek #35217
Uživatel: ToraToraTora

Proč? Já nevím. Naši byli také v podstatě spokojení  a...
 

taky jsi to moc pěkně Toro pojmenovala - schová se do jeho stínu... :( je to tak pravdivej a smutnej fakt, taky to znám, mamča se doslova VYDALA.Víš jako vydala všechno ze sebe,aby to udržela, ale znáte někdo ze života, že se to dá udržet? A taky jsem ráda, že jsi to napsala z pohledu dítěte, který to vidělo. Fuj to se mi to připomělo.

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 09:39
 

Proč? Já nevím. Naši byli také v podstatě spokojení  a najednou to není. A už když věděla, že jde pryč, tak mu vyvářela, prala, chodili spolu na vycházky, jezdili ke známým...a mohla jsem křičet jak jsem chtěla, jak může uvařit dobrou večeři někomu, o kom ví, že právě vylezl z postele s nějakou nánou. Stejně tak jsem ale nepochopila, proč k té náně lezl. Takže u mě je to remíza.  Žena, zasadí semínko, pečuje o rostlinku a když z ní je dospělý strom , schová se do jeho stínu. Není to pro ni nikdy jen strom, ale léta práce píle, vzpomínek den po dni, které utvaří jí samou stejně jako strom v průběhu let formuje svou korunu. Co v tom kusu dřeva vidí chlap mi je záhadou.

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 08:16
 

Doporučuju drama Lady Macbeth z Mcenského újezdu. Je to kniha, film i opera. To teprve budete koukat, čeho všeho je žena schopna, když jí jde o lásku! 

 
post Zaslal: 19.04.2013 07:28

Odpověď na příspěvek #35208
Uživatel: Quentinová z Montargis

Článek a téma je k pořádné diskuzi ... Také poslední...
 

přesně..

 

a dříve mě napadala i myšlenka, zda nebýt s někým, proto že ho mám ráda, ale nemiluji...tenkrát mi kamarád řekl, že ten kdo miluje mín, že je na tom líp....a ono jak se to vezme, podle toho co se bere jako slovo líp...

 

je lepší, když je vám partner tak více mene jedno? když ten vztah berete s nadhledem a neprožíváte ho, jste v klidu, i kdyby si našel ženu, je vám to fuk?? za cenu, že neprožíváte tak intenzivně blízkost toho druhého?

 

Já za sebe říkám, že za ten pocit blízkosti a toho, že se milujete, že máte minulost, krásné vzpomínky, zážitky....to se nedá popsat slovy....a než žít život vedle člověka, jakoby kamaráda a být stále nad věcí....no, já jsem i přes všechnu bolest proto, milovat se vším všudy...mě to za ty okamžiky stojí....a doufám, že nám to vydrží...

 

mmch, ten můj kamarád - to pronesl asi před 7mi lety, je se svojí manželkou proto, že je hezká, nešla s ním hned o postele, má celkem přijatelnou práci (společensky) a chybelo mu 400tis na kuchyn, aby si nemuse brát hypoteku a ona je měla...tak se vzali, mají syna....a že by oplýval spokojeností mi teda nepřijde. nebyla jsme s ním v kontaktu tech 7let cca, ted se mi ozval...a já si s ním nemám nic moc co říci...

 

jo a mmch, určitě znáte, když k někomu přijdete a je tam cítit láska, takové teplo, pohoda...z tech lidí to vyzařuje...podle mě, i když mají problémy, a nekdy se pohádají atd...ale je u nich doma tak nejak hezky, dobře....

 

a pak jsou podle mě rodiny, kde to tak cítit není...

 

jo a jak jsem psala, tohle vše beru jako že se týká mužů a žen, kteří nejsou alkoholici, závisláci, notoričtí lháři....a násilníci....beru běžné lidi - muže, ženy...kterým láska něco říká

 
post Zaslal: 19.04.2013 07:18

Odpověď na příspěvek #35207
Uživatel: Quentinová z Montargis

Vždy když "vidím" v diskuzi zrovna Tebe, vzpomenu na ty dvě megery, co se vám...
 

ono už to není tak strašné....ale děkuji ti...

 

máme děti, partner stojí při mě...a bydlí daleko...chudáci ti, kteří bydlí s rodinou partnera a nemají na výběr, navíc ještě jim musí být vděční....

 

podle mě, když to vidím kolem a kolem, nejsem na tom zase tak špatně, všude je něco....a někde to je daleko ale daleko horší....

 

hlavně že partner stojí při mě...

 
 

Článek a téma je k pořádné diskuzi ... Také poslední dobou se na mne valé ze všech stran smutek a žal nejen kamarádek v podobné situaci, ale i kamaráda, který je zrovna "táta de luxe" a partner , jakého bychom snad každá chtěly mít doma... Ale teď je to zlomený chlap, kterému se stýská po synkovi a té své "pipině" by odpustil uplně všechno, jen kdyby se mohla vrátit doba "rodiny", kterou rozbila pro prachatějšího s lepším fárem...

 

 

 Je to všechno dobře řečeno...zazpíváno ve známé písničce od Dobeše NĚCO O LÁSCE ...

 

  Pro člověka, kterého milujeme , jsme schopni i ztratit sebe, jen pro jediný jeho pohled, pohlazení, pro malou chvíli - být s ním...

 

 Kdo někoho miluje a "nemá" ho blízko...třeba ho ztratil a obviňuje sebe a hledá chyby v sobě, ne v něm... tisíckrát za den sahá na telefon a rozsvěcuje, zda nepřeslechl sms, zavolání... přes to, že má telefon vlastně pořád v ruce ( kapse) ... tisíckrát se dívá do emailu... z okna na auta, ke dveřím domova ... a čeká a doufá a zoufá... očmuchává polštářek a tisíckrát za den si v duchu opakuje situace i tak obyčejné, jako je společná káva a bere do ruky "hrníček" toho druhého...

 

 

 

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 07:08

Odpověď na příspěvek #35206
Uživatel: Ronda

Hodný, slušný muž, není hajzl a o to víc to...
 

Vždy když "vidím" v diskuzi zrovna Tebe, vzpomenu na ty dvě megery, co se vám furt s-rou do života ... a držim Ti palce ze všech sil. Pohladit

 

 

 

 Letím do fachu, budu online později ...

 

 

 

 
#35206
Já chápu tuhle paní

Ronda
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 19.04.2013 06:53
 

Hodný, slušný muž, není hajzl a o to víc to bolí...možná se mnou souhlasit nebudete, ale když je hajzl, bolí to strašně moc, ale když je hodný, slušný, bolí to tisíckrát víc, protože víte, že on je skvělý - byt si našel bábu a pak odešel...Láska prostě někdy bolí....sama mám partnera, zkousla jsem věci, které bych si dřív  myslela, že nikdy...a nešlo o nevěru....přesto ho miluji, strašně moc, prosím Boha každý den, někdy i několikrát, at náš vztah chrání, at jsme spolu a at se nám nic nestane...život bez něho si neumím představit. Možná je to taky špatně, možná si i vy ostatní myslíte, že je to divný, že by si každý měl zachovat zdravý rozum...jenže ono když vám s někým je jóó krásně, co krásně, nepopsatelně nádherně, to je prostě něco, co si přejete....ten člověk je jako vaše polovina....každý má chyby, každý máme něco...podle mě je důvod k rozchodu/rozvodu - alkoholismus, drogy, závislosti a bití....i přesto, že to ženu bolí, je to lepší cesta....

 

 

a když ten chlap má charakter, je hodný, nebije vás....víte, že takových je málo...máte s ním minulost, zážitky....podle mě se z lásky opravdu motá hlava, z opravdové lásky, kdy si ji dovolíte prožívat celým srdcem i duší....a bohužel, je tam i risk, že pak se zhoupnete uplně na opačnou stranu....

 

ale my ženy, když to jednou pocítíme- tu nesmírnou blízkost a pocit naplnění, štěstí a te obrovské lásky...prostě to chceme...

 
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 06:45
 

jsme závislé?! milujeme a pak se stáváme závislé!? až tak, že ztrácíme svojí vlastní osobnost a parazitujeme na něm?! jak nás láska zkraje posiluje může z nás dělat po čase i slabochy. moc krásně napsaný Míšo a Vlaďce ty nové začátky moc přeju. Jak ani kartám nevěříme, jak jsme zaseklé na momentálním něštěstí a nechceme se hnout z místa, vidím to u sebe :(  krásně se mi to četlo, hotové pohlazení a víra v lepší zítřky, krásný pátek všem

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist