Já, člověk: Omlouvám se!

V životě existují okamžiky, které člověka donutí zastavit se a pro chvíli zapomenout na svá každodenní malá trápení. Sebevražda mladého, byť neznámého, člověka je jedním z nich…

Mnoho lidí se pokoušelo, vzít na sebe všechnu tíhu světa, ale tu jeden člověk neunese. Možná by stačilo, kdyby i ostatní otevřeli oči a rozhlédli se. Ta tíha by pak na jednotlivce nebyla tak velká…

Omlouvám se, přírodo, že nevážil jsem si Tvých darů.
Omlouvám se Matko Země, že neslyšel jsem Tvé zoufalé volání o pomoc.
Omlouvám se lesy, že jsem Vás bezostyšně kácel a nedovolil Vám volně dýchat.

 
Promiň mi vodo, že přehrazoval jsem Tvůj tok a nevnímal Tvou tesknou píseň.
Promiňte mi rodiče, že jsem Vás ze sobectví odložil do starobinců.
Promiňte mi sousedi, že nikdy jsem se nezajímal o Vaše problémy.
Omlouvám se přátelé, že nevěnoval jsem Vám dostatek svého času ani vlídných slov.
Omlouvám se děti, že trestal Vás, aniž bych Vás kdy vyslechl.

 
Omlouvám se víro, že jsem si Tě neuměl udržet.
Promiň mi lásko, že jsem Tebou bezostyšně pohrdal.
Promiň mi naděje, že jsem v Tebe nikdy nevěřil.
Promiňte mi zaměstnanci, že jsem Vás z neúcty odíral na kůži.

Omlouvám se všem, že bezostyšně jsem podlehl mamonu.

 Omlouvám se hospodářská zvířata, že držel jsem Vás v nedůstojných podmínkách.
Omlouvám se mé zdraví, že ničil jsem Tě otřesným životním stylem.

 
Promiňte mi mé ruce, že nemohly jste hladit, ale nutil jsem Vás tolikrát tlouci.
Promiňte mi oči, že musely jste přihlížet tolika mým odporným činům.
Promiň mi můj partnere, že jsem Tě svých chováním donutil odejít.

 
Prosím, odpusťte mi mé dcery a synové, že řežete si ruce a saháte si na život.
A nejvíc mi odpusť Ty, neznámy mladíku v Klánovicích, kvůli kterému vznikl tento článek.
Odpusť mi, že nevyslechl Tvé trápení a nechal jsem Tě jemu napospas.
Odpusť mi, že nepomohl jsem Ti ve Tvé bolesti.
A pro všechno na světě Tě prosím, odpusť mi, že jsem Tě nezachytil, když jsi skočil!
 

Já, člověk.

Katka