Aby policie domácího násilníka potrestala – musí téct krev! Ale zase bacha, nenechte se zabít

Smutnější by bylo, kdybys neutekla, kdybys to neřešila.

Je hodně žen, které nemají tolik sil, nebo myslím i sebedůvěry, aby našly odvahu k tomu nejzákladnějšímu - zachovat si zdraví - mnohdy život.

Hodně jich takto žije roky.

a v této situaci se jen velmi těžko volá o pomoc...

Protože místo pomoci žena často sklidí pohrdání (beztak je divná) a pochyby (je hysterka)...

To je mi Tě upřímně líto, takových případů je bohužel víc, než si člověk umí představit a společnost, i přes strohé pokusy je necitelná.

Je to hodně smutné v tak rozvinuté době, kdy jeden neví čím se honosit a druhý trpí a nikoho to nezajímá...

Ahojky,tento článek mě bohužel vrátil vzpomínky.......i já jsem toto zažívala, několikrát jsem byla i na Policii a taky mi řekl,že dokud neteče krev-tak není co řešit......nejsem z Prahy,ale z malé vesnice z Moravy a když jsem volala na Rosa-linku-tak měli zrovna dovolenou a tenkrát nebyla v místě bydliště žádná organizace,která by mi pomohla. Utekla jsem s 2 malými dcerkami, byla jsem bez peněz(kartu mi vzal manžel-teď už naštěstí bývalý), sociálka ani soud se nesnažili urychlit nějaké jednání a tak jsem přežívala jak se dalo . A stát s tím prostě nedělá nic..........jak smutné.

No jasně !!! Tu jsem měla na mysli ! Á spřízněná duše...

Přesně tak,s tím pohledem.Vůbec nevím,kde jsem tohle četla nebo vzala,ale asi jak říkáš,L.Hay-myslím,Miluj svůj život.Kdysi jsem jí četla,knížka výborná,zase do ní skočím..

Potvůrko, Ty taky víš všechno...odkud? Znám a není to nic jednoduchého, opět Luise Hay. Pokud nejsi spokojena sama se sebou ten pohled a pochvalu sama sebe v zrcadle nevydržíš.

Jo jo, bude to tak. Na charakteru člověka a jeho chování se podílí moc faktorů od genů a výchovy počínaje a pánbu ví čím konče.

A karmické zatížení do toho. Pak se v tom vyznej.

A přitom...vždyť je to tak jednoduché! Kdyby se každý choval tak, jak by chtěl aby se lidé chovali k němu a trochu myslel, nemůže pochybit.

Je možné, že ty nejjednodušší věci jsou nejsložitější a to jen proto, že složitosti si děláme a doslova vyrábíme a hledáme sami!

Vlastně zase cituji Luise Hay...první kniha toho druhu, kterou jsem četla  a myslím, že mne tak poznamenala, že ty další byly zbytečné a stejně jádro pudla je všude stejné.

A pak jsem se tomu nějak zpronevěřila a hned se mi to vymstilo.

Vztek mne přešel. To, co jsem v sobě tutlala celý den, abych neměla problémy jsem vyřešila. Slušnou formou jsem řekla oné velmi blízké osobě svůj názor, následoval sice asi šok, ale mně je už normálně!

Únava a slabost minuly, je mi fajn...neee nic jsem nepila, ale nakonec přece humorná příhoda.

Dělám dnes moravské vrabce. V lednici jsem našla půlku houskového knedlíku, tak jsem se rozhodla (nemiluji je zrovna), že bramborové už tedy dělat nebudu.

Pak se mi to rozleželo a že je udělám, zítra k nim špenát a uzené a je to, potřebuji vyčistit mrazák a lednici.

I minutku jsem si nastavila a šla k televizi. Po zazvonění minutky svižně běžím k plotýnce a jdu knedlíky vyndat. A ony nikde! Někdo je ukradl!

Houby...krčily se v míse, jak odbíhám sem, nedala jsem je do vody...stačí?????

Vařím je tedy na druhý pokus! Držte mi palce, je to náročné!

Zkoušeli jste někdy, podívat se na sebe do zrcadla a upřímně a spokojeně se na sebe usmát?Prostě,když nejsi se sebou spokojen,tak to neuděláš.Prostě se neoblafneš.

V pohodě Kaylie.....Myslím,že záleží na výchově člověka,na prostředí,na chování ostatních k němu a on k nim.Mám teď na mysli příčiny domácího násilí.Možná  také svojí roli sehrají asi geny a nemusí to být třeba od rodičů přímo.

Tak a co je lepší? Já volím to svědomí.

Chci mít klidný spánek v hrobě. A to tito lidé si neuvědomují, že vše je jen dočasné, jsme tu jen na návštěvě a ne vše se dá ukrást či koupit penězi.

Každého volba.

Moc dneska filozofuju,  musím s tím něco dělat, chce to něco veselého.

Televizní zprávy to dnes ovšem v žádném případě nebudou!

To pak ano, promiň. Jen pořád nemohu pochopit, proč my lidé jsme na sebe tak zlí, já toho za dnešek, když jsem lítala po úřadech viděla, že mi to stačilo. Už se jen pokousat.

Prostě vidím hroznou změnu v chování lidí mezi sebou k horšímu. Ti citlivější a slušnější to dnes mají hodně těžké.

V tomhle státě, co jsem měla možnost poznat za ty roky svého života, mají peníze větší hodnotu, než lidský život...když se někde ukradnou nebo zpronevěří peníze, trest pro viníka je pomalu vyšší než za vraždu, omýlá se to dokola v médiích a když někdo ubije léta týranou ženu, prolítne to ve zprávách jako by...no..není ani první ani poslední, to se prostě někdy stává....Ty hodnoty jsou hodně špatně nastaveny!!!  

Kde není svědomí, tam je klidný spánek 

V tomhle případě jsem to myslela tak,že bývalý manžel již nežije.Před čtyřmi lety se oběsil.Věř mi,že i po tolika letech mi ho bylo líto,jak skončil.

...melou někdy moc pomalu...

Je pravda,že tenkrát se to moc neřešilo.Díky ti Renčo za tenhle článek.Poznala  jsem velmi dobře tyhle situace,je to 21let,co jsem rozvedená(byl to fofr).Víc k tomu psát nechci...Jen dodám,že boží mlýny...

hm... a pokud jsou nad námi takovýhle "štíty"... pak je bláhovost čekat v životě ráj...

ale zas, tu naši duši nám nikdo ještě nesebral, nezdanil, takže to nejcennější zatím máme...

No, zas máš pravdu, slovo mašinérie - to sedí jak přišité a řítíme se nevím kam.

Já nemohu zapomenout na dobu, když jsem pracovala na Policejní škole a viděla ty mladé kluky, kteří ( ne všichni samozřejmě), vstupovali do školy s přesvědčením, že oni napraví všechno zlo a křivdy a budou pomáhat lidem, jejich nadšení pro věc... bylo to ještě před r. 2000 a už tehdy se mi chtělo vždycky brečet.

No výsledek? Kdo na to nemá žaludek a může se uchytit jinde, uteče....

A slova jistého člověka: Prosím Tě, nehledej slušného politika! Není! Kdyby  byl slušný, buď uteče sám, či ho vyštípou....

Tohle chce opravdu "velkou vodu na ně".

Jen nepochopím, jak mohou klidně spát...

Kylie  - bohužel souhlasím s tím, že soudy jsou mašinérie ne nepodobna městským jatkám. Malá, velká, kulhavá, nekulhavá kráva -  každá dostane tu ránu pistolí stejně a stejnej nůž pod krk....

Lidi tam nikoho nezajímají, soudci sbírají čárky za odsouzené případy a jede se podle šablon zákonů. Lidskost a pátrání po hlubších příčinách je nadbytečné...

Jako neříkám, pár soudců, kteří se o to ve své mladické nerozvážnosti a nadšenosti do poslání existuje... ale i oni přicházejí brzy o iluze a "čárkují"...

Zprávy jsou šílenost, to se ti otočí nejen žaludek, ale i duše. Z těch, co to vytváří, i z těch, co to konzumují s očima navrch hlavy....

Já si kolikrát říkám, že mne už snad nemůže nic překvapit a ono jo a takřka denně.

To jak jsme obdivovali Ameriku je pryč a mnoho věcí, co se zde běžně může by tam jaksi neprošlo ani náhodou a to je to v každém jejich státě zase trochu jinak.

Včera jsem omylem koukala na zprávy a zase dlouho nebudu, jelikož jsem se tak blbě vyspala (jestli tím nebo co to bylo), zdály se mi samé vulgárností, prosím!

Na to, abych se mohla dívat na naše večerní zpravodajské relace s uspokojením mi došla sprostá slova (a to mám dost vybraný a  bohatý slovník, který jsem obohatila o slova, která jsem dřív z pusy nepustila, ba i neznala), ku*vy se nám ani nevejdou do pokoje, co jich přivolám, pourážím veškeré užitečné zvíře, no takto to nejde.

Jednoduše řečeno. Nejenže špatně posazené zákony, kterých je u nás většina, se neopraví, ale ještě hojně přibývají další, některé se ráno vyslovené nedožijí naštěstí ani večera - jsou tím samým blbcem co je vysloví ještě týž den naštěstí zrušeny, aby se mohl v klidu vyspat a ráno vymyslet kokotinu ještě větší (nejmenovala jsem samozřejmě pana ministra Bobeše), on je to celý ansábl.

Komplet spláchnout do žumpy.

A milá Renatko, nikoho nezajímá pozadí případu, proč roky bita týraná žena v naprostém zoufalství bodla nůž do tyrana místo do hovězího na lince.

Tady se zájem strhne, až když někdo běhá či leží s kudlou vtěle, dřív ne. Proč?

 Prahneme asi jen po senzacích, utrpení nás nezajímá.

Když jsem nedávno přemýšlela, v které době bych tak nejraději žila, s hrůzou jsem zjistila, že to byla doba normalizace....asi tak od 1975- 90, dělala jsem si co mi velela ctěná libost, asi 3x jsem hodlala emigrovat, což jsem pak stejně neudělala a dostala pár facek s hospitalizací na otřes mozku, který jsem stejně neměla, no a párkrát byla u výslechu, bóže, co to je proti dnešku...

Takové pěkné mládí, zato teď žiju v  jednom strachu!

jsou to těžký případy, že žena toho chlapa  zabije - i to se může stát, ale zkuste se podívat na ten dokument, to je zákulisí toho všeho, strašlivá směs zoufalství a nenávisti.

mě jen nejde do hlavy, že v některých zemích to je jinak...

ale zase to nesmí být extrém, jako v USA, jak tam teď omilostnili odsouzenou učitelku, která provokujícímu vejrostkovi řekla, ať se vrátí do rodné země, když se k ní tak hlásí a nemíní respektovat pravidla hodiny (držet hubu a pracovat na zadání)....to už člověk zírá, v čem to žijeme...

To máš bohužel pravdu.

Bohužel se také stane, že ona zabije jeho a po činu jedná tak, až je proti ní zahájeno trestní řízení pro vraždu a nikoliv zabití v sebeobraně.

Nikdy jsem postupy "záchran" těchto týraných žen nepochopila, to normální mozek nevymyslí. Dokud vás ten dotyčný nezabije, prakticky se nic neděje, policie pokrčí rameny (nemohou za to, jednají tak, jak musí), až se vykázaný vrátí, je to samozřejmě o to  horší.

Ovšem klidu a práva dojdete až vás zabije. A to na obou stranách břehu.

Děkuju za článek, jediné správné řešení je utéct!