Aby policie domácího násilníka potrestala – musí téct krev! Ale zase bacha, nenechte se zabít

Tak by mohla znít univerzální poučka pro týrané ženy v České republice. Je to šokující skutečnost, která vyplývá z výpovědí žen v dokumentu ČT a názvem "Au"…
Hned po té první, a to o neuvěřitelné agresivitě, které jsou někteří muži schopni.

Zhruba 53 minutový dokument české televize byl odvysílán 20. září 2007 

Dokument je tedy už notně staršího data...ke shlédnutí zde:
 
ale rozhodně je dobré, aby neupadl v zapomnění.
 
Příběh, který  došel do Bílého kruhu bezpečí ....čte ho herečka Jitka Schneiderová...
Muž ženu psychicky i fyzicky týral, pronásledoval.
Vyhrožoval, že zabije obě děti, protože pak prý nebude mít pro koho žít a vrátím se k němu
Tato slova byla jako poslední hřebíček do rakve. Žena vzala svůj život do dvou cestovních kufrů, děti… a za několik dní po rozvodu letěla za novým, nejistým životem do USA. Odvážný krok, který jí a dětem možná zachránil život.
 
Domácí násilí je dle jejích slov v USA tvrdě postihovaným trestným činem.
Za výstřelky, kterých se otec mých dětí dopouštěl v ČR, by zde byl odsouzen k několikaletému vězení, píše žena ve svém dopise...
 
I to je možnost nového začátku.

U nás musí být napadení takové, že vám musí způsobit zdravotní újmu
– říká jedna z týraných žen o svých zkušenostech s policií. Věřili jí, chovali se k ní mile, ale jen krčili rameny, nemohli dělat víc. Neměla na sobě totiž žádné známky fyzického násilí, modřiny nebo podlitiny.
 
„Policie zapsala, že mi vyhrožoval smrtí, ale to je asi málo, čeká se, až něco takového nastane, protože jinak není nějaká páka, aby se něco dělo. Teď je možné, aby ho vykázali na delší dobu, ale bylo mi policií řečeno… že příště, až ho budou vykazovat, tak se mám nechat zmlátit tak, aby na mě byly viditelné stopy
násilí, více krve, ale ať se nenechám zabít. Já jsem řekla – pánové, to se nezlobte, já nevím, jak se to dělá a asi nevíte, jaký to je, když proti vám někdo jde s hrozící pěstí a jde vás zmlátit. To mám čekat a nechat se ubít, to není moc jednoduchý. Nebo když stojí nade mnou a řekne – tady tě oběsím na trámu a drží mě v koutě postele, taky to není moc příjemná situace.“

Citace z dokumentu
                                                                                                                         
4227MTV.jpg
 
Vykázání?
Ano, je možné… a někdy se to i povede, ale za sebe si kladu otázku. 
Co dokáže udělat 10denní vykázání z domácnosti?
 
Násilník se napraví?

Žena má čas na zhojení poranění?

Má deset dní, při kterých může relativně klidně spát?
 
Může deset dní chodit v klidu do práce?
 
A potom?
 
Nebude ten muž ještě víc naštvaný, ne třeba viditelně, ale tam někde uvniř, v té zakomplexované a zvrácené duši. Dříve či později je pravděpodobné, že si žena svůj relativní desetidenní klid sežere i s úroky.
 
Nechci brát dětem tatínka!!!
Zajímavá je výpověď žen, které považovali za problém rozbití rodiny, nechtěli vzít dětem tátu, ale… ale malá holčička si hrála s panenkami na opilce. Jiná měla poruchy příjmu potravy, další dítě trestané páskem.
 
Už bych nebyla zachránce, byla bych blbá!
Proti nim stojí výpověď lékařky, která prošla psychickým týráním se zdravým rozumem, sama vycítila ty „ konce“, první rána, první facka.., když létaly z okna skříně na zahradu, došlo jí s plnou razancí, že příště může z toho balkónu letět ona sama.
"Můžu ho mít sebevíc ráda, ale už nejsem záchranářka, ale jsem pitomá", říká krásná a charismatická žena. Nikdo by neřekl, že se svého času  krčila před zakomplexvaným chudákem-násilníkem. 
 
Tato paní uzavírá celý dokument, je znovu vdaná a…šťastná.
Tragédie nakonec
Ve výpovědích je ještě babička, které nevidíme do tváře, ale ke konci dokumentu pochopíme proč.
Svěří se s koncem vztahu její dcery s násilníkem – on opravdu
vraždil. Výpověď tak sugestivní a syrová, že k ní nelze říci nic víc.
Dostal 18 let za brutální a bestiální vraždu. Svou ženu ubodal několika desítkami ran a rozšlapal jí.
 
Navíc tu je obava, že až se vrátí z vězení, bude se chtít mstít.
Zachovat rodinu za každou cenu? Ne, stupňuje se to, je to čím dál horší.
Jediná rada – pryč!

Pomocné ruce můžete najít například zde:
Bílý kruh bezpečí – 257 317 110
 
Dona linka – 251 511 313

SOS Rosa linka – 241 432 466, 602 246 102
 
 
 
 
Renata
192NzA.jpg


Hodnocení článku

Hodnotilo 5 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

David Deida a Cesta pravého muže: Fascinující čtení i pro ženy 
Milá Sally... 
My a oni. Chtějte muže, který má ženy opravdu rád... 
Spolužáci 
Standard? :) 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 03.03.2012 00:37

Odpověď na příspěvek #15715
Uživatel: Andrea2509

Ahojky,tento článek mě bohužel vrátil vzpomínky.......i já jsem...
 

Smutnější by bylo, kdybys neutekla, kdybys to neřešila.

 

Je hodně žen, které nemají tolik sil, nebo myslím i sebedůvěry, aby našly odvahu k tomu nejzákladnějšímu - zachovat si zdraví - mnohdy život.

Hodně jich takto žije roky.

 

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2012 21:14

Odpověď na příspěvek #15753
Uživatel: Kaylie

To je mi Tě upřímně líto, takových případů je bohužel...
 

a v této situaci se jen velmi těžko volá o pomoc...

Protože místo pomoci žena často sklidí pohrdání (beztak je divná) a pochyby (je hysterka)...

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2012 17:31

Odpověď na příspěvek #15715
Uživatel: Andrea2509

Ahojky,tento článek mě bohužel vrátil vzpomínky.......i já jsem...
 

To je mi Tě upřímně líto, takových případů je bohužel víc, než si člověk umí představit a společnost, i přes strohé pokusy je necitelná.

Je to hodně smutné v tak rozvinuté době, kdy jeden neví čím se honosit a druhý trpí a nikoho to nezajímá...

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2012 09:29
 

Ahojky,tento článek mě bohužel vrátil vzpomínky.......i já jsem toto zažívala, několikrát jsem byla i na Policii a taky mi řekl,že dokud neteče krev-tak není co řešit......nejsem z Prahy,ale z malé vesnice z Moravy a když jsem volala na Rosa-linku-tak měli zrovna dovolenou a tenkrát nebyla v místě bydliště žádná organizace,která by mi pomohla. Utekla jsem s 2 malými dcerkami, byla jsem bez peněz(kartu mi vzal manžel-teď už naštěstí bývalý), sociálka ani soud se nesnažili urychlit nějaké jednání a tak jsem přežívala jak se dalo Cry. A stát s tím prostě nedělá nic..........jak smutné.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 18:59

Odpověď na příspěvek #15629
Uživatel: rak177

Přesně tak,s tím pohledem.Vůbec nevím,kde jsem tohle četla nebo vzala,ale asi...
 

No jasně !!! Tu jsem měla na mysli ! Á spřízněná duše...Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 18:27

Odpověď na příspěvek #15628
Uživatel: Kaylie

Potvůrko, Ty taky víš všechno...odkud? Znám a není to nic...
 

Přesně tak,s tím pohledem.Vůbec nevím,kde jsem tohle četla nebo vzala,ale asi jak říkáš,L.Hay-myslím,Miluj svůj život.Kdysi jsem jí četla,knížka výborná,zase do ní skočím..

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 18:10

Odpověď na příspěvek #15625
Uživatel: rak177

Zkoušeli jste někdy, podívat se na sebe do zrcadla a upřímně a spokojeně...
 

Potvůrko, Ty taky víš všechno...odkud? Znám a není to nic jednoduchého, opět Luise Hay. Pokud nejsi spokojena sama se sebou ten pohled a pochvalu sama sebe v zrcadle nevydržíš.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 18:08

Odpověď na příspěvek #15624
Uživatel: rak177

V pohodě Kaylie.....Myslím,že záleží na výchově člověka,na...
 

Jo jo, bude to tak. Na charakteru člověka a jeho chování se podílí moc faktorů od genů a výchovy počínaje a pánbu ví čím konče.

A karmické zatížení do toho. Pak se v tom vyznej.

 

A přitom...vždyť je to tak jednoduché! Kdyby se každý choval tak, jak by chtěl aby se lidé chovali k němu a trochu myslel, nemůže pochybit.

Je možné, že ty nejjednodušší věci jsou nejsložitější a to jen proto, že složitosti si děláme a doslova vyrábíme a hledáme sami!

 

Vlastně zase cituji Luise Hay...první kniha toho druhu, kterou jsem četla  a myslím, že mne tak poznamenala, že ty další byly zbytečné a stejně jádro pudla je všude stejné.

 

A pak jsem se tomu nějak zpronevěřila a hned se mi to vymstilo.

 

Vztek mne přešel. To, co jsem v sobě tutlala celý den, abych neměla problémy jsem vyřešila. Slušnou formou jsem řekla oné velmi blízké osobě svůj názor, následoval sice asi šok, ale mně je už normálně!

Únava a slabost minuly, je mi fajn...neee nic jsem nepila, ale nakonec přece humorná příhoda.

 

Dělám dnes moravské vrabce. V lednici jsem našla půlku houskového knedlíku, tak jsem se rozhodla (nemiluji je zrovna), že bramborové už tedy dělat nebudu.

 

Pak se mi to rozleželo a že je udělám, zítra k nim špenát a uzené a je to, potřebuji vyčistit mrazák a lednici.

I minutku jsem si nastavila a šla k televizi. Po zazvonění minutky svižně běžím k plotýnce a jdu knedlíky vyndat. A ony nikde! Někdo je ukradl!

 

Houby...krčily se v míse, jak odbíhám sem, nedala jsem je do vody...stačí?????

 

Vařím je tedy na druhý pokus! Držte mi palce, je to náročné!

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 17:53

Odpověď na příspěvek #15621
Uživatel: Kaylie

Tak a co je lepší? Já volím to svědomí. Chci mít...
 

Zkoušeli jste někdy, podívat se na sebe do zrcadla a upřímně a spokojeně se na sebe usmát?Prostě,když nejsi se sebou spokojen,tak to neuděláš.Prostě se neoblafneš.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 17:45

Odpověď na příspěvek #15620
Uživatel: Kaylie

To pak ano, promiň. Jen pořád nemohu pochopit, proč my lidé jsme na sebe tak...
 

V pohodě Kaylie.....Myslím,že záleží na výchově člověka,na prostředí,na chování ostatních k němu a on k nim.Mám teď na mysli příčiny domácího násilí.Možná  také svojí roli sehrají asi geny a nemusí to být třeba od rodičů přímo.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 17:23

Odpověď na příspěvek #15616
Uživatel: kikuška

Kde není svědomí, tam je klidný spánek 
 

Tak a co je lepší? Já volím to svědomí.

Chci mít klidný spánek v hrobě. A to tito lidé si neuvědomují, že vše je jen dočasné, jsme tu jen na návštěvě a ne vše se dá ukrást či koupit penězi.

Každého volba.

Moc dneska filozofuju,  musím s tím něco dělat, chce to něco veselého.

Televizní zprávy to dnes ovšem v žádném případě nebudou!Puke

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 17:18

Odpověď na příspěvek #15612
Uživatel: rak177

V tomhle případě jsem to myslela tak,že bývalý manžel již nežije.Před...
 

To pak ano, promiň. Jen pořád nemohu pochopit, proč my lidé jsme na sebe tak zlí, já toho za dnešek, když jsem lítala po úřadech viděla, že mi to stačilo. Už se jen pokousat.

 

Prostě vidím hroznou změnu v chování lidí mezi sebou k horšímu. Ti citlivější a slušnější to dnes mají hodně těžké.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 16:59
 

V tomhle státě, co jsem měla možnost poznat za ty roky svého života, mají peníze větší hodnotu, než lidský život...když se někde ukradnou nebo zpronevěří peníze, trest pro viníka je pomalu vyšší než za vraždu, omýlá se to dokola v médiích a když někdo ubije léta týranou ženu, prolítne to ve zprávách jako by...no..není ani první ani poslední, to se prostě někdy stává....Ty hodnoty jsou hodně špatně nastaveny!!! Toilet 

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 16:51

Odpověď na příspěvek #15591
Uživatel: Kaylie

No, zas máš pravdu, slovo mašinérie - to sedí jak...
 

Kde není svědomí, tam je klidný spánek Toilet

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 16:18

Odpověď na příspěvek #15611
Uživatel: Kaylie

...melou někdy moc pomalu...
 

V tomhle případě jsem to myslela tak,že bývalý manžel již nežije.Před čtyřmi lety se oběsil.Věř mi,že i po tolika letech mi ho bylo líto,jak skončil.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 16:05

Odpověď na příspěvek #15608
Uživatel: rak177

Je pravda,že tenkrát se to moc neřešilo.Díky ti Renčo za tenhle...
 

...melou někdy moc pomalu...

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 15:24
 

Je pravda,že tenkrát se to moc neřešilo.Díky ti Renčo za tenhle článek.Poznala  jsem velmi dobře tyhle situace,je to 21let,co jsem rozvedená(byl to fofr).Víc k tomu psát nechci...Jen dodám,že boží mlýny...

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 13:12

Odpověď na příspěvek #15591
Uživatel: Kaylie

No, zas máš pravdu, slovo mašinérie - to sedí jak...
 

hm... a pokud jsou nad námi takovýhle "štíty"... pak je bláhovost čekat v životě ráj...

 

ale zas, tu naši duši nám nikdo ještě nesebral, nezdanil, takže to nejcennější zatím máme...

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 12:56

Odpověď na příspěvek #15589
Uživatel: Renata Petříčková

Kylie  - bohužel souhlasím s tím, že soudy jsou mašinérie ne...
 

No, zas máš pravdu, slovo mašinérie - to sedí jak přišité a řítíme se nevím kam.

 

Já nemohu zapomenout na dobu, když jsem pracovala na Policejní škole a viděla ty mladé kluky, kteří ( ne všichni samozřejmě), vstupovali do školy s přesvědčením, že oni napraví všechno zlo a křivdy a budou pomáhat lidem, jejich nadšení pro věc... bylo to ještě před r. 2000 a už tehdy se mi chtělo vždycky brečet.

No výsledek? Kdo na to nemá žaludek a může se uchytit jinde, uteče....

 

A slova jistého člověka: Prosím Tě, nehledej slušného politika! Není! Kdyby  byl slušný, buď uteče sám, či ho vyštípou....

 

Tohle chce opravdu "velkou vodu na ně".

 

Jen nepochopím, jak mohou klidně spát...

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 12:43
 

Kylie  - bohužel souhlasím s tím, že soudy jsou mašinérie ne nepodobna městským jatkám. Malá, velká, kulhavá, nekulhavá kráva -  každá dostane tu ránu pistolí stejně a stejnej nůž pod krk....

Lidi tam nikoho nezajímají, soudci sbírají čárky za odsouzené případy a jede se podle šablon zákonů. Lidskost a pátrání po hlubších příčinách je nadbytečné...

Jako neříkám, pár soudců, kteří se o to ve své mladické nerozvážnosti a nadšenosti do poslání existuje... ale i oni přicházejí brzy o iluze a "čárkují"...

Zprávy jsou šílenost, to se ti otočí nejen žaludek, ale i duše. Z těch, co to vytváří, i z těch, co to konzumují s očima navrch hlavy....

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 12:13

Odpověď na příspěvek #15577
Uživatel: Renata Petříčková

mě jen nejde do hlavy, že v některých zemích to je jinak... ale zase to...
 

Já si kolikrát říkám, že mne už snad nemůže nic překvapit a ono jo a takřka denně.

To jak jsme obdivovali Ameriku je pryč a mnoho věcí, co se zde běžně může by tam jaksi neprošlo ani náhodou a to je to v každém jejich státě zase trochu jinak.

Včera jsem omylem koukala na zprávy a zase dlouho nebudu, jelikož jsem se tak blbě vyspala (jestli tím nebo co to bylo), zdály se mi samé vulgárností, prosím!

 

Na to, abych se mohla dívat na naše večerní zpravodajské relace s uspokojením mi došla sprostá slova (a to mám dost vybraný a  bohatý slovník, který jsem obohatila o slova, která jsem dřív z pusy nepustila, ba i neznala), ku*vy se nám ani nevejdou do pokoje, co jich přivolám, pourážím veškeré užitečné zvíře, no takto to nejde.

 

Jednoduše řečeno. Nejenže špatně posazené zákony, kterých je u nás většina, se neopraví, ale ještě hojně přibývají další, některé se ráno vyslovené nedožijí naštěstí ani večera - jsou tím samým blbcem co je vysloví ještě týž den naštěstí zrušeny, aby se mohl v klidu vyspat a ráno vymyslet kokotinu ještě větší (nejmenovala jsem samozřejmě pana ministra Bobeše), on je to celý ansábl.

 

Komplet spláchnout do žumpy.

 

A milá Renatko, nikoho nezajímá pozadí případu, proč roky bita týraná žena v naprostém zoufalství bodla nůž do tyrana místo do hovězího na lince.

 

Tady se zájem strhne, až když někdo běhá či leží s kudlou vtěle, dřív ne. Proč?

 Prahneme asi jen po senzacích, utrpení nás nezajímá.

 

Když jsem nedávno přemýšlela, v které době bych tak nejraději žila, s hrůzou jsem zjistila, že to byla doba normalizace....asi tak od 1975- 90, dělala jsem si co mi velela ctěná libost, asi 3x jsem hodlala emigrovat, což jsem pak stejně neudělala a dostala pár facek s hospitalizací na otřes mozku, který jsem stejně neměla, no a párkrát byla u výslechu, bóže, co to je proti dnešku...

 

Takové pěkné mládí, zato teď žiju v  jednom strachu!

 

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 10:17
 

jsou to těžký případy, že žena toho chlapa  zabije - i to se může stát, ale zkuste se podívat na ten dokument, to je zákulisí toho všeho, strašlivá směs zoufalství a nenávisti.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 10:15

Odpověď na příspěvek #15572
Uživatel: Kaylie

Nikdy jsem postupy "záchran" těchto týraných žen nepochopila, to...
 

mě jen nejde do hlavy, že v některých zemích to je jinak...

ale zase to nesmí být extrém, jako v USA, jak tam teď omilostnili odsouzenou učitelku, která provokujícímu vejrostkovi řekla, ať se vrátí do rodné země, když se k ní tak hlásí a nemíní respektovat pravidla hodiny (držet hubu a pracovat na zadání)....to už člověk zírá, v čem to žijeme...

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 10:14

Odpověď na příspěvek #15574
Uživatel: O.M.B.

Bohužel se také stane, že ona zabije jeho a po činu jedná tak, až je proti...
 

To máš bohužel pravdu.

 

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 09:47
 

Bohužel se také stane, že ona zabije jeho a po činu jedná tak, až je proti ní zahájeno trestní řízení pro vraždu a nikoliv zabití v sebeobraně.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 09:22
 

Nikdy jsem postupy "záchran" těchto týraných žen nepochopila, to normální mozek nevymyslí. Dokud vás ten dotyčný nezabije, prakticky se nic neděje, policie pokrčí rameny (nemohou za to, jednají tak, jak musí), až se vykázaný vrátí, je to samozřejmě o to  horší.

 

Ovšem klidu a práva dojdete až vás zabije. A to na obou stranách břehu.

 
Avatar
post Zaslal: 29.02.2012 08:29
 

Děkuju za článek, jediné správné řešení je utéct!

 

Právě teď


radio patriot

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist