Reiki a já

Jaké je to přijímat vesmírnou životodárnou energii, která má sílu léčit i takové neduhy, na něž je běžná medicína krátká? Jak celá procedura probíhá a jak se po ní budete cítit? Neočekávejte klasickou reportáž, je to velmi intimní procedura, která principielně vylučuje přítomnost foťáku. Spíše bych se s vámi ráda podělila o prožité pocity a dojmy.

Moje problémy

 Jsem typický výplod dnešní doby – v mé práci střídám sezení u počítače a přenášení těžkých fasciklů, přičemž mám úplně zrušená záda. Ani mé oblíbené plavání, kterému se snažím věnovat každou volnou chvilku, mi nepomáhá a já se čím dál tím víc hrbím a trpím otravujícími bolestmi.

Doktorka mi předepsala rehabilitace, které mně sice krátkodobě pomohly, ale dlouhodobější efekt se nedostavil (a to jsem i docela pravidelně cvičila ukázané sestavy).
Jasně, mohla jsem třeba začít chodit na speciální jógu nebo kalanetiku, ale tady zase převážil můj nevýslovný odpor ke kolektivním sportovním aktivitám (zvláště těm, které jsou provozovány v zrcadlových sálech – na ty jsem přímo alergická).

Přítelkyně „na telefonu“

 Docela náhodně jsem se já, respektive můj přítel, seznámila s úžasnou osůbkou, která mi nabídla řešení mých obtíží. Už dlouhá léta totiž léčí lidi (i zvířata) pomocí reiki a krom jiného nabízí i rovnání zad.
Po pravdě, neočekávala jsem, že bych během jednoho sezení mohla pocítit nějak výrazné změny a po zkušenostech s rehabilitacemi jsem se i trochu bála následné bolesti.
Výsledek byl ale nadmíru překvapivý.

Příprava

 Jelikož jsem od přírody nervák a mám strach z neznámých věcí, přicházela jsem do domu terapeutky s hlavou mezi rameny a pohledem přitisknutým k zemi. Jak asi tohle může dopadnout, když jsem takhle sešněrovaná obavami?
Naštěstí mě slečna Veronika okamžitě prokoukla a dala mi dost času se uvolnit a zklidnit. Zapálila svíčku, navodila krásnou atmosféru, chvíli si se mnou povídala, a pak mi dopodrobna vysvětlila průběh terapie, abych přesně věděla, co se chystá.

Dokonce i odešla z místnosti, když jsem si svlékala svršky – léčba zad musí probíhat na holém těle od pasu nahoru – což mi bylo moc příjemné (určitě znáte takovou tu klasiku u doktora: „Tak a teď se mi svlékněte!“ Zpravidla mám chuť říct, že na to se známě dost málo a je mi vždy trochu trapně.) A přišla až tehdy, kdy už jsem pohodlně ležela na masážním stole.

Průběh léčby

 Vzhledem k tomu, že jsem se celou dobu koukala do země (skrz díru v masážním lehátku), těžko můžu přesně popsat, jak léčení probíhalo.
Veronika si zahřála ruce nad svíčkou, aby mě nestudila, a pak už si pamatuji jen na velmi příjemné krouživé doteky, kterými mně přejížděla po jednotlivých obratlích.
Na začátku terapie si vyžádala klid, aby se mohla soustředit na léčivé mantry, ale pak už jsme si klidně i povídaly, což ještě víc uvolnilo atmosféru.

Když jsme skončily, vůbec jsem nevěřila hodinám, že uplynulo tolik času – přišlo mi to jako malá chvilka.
Ihned po skončení léčby jsem pocítila dvě pozitiva – terapie byla neskutečně příjemná a uvolňující – pravý opak bolestivé rehabilitace (čímž ji nikterak nekritizuji, díky za ní, jinak bych na tom byla zdravotně podstatně hůř) a navíc jsem mohla klidně vstát, aniž by se mi točila hlava (což se mi stává opravdu výjimečně).
Po léčbě jsem dostala vynikající čaj a brzy i velkou dávku canisterapie, když se z procházky vrátila fenečka výmarského ohaře a důkladně mě celou olízala a pomazlila.
Ještě chvíli jsme si povídaly o reiki, kineziologii, pejscích a chlapech, a pak jsme se v příjemné náladě rozloučily.

Výsledek terapie

 Teprve po cestě domů jsem si krom báječné nálady a příjemného rozpoložení uvědomila, že stojím rovně! Po strašně dlouhé době jsem se konečně dokázala bezproblémově a bezbolestně celá narovnat.
Vždy jsem tak strašně záviděla baletkám a tanečnicím jejich nádherně rovná záda a teď je mám i já! Nemohla jsem tomu uvěřit.

Popravdě musel být pohled na mě fakt vtipný, protože jsem se prohlížela v každé výloze a okéncích stojících aut, ale nemohla jsem si pomoct – já a takhle rovná záda, prostě jsem si je musela pořád kontrolovat.
Následující dva dny mi sice daly mé atrofované zádové svaly docela pocítit, že tam jsou, a pokud mají teď nést celou mou váhu, měla bych na nich pořádně zamakat, ale jinak mi bylo báječně – už žádná hlava vražená mezi rameny, žádný shrbený bojácný postoj!

Neusnout na vavřínech

 Výsledek terapie pochopitelně není definitivní a konečný. Pokud se člověk cíleně nerovná (tedy nevyužívá toho, že už se konečně rovnat může) a neposiluje zádové svalstvo, vrátí se jeho hřbet brzy do stejně skrčené polohy, v jaké byl dříve.

I já už nejsem tak rovná, jak bych si představovala – dovolená na příšerném rozkládacím gauči a následně příliš měkké posteli i ponávratový kolotoč v práci se zvýšenou dávkou hrbení u počítače se na mých zádech opět nelítostně podepsaly.
Ale jelikož se může procedura opakovat každých 6 týdnů, už se zase těším na svou dávku pohody a relaxace s reiki.

Katka

[sexy_author_bio]