Prevence...?

Prevence je pěkná věc. Lékaři bijí na poplach, pojišťovny hradí prohlídky, pořádají se dny ošklivých chorob a z letáčků se na nás smějí růžové plíce, zdravý tračník nebo spokojená ledvina. 

9368OTd.jpg

I přes všechna ta pozitiva a sociální jistoty v reálu neznám nikoho, kdo by nakráčel s přesností švýcarských hodinek jednou za rok dobrovolně ke svému praktikovi, zubaři nebo jinému specialistovi.

 

Natož aby se v mém okolí vyskytoval někdo, kdo po bujaré oslavě kulatin naběhne druhý den na mamograf nebo vystavit své tělní otvory důkladné inspekci.

 

Zaprvé nás to stojí čas a za druhé existuje vždycky šance, že si lékař něco najde, ať už doopravdy nebo aby si pohonil ego či zajistil bodíky na pojišťovnu. Tak jako tak je to nepříjemné.

 

Nebudu si tu leštit svatozář, nejsem jiná.

 

Jelikož nepotřebuji ke svému životu žádné pilule a kontakt s lékařem ve mně vyvolává záchvaty bušení srdce a paniky, vyhýbám se jim, co to jde. Kdyby pro mne výchova dětí nebyla o stupeň horším zážitkem, vykašlala bych se i na antikoncepci. 

 

Gynekoložka po mne vždycky hodila recept mezi dveřmi a většího kontaktu nebylo třeba. Jenže ta hodná duše si na stará kolena vymyslela, že alespoň jednou za rok mne uvidí i v ordinaci.

 

Víte, já jsem člověk, který je z čiré škodolibosti vůči okolí naprosto zdravý.

 

Tedy co se týče chronických chorob, bolístek a abnormalit. Pro lékaře zkrátka nuda. Žádné body a ztráta času.

 

Několik týdnů po sedánku v ordinaci s mou gynekoložkou jsem takhle po práci objevila ve schránce pozvánku na kontrolní vyšetření pro nestandardní výsledky preventivního stěru.

 

„Cože já a rakovina? To není možné. Já? Nemám ani alergii a hned na mě s rakovinou. Proč? A proč vlastně ne. Proč by se to mělo vyhnout mě, když jiné to trefí? No, už jsem o tom četla, ale to neznamená, že se to týká mne…..ale může se mne to týkat. Kdo kruci řekl, že mám výjimku….

Umřu.“

9365ZjZ.jpg

A tak pořád dokola ještě ve dvě hodiny ráno.

 

Ve tři jsem se rozhodla, že jestli umírám, chci to vědět co nejdřív. V osm ráno jsem byla v ordinaci.

 

9367OTQ.jpg

 

Sestra na mne zírala jako na přírodní úkaz: “Vy jste včera obdržela pozvánku a dneska jste přišla?“

 

S docentem, který zrovna bral službu za svou ženu na sebe nevěřícně zírali. Je to už pán v letech a viděl půlku světa, ale i tak působil dojmem, že to ráno viděl stejně něco, co ještě nikdy před tím.

 

„Víte, mě normálně nic není, ale od leknutí bych mohla zcepenět. Měli jste napsat, že potřebujete vyplnit anketu nebo podepsat nějaké lejstro, ale vy na mě hned s rakovinou. To nejde. Já se vyděsím a od leknutí si nějaké příznaky vyrobím.“

 

Fakt že jo, umím zezelenat, omdlít a snížit systolický tlak pod stovku.

 

A to jen z přesvědčení. 

 

Lékař na mne chvíli hleděl, pak na monitor. „Ale já tu mám jen, že pro technické problémy v laboratoři nebyla možná kultivace“.

 

Napřed jsem chtěla radostí políbit sestřičku.

 

Pak mi došlo, že to byla právě ona, kdo napsal onu nešťastně formulovanou pozvánku. Mé sympatie ztratila definitivně, když ještě vyinkasovala třicet kaček.

 

Tlak jsem si vrátila do normálu, abych prokrvila mozek.

 

Docent to už věděl, a mě to došlo v zápětí. Zdraví není samozřejmost. Užila jsem 31 let pevného kořínku. To není málo. Až nebude, bude to smutné, těžké a nedůstojné.

 

9366NGF.jpg

 

To leknutí a probdělá noc mi celkem stačilo.

 

Dceru jsem objednala na vyšetření znaménka a do diáře si vyznačila fixem den, kdy mám volat pro výsledky z gyndy.

 

No jasně, že je prevence vopruz s šancí na pozitivní výsledek, ale klidný spánek stejně jako zdraví je něco, co nelze jenom užívat.

 

Někdy se na tom musí makat.

 

Právě dnes jsem byla na rodičáku.

 

Dvojitém.

 

Synek ještě nepochopil školní řád, dcera neuznává autority.

 

Ale ani tenhle nášup nebyl takový jako to temno, co se mi rozprostřelo před očima, když jsem ze schránky vytáhla tu pozvánku.

 

ToraToraTora


9373OTY.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 11 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Když cukr, tak…? Řepa nebo třtina?  
Mumio – Kdo z vás už ho zkusil? 
Ovulace satisfakce – jsme dokonalé! 
Paní Kataríno, hluboce Vám věřím! 
Víte, proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 19.04.2013 09:17
 

Děkuji Smile

 
Avatar
post Zaslal: 18.04.2013 21:56

Odpověď na příspěvek #35174
Uživatel: Lenka Ch.

Taky se mi po nich bude stýskat, Toro. Neloučí se mi s nima...
 

přeju Vám aby už jste to měla za sebou a zažila klid a rodinnou pohodu Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 18:37

Odpověď na příspěvek #35174
Uživatel: Lenka Ch.

Taky se mi po nich bude stýskat, Toro. Neloučí se mi s nima...
 

Přeju ti moc a moc štěstí v boji s touhle sviní! Z toho, co tu píšeš mám dojem, že TY se nedáš! A máš skvělé děti. 

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 14:18

Odpověď na příspěvek #35171
Uživatel: ToraToraTora

Já tě prostě obdivuji. Jsi bojovnice.  Občas mne napadlo, jak bych se loučila se...
 

Taky se mi po nich bude stýskat, Toro. Neloučí se mi s nima lehce. Statečná se snažím být hlavně kvůli dětem, dcera to obrečela "maminko, nechci, abys mi umřela." Od té doby na mě obě děti (12a 13,5 let) visí, pořád se tulí a nikam se nemohu hnout, aniž bych je neměla v závěsu. Nicméně mám chvilky, kdy si někam zalezu a bulím a bulím. Pak se oklepu a zase funguju, směju se a vtipkuju Wink. Věřím, že pak už budu mít pokoj.

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 14:05

Odpověď na příspěvek #35169
Uživatel: Lenka Ch.

Taky znám takový případ. Mám pocit, že je toho nějak čím...
 

Já tě prostě obdivuji. Jsi bojovnice.  Občas mne napadlo, jak bych se loučila se svýma pětkama a jak by mi po nich asi bylo smutno. Hodně spoléhám na to, že se nebudu muset rozhodovat, protože bych na tuty udělala špatné rozhodnutí:(

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 14:03

Odpověď na příspěvek #35167
Uživatel: Quentinová z Montargis

JJ, já si na tu paní Květušku vždy vzpomenu, jak jdu k...
 

Tak to je mazec, že se chechtala na zubařském křesle. Aby jí to dlouho vydrželo.  Malý si pořídil úraz párátkem a musel na trhání. Řval jak tur, ale dneska si nepamatuje nic a zub hrdě ukazuje každému jak trofej na potkání.

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 11:02

Odpověď na příspěvek #35166
Uživatel: ToraToraTora

A víš že taky takovýhle případ znám...za tři měsíce...
 

Taky znám takový případ. Mám pocit, že je toho nějak čím dál víc. Správce na Slapech, mladej kluk, si o větev strhnul pihu a do půl roku to měl za sebou. Hrozný. U nás v rodině to měla mamča a od té doby jsem začala chodit pravidelně na sono prsou. Po první operaci jsem si nechala udělat genetické testy a tam vyšlo, že to máme dědičné. Už tehdy mi nabídli, abych dala prsa pryč, ale mě se do toho nechtělo. Vážně nesnáším nemocnice. Jenže teď už se prostě nechci pořád při každé biopsii (ta z března vyšla bohužel blbě) nervovat, a dám na radu lékařů. A pod kytičky se mi ještě nechceWink. Hodlám tu strašit hodně dlouho. Takže já a prevence - ano, ano, ano! Ve všem, i když zubaře zrovna nemusím!

 
 

Osobně jsem nenáviděla školní celotřídní šílené návštěvy zubaře... jeden za druhým s třasem do skoro elektrického křesla , každý trpící, srdce třískalo, zubař typu doktora Funebrala ze Zvonokos, se divim dodnes, že nám nedával pěstí pro efekt šoku, jako místo zbytečné lokální narkózy ... Help

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 09:33

Odpověď na příspěvek #35166
Uživatel: ToraToraTora

A víš že taky takovýhle případ znám...za tři měsíce...
 

JJ, já si na tu paní Květušku vždy vzpomenu, jak jdu k "Pepíčkovi", což je můj pan holčičí doktor)

A zubařka je moje kamarádka ) takže jsem u ní zcela klidná)) Když bylo Kentánče malé... nejprv ukazovalo zcela nic netušíc pusinku "tetě" u nás doma nebo u ní doma u kafíčka... Teta se mrkla Winka pak když mělo Kentánče drobný úraz a muselo dík tomu na odvrtání zoubku, tak byla uplně v pohodě, že je tam "teta" v ordinaci a vrtání jí lechtalo a chechtala se u toho)

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 09:12

Odpověď na příspěvek #35162
Uživatel: Quentinová z Montargis

Dnes v 7:00 jsem už byla na zubním, po prevenčce minulý týden,...
 

A víš že taky takovýhle případ znám...za tři měsíce byla paní "pryč" Opravdu mi stačilo se leknout. Zubařku mám skvělou, gynekoložku jakbysmet.

 

 
 

Dnes v 7:00 jsem už byla na zubním, po prevenčce minulý týden, naštěstí mám zlatou zubařku a  chodíme tam s dcerou rády a pravidelně. Dnes po ránu hnusárna ( následek prevenčky a nálezu), nebudu rozepisovat... ale mám to za sebou a je zas dobře Ok

 

 Na obvod jednou za rok a dvakrát ročně gynekologii chodím taky pravidelně, protože se bojím, normálně se bojím...

 

 Vím, že co se má stát se stane, ale doktor do mne vidí, kudma já se nekouknu ) a raději dám vzorků do laborky odkud a kolik budou chtít, než abych pak byla v háji, že jsem si nedošla včas na prevenci...

 

 Právě toho, co píšeš, TTT, kolegyně mé máti, zdravá jak řípa na pohled, dvě mrňavé děti... ženská krev a mlíko ... oddalovala gyn.prevenčku a pak "jednou" si teeeeda zašla . Nedojela ani do práce nazpátek a měla ( tehdy ještě ...) telegram, aby se ihned dostavila k nutné hospitalizaci...

 

 Velice rychle šlo vše do háje a paní Květušce jsme byli záhy na pohřbu.

 

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 08:52

Odpověď na příspěvek #35157
Uživatel: Lenka Ch.

Co já bych dala za politováníhodný omyl! Prvně jsem měla rakovinu...
 

Tak to je mi líto. Přála bych ti raději politování hodný omyl. jeden o tom pořád někde čte a pak když uhodí blízko, jenom čumí, že se to fakt může stát

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 07:58
 

Co já bych dala za politováníhodný omyl! Prvně jsem měla rakovinu prsu před třemi lety a teď se ta potvora vrátilaCry. Snažím se to ale brát pozitivně. Tak holt budu mít nová prsaWink, i když ty svoje padáčky mám raději. A manžel najednou zjistil, že taky existuju! I když bych byla raději, kdyby to zjistil jiným způsobemLaughing

 
Avatar
post Zaslal: 16.04.2013 00:06
 

No tak to teda opravdu potěší! Ale dobře to dopadlo, ufff!

Ale nedivím se už ničemu. Taťkovi asi před deseti lety řekli v nemocnici, že má rakovinu - v koleně (omlouvám se za laickou formulaci, prostě v menisku). Jelikož je zvyklý přijímat rány osudu odevzdaně, přijal i toto, ale naštěstí se v dalším patře, kam si šel vyzvednout papíry, ukázalo, že to je "politováníhodný omyl", který se jim děje tak jednou za deset let... Já bych tam po takovém zjištění asi udělala rodeo, že by mě museli odvléct ve svěrací kazajce rovnou na psychiatrii. OMG

 

Sobotní příloha

Poslední vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist