Panická ataka: Umírání, co se nekoná

Panická porucha je potíž, kterou trpí ve vyspělých státech čím dál tím více lidí. Přichází často bez zjevné příčiny, a hlavně bez varování. Bušení srdce, tlak v hlavě, tlak u žaludku, píchání u srdce a hlavně šílený strach. To je ta ataka.

Kdo nepoznal, jak „chutná“ panická ataka, těžko si dokáže představit, jak člověku je. Má pocit, že má infarkt, je šílený strachy, že umírá, mrtvolný pot, třese se tak, že se neudrží na židli, takže bezhlavě chodí po bytě, drží se za chlopeň a pak má mnohdy úplně iracionální potřebu někam jet, běžet, prostě se nějak zachránit.

 

Zpravidla zavolá sanitku, nebo se nechá odvézt do nemocnice, kam má dojem, že nemůže včas dojet.

 

24082NjY.jpg

 

Je to strašné, kdo to zažil.

 

Až úsměvný a taky trochu k vzteku, i když i velice ulevující, je fakt, že se člověku často v nemocnici, tedy při vědomí, že teď už mu bude pomoženo, udělá dobře.

 

Může pak působit, jako simulant, nebo ….

 

Nebo je lékař znalý a co je panická ataka, i to, že se děje cosi, co pacient při nejlepší snaze není schopen potlačit, dobře ví.

 

Někdy se člověku k panické atace (panická porucha) přidá i model známý jako hyperventilace.

 

To je dost nepříjemné, protože ze subjektivního pocitu, že má málo kyslíku mnohdy úplně nevědomě hodně dýchá a hodně zhluboka a hodně intenzívně, což vede k tomu, že má pak v krvi víc kyslíku, než je obvyklé.

 

Následuje brnění konečků prstů, pak rukou, pak brady, rtů a může i omdlít. Nic se mu nestane, v mdlobě se dech upraví.

 

To brnění ho ale ujistí v tom, že určitě už umírá, protože nejspíš asi za chvíli ochrne, což vede k ještě většímu děsu a panice.

 

24083ODM.jpg

 

Popsané obtíže jsou zcela skutečné.

 

A přitom se nejedná o organické onemocnění. Proto jsou výsledky EKG a jiné následně v pořádku. Postižený člověk si pak připadá jako hlupák, co zdržuje lékaře od skutečné práce.

 

Lidé se často stydí o problému hovořit.

 

U žen je ještě nějaká naděje, že se svěří, ale s muži je to horší.

 

A přitom se podle psycholožky Lenky Švecové vůbec nejedná o problém neřešitelný:

 

Není to dáno postavou a nejedná se o nemoc. V těle existuje tzv. vegetativní nervstvo, a to je na naší vůli zcela nezávislé. Tak například každému se určitě někdy stalo, že v rozpacích zčervenal. Nedá se to potlačit. Tak je to s poruchami výše zmíněnými. Postižený má všechny uvedené obtíže zcela skutečné, přičemž organicky je zdráv. Sám si těžko poradí. Doporučuji se osmělit a oslovit psychologa. Postižení mohou začít tím, že se přesvědčí o tom, že s problémem zdaleka nejsou sami. Prvním předpokladem pro řešení jakéhokoli problému je umět ho pojmenovat.

 

Mimochodem, což pomůže, když to člověka potká, panickou poruchou trpí odhadem 30 milionů lidí ve vyspělých zemích.

 

Často pomohou léky jako diazepam, lexaurin a jiné, co předepíše lékař.

 

Z bylinek přímo při záchvatu nepomůže prakticky žádná, na to jsou bylinky moc slabé, ale snížit množství atak dobře pomáhá popíjení čaje z:

 

1 špetka heřmánku

2 špetky třezalky

3 špetky meduňky

1 špetka chmele

 

Všechno lze koupit v lékárně sypané.

 

Vysvětlivka: špetka je víc, než na špičku nože a míň, než hrst.

 

Aby se člověk při tom „nepředýchal“ pomůže dýchat střídavě do igelitového pytlíku, nebo do rukávu.

 

Panická porucha není nic, za co by si člověk měl připadat nějaký nemožný, směšný, nebo hysterický, nebo málo statečný, či jinak pozbýval hodnoty. Je to problém milionů lidí na světě a vy, kdo to znáte, jste jedním z těch milionů stejně obdařených a v té chvíli stejně bezradných. 

 

Čili žádný ojedinělý model.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 22 čtenářů průměrem 4.41 bodů z pěti


Čtěte také:

Čicháte? Tak ještě mačkejte 
Depko, i chorobo : Vypal! ... se 
Petra: Ráda bych vám představila bezkontaktní masáž Džuny Davitašvili 
Ruce jsou vizitkou. Jak je upravit? 
Váš příběh: Nenapadlo by mě, že by mi to mohlo stát… 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 22.05.2017 00:18

Odpověď na příspěvek #208299
Uživatel: adina

  Budu na tuhle radu stále myslet a jen přidávám: "Netlač...
 

Velice moudré, Adi Ok

 
Avatar
post Zaslal: 21.05.2017 17:57

Odpověď na příspěvek #208234
Uživatel: vercini

Pro všechny, co tu jsou:  Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou Zkuste na...
 

Ok

 

Budu na tuhle radu stále myslet a jen přidávám:

"Netlač řeku, teče sama"...

 

 
Avatar
post Zaslal: 21.05.2017 17:20

Odpověď na příspěvek #208234
Uživatel: vercini

Pro všechny, co tu jsou:  Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou Zkuste na...
 

tohle zrovna zkouším Love it

 
Avatar
post Zaslal: 19.05.2017 14:52

Odpověď na příspěvek #208249
Uživatel: peetrax

Ja uz dlouho nic nedelam a nic neresim, ani na to neni cas... a taky se nic nedeje. Ale jeste lip...
 

OkLove it

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 22:48

Odpověď na příspěvek #208234
Uživatel: vercini

Pro všechny, co tu jsou:  Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou Zkuste na...
 

Ja uz dlouho nic nedelam a nic neresim, ani na to neni cas... a taky se nic nedeje. Ale jeste lip se mi libi Misin primer se cpanim do roury... 

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 11:08
 

JASNÉ, JÁ JEN ŽE "VYPOUŠTĚJÍ" INFORMACE

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 10:28

Odpověď na příspěvek #208235
Uživatel: Lejdynka123

http://zpravy.idnes.cz/zmizela-divka-michaela-muzikarova-otcim-usti-nad-labem-pokus-o-vrazdu-plyn...
 

...a proto s ním jede 20.1. na "nejkrásnější víkend, který prožila". 

 

Jo, to má logiku. Tongue out

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 09:18

Odpověď na příspěvek #208234
Uživatel: vercini

Pro všechny, co tu jsou:  Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou Zkuste na...
 

At zije Dušek :)

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 07:54
 

http://zpravy.idnes.cz/zmizela-divka-michaela-muzikarova-otcim-usti-nad-labem-pokus-o-vrazdu-plyn-1u2-/domaci.aspx?c=A170517_201037_domaci_pmk

 

...život se děje neustále...

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 06:06
 

Pro všechny, co tu jsou: Love it

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou

Zkuste na čas nechat věci, ať se stanou.Nemluvte Vesmíru do jeho práce a odolejte pokušení o něco se snažit a vyvíjet tlak.Vyberte si oblast života, kde se vám „nedaří“ a zkuste k ní přistoupit jinak.Přijměte to, co je tak, jak to je.Žádný spěch, žádná netrpělivost, žádná síla a žádný boj.Prostě to udělejte jinak, než jste zvyklí.Jen pozorujte, klidně dýchejte a nesnažte se vyvíjet přehnanou aktivitu.Nechte se unášet proudem, tak jako plachetnice na vlnách.Nemáte co ztratit - pokud jste vystříleli všechny náboje a stejně se nic nezměnilo, akorát to držíte křečovitě „pod krkem“.Nechte prostor Vesmíru - svému Zdroji, aby vše udělal za vás.Udělá to nejlépe a tak, jak to má být.Pusťte ruce z volantu a nechte to svému osudu.Nebojte se - vše se srovná podle toho nejlepšího scénáře, který ani nemusíte znát. Vaše snaha je kontraproduktivní a Vesmír jen čeká, až se vyčerpáte.Potom stejně nastolí to, co má být.Nechte věci proběhnout, uvolněte se a dejte si další kávu.Udělejte to prostě jednou jinak - vypněte vaši snahu něco změnit a pozorujte jen, co se stane.Tam, kde obvykle argumentujete, se ztište a nic neříkejte.Tam, kde obvykle tlačíte, povolte stisk.Tam, kde kontrolujete, přestaňte s tím a nechte to být.Tam, kde plánujete, hoďte vaše plány do koše.Znáte to pořekadlo: Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech“.Prostě to udělejte jinak.Vnější sílu nahraďte vnitřní silou, která je mnohokrát větší.Tak začne pozvolná transformace vašeho života.Tak získáte zpět radost a chuť žít.Tak se budete více bavit, protože budete vědět, že to Vesmír za vás zařídí.J. Dušek

P.S. : jestli tohle dokážu....., to teda nevím...., pro všechny kdo jo, můj velký hlubokosklon!!! Awesome

....pokusím se taky.....Wink

 
Avatar
post Zaslal: 18.05.2017 00:24

Odpověď na příspěvek #208231
Uživatel: Zoffany

Zažívat panicke ataky sveho dítěte je fakt nic moc. Byla jsem v tu chvíli...
 

Ok --- velmi dobrá myšlenka!

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 23:49
 

Zažívat panicke ataky sveho dítěte je fakt nic moc. Byla jsem v tu chvíli zivotu vděčná za své vlastní panicke ataky, že jsem jv tu chvíli dceři mohla být nablízku a tušit, co se děje. Ať je to jakkoliv traumatizujici zažít svou ataku, taky to má potenciál vnést něco prinosneho do života. Asi potom člověk umí lépe žít TADY a TEĎ! 

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 23:10
 

Holky,  tak ja to, jak Vas ctu,  teda asi parkrat zažila,  ale nevedela jsem,  jak to pojmenovat... Ale zacalo to po šestinedělí po prvnim porodu a pak se to jeste parkrat opakovalo... Vzdy desne noci, kdy jsem nemohla dodechnout a jak by mi sedel medvěd na plicích a ja uvažovala o infarktu... Pani. Fakt to je od te doby moje noční  mura... 

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 21:19

Odpověď na příspěvek #208222
Uživatel: Radmila

Cca 2,5 roku jsem se léčila na panickou ataku s problémem s...
 

OkOkOk

 
Avatar
#208222
Vím, co je panická ataka...

Radmila
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 17.05.2017 20:10
 

Cca 2,5 roku jsem se léčila na panickou ataku s problémem s dýcháním. Antidepresiva jsem vysazovala pomalu a nyní jsem bez prášků. Mám pár bylinkových berliček, které zabírají a ataka se již nevrací...

- L-Tryptofan dodá serotonin - dobrá nálada a melatonin - lépe s Vám spí, dá se brát dlouhodobě, je to pouze amynokyselina žádná chemie

- houba Reishi a Cordyceps zaručeně zabírají na strach a úzkost, dobrá je i Mace -  vše odbourává i stres!

- důležité je doplnit hořčík, vápník a B vitamíny

- omega 3,6,9 např. olej Sacha Inchi

- pročistit střeva a dodat lactobacily to zvládne Spirulina, Chlorena nebo Mladý ječmen zároveň odkyselý organismus

- správně dýchat viz. ještěrčí dech Dědek Kořenář

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 16:26
 

toto je vždy špatné  a fakt stačí málo a spustí se to...a hlavně z toho nejde jen tak útéct...Undecided

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 15:54
 

Ne nadarmo se říká mám jen jedny nervy. Časem se prostě poškodí jako cokoliv jiného i když nejsou vidět.A pak stačí málo.Mě to začalo slabě (to jsem ještě nevěděla co to je)když jsem si zlomila kotník a naplno to začalo po posledním porodu.To jsem každou chvíli běhala k doktorovi,že se dusím.Až jedna paní doktorka to vyslovila,že to vypadá na panickou poruchu.Frown

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 15:07

Odpověď na příspěvek #208210
Uživatel: PETOLI

Hrozný je jak se k tomu staví okolí.Nikdo kdo si tím neprošel...
 

Problém je, když se to u někoho pak zkombinuje.

 

Někdo má traumatický zážitek a k tomu hysterickou reakci, což je naprosto normální, pak si z toho vypěstuje panickou poruchu a z té je kousek k depresi a z ní k únavovému syndromu. 

 

Já to mám od 20, kdy jsem v metru viděla umřít člověka, protože se k němu nedostala pomoc. Bylo to v tunelu...trvalo to strašně dlouho.

 

Pak jsem jela do práce asi třetí den, a dostala jsem paniku, (spojuju to s tímhle) právě v tunelu. 

 

Od tý doby, nemůžu do kolony, neřku-li v tunelu, nemůžu do davu, který se uzavře. nemůžu do HD, nebo do vlaku .... 

 

...párkát jsem zabojovala a jela metrem. Prvně v r. 2011. Do té doby nic.

 

Málokdo si umí představit, co se děje s člověkem, když se na dálnici zastaví doprava...jako jsem schopna to tam nechat, přelézt svodidla a stopnout auto v protisměru a jet prostě pryč.

 

Vozím si prášek. (Díky Bohu, že už se mi to dlouho nestalo).

 

Naštěstí jsem bez depresí a mám opak únavového syndromu.Tongue out

 

Ale té paniky jsem se nikdy nezbavila.

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 14:20
 

Hrozný je jak se k tomu staví okolí.Nikdo kdo si tím neprošel a nezažil, tak do důsledku nepochopí. Je to zkrátka šílenej a děsivej pocit a ve spojení s hyperventilací  to je skutečná mňamka. Antidepresiva pomůžou a při akutní atace Neurol. Nojo jsou to úskalí. ale je nutné o tom mluvit, aby aspoń okolí, co si tyhle stavy neprožilo a neprožívá mělo povědomí, o tom, že dotyčný není cvok, že se to může stát komukoliv, i sportovci, i lékaři, i mamince na mateřské, komukoliv... kdo právě třeba prochází jen momentálně neutěšeným obdobím, či je třeba jen přepracovaný, nebo má únavový syndrom- to se stává také často... a potřebuje pomocnou ruku lékaře, aby byl zase Ok.  

 
Avatar
post Zaslal: 17.05.2017 09:10
 

Ještě mě k tomu došla jedna věc, jak tu píšete. Třeba porod, i ta migréna, nebo i fyzická zlomenina - strašně bolí, ale zároveň tělo vyplavuje cosi, co to tlumí, nebo minimálně oblbuje a člověk si pak už zpětně tu bolest nepamatuje tak intenzivní. Ale u paniky to není, tam krom toho, že to prožíváte na syrovou dřeň, si to naprosto stejně i pamatujete! Což působí pak i obavu, úzkost z toho, že se ta hrůza bude opakovat a opravdu to jsou někdy stavy, kdy si přejete umřít, omdlít, nebo cokoliv, jen aby už nebylo NIC. A vůbec nic netlumí vzpomínku na to.

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 22:45

Odpověď na příspěvek #208202
Uživatel: Kytička

Já jsem dost dlouho myslela, že má sestra přehání, když na ni...
 

Moje sestra si taky myslela,že přeháním, když jsem jí vyprávěla co mívám za stavy a pak se stalo,že byla na operaci kolene, která se moc nepovedla.Měla komplikace a to u ní rozpoutalo také paniku a hyperventilaci.Takže dnes už ví....Frown

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 21:26

Odpověď na příspěvek #208202
Uživatel: Kytička

Já jsem dost dlouho myslela, že má sestra přehání, když na ni...
 

Ok

 
post Zaslal: 16.05.2017 21:10
 

Já jsem dost dlouho myslela, že má sestra přehání, když na ni "padaly depky", kolikrát jela do nemocnice, kde jí dělali různá vyšetření a nikdy nic nezjistili. Ale když jsem byla zrovna u ní v okamžiku, kdy myslela, že má infarkt a opravdu jí bylo tak zle, že jsem tomu věřila i já, začala jsem na to nahlížet jinak. Nyní je sestra v péči psychiatra i psychologa, léčí se a já bych si už nedovolila žádnou psychickou nemoc podceňovat.

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 19:38

Odpověď na příspěvek #208192
Uživatel: Bosorka

"Zlomenina duše..." - hezky řečeno a pojmenováno  Nepřála bych...
 

Já asi udělám ještě jeden článek... totiž...ono  hysterii tu skutečnou lid zaměňuje s čímsi ... a málokdo ví, co to ve skutečnosti je, a jak je to obvyklý. 

 

A jak moc chlapů tohle má.

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 18:45
 

Jj Renatko taky bych řekla,že se to zhoršuje když jsou prudké výkyvy počasí.A bolesti ve svalech jsou asi proto,že se právě dostáváme do křečí(někdo víc a někdo míň) potom další den je člověk jako přejetý parním válcem.

 
post Zaslal: 16.05.2017 16:50

Odpověď na příspěvek #208186
Uživatel: Renata Petříčková

Míšo, děkuju za tento článek. Jsem ráda, že tu...
 

"Zlomenina duše..." - hezky řečeno a pojmenováno Love it

Nepřála bych nikomu. Bohužel i pro některé mudr je panická ataka = "paní je tak trochu hysterka". 

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 15:33
 

Panickou ataku neznám, ale něco, co se tomu hodně podobá....Frown

Je to jiné, ale přesto tak podobné.....

 

Proto, rozumím.....Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 14:44
 

Míšo, děkuju za tento článek. Jsem ráda, že tu píšete i o fyzické bolesti, kterou to působí (nebo kterou cítíte), ta je v tu chvíli panické ataky opravdu jedna z nejhorších, často jsem to vnímala jako bolestivou křeč v celém těle (zlatá migréna i porod), znásobená tím strachem ze smrti. Strašný. 

A nejhorší na tom je opravdu to, že jen kdo trošku ví, pochopí. Ostatní se od vás odvrátí jak od podivínský špíny.

Sama tuhle nemoc vnímám jako zlomeninu duše, která se čas od času projevuje při  změně "počasí" stejně jako to dělají skutečné zlomeniny :-(

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 13:31

Odpověď na příspěvek #208181
Uživatel: mirabelka

Prožila jsem to se svojí, tehdy 14 letou dcerou..Miši Ty víš..a...
 

Vím, Miško...Awesome

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 11:48
 

Prožila jsem to se svojí, tehdy 14 letou dcerou..Miši Ty víš..a musím říct, že to je pro mě jeden z nejhořších zážitků. ..když nevíte co si s dusícím se vlastním dítětem počít ...hrozný. A to jsem naprosto racionálně a bez paniky uvažující matka..

Už nikdy víc !

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 10:08

Odpověď na příspěvek #208171
Uživatel: peetrax

Me se tohle chytlo po velice stresove a sokujici udalosti pri uz rozjetych depresich. Uz mam...
 

Ok...

 

Ano, máš pravdu s tou třezalkou! A vůbec v celém příspěvku. Duše umí i bolet.

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 08:26
 

Me se tohle chytlo po velice stresove a sokujici udalosti pri uz rozjetych depresich. Uz mam nekolik let pokoj, ale nevzpominam na to rada. Jen pozor na trezalku, pokud uz predtim clovek zacal brat antidepresiva na jine potize... Zpetne videno to vidim skoro jako zazrak, ze jsem se z toho vseho dostala, byt po petilete lecbe (a nikdy to neni stoprocentne zazehnano), a proto rikam to, co ty, Miso, a nikdy neprestanu, nemoci duse jsou prave nemoci, rovnocenne s nemocemi fyzicna, a neni potreba se za ne stydet, naopak lecit... diky za sireni osvety! Love it

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 06:34
 

Naprosto přesně tak.. Člověk má pocit,že umírá.  Mám dobrou zkušenost,že když je ataka na začátku, pomůže vlézt do sprchy a pouštět na tělo teplou vodu.. Ta to někdy uvolní a ataka nenastoupa do své výšky.. Lituji všechny,kdo těmito stavy trpí..

 
Avatar
post Zaslal: 16.05.2017 05:36
 

Přesné.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist