Pan LI a jeho Sedni si a nedělej NIC!!!

Až budete tuhle knihu držet v ruce, nechť vás hřeje vědomí, že držíte v rukou po generace děděné čínské umění relaxace, odpočinku a rozšiřování vědomí. A náš dech bude hrát hlavní roli. Hlavně už se prosím posaďte, protože... (protože to je hrůza, jak jsme pořád kamsi uspěchaní...)

Po našem – umění užít si chuť do života! Že je pro energii člověka důležitý vzduch a dýchání, to už víme. A také je to ticho… klid… Tato kniha nám velmi jednoduše popíše, jak ten zdraví prospěšný stav vypadá, sami pochopíte, proč je nám tak blízký a proč po něm podvědomě toužíme a ejhle – dokonce se ho naučíme i dosáhnout.

 

Autor je praktik – kromě prvního rozsáhlého vysvětlení ještě dal do knihy sedm stránek s krátkým popisem a programem sedmidenního minikurzu.

 

Lze říct jediné – TOHLE stojí za zkoušku.

 

„Ticho bývá na Západě často popisováno jako negativní stav. Když umlknou zvuky nebo přeruší-li se náhle nějaký pohyb, nastane ticho. Východní filozofové jím chápou něco jiného: živé ticho, jež v žádném případě není bez pohybu. Taoisté vymysleli princip wu wei, který můžeme přeložit jako nečinnost. Pochopíme to však teprve tehdy, až rozpozpoznáme princip, který je za tím.

 

Heslem wu wei se řidili čínští císaři a obrovskými znaky bylo napsáno nad jejich trůnem. To samozřejmě neznamenalo, že by císař seděl v pekingském Zakázaném městě s rukama v klíně. Umění wu wei spočívá v poznání, že pramenem jednání je nečinnost. „Neplav proti proudu, ale využij jej. Běhej s větrem a buď klidný jako strom.“ S mými cviky lze pěstovat vnitřní ticho. Posadíme-li se, přivřeme oči a zaposloucháme se do svého nitra, objevíme v něm úžasný prostor ticha: místo, z nějž pramení veškerá naše činnost. Jsme v něm spojeni se svým vlastním středem a podle představ taoistů rovněž s celým vesmírem. Žijeme v harmonii s přírodou.“

 

23523NjI.jpg

 

Autor je milovník koček a sám říká, že se od nich rád učí.

 

Obličej má velký význam

 

Často stačí ve stresu nebo v pocitu vnitřní nepohody jen cíleně zaměřit svou pozornost na obličej a vědomě uvolnit každou jeho část. Je to jednoduché a čím víc to cvičíte, tím snadněji vám to půjde. To je pro mne asi nejvýznamnější objev z této knihy a i když ten sedmidenní program můžete za nějakou dobu zapomenout a nechat zaprášit – tenhle malý trik s obličejem je k nezaplacení, zabere zlomek sekundy a má obrovský účinek na tělo i duši.

 

Zjistila jsem – a schválně si to zkuste taky – že když jen uvolníte obličej, ústa, čelo, tváře, okamžitě se nejen zastavíte v křeči, která často prostupuje celé tělo, ale opadají do jisté míry i stresující myšlenky – a ejhle, když to ještě chvíli natrénujete, můžete se v tom uvolněném stavu dobrat nejen zastavení toho guláše v hlavě, ale především nalezení řešení svého problému.

 

To už vyžaduje delší čas a trénink, ale věřím tomu, že někdy stačí právě tohle cílené uvolnění, abyste si řekli – pchááá, to řešit teď nebudu, vždyť je to tak jednoduché – a v hlavě vám vytane to kýžené řešení, jež přinese úlevu.

 

Mistr Li říká: Ve chvíli, kdy ticho dosáhne svého vrcholu, se uvede čchi do pohybu. Uvolněné napětí dává jednoduše do pohybu sílu života.

 

23525MzE.jpg

 

Krásné čtení, k čaji a odpočinku

Pro nás má podobný text stále velkou příchuť exotiky a čínského čaje…

 

PIJ ČAJ A VYČKÁVEJ

Nejsnadnější způsob odpočinku: dopřejte si šálek čaje a vychutnávejte dar přítomného okamžiku. Nic bychom ovšem neměli přehánět! Mnich Bódhidharma podle legendy jednou při meditaci usnul, což ho tak rozzuřilo, že si ustřihl řasy. Když však dopadly na zem, pustily kořeny a vyrostl z nich nádherný zelený keř. Bódhidharma utrhl pár jemných lístků: byl to čaj! Mnich uvařil vodu, ochutnal nápoj a cítil se jako znovuzrozený.

 

A také jsem si mimořádně silně uvědomovala ten rozdíl mezi východním a západním stylem přemýšlení, mezi hodnotami, životním nastavením… a zasnila se. Ale… dech a břicho máme všichni stejné. Stále jsme jedni a ti samí lidé a tak, vzhůru do práce s dýcháním, uvědomování si emocí v břiše, myšlení břichem, protože ono to fakt funguje.

 

23524MDJ.jpg

 

O autorovi:

Li Č´-Čchang se svému umění naučil přirozeně od útlého dětství od babičky a dědečka, který vlastnil čínskou bylinkovou lékárnu. Narodil se 17. listopadu 1942 v Pekingu a podle čínského horoskopu je ve znamení Koně. Tedy elegantní a temperamentní. Za svého dětství prožil převratnou dobu v Číně, jeho strýc pracoval v Zakázaném městě v chrámu, kde si malý Li nejčastěji hrál. Později profesionálně boxoval, hrál hokej, tenis, byl fotbalovým talentem. V 46 letech odešel na západ s více než dvacetiletými zkušenostmi akupunkturisty a odborníka na čchi-kung v pekingské nemocnici. Když odešel ze země, začal se více věnovat výuce a jako prostředník mezi západní a východní medicínou přednáší po celé Evropě.

 

Vydalo nakladatelství Anch Books, 2016, www.anch-books.eu

 

Renata Petříčková


192NzA.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 9 čtenářů průměrem 4.56 bodů z pěti


Čtěte také:

Hele! Veš, jak tramvaj! 
Když se řekne „bambulín“ 
Pilule… 
Raději pár nedostatků, než nadbytek všeho 
Sluneční obžerství 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 03.03.2017 11:39
 

Ano, netají se tam tím, že se učí od svého kocoura. 

A nejeden podobně laděný autor píše, že se učí od koček. Mají to v hlavě porovnané prostě jinak.

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2017 21:20
 

my máme jednoho kocourka Wink

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2017 16:26

Odpověď na příspěvek #205102
Uživatel: Michaela Kudláčková

To jsem v životě neměla...ale to s tím obličejem znám. Já se...
 

To je dobry :) obcas mam pocit, ze me usmev boli,  kdyz je nejaky náročnější den... 

Kocky jsou uzasna zvirata,  ale bohuzel jsem na ne silne alergická :'(

 
Avatar
post Zaslal: 02.03.2017 00:24

Odpověď na příspěvek #205062
Uživatel: Renata Petříčková

Ano, anebo skřípání zubama v noci, to už je do extrému...
 

To jsem v životě neměla...ale to s tím obličejem znám. Já se chodím cíleně do koupelny usmívat. :)))

 

A autor je mi sympatický, neb má rád kočky. Ok

 
Avatar
post Zaslal: 01.03.2017 08:36

Odpověď na příspěvek #205062
Uživatel: Renata Petříčková

Ano, anebo skřípání zubama v noci, to už je do extrému...
 

Jj, ty zuby jsou hodně nepříjemný a strašně to bolí...

Myšlenka je mocná....

 
Avatar
post Zaslal: 01.03.2017 08:26
 

Ano, anebo skřípání zubama v noci, to už je do extrému vyvedená křeč z celého dne. A když si vědomě uvědomím obličej v kteroukoliv dobu, tak vždycky cítím napětí! A následně dohledám i stres, který ho způsobuje (a může to být i myšlenka jenom).

 
Avatar
post Zaslal: 01.03.2017 07:58
 

To vypadá na knihu, která stojí za to přečíst!!! Začnu s tím obličejem, často si uvědomuju, jak mám až křeč v obličeji v nějakém úšklebku, až to bolí... :) A opět ten důraz na přítomný okamžik! Jen si to pořád připomínat... děkuji za tip :)

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist