„On to neví, on mi vaří čaj bez sáčku“. Je to Somnambul.

Pamatuji si to moc dobře od své sestry, která mě v průběhu dětství a dospívání svými somnambulickými etudami bavila pomalu každou noc. Včera mi tuhle, řekla bych, anomálii připomněla jedna klientka, která minimálně jednou do týdne loví svého muže v noci po domě i kolem. Náměsíčnictví ale zase taková legrace není, i když historky mnohdy úsměvné jsou…

14145MWJ.jpg

 

Paní se vedle běžných otázek, jaké trápí většinu klientů, co přijdou na tarot, ptala také na problém svého muže.

 

To, co vyprávěla, mě sice úsměvné připadalo, ale naprosto chápu, že to občas musí být zápřah.

 

Pánovi je něco málo přes čtyřicet a je to somnambul přímo ukázkový.

 

Když courá jenom po domě, tak je to vlastně výhra.

 

14144Nzk.jpg

 

S jejím laskavým dovolením vám v krátkosti jeho model vylíčím.

 

Nejlepší je asi začátek jejich manželství, které trvá (i s náměsíčností) 12 let. Totiž, pán se do paní tak zamiloval, že se jí o svém aktivním spánku nezmínil ve strachu, aby o ni nepřišel.

 

Jednou byli na dovolené, kde sice cestoval venku kolem chatiček, ale paní to nezaznamenala.

 

Po té, co se k němu nastěhovala na pražský Smíchov, zažila ovšem dnes pro ni úsměvnou historku.

 

Jako správný náměsíčník se pán během noci vztyčil a v pyžamu kráčel pryč z ložnice. Nespala, takže to zaznamenala.

 

Myslela, že jde na záchod.

 

Nešel, šteloval se k domovním dveřím, odemkl a odkráčel ke schodišti, kde, jak paní říká, celkem jistě sestupoval dolů.

 

Než si vzala župan a dohnala ho, dobýval se klíčem o dvě patra níž do bytu, který byl situován na stejnou stranu, jako jejich, ale kde bydlela mladá žena, navíc Rumunka.

 

Ta zřejmě štrachání uslyšela a otevřela.

 

Pán nakráčel dovnitř.

 

V ten moment se naší paní shrnul ret, nechápavě ale velice zlobně se podívala na Rumunku a nedechla se, aby, jak říká, je tam seřvala oba dva, pak se sbalila a odstěhovala.

 

Rumunka, ale na ni prý pohlédla, přiložila ukazovák ke rtům a tiše zasyčela.

 

Pak jí ukázala, ať jde potichu dál.

 

Sice to paní moc nepochopila, ale neodporovala, protože jí došlo, že se děje něco divného.

 

Pán v klidu došel do kuchyně, natočil do rychlovarné konvice vodu, zapl konvici, vyndal hrnek, pak konvici zase vzal, aniž by se voda dovařila, nalil vodu do hrnku, otočil se a kráčel ke dveřím.

 

Obě dámy mu šly v patách.

 

Na to sestoupil do přízemí, postavil se před svou schránku, chvíli po ní jezdil rukou, pak se otočil ke schodišti a s klidem odešel do svého bytu, kde opět ulehl do postele.

 

„…byla jsem tak konsternovaná, že jsem stála mezi dveřmi ložnice dobrých pět minut a dívala se, jak spokojeně spí. Nato jsem seběhla k té ženské. Ještě stála ve dveřích, protože asi čekala, že se přiřítím. Pak mi lámanou češtinou sdělila, že „můj pán“ jí už tady v noci chodí vařit čaj bez sáčku dobře tři čtvrtě roku. Prvně se prý vyděsila, mluvila na něho, ale neodpovídal, navíc pokračoval v chůzi do kuchyně a ona se prý nezmohla ni na odpor. Pak jí prý došlo, že to neví. Nikdy mu to nepověděla, protože se styděla. A pak prý, když jsem se nastěhovala k němu, nechtěla vyvolat konflikt.

 

Nechal toho, až když jsme si postavili dům. Teď ovšem chodí do lesa. Pokaždé se vrátí, ale já mám strach“, ukončila vyprávění.

 

Upřímně mě to strašně pobavilo a dlouho jsem jí vyprávěla zážitky z mého života se ségrou a mnaželem, ale taky jsem jí musela říct, že tohle není případ pro karty, ale pro odborné lékaře.

 

Ona mi na to řekla, že to ví, že tam docházejí, ale bez valného účinku.

 

Prášky, které dostal, ho tlumí, to je pravda, ale zase ho po nich bolí hlava a žaludek. Nadto se po nich cítí unavený.

 

Má už asi páté. Moc to nepomáhá.

 

Karet se chtěla zeptat jen na to, jestli mu do budoucna nic nehrozí, jestli někam díky tomu nepadne a podobně.

 

Nic zlého v kartách neměl.

 

A to jsem jí moc přála. Má ho moc ráda. Říká, že jinak je to báječný, hodný člověk, který by se rozdal a rozhodně by ho kvůli jeho nočním toulkám nikdy neopustila.

 

To je fajn.

 

Náměsíčníků je poměrně hodně a forem somnbabulismu je celá řada.

 

Ne každý se drápe po římsách a chodí vařit k sousedům.

 

14143MGE.jpg

 

Moje ségra se pohybovala jen po bytě.

 

Naštěstí jsme bydleli v přízemí. I kdyby se tedy vydala na toulky kolem okapů a hromosvodů, a i v případě kluzkého podnoží by se nestalo nic horšího, než že by měla ráno bouli.

 

Často jsem ji v noci s oblibou pozorovala, jak se zvedá z postele, uchopí cíp peřiny a tupým výrazem odchází s duchnou v závěsu kamsi do tmy.

 

Přitom si někdy dokonce broukala nebo vedla záhadný, leč souvislý monolog v neznámé řeči.

 

Po chvilce se vždycky otočila, pár vteřin držela své tělo vzpřímeně bez hnutí, načež jej ledabyle pohodila právě tam, kde se zastavila, a v klidu dospala.

 

Ráno logicky nechápala.

 

Nejednou jsme ji našli umístěnou ve vaně, ve skříni, v pelechu u psa a podobně. Tahle záliba jí zůstala dodnes.

 

Somnambul, ale příležitostný a ne tak častý, býval i můj první manžel.

 

Svému nočnímu dobrodružství navíc dodal trochu té dramatičnosti. Několikrát za měsíc se v noci prudce vymrštil, plavmo (no, plavmo – má 130 kg a dva metry) přeskočil z postele do křesla a kryje si hlavu rukama hulákal: „Bacha, dráty! Už to padá!!“

 

Musím říct, že poprvé jsem se šokovaně vrhla střemhlav z gauče pod konferenční stůl a kryla se taky.

 

Později jsem si zvykla a jeho noční thriller komentovala většinou slovy: „Jo jo, jasně, jen se pořádně schovej, ale hlavně nehulákej,“ což neslyšel, neb spal.

 

Možná byl v minulém životě elektrikář, partyzán nebo převaděč. 

 

V noci cestovala i moje dcera Miška, ale ta došla nejdál ke dveřím pokojíčku, do kterých chvíli neúspěšně narážela hlavou a pak se zřítila k zemi kde spokojeně pokračovala ve spánku.

 

Ano pokračovala!

 

Totiž, klasický somnambul, přestože některý má i otevřené oči, skutečně spí. Tedy vůbec netuší, že se někde pohybuje, pochoduje, vaří a podobně.

 

Johanka to taky jednou zkusila s vanou a dokonce si pustila i vodu. Jenom si nesundala pyžamo a voda byla studená. Neprobudilo ji to. Ani my ji nemohli vzbudit.

 

Nakonec se nám to povedlo.

 

Všem nám vynadala, co jí strkáme z postele do vany a jestli jsme normální.

 

Podle odborníků, se při této anomálii kombinují prvky spánku a bdělosti. 

 

14146Mjd.png

 

Trpí tím asi 10-30 % dětí a 1-7 % dospělých.

 

Postižený má v tomto stavu bezvýrazný, strnulý obličej a nereaguje na okolí.

 

Na epizodu si ráno nepamatuje. (víme)

 

Stav se obvykle objevuje v první třetině noci. 

 

Dosud se nepodařilo prokázat přímou souvislost mezi úplňkem a somnabulickými stavy, ale nepřímo se četnost zvyšuje, ačkoli „záchvaty“ se opakují ve všech fázích Luny.

 

Souvislost s měsíčním světlem ovšem prokázána byla.

 

Spící somnambul by v noci neměl být vystaven přímému měsíčnímu záření. Ani tady ale není výsledek stoprocentní.

 

Některé formy této poruchy odeznívají s pubertou. Jiným ovšem „obohatí“ tato anomálie celý život.

 

Dědí se pouze náklonnost či procento pravděpodobnosti.

 

Stoprocentní léčba prozatím prakticky neexistuje. Lze ale stavy alespoň zmírnit medikací.

 

Říká odborný časopis Psychologie.

 

No, a já si říkám, když si tak přehraji vyprávění mojí včerejší klientky a zavzpomínám na dětství a první manželství, že má Tomáš vlastně kliku, že já jenom mluvím ze spaní, občas usedavě pláču, jindy se můžu počůrat smíchy, nebo recituji Šrámka. Procítěně, ovšem.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 16 čtenářů průměrem 4.38 bodů z pěti


Čtěte také:

Andreas Jopp: Vitamíny a stopové prvky pro zdraví  
Jak je důležité naučit tělo zpívat 
KOMERČNÍ TIP: Světlo na konci tunelu 
Oční migréna? Díky Bohu! Děkuju, že existuje! 
Pan LI a jeho Sedni si a nedělej NIC!!! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 28.05.2014 17:16
 

draganko, já teď fakt nevím, jestli tě mám litovat nebo se smát, až budu brečet ROFL

U nás doma je kde co, občas říkám ze spaní divný věci, občas na mě něco (ve snu) padá a já křičím hrůzou, ale o náměsíčnictví jsem dodneška byla přesvědčená, že je to spíš hollywood než realita. Zírám tedy pořádně. A je mi vás všech líto, ale díky za vyprávění!

 
post Zaslal: 28.05.2014 15:22

Odpověď na příspěvek #98972
Uživatel:

Taky jsem doma měla veselo. Když mě manžel začal rvát do mezery mezi postel a...
 

ROFL.. no tak to se nedivím...

 
post Zaslal: 28.05.2014 11:21
 

Mého staršího syna to zachvacovalo okolo 11 roku. Měl snahu se vyčůrat do koše na odpadky. Známých syn se vydal z bytu na chodbu a chytli ho u výtahu.

 
Avatar
post Zaslal: 28.05.2014 10:10
 

Tak já jenom padala z postele.

 
post Zaslal: 28.05.2014 08:33
 

Ahoj Míšo,tak jsem se zase dobře pobavila a musím chtě nechtě přispět svojí troškou do mlýna.Jako dítě jsem si v noci pravidelně sedala na posteli a něco vykládala,v půbertě jsem v noci na intru obtěžovala spolubydlící Smile,ráno jsem holkám  nevěřila  a nakonec jsme přišly na to,že jsem chtěla půjčit župan ! No a aby to zůstalo v rodině,tak starší syn před nástupem puberty,začal v noci chodit po bytě a dokonce se stačil vyčůrat do skříně,tak jsme ho v noci museli hlídat ,odvézt na záchod a vrátit do postele kde spokojeně spal až do rána a samozřejmě si nic ráno nepamatoval.Ten mladší sice nechodí,ale v noci se asi s někým pere,protože kolem sebe mlátí a huláká ze spaní.Asi na něj má vliv úplněk nebo stres protože je to jen občas. Ale proti tomu co prožívala paní Dragana je to procházka růžovým sadem.

 

 
#98973
Bílá paní

post Zaslal: 28.05.2014 04:39

Odpověď na příspěvek #98972
Uživatel:

Taky jsem doma měla veselo. Když mě manžel začal rvát do mezery mezi postel a...
 

Jestlipak byla Bílá paní taky náměsíčná Surprised (nemusím snad používat odborné výrazy)

Obrázek by tomu nasvědčoval, ale ona se údajně procházela po hradbách jako duch. Jenže na duchy já nevěřím takže to mohlo být vše jinak. Zmínka o bílé paní pochází z Anglie. Legendy mluví i o kouzelníkovi Merlinovi a jiných bájích. Možná si lidská představivost dokázala vytvořit falešné představy a ve skutečnosti mohlo jít o mlhu. Wink No vaše zážitky budou nejspíš reálné, ale i sny se zdají být reálné. Já jsem se s tím osobně nesetkal. Ledaže bych tu psal a nevěděl o tom ROFL I Iveta B. mohla být ve stavu, kdy chodila jako náměsíčná... asi ji chyběli "cucíky". ChampagneProto si myslím, že za tento stav může být mozek v delíriu. Je zajímavé, že pán v tom stavu si připravoval jakýsi imaginární čaj. No jen, aby to nebyl grog. Kdoví co na tu svoji paní hrál za divadlo. Tongue out No a agresivní náměsíčný to už je úplně jako z hororu. Nerad bych spal vedle partnera, který by mně v noci ze spánku obětoval bohům.

 
#98972

post Zaslal: 28.05.2014 00:42
 

Taky jsem doma měla veselo.

Když mě manžel začal rvát do mezery mezi postel a stěnu, kam by nepropadl kojenec a hulákal, že na mě ty cihly spadnou, honem se schovej, měla jsem infarkt.

Mimo jiné byl zimomřivý a tak spal pod jednou chlupatou dekou, pod druhou chlupatou dekou, pod prošívanou dekou a na tom všem byl ještě péřový spacák.

Dost pravidelně se na posteli postavil, objímal všechen ten náklad, rozsvítil lampičku, z postele s tou náloží kráčel dál, rozsvítil lustr, vnikl do kuchyně, kde rozsvítil lampičku nad sporákem, pak lustr, pokračoval do předsíně, kde taktéž rozsvítil a cíl měl na záchodě. Tam dost bojoval, protože místnost byla malá normálně, natož pro člověka obaleného dekama jak Eskymák, ale zápas s místem vyhrával, otočil se a zas všude pozhasínal a ulehl, aby v klidu spal dál. Ne tak já, která mám špatný spánek a jen tak neusnu. Ale i na tyhle jeho poutě jsem si zvykla. Co bylo horší, nesměla jsem mu odporovat. A musela jsem splnit co požadoval. Jinak strašně zuřil a byl nebeznečný. Jenže jak mu splnit přání, když jedné noci, opět obalen dekama mi nařídil, že mu mám dát TU TEČKAČKU ČERVENOU!!!!! Byl tak zuřivej, že jsem měla strach o život. Po chvíli si lehl a pokračoval ve spaní. Já se klepala jak osika. Ráno jsem se ptala co je tečkačka červená , kde jí mám sehnat a on prohlásil, že jsem blázen a furt mám něco. Abych si přestala vymýšlet.

Když mi jedné noci dupnul na ruku, jak se na posteli zas postavil a zas kamsi odcházel a tu mi zlomil, tak jsem se odstěhovala do kuchyně.

Zkoušela jsem na něj všechno možné. Marně. Jednou jsem kolem postele rozestavěla skleněné flašky od mlíka a minerálek.

To byl rachot na celej barák. Jeho to neprobralo.

Taky dokázal přestěhovat narvanou knihovnu, kterou jsme ve dvou sotva utáhli. Ráno mě nařkl, že jsem měla doma milence, kdo to byl a proč stěhoval naší knihovnu? Ječel jak zjednanej.

Po rozvodu se mi strašně ulevilo.

 

 

Sobotní příloha

Poslední vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist