Nevrzej, bolej mě zuby! Ale proč?

Ač je každý člověk originál, existuje oblast, kde reagujeme všichni stejně. Husí kůží, trnutím zubů a mrazením za krkem. Je to divné, ale je to tak.  Proč máme pocit, že nám upadne hlava, když někdo sune po dlaždičkách basu s limonádami, nebo dělá hráběmi rýhu do kovových vrat?

5841Njk.jpg

 

Například takový polystyren sunoucí se s patřičným přitlačením po skle je něco, co člověku okamžitě způsobí doslova průvan v hlavě.

 

Cítíme podivné trnutí spodní čelisti a následuje intenzivní potřeba inzultovat toho, kdo zvuk způsobuje, bez ohledu na to, kdo to je.

 

Znáte?

 

Pakliže se ocitnu v obchodě ve chvíli, kdy právě skladník doplňuje limonády a vláčeje za sebou na kovové tyči navrstvené basy po dlaždicovém podkladu, vyluzuje zvuk, jenž by mohl být velice efektivním mučicím nástrojem, musím urychleně odejít až k pečivu, jinak bych mu tyč patrně vyškubla a zahodila směrem k chipsům.

 

On to ovšem udělat musí, jakkoli je zřejmé, že v ten moment není oblíben širokým okolím a dav nakupujících prchá, odkládaje odebrání kýženého tovaru na kdykoli jindy.

 

Dokážete si ale představit většího hada, než je ten, který, asi jako jediný imunní, připravuje ostatním tuhle situaci naschvál?

 

Já ano a nikdy nezapomenu.

 

Měla jsem strýce….

Bylo mi třináct a mamince v restauraci na Proseku omylem sjela vidlička po talíři, přičemž se ozval zvuk – však víte.

Všichni reagovali hlasitým syknutím a maminka se omluvila.

 

Strýc zbystřil.

Oči se mu rozšířily. Vypadal jako kočkodan.

 

„He, he,“ pravil a nepřetržitě několik minut se pak jako bazilišek bavil tím, že s dementním úsměvem hobloval vidličkou svůj talíř, přičemž dokonce zapomněl, že mu stydne řízek.

 

Dělalo mu zjevně dobře, že druhým působí muka.

„Ale no tak, Bořku,“ ozvala se tiše teta zoufale se usmívajíc, čímž se pokusila otočit jeho úchylku v žert. Marně.

 

S výrazem chovance psychiatrické léčebny svou činnost nemínil opustit. Podívala jsem se na maminku, která znechuceně odložila tři čtvrtiny svého hejka.

 

Přišlo mi jí líto.

A bylo mi líto i tety, která se naprosto evidentně styděla až za hrob.

 

Rozhodla jsem se, že když to neudělá někdo jiný, ujmu se ho sama.

 

Chtěla jsem říci: „Ale strýčku, zanech již toho, vždyť ostatním to není příjemné".

Nevím, jak to přišlo, že to znělo doslova jako: „Přestaň, ty debile jeden debilní!“

 

A statečně jsem se vztyčila.

Číšník se otočil. Lidé vzhlédli od svých porcí. Strýc odložil vidličku. Maminka vstala. Teta vstala. Já si sedla. 

Na pět let jsem naši rodinu zbavila strýce Bořivoje.

Ani teta nepřijela.

 

Uplynula dlouhá doba.

Asi bych dneska reagovala jinými slovy, ale emočně bych na tom byla určitě podobně.

Vadí mi to stále stejně.

 

Zhruba před dvěma lety jsem se pídila aktivně po tom, čím to je, že tyhle zvuky rozčilují každého bez ohledu na věk, pohlaví, barvu kůže, sexuální orientaci i politickou příslušnost.

 

5843NmE.png

Hledala jsem nějaký výzkum, studii na tohle téma a našla jsem.

 

Je to celkem zajímavé.

Představte si, že tohle téma trápí lidí už od dob Aristotela!

 

Ovšem seriózní výzkum byl proveden v roce 1986.

Tehdy poslouchalo 25 dobrovolníků hitparádu těch neodpornějších zvuků.

Později byly z těch „vítězných“ odfiltrovány nevyšší frekvence a…

 

NIC. Stále k nesnesení.

 

Tak se výzkumníci rozhodli odfiltrovat naopak frekvence nízké 3-6kHz a…

 

VIDA, najednou se zvuky staly zcela neškodnými pro lidské nervy.

 

Čili to, co nám vadí, není výška těch „tónů“. Problém je opačný!

A to ještě není všechno. Vědci porovnali nejhorší zvuky s mnoha zvuky z přírody a víte, kde našli 100% shodu?

U varovného vyřvávání makaků!

 

Tak makakové zjevně vědí, co dělají!

 

5842NWJ.jpgLaughing

 

Michaela


 

vizitka Kudláčková



Hodnocení článku

Hodnotilo 6 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Běháním do nebe a výš? Zkraje jsem se málem uštval… 
Reiki a já 
Rychle stopnout migrénu! 
SOS!! 
Vykrajujete ovoce? Tak toho hned nechte! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 20.06.2012 09:12
 

Mně vadí polystyren i na dotek (stejně jako lepenková krabice), natož na poslech.

Nechtěná jízda vidličky po talíři mi až tak nevadí, ale kdyby to někdo dělal schválně a opakovaně, asi už bych se taky vztyčila.

Kamarádce vadil zvuk škrábání přes džínovinu. Takže poškrábat si stehno v její přítomnosti neexistovalo.

 
Avatar
post Zaslal: 19.06.2012 13:06

Odpověď na příspěvek #21463
Uživatel: Michaela Kudláčková

Jo, přesně!!! Dokonce si myslím, že jsem snad pijákem nikdy v životě nic...
 

...ano ano, sešity  - fyzika a matika, měly nejkrásnější pijáky Laughing .Krásný ornamenty,později i srdíčka se jmény..... Love itLaughing

 
Avatar
post Zaslal: 19.06.2012 11:53
 

Krájení polystyrenu.

Mám spolehlivě pocit, že se mi roztrhne hrudník, nebo někoho zabiju. měla jsem jednou dokonce takový výraz, že aniž bych cokoliv řekla, pán přestal a omluvil se mi.

 
post Zaslal: 19.06.2012 10:42

Odpověď na příspěvek #21457
Uživatel: Ailbe

.. jojo - zvuky,při kterých se doslova ježí ochlupení po celém...
 

Jo, přesně!!! Dokonce si myslím, že jsem snad pijákem nikdy v životě nic nevypijákovala. Pouze jsem jich stovky opatřila výtvarnými díly ...zvlášť při matice Ok

 
Avatar
post Zaslal: 19.06.2012 08:43
 

.. jojo - zvuky,při kterých se doslova ježí ochlupení po celém těle! Mně ještě vadil zvuk , který vydává škrábání nehtu po pijáku ( za nás byly pijáky každém sešitě - krásně růžové  - a po pár dnech užívání sešitů i  vždy krásně vyzdobené  Laughing)

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist