Jen se bojte. A nebojte se, že se bojíte

Je to zajímavé, ale podle rozsáhlé studie, která není americká – překvapivě – ale norsko, finsko, japonská, se lidé před dávnými časy báli obecně méně, než se bojí dnes. Respektive, podle vědců dnešní lidé prakticky nevyjdou ze strachu, kterému podléhají a bojí se ho, zatímco naši předkové ho pokládali za normální a tím se i méně báli …

Je to zvláštní zjištění.

Nabízí se totiž pravý opak.

Lidé se dříve báli bohů, báli se vlastně kde čeho, protože hodně věcí neznali a připisovali jim nadpřirozené, tedy strach nahánějící důvody, zatímco dnes bychom teoreticky neměli mít ke strachu takový důvod.

Jenže to tak není.

Hlavní příčinou toho, že dnešní člověk je vlastně cituji „od dětství ovládán strachem“ je prý způsob, jakým s ním člověk pracuje.

Faktem je, že když si představím předkřesťanského člověka, který při bouřce prosí patřičného boha, například Thora, to je můj oblíbený ze severské mytologie a má na starosti bouřky, tak věřili, že jim pomůže, že je omilostní, že je vynechá.

A věřili tomu hodně.

Nadto měli bezpočet rituálů, které používali, aby se jim blesky vyhnuly. Kdyby jim nevěřili, nedělali by je.

A hlavně to pro ně bylo normální.

Totiž, u dávných lidí často prý zaměňujeme strach s respektem.

Děsíme se, ale netěšíme

Lidé dřív měli legendy, vyprávěli si příběhy, které byly strašidelné, měli své stvůry, měli pohádky.

Většina z nich ale, byť zněly hororově, měly dobré konce.

Dnešní lidé se prý také straší, ale nekompenzují to a také se děsí masově.

Vyrůstají ve strachu, v neustálých obavách a budete se divit, také v mnohem větším stresu.

Ten vzniká hlavně tím, že podle statistiky, je na rozdíl od dřívějška, dnes ze 100 špatných zpráv v médiích vykompenzováno pouze 30.

Lidskou řečí, člověk se 100x vyděsí, ale jen 30 potěší.

No, když v tomhle vyrůstáme…

Další věcí je, že dnes nazýváme strach a obavy odbornými názvy jako je třeba deprese, stres, úzkost, fobie a podobně a pokládáme to za nemoc. Na nemoc pak dostaneme prášky.

Bojíme se, že když prášky vysadíme, přijde strach.

Takže vlastně trpíme strachem ze strachu, což naši předkové buďto neznali, nebo to tak nevnímali, každopádně my to známe a máme na to lékařské pojmenování i tabletku.

Strach ze strachu se jmenuje – fobofobie 

Další zásadní rozdíl je prý i v tom, že naši předkové strach za normální strach respektovali, čelili mu, nebo ho, pozor – VYKOMPENZOVALI.

Oni si nemysleli, že když se člověk něčeho bojí, je nemocný.

Bylo to normální.

Odpadl tedy strach, že pro svůj strach nebudu přijat, z čehož je tu další strach a tak dále.

Nezní to moc optimisticky, to je pravda.

V zásadě se bojíme prý úplně stejných věcí jako naši dávní předkové, takže nemoci, smrti, bouřky, větru, zvířat…

A k tomu jsme si přibrali autonehody, civilizační choroby, ztrátu práce, málo peněz, špatné známky, soudy, rozvody, exekuce… a k tomu hromady fobií, z nichž některé jsou hodně historické a některé úplně nové.

Takovou fobii z prachu, z neumytých rukou, z hromady lidí, ze soch, smogu, slunce (ano, i to je popsaný druh fobie – heliofobie) asi lidé dříve moc neznali.

Možná na to neměli tolik času.

Možná se víc radovali.

Možná víc žasli, než se báli a za strach se neobviňovali.

Pokládám tu studii za zajímavou a přínosnou.

Uvědomila jsem si totiž, že se svým strachem z blesku bych si nepřipadala dříve jako pitomec.

Došlo mi, že když jsem se jako malá bála tmy, reagoval můj otec popuzeně, takže jsem se „bála“ o tom mluvit.

Bála jsem se vody a dodnes plavu akorát v sebeobraně. Naši to nepochopili.

Během čtení stránek oné studie jsem si uvědomila, že jsem se jako malá bála, že se budu bát.

I dnes se bojím.

Ale něco jsem pochopila.

Pokud se někdo něčeho bojí, prostě se bojí a slova „nemáš čeho“, nejsou lékem. Jen možná rychlejší cestou k pilulkám.

Celá studie navíc končí velice zajímavým zjištěním.

Na planetě zemi neexistuje člověk, který by se něčeho nebál.

Takže, pokud se něčeho bojíte a někdo se vám bude pošklebovat, tak je to možná jen proto, že znevažováním vašeho strachu, zakrývá ten vlastní, protože se bojí, že bude odhalen a posmíván.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]