Znovu na Václavák? No když to musí být. A ono musí

Upřímně nechápu, jak se to stalo a proč vlastně. Nebo jak je vůbec možné, že jsme nechali dojít k tomu, že se nám musí opakovat historie. Je to proto, že kdo ji zapomněl, je donucen ji opakovat? Možná…

 

A tak se s mnohými z vás dnes večer v 19:00 uvidíme opět na Václaváku.

 

Nikdy by mě nenapadalo, že tam z tohoto důvodu budu ještě někdy muset jít.

 

A to já musím.

 

Častokrát jsem přemýšlela, jak moc jsem se za těch 28 let změnila, jestli jsem věkem zmoudřela, nebo zda jsem nezlenivěla, nebo přivykla… nebo tak něco. A ono nic...

 

Dodnes žiju s pocitem, že jsme tam tehdy nedostávali celý rok opakovaně nakládačku od pacholků tehdejší komunistické vlády jen tak zbůhdarma.

 

Že jsme si, tam (ať si říká, kdo chce, co chce, tohle bych nepsala a nevydala, kdyby ne) něco vybojovali.

 

25887ZTU.jpg

 

Pro nás a pro naše děti, z nichž třeba já jedno porodila ještě do nesvobody a další tři už do svobodné země, kde Ústava přestala být jen kusem papíru.

 

Události posledních týdnů a měsíců ale pomalu začínají nabírat rozměr, který v člověku, který si dokáže pamatovat „před“ a „po“ už vyvolá obavu.

 

Strach…

 

Strach z toho, že něco, co je třeba pro mě nadosmrti velikým mementem, by se snad mohlo opakovat, nebo nějak modernizovat a oživit, ale plíživě, hezky nenápadně …

 

Víte, já na rozdíl od jiných ani nemám ráda filmy ze 70. a 80 let. Pokud nejde o historické filmy, nebo třeba o klasiku.

 

A ani nějak nemusím, „retro týdny“ v Lidlu.

 

Protože mě ta doba nic pozitivního nedala, ani poctivě ani prakticky.

 

Strýc umučený v uranových dolech, moje studia, můj věčný strach, že mi zavřou mámu i žaludeční potíže ve chvíli, kdy si v televizi Husák s Brežněvem strkali jazyk do pusy.

 

25885MTF.jpeg

 

Debilní žvásty, debilního Jakeše, lež na lež, a všudypřítomné nic, truchlivo a smutno.

 

Zákaz na zákaz a dovolená v NDR.

 

Tajné poslouchání Svobodné Evropy a stažený žaludek, když se soused druhý den po vás „podivně díval“.

 

Slyšel něco?

 

NE!

 

Ono hlasité „ne“ i přes všechen strach jsme pak opakovali celý rok na Václaváku, na Staromáku, na Národní třídě…

 

25886NmU.jpg

 

A pořád a s vírou, že to dokážeme… a řezali nás a zatýkali a vyslýchali a vyhrožovali…

 

Nedívala jsem se do očí těch s obušky a pak těch s plexiskly.

 

Dívala jsem se jim na ruce, abych mohla, když tak uhnout.

 

Jen jednou jsem se podívala…

 

Bylo mu asi čtyřicet, byla jsem těhotná a stála jsem u stánku s buřty na „Venclu“.

 

Než se přiblížil, sledovala jsem chumel, ve kterém byl můj manžel, kterého čekalo pár ran, a pak cesta někam na policajty a pak, jako často, cesta někam za Prahu a zpátky domů bez bot.

 

Hezká kratochvíle pro ty, které pochytali.

 

Nemohla jsem mu jít pomoct, protože to už jsem se bála.

 

No asi jim nestačilo, co ulovili a rozhodli se, že půjdou proti sobě, pěkně v řadě, jedni od sochy, druzí od ČKD a co zcvaknou mezi sebe, to seřežou.

 

25888MjI.jpeg

 

Byl rok 1989 a byl tuším říjen.

 

Věděla jsem, že to je v háji… že nemám kudy utéct. Postranní ulice byly uzavřené. Stál už tak blízko, že jsem si ho zapamatovala. Díval se na mě jako na zvíře … nějaké navíc zákeřné, útočné .. ale k tomu já měla daleko. Byla jsem vyděšená.

 

Sedla jsem si na obrubník a rozbrečela se.

 

V tom se otevřely dveře toho stánku a někdo mě tam vcucnul. Už asi ani nevybavím, jak vypadal, jen vím, že mi řekl, že jsem cvok. Víc asi nic, protože jsem brečela. Dal mi buřta.

 

Pak jsme se dívali, na ten chaos a řev lidí, z nichž někteří padali na zem …

 

Vypustil mě, když se to přehnalo.

 

Jela jsem domů sama.

 

Pavel přijel někdy po půlnoci.

 

Bos.

 

Takových podobných dnů už pak moc nebylo, spíš byly před tím.

 

Vzpomínám si, jak jsme šli myslím v srpnu 1988 i proti tramvaji ve Vodičkové. Bylo to zvláštní a přiznám se, že jsem na poslední chvíli udělala úkrok doleva, protože jsem si přestala být jistá, že zastaví.

 

Člověk už nevěřil ničemu.

 

Nemohl… zkraje jsem nevěřila ani tomu, že by do nás mlátili, že by to udělali. A udělali, takže…

 

No, ten řidič zastavil.

 

Ztloukli tam lidi hned na to…

 

A jak s vervou… člověk když to viděl, měl pomalu pocit, že mezi nimi jsou snad lidé, kteří jsou psychicky narušení, minimálně psychopati, kterým to dělá dobře, protože s takovou silou mlátit často i holky, to už musí přece jednoho bavit.

 

 

Je to pro mě, stejně, jako pro mnoho dalších, neustále živé. A nadosmrti bude. Ani to nejde jinak. Navíc s bonusem, že to nebylo zbytečné a rozhodnutím, že si to už nenecháme vzít.

 

Ne, nebojím se, že dostanu zítra obuškem… a šla bych, i kdyby to hrozilo…

 

... protože jmenovat onoho psychopata s obuškem, který dle svých slov miloval svou práci, po 28 letech do čela Generální inspekce bezpečnostních sborů, to si prosím beru osobně.

 

A vlastně nechápu, jak se to mohlo stát.

 

A jak se může dít ten zbytek, který už se stal, kdy jmenování tohoto člověka do této pozice je doslova plivnutím do tváře demokracie, svobody i nás všech.

 

My za ní bojovali a on byl mezi těmi, kdo nás bil.

 

My bojovali proti mnohému z toho, co se teď stalo…

 

A my jsme mysleli, že se nám to povedlo… a ono se to povedlo… jenomže…

 

  • Hlavou státu je najednou proruský Komunista

 

  • V čele naší země stojí trestně stíhaný, usvědčený STBák.

 

  • V poslanecké sněmovně hlásá s klidem svou komunistickou ideologii syn člověka, který mučil s chutí politické vězně v padesátých letech…

 

  • A v čele GIBS je „demokratickou“ volbou zvolen komunistický král obušků a modřin na tělech nevinných lidí, pan Ondráček.

 

Tak to je něco špatně s tou demokracií…

 

Mimochodem … únor 1948 začal dávno před oním únorem… a to ovládnutím bezpečnostních složek státu.

 

No nic…

 

Zvládli jsme to tehdy … zvládneme to i napodruhé.

 

Tak večer … věřím, že bez vodních děl.

 

I dnes máme jen holé ruce a dávno nejsme děti.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 24 čtenářů průměrem 3.17 bodů z pěti


Čtěte také:

21.12.2012 na co se máme "opravdu" připravit? 
DENÍK 
Milovaná i zatracená Lída Baarová 
Otevři zde. Kde?! 
Rybička a spol. 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 06.03.2018 00:17
 

Bylo to velice silné a emotivní, byla tam masa, tisíce lidí ... mám moc zásadní pocity a hodně fotek a videí a zážitků. 

 

Všechno zítra během dne napíšu a zpracuju... teď jsem k smrti unavená (i psychicky). Ale zítra budu v pohodě, tak se omlouvám, že to není hned. ¨

 

Děkuji všem, kteří s námi byli Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 14:44

Odpověď na příspěvek #213269
Uživatel: Hefi

Děkuju Míšo,,za článek,taky jsem chodila na Václák a nemohu...
 

DĚKUJEME! Love it

 
post Zaslal: 05.03.2018 12:30
 

Děkuju Míšo,,za článek,taky jsem chodila na Václák a nemohu věřit tomu co se teďstalo.Protože bydlím v Písku a jsem už stará,dnes se tam nedostanu,ale v srdci budu s Vámi a doufám,že bude Václavák tak plný jako tenkrát.

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 12:19

Odpověď na příspěvek #213263
Uživatel: Michaela Kudláčková

  TADY  
 

Pokud lidé, společnost jako celek, se ubírají nějakým nesprávným směrem, vněší okolnosti vytvoří takouvou situaci, stále se stupňující krizi, kdy už není možné pokračovat a systém se musí zákonitě zřítit. Je možné, že k tomu opravdu velmi brzy dojde... Někdy je ale třeba opravdu velká krize, aby to donutilo prozřít dostatečně velkou skupinu lidí, která pomůže špatný systém zbortit. Jde o to, aby si při novém budování lid poučil z minulých nezdarů a pořádně si ohlídal, aby se znovu stavělo správně...

Proto si myslím, že nastálá krize je nezbytná a je potřeba, aby se to vyhrotilo do míry, kdy už to lidé nebudou chtít snášet, teprve pak je možné udělat radikální změnu. Neustálá snaha opravit a napravit to, co nefunguje, pořád to tak nějak lepit, k zásadní změně a zlepšení nevede.

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 11:42

Odpověď na příspěvek #213264
Uživatel: Bosorka

Zvláštní oči. Mrazí z nich. Snad to nebudu mít jako...
 

No zatím ne... 

.. a souhlasím. Má hysterický výraz.

 
post Zaslal: 05.03.2018 11:30

Odpověď na příspěvek #213263
Uživatel: Michaela Kudláčková

  TADY  
 

Zvláštní oči. Mrazí z nich. Snad to nebudu mít jako přestupek, nebo rovnou rozvracení republiky :)

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 11:22
 

25891MjM.jpg

 

TADY

 

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 11:21

Odpověď na příspěvek #213261
Uživatel: Geri

Díky za tento článek, za zprostředkování autentických...
 

Pořád mám pocit, že se mi to asi zdá...

 
Avatar
post Zaslal: 05.03.2018 10:23
 

Díky za tento článek, za zprostředkování autentických vzpomínek a prožitků. Díky, protože mnozí lidé jakoby zapoměli... Díky za mladé lidi, kteří tuto dobu nezažili a nebo nemohou pamatovat. Díky zamoji dceru, které není lhostejné, co se teď děje a takovéto informace v souvislosti se současnou situací vyhledává... Díky

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist