Přistupovala jsem k němu s jistými obavami, nejsem “klasik”, ale bylo to, jako když ochutnáte dávno zapomenutou delikatesu.
Úžasná je i obálka knihy, působí plasticky, ale není…
Velká francouzská revoluce stejně jako jakýkoliv jiný dějinný zvrat za sebou kromě vítězství nových myšlenek zanechala potrestané viníky, ale i nevinné oběti, avšak především zcela promarněné osudy lidí, kteří se jí připletli do cesty – ať už úmyslně, či zcela náhodně.
Nejinak je tomu i u hlavních hrdinů světoznámého románu, který konečně přichází také k českým čtenářům. Láska a nenávist až za hrob, závist a zášť, věrnost a zrada, náhoda či odus, zhýralost aristokracie i drásavá chudoba lidu, to vše zachyceno mistrným perem klasika…
… praví anotace na zadní straně knihy.
Právem člověk očekává něco, co mu rozechvěje duši a strhne ho do dnes již neznámého světa plného temnoty a syrovosti lidských povah.
Očekávání je naplněno beze zbytku.
Plná chuť, nikoliv kávy, ale knihy
Podivné přirovnání, já vím… ale nemůžu si pomoct. Každá ta stařičká Dickensonova věta je neskutečný šperk. Žádná omáčka, žádná zbytečná věta, ba ani slovo…. Autor dokáže udržet tajemnou atmosféru strachu a věčné nejistoty…zároveň však velmi svobodného žití, zcela odlišného od našeho.
Hlavní hrdina tu například shání poštovní loď. Naprosto klidně přijde běžnou informaci,že loď přijede, bude-li příliv, což bude ASI za dvě hodiny….
Hned první stránky Vás chytnou, ale zabalte se někam do sucha a tepla. Pojedete totiž mokrým a studeným dostavníkem v mlhách…kdoví kam, kdoví s kým. Několikero podivných postav dává čtenáři rozvířit fantazii různými směry – kdo je v tuhle chvíli důležitý a kdo ne? Jaká je role toho zvláštního kočího?
Příběh dvou měst zaujme krásnou grafickou úpravou, která připomíná staré časy krásných knih… Má i látkovou záložku. Velmi důstojné zpracování…
¨
S přibývajícími stránkami dychtíte…
Četla jsem tuhle knihu dlouho. Strávila jsem s ní část Vánoc, kdy mě čas nedovolil se s ní zavrtat do peřin na dostatečně dlouhou dobu. Není to čtení, které můžete odbýt. Právě naopak. Aby vynikla ta neuvěřitelně rozporuplná doba – chudí versus bohatí. Na obou stranách nelidské charaktery. Máte husí kůži. Chce se Vám při čtení zvracet. Nikoliv z nechutnosti, ale z jemné nelidskosti.
Charles Dickens se vyhýbá krutým popisům, krutost vám dávkuje někde podprahově,….jemně, útočí na jemné city. Žádné syrové popisy, ale zoufalství plné popisy. Honí se Vám hlavou, co se honilo hlavou jemu, když dílo psal…
“V temné Conciergerie čekali odsouzenci, určení toho dne k popravě, na svůj osud. Bylo jich právě tolik jako týdnů v roce. Dvaapadesát jich mělo jet to odpoledne živým proudem města k bezbřehému, věčnému moři. Než opustili své kobky, již byli určeni ti, kteří v nich budou přebývat po nich; než jejich krev splynula s krví, která byla prolita včera, již byla přichystána krev, která se s ní smísí zítra.
Dvaapadesát vybraných bylo odpočítáno. Od sedmdesátiletého nájemce pozemkových daní, jenž si za všechno své bohatství nemohl koupit život, po dvacetiletou švadlenu, kterou nemohla zachránit její chudoba a nízkost původu. Tělesné choroby zplozené lidskými neřestmi a nedbalostí, vyhledávající své oběti mezi všemi vrstvami; a strašlivá mravní nemoc, zrozená v nevýslovných utrpeních, za nesnesitelného útlaku a za bezcitné lhostejnosti, vrhala se právě tak na všechny bez rozdílu.”
Následuje emotivní popis toho, jakými fázemi prochází mysl k smrti odsouzeného. Budete svědky umírání mladé dívky za současného poznávání nadřazenosti šlechty a nízkosti chudých. Až do morku kostí se Vám tahle kniha zažere…
Možná se zamyslíte i velmi podivnými směry jako se to přihodilo mě. Byla tamnější doba opravdu tak zlá? Je dnešní opravdu lepší? Nebo je zlo a ten v lidech skrytý ďábel jen lépe ukryt, že ho nevnímáme tak silně?Jak budou romány o dnešní době působit na čtenáře za nějakých 100 či dokonce 200 let?
Klenotem je Příběh dvou měst
A to i pro toho, kdo klasiku číst nemusí. Jsem nesmírně ráda, že se mi tahle knížka dostala do ruky, protože jsem měla pocit, že po dlouhé době ochutnávám něco, co by mi nikdy předtím nechutnalo (třeba jako povinná školní četba), ale že jsem k tomu dozrála, dospěla.
Spletenec lidských osudů se zaplétá a rozplétá na voňavých stránkách tak důkladně a důsledně, že je to někdy až složité čtení. A čím víc se budete blížit konci, tím víc vás bude fascinovat touha po ději příštím. Často je tu kapitolami kouskovaný děj, tedy jeden děj se děje napřeskáčku kapitolami, což ještě zvyšuje napětí.
Budete-li někdy mít Příběh dvou měst v ruce, sáhněte po něm. Nebudete litovat. Lidsky ani čtenářsky.
Svá superlativa si opravdu zaslouží.