Detail příspěvku: Vladimír Kafka: I přes bolestné ztráty život nekončí

Vladimír Kafka: I přes bolestné ztráty život nekončí

autor: | Dub 1, 2016 | Společnost | 0 komentářů

Návštěvy: 311

Vladimír Kafka se ve své knize Život naživo pustil do tématu, jak překonat strach a nepřízeň osudu, což je také podtitul této knihy. Říkala jsem si, odvážné téma. A složité. A byla jsem zvědavá na tu hustě psanou více než tří set stranovou knihu. Velmi záhy mi došel dech a pouze jsem četla, četla, žasla a říkala si, že takových lidí jako je on, kdyby na světě bylo víc…

Slova díků, troufám si říci, slýcháte denně. A jestli ne, život není spravedlivý. V knize působíte jako muž moudrý, který vidí duchovní hloubku života a přitom zůstává nohama na zemi. Jaký typ lidí s vámi nejvíce souzní, například z vašich klientů a pacientů? Realisti, snílkové… Který z nich za vámi více přijde a poděkuje?

 

Zůstávám nohama na zemi, až když jsem o ně přišel. To však nemyslím jako pokyn k následování. Stačí leckdy pouze naslouchat životním okolnostem a nemusí pak docházet ke zbytečným újmám na zdraví, jako tomu bylo v mém případě. Pády však k životu patří. Aktér při nich pozná sám sebe i své okolí a to poznáte bezpečně, až když jste na dně. Na vrcholu se vše jen tváří a nemusíte po čase o nic usilovat a tak slábnete. Setkávám se skutečně se spoustou lidí každý den. Líbí se mi lidé, kteří projevují „tah na bránu“a nepotřebují k tomu věčné vedení za ruku. Takoví lidé bývají opravdoví a prožívají vše naplno, i když se zrovna nedaří. Jsou to srdcaři, kteří udržují směr i přesto, že mají strach. Udělají často „chyby“, ale díky čistým úmyslům neuhýbají z nastoupeného směru a tak i mnohem dříve dosahují úspěchu než ostatní. S tímto typem lidí rád spolupracuji. Jsou tvořiví a ochotní milovat život celkově. To znamená, že nemilují pouze den, ale k tomu stejně milují i noc a to bez výjimky. To je to, co je odděluje od průměrných a nespolehlivých lidí. Jsou v tom čitelní a po překonání např. smrtelné choroby pokračují v nastoupeném trendu ve všech oblastech, ve kterých působí na rozdíl od lidí, kteří se snaží teoreticky nebo morálně život pozorovat. Ti jsou bržděni rozumovým posuzováním a od všeho si udržují odstup. Nad vším přemýšlejí, protože nevědí a proto se nikdy pro nic opravdově nebo intuitivně nerozhodnou. Nejsou opravdoví, ale drží se většinou zaběhnutých a ověřených pravd. Člověk se srdcem umí vždy poděkovat ať již činem nebo vřelým ústním díkem. Chová se přirozeně a zdravě na rozdíl od věčného intelektuála, který bývá většinou omezeným  „realistou“. V tom je velký rozdíl mezi ženou a mužem. Žena často poděkuje s citem, protože pochopila, muž většinou oddaně,jako kdyby si to nezasloužil nebo jako kdyby prohrál…

 

20478OGF.jpg

 

Sám jste prožil nelehkou životní situaci a v knize jste říkal, že když se cítíte nějak nespokojen, vzpomenete si na to, co jste si přál tehdy v nemocnici a hned hořekovat přestanete. Člověk se tedy s touhami své duše, nitra, srdce, setkává právě v takových těžkých chvílích, kdy je ohrožena jeho existence?

 

Nikoliv, člověk se s nimi nesetkává, nýbrž si je tvoří pomocí strachu nebo lásky. Pokud něco nevyvěrá z lásky, dostává to nádech strachu. Proto, domnívám se, je tolik důležité věnovat lásku tomu z čeho máme největší strach. Mě osobně pomáhá vzpomínka na to, jak jsem ležel v nemocnici bez možnosti se pohybovat a přitom jsem si představoval, o co všechno jsem přišel a co již nikdy nevykonám. Tak moc jsem chtěl žít zdravě, že tím dnes jsem. Proto, když na to někdy nevděčně zapomenu, tak mi posléze naskočí obraz toho, co jsem prožíval a ihned si to uvědomím. Řekl bych, že stav lásky se musí tvořit každý den. To není nějaký slib na pět let dopředu a domnívat se, že se to samo bez našeho přičinění vyřeší. Je to vědomá tvorba citem a rozum jako pomocník zde slouží za nástroj. Zlo nebo touha je jediná síla, ale zapomenutím na sebe z této jediné síly tvoříme dva protiklady. Nedávno jsem kdesi zaznamenal překrásný citát, pravděpodobně od nějakého zenového Mistra, se kterým se plně ztotožňuji: „Mistr jde okolo tmy a světla vždy bez povšimnutí“. Krásná věc. Prostě nereagujete a tvoříte.

 

20480Mzg.jpg

 

Umíte se dostat do hloubky esoteriky logickým způsobem… měníte v tomto oboru názor? Spousta ezoterických věcí podléhá módě… (afirmace, pozitivní myšlení, jež přechází až do laxnosti, protože osud to přece zařídí, teď je to třeba kvantování)… je tedy normální se vyvíjet, zkoušet nové věci a dělat si na ně názor. Bylo něco, co jste výrazně v průběhu let přehodnocoval?

 

Logika byla a je přeci přirozená součást života a esoteriky! Logický je i každý vývoj. Vývoj v sobě obsahuje světlo, jinak by to nebyl vývoj. Ten v sobě přirozeně nese pohyb a pohyb se projevuje vývojem. Jedno plodí druhé. Následek výbuchu života je pohyb a ten je zároveň naší schopností tvořit a prožívat změny, poznávat, měnit role, okolnosti a dospívat tak k sebevědomí. Dokonce bych řekl, že náš duch či světelná osa stvoření požaduje neustálé proměny v činu. Sám duch je činem z lásky, takže logicky přehodnocuje stavy vědomí změnou prožívání a nabytým poznáním. Nejsem samozřejmě výjimka. To se týká každého člověka. Týká se to i módy či vkusu nebo smyslu pro krásu. O tom je vnější viditelný svět, který umožňuje vnitřním a neviditelným světům ducha prožívat to, pro co se svobodně rozhodne. Jsme míšenci těchto dvou světů a to bez přehodnocování a změn nezjistíme.

 

Vaše kniha je dobrým návodem, kdy si člověk v sobě uvědomí, že nejdůležitější je opravdu nepřekážet svému životu a umět rozeznat, kdy má osudu pomoct a kdy mu naopak nemá stát v cestě a má mlčet a čekat… Takže. Jak na to? KDE a JAK právě tohle poznám?

 

Stále je to o tom, co chci prožívat a k tomu je nutné se předem rozhodnout a pak držet směr. Většina zmatků a kolizí včetně nemocí vzniká nepřiměřenými reakcemi na to, co se děje. Jsme tak vždy o krok pozadu a přitom jsme nuceni životními okolnostmi do odpovědi. Moudřejší  je být tvůrcem situace nežli jeho následkem. Tohle si automaticky uvědomuje každá spokojená bytost. Ta si stav vnitřně uvědomuje, a proto vyčkává na výsledek vlastního úmyslu.  Těší se na jeho ztělesnění, protože o něm ví, že už vnitřně existuje. Vídí jej nejprve vnitřně a tak jej brzy spatří i ve viditelném prostoru. To je logika exoteriky nikoli esoteriky. K Vaší otázce KDE a JAK? Odpověď zní uvnitř sebe kdykoli a způsobem jakým chcete. Na život neexistuje návod nebo manuál podobně jako není návod na to, jak správně milovat. To každý skutečně milující člověk ví a neptá se nikoho na to. Takový člověk to prostě dává bez instrukcí, protože je to radost.

 

Dává osud druhé šance? Něco pokazím…. Je vždy všechno nenávratně pryč, nebo může člověk doufat, že… že ještě jednou?

 

Něco jako osud neexistuje. Existuje však osobní plán duše, která se chce prožívat jako autorka všeho. K tomu používá radost nebo bolest. Narození a smrt zažila nesčetněkrát dokonce mezi těmito stavy nedává dělítko.  Je to pro ni spektrum prožívání podobně jako malíř v atelieru používá ke zhotovení obrazu různé odstíny barev od černé až k bílé. Duši baví žít a tak dostává opakovaně příležitost prožívat různými způsoby totéž, dokud se nerozhodne sama jinak. Líbí se mi říkat, že povaha Boha je věčný počátek , tak kde by se vzalo slovo „nenávratně“?

 

Také se tu dotýkáte citlivé otázky smrti. Někdy i smrti dětí… Je těžké se s něčím takovým srovnat a člověk si klade otázku, je spravedlivé, aby smrtelně onemocnělo malé dítě? Takže… Je to spravedlivé?

 

Když zemře dítě, je to pro všechny zúčastněné obrovská a bolestivá ztráta rovnající se té největší tragédii. Projít bez povšimnutí dětské úmrtí je nelidské a nikomu to nepřeji. Ptáte se však zda je to spravedlivé ? Skutečnost i přes veškerou  bolestnou ztrátu je taková, že smrtí těla život nekončí. Pokud přijmete tento úhel pohledu, spatříte význam smrti úplně v jiném světle. Bolestí ze ztráty dítěte se často jedinec posouvá do jiné úrovně vědomí ,stejně jako duše zemřelého dítěte. Často odhazují oba i neblahou karmu z minulosti, kterou si přáli smazat. Je to tedy mimo jiné i jistý druh milosrdenství, ale vyprávějte to nešťastným pozůstalým..Pokud máte trochu citu, tak sdílíte a mlčíte.Zdá se to nespravedlivé,ale život nespravedlivý ve skutečnosti  není.

 

20481OTU.jpg

 

Žít uvědomělý život je asi základ, protože často jen přežíváme v honbě za přežitím. Jak ve svém životě poznám, že je čas se zastavit. Jak to poznám krůček před tím, než mne zastaví těžká  emoc nebo úraz, prostě karma…?

 

To se nepoznává, spíše je nutné mít v prvé řadě svobodný úmysl a rozhodnutí z lásky. To je vše. Nejde o pravdu, ale spíše tu jde o opravdovost a to je rozdíl. Je nesmírně důležité se rozhodnout a být pak vědomým vyslancem či poslem  buďto krásy nebo života či nedostatku a chudoby nebo smutku, nemoci, války, spokojenosti, odvahy či třeba lásky nebo také strachu. Je neomezeně možností toho, co chceme prožívat, protože uvnitř v duchu vším již dávno jsme. Zkrátka můžeme si svobodně vybrat a pak tím skutečně být. To je život. Čím jste teď vy?

 

20479MDB.jpg

 

Děkuji za rozhovor, který patří k těm nejhlubší, jaké jsem kdy měla tu čest číst…

 

O autorovi:

Vladimír Kafka se narodil v roce 1963 v Praze, kde dnes bydlí a pracuje. Absolvoval Akademii výtvarných umění v intermediálním ateliéru prof. Milana Knížáka a svoje díla vystavoval v řadě předních galeriích u nás i za hranicemi. V 80. letech minulého století byl spoluzakladatelem legendárních výtvarných Konfrontací na Svárově a výrazně se podílel na tvorbě české umělecké scény devadesátých let.

Od roku 1994 se aktivně věnuje především lidem s onkologickými chorobami a dalšími závažnými zdravotními problémy. Pořádá přednášky a semináře po celé republice, které jsou převážně zaměřeny na vnitřní podstatu člověka a důsledky jeho rozhodnutí.  Jeho názory jsou publikovány v tisku, rozhlase a televizi. Spolupodílel se na vzniku knihy Rok 2012 – šance pro každého, která vzbudila velkou pozornost.  Její úspěch se stal impulsem k sepsání díla Minulost je mrtvá, život začal právě teď.  Knihu Život naživo napsal na základě svých dlouholetých zkušeností s onkologicky nemocnými pacienty a jejich životními osudy. Popisuje v ní, jak lze prožít smrt zaživa, utkat se sám se sebou a posunout svoje vědomí na vyšší stupeň. Přibližuje autentické příběhy lidé,  kterých byl osobně aktivně přítomen. V jeho podání se tak mohou stát inspirací pro ty, kteří se ocitli v podobně náročné životní situaci.

 

Vydalo nakladatelství Eminent, 2015, www.eminent.cz

 

Renata Petříčková


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v RAKU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Josef je prastarým biblickým jménem a život mu dala hebrejština. Původní podobou je Jóséph, To se z hebrejštiny překládá jako „Bůh ti dá potomka“. V ČR je takových plodných Josefů 150155 a stále se množí.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Jak se vám líbí web Popelkycz?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 145
  • 403
  • 17 303
  • 372 045
  • 2 394 877
  • 3 791
  • 28
  • 1 834
0 Shares
Share
Tweet