VÍTE, KDO JSEM? – Tentokrát o granát

Sebestředně se domnívám, že pro vás budu oříškem, ovšem to si mysleli i moji předchůdci a narazili na váš brilantní intelekt. Tak uvidíme. Ostatně myslím, že fakt, že si něco myslím sebestředně, je už vlastně prvním vodítkem. Nebyl jsem ale jenom sebestředný. Také jsem byl vážně, ale vážně hodně dobrý ve svém řemesle…

…tedy pokud se tomu tak dá říkat. A já si myslím, že ano. Byl jsem strašně slavný.

Narodil jsem se ve znamení Blíženců.

Pokud byste chtěli hledat moje trvalé bydliště, bylo by to asi poměrně složité. S ohledem na zaměření mých rodičů, by se pošťáci s dopisy asi dost proběhli.

Pokud se tedy jedná o mé dětství, mládí, dospívání.

Později už byste mě na nějaké adrese fakt nalezli. Od dospělosti ponejvíce na velice lukrativních adresách a nevyjmu ani historické, stavby, které také můžete zahrnout mezi má bydliště.

Zamotávám vás?

To je ale moje hlavní práce. Samozřejmě nejen to, protože onen věhlas jsem získal trochu jinak. Nic pragmatického v tom ale stejně nehledejte.

A hlavně se mě neptejte na původ, protože to byste se v tom zamotali ještě víc, a co se mého jména týče, také to není bez tajemna.

Joooo tajemno….!!!

No nic.

Dětství jsem měl pěkné, dospělost vrcholnou.

Měl jsem přátele, které jsem namnoze ani neznal, obdivovatele, které jsem často ani neměl rád, pokud mi vůbec byli představeni a ty štosy dopisů od dam, tím vás ani nechci zatěžovat.

Byl jsem charismatický, výtečný řečník, brilantní psycholog, měl jsem intuici na hranici geniality….. ne, nejsem domýšlivý, to je prostě pravda.

Všechno, co se stalo, zásadního jsem věděl a také kupředu řekl.

A měl jsem asi fakt jednoho přítele, kterého jsem měl rád, ale možná ne tak, jako on mě.

Dlužno říci, že astrologicky je to jasné, protože je až s podivem, kolik společných aspektů jsme spolu měli.

Oba Saturn ve Lvu. Oba Venuši v Býku. Oba Jupiter v Kozorohu, oba severní uzel v Raku (tím pádem jižní v Kozorohu) oba Uran ve Váhách (to je ovšem jasné, protože jsme byli stejně staří a to je generační aspekt). Jestli tomuhle rozumím? Jistěže, ano.

Tohle samozřejmě nebyl jediný můj blízký člověk, také jsem měl později manželku a dokonce mám dvě děti, dceru a syna a syn zdědil talent po mě.

Když jsme u toho mého talentu, poptejte se ducha jednoho velice významného automobilového závodníka, který byl také původem od vás, a který mě zahrnul i do svým pamětí. A měl k tomu sakra důvod.

Je jasné, že tenhle člověk s ohledem na to, co se stalo v jeho bezprostřední přítomnosti, na mě nikdy nezapomněl. Je to totiž cítit smrtí.

Smrtí, které jsem se snažil i všemožně zabránit, ale nikdo mě nechtěl poslouchat.

Škoda jiného závodníka, no.

Víte, byl jsem dobrák v jádru, ačkoli moje myšlenky, stejně jako člověka, kterého jsem zmínil, se ubíraly hodně k vyšším cílům a základním tradičním hodnotám. Neměl jsem čas zabývat se drobnostmi, když idea je zásadní. Třebaže jsme se v něčem lišili, třebaže jsem některé věci a hlavně lidi hodnotil negativně až nebezpečně, nehrotil jsem. Ostatně, nebyl problém mého přítele ovlivnit a směrovat. A já se snažil, aby to bylo v zájmu blaha. V tom jsme byli stejní i zásadně jiní. Velká, velká idea. A velké ambice.

Povím jednu zásadní věc, ve které jsme se ale shodli:

Město se může, kolikrát musí zásadně změnit. Studna v něm ale vždycky zůstane stejná. Tradice, hodnoty.

No jdeme dál.

Ale kam vlastně?

K mé smrti?

Protože víc vám už napovídat nemohu.

K mé smrti vám řeknu jenom tolik:

Je stejně záhadná, tajemná, mystická a plná protikladů, jako jsem byl já sám.

Ano zemřel jsem, nežiji.

Bylo by mi dneska 127, což je hodně i na takového člověka, který umí manipulovat realitou, dějinami, lidmi.

Ale já tvrdím, že jsem nezemřel tak mlád, jak si všichni myslí.

A to předně proto, že vedle mě existoval člověk, který by to nikdy nedopustil.

Pravda, od jednoho jarního dne, roku, kdy ve 20. století vybouchl Vesuv, jsem oficiálně zemřel.

Má identita přestala existovat.

Fyzicky jsem však měl ještě veliký úkol, nadmíru důležitý, který jsem dokončil.

Nyní jsem mrtev.

Vím, že by se mělo soutěžit o něco jiného, co by mi bylo blíž a to by asi šlo. Klidně by to mohlo být rostlinného původu, ale ono se to dost těžko opatřuje.

A tak to budou pro vylosovaného výherce, který napíše do konce září mé jméno (jakékoli, které mi patří) na email: soutez@popelky.cz , pěkné náušnice s granáty. (kameny. Na zbraně jsem nebyl.)

Do diskuze pod tento článek pište cokoli, jen ne správné odpovědi. Ty patří do e-mailu.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

S přispěním zajímavé entity