Víte, kdo jsem? (o povlečení z Velkého košíku)

Měla jsem husté, dlouhé, hnědé vlasy a světle modré oči.

 

Byla jsem drobná a půvabná dívka.

 

27849NWE.jpg

 

Velice brzy, dnešním vaším měřítkem jako neplnoletá, jsem začala pracovat. Zaměstnal mě můj strýc. Jako svou služku.

Bohužel právě pro můj půvabný vzhled si služebně starší kolegyně záhy vymohla můj vyhazov, protože měla strach, že bych ji ohrozila.

 

S tou dobou ženatým strýcem měla totiž poměr.

 

Můj strýc byl o mnoho starší a jeho manželka potřebovala pomoci, protože byla nemocná.

Záhy onemocněla i služebná, která mě nechala z oné domácnosti vyhodit.

 

Já mezi tím poznala dva muže.

 

Prvního jsem zprvu milovala, pak jsem prosila nebe, abych se z jeho moci dostala. Skoro mě zabil, a pak zabil sebe.

Druhého jsem milovala.

Byl laskavý a hodný. Pak zemřel při banální rvačce, do které se dostal zcela omylem.

 

Zlomilo mě to a dostala jsem se do stavu, kdy bylo všechno jedno.

 

Zvláštní souhrou osudu zemřela v té době také strýcova žena a ona služebně starší služebná, které jsem se tak nelíbila.

Jen o osm let později, kdy jsem z domácnosti strýce musela odejít, jsem se do ní zase vrátila.

Ano, měl poměr i se mnou. Nezáleželo mi moc na tom, protože svou lásku jsem ztratila, a nevěřila jsem v další.

 

Chce mě? Bude mě mít. A to on chtěl.

 

Záhy jsem ale pochopila, co asi možná stálo za nemocí strýcovy ženy a i oné milenky služebné.

Byl to alkoholik, sadista, surovec a mimořádně si liboval v bití a násilí na komkoli i čemkoli.

Měla jsem modřiny, které se staly součástí mého těla tak, jako je piha a každou noc s ním jsem chtěla umřít.

 

Místo toho jsem otěhotněla. A pak znovu a znovu a znovu.

 

Na tehdejší dobu ale nebylo hodně dětí nijak vzácný jev a počet mých dětí, byl vlastně standard.

Byla jsem ráda, když manžel služebně odjel a já zůstala sama. Bylo to osvobozující. Pak šel ale do důchodu a bylo po idyle.

Nebo ne tak docela.

 

Měla jsem své děti, a já je nesmírně milovala. Žila jsem pro ně. Bohužel ne ony pro mě.

Dva syny mi vzaly nemoci a jeden žil pouhé dva dny. Bylo to strašlivé.

 

Zbyla mi jen maličká dcerka a jeden syn.

 

Byla bych pro ně dýchala. Byly tím jediným, co jsem měla, moje jediná radost a smysl života.

Svojí drobnou figurou jsem si lehala do ran, které manžel směřoval děti, nejvíce na syna.

 

Když mě chtěl ztrestat, zbil jeho.

Když chtěl ublížit synovi, ztloukl mě.

 

V jeden den, v rámci „výchovné terapie“ odvedl opilý manžel tehdy sedmiletou dceru ke včelínu.  

Uhodil do něj, aby podráždil včely. Dcera byla ztuhlá strachy a plakala.  

 

Tehdy třináctiletý syn popadl vidle a řekl, že ho zabije.

Věřila jsem mu.

Nemusel.

 

Druhý den jeho otec zemřel ve své oblíbené hospodě.

 

Bylo náročné zůstat v mé době sama s dětmi. Ale pro nás ne. Bylo nám hezky. Mohli jsme dýchat …

Syn dostal ode mě piano a obě děti jsem podporovala, vychovávala a snažila se jim ta příkoří všemožně vynahradit.

 

Jen Bůh ví, proč to tak nemohlo zůstat.

 

Snad ta léta stresů a strachu, snad to neustálé bití a nešetrné zacházení…

Dostala jsem moc zlou nemoc prsu a všechna snaha velice obětavého lékaře, který udělal, co jen mohl, byla marná.

Umírala jsem v bolestech, ale statečně, tak, jak jen Lvice umí.

 

Zemřela jsem v den zimního Slunovratu, v roce, kdy se narodil František Filipovský.

 

Stejná čísla mě provázela při narození i při smrti.

Jen obráceně.

 

A to je vlastně konec.

 

Neřekla jsem vám nic, vůbec nic o tom, co jsem namalovala, složila, postavila, co jsem vytvořila, napsala ... nedala jsem vám jediný vzorec, podle kterého byste mohli dojít k tomu, kdo jsem.

 

A přece to dobře víte.

 

Neudělala jsem ve svém životě nic zásadnějšího, než to, že jsem se stala matkou.

Milující matkou … ničím víc, ale ani méně jsem nebyla.

 

Je vůbec možné, aby celý svět znal jednu obyčejnou ženu, jednu služku s nezajímavým životem jen díky tomu, že měla dítě?

 

Ale je.

 

Víte, kdo jsem?

 

Odpovědi, které budou bezesporu správné, nepište prosím do diskuze, protože u této soutěže je k tomu výhradně e-mail, soutez@popelky.cz

 

 

E-maily, kde stačí jen mé jméno, můžete posílat do úterý 21.5., ať zůstaneme věrni tomu mému karmickému součíslí.

 

Potom bude vylosován jeden výherce, který obdrží toto krásné ložní prádlo.

 

27848YWU.jpg

 

Povlečení výherci připravil zásilkový obchod Velký košík, který jste na Popelkách mohli poznat v reportáži, a který pro vás sponzoruje tuto soutěž i vás zásobuje tištěnými katalogy.
 

 

Mějte příjemný den!

 

Michaela Kudláčková

Dnešní soutěžní host

A Velký košík

27850MGF.jpg


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 9 čtenářů průměrem 4.78 bodů z pěti


Čtěte také:

100x vepřové potěší i nemasožravce. Sice méně, ale dá se to 
Po sexuálním tabu vyřazovací testy páťáků: Nějak mě nebavíte, pane ministře 
Po strništi bos – za mě skvělý zážitek! 
POD SLUNCEM TMA. O vítězný festivalový dokument nepřijdeme 
Proč zima? Protože hiems :) 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 19.05.2019 22:58
 

Smutný příběh .....Frown

 
Avatar
post Zaslal: 10.05.2019 22:44
 

také jsem už poslala snad správnou odpověď.

 

 
Avatar
post Zaslal: 08.05.2019 22:51
 

Misko, tak tohle jsem netušila... Diky za rozšíření obzoru... 

 
post Zaslal: 08.05.2019 20:48
 

Děkuji vám všem. Ano, je to silný příběh. 

 

Prozatím úúúplně všechyn odpovědi jsou správné. Jistě by měla radost. 

 
Avatar
post Zaslal: 08.05.2019 17:00
 

Silný příběh. Jak moc rodina a dětství formuje osobnost...

 
Avatar
post Zaslal: 08.05.2019 14:28
 

OMG....už vím.  Surprised

To je síla. 

 
Avatar
post Zaslal: 08.05.2019 14:08
 

Zatím marně přemýšlím, kdo je hledaná odoba, ale život měla tedy hodně těžký. Frown

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist