Víte, kdo jsem? (24.2.2012)

Narodila jsem se začátkem léta v roce, kdy byla dokončena přestavba katedrály Svatého Víta v Praze. Narodila jsem se ve městě, které proslulo svými párky. Byla jsem druhé dítě svých milých rodičů. Druhá dcera. 

Moje sestřička měla hezké jméno.

Jako jedna kokosová tyčinka. Já jsem se jmenovala…(brzy asi budete vědět).

 

Žili jsme celkem spokojeně v rodném městě, až tatínek dostal nabídku, která přišla z jiné země, a kde měl být zaměstnán ve firmě, která obchodovala s ovocnými výtažky.

 

Byla neklidná doba, a tak šel tatínek do firmy a my s maminkou jsme se na nějakou dobu nastěhovali k jejím rodičům

Později jsme se ale přesunuly za tatínkem.

 

Nastoupily jsme se sestrou na gymnázium.

Ona vynikala v matematice a já ve psaní. Začala jsem toužit stát se spisovatelkou.

Víte, ono se mi to do jisté míry povedlo, ale možná jsem si v tu dobu představovala, že bych mohla vydat víc knížek. A také by mě potěšilo, kdybych o tom věděla.

Ale to předbíhám.

 

253Njg.jpg

Svého tatínka jsem moc milovala.

Byl to neuvěřitelně hodný a statečný člověk. Měli jsme k sobě blízko.

Jedenkrát jsme třeba šli, a mě se za výlohou moc líbil takový sešitek. Přestože šlo vlastně o sešit na autogramy, zmínila jsem, že bych ho moc chtěla. Měl červené kostičky a zámeček a to mě upoutalo.

Bylo mi třináct let.

 

A představte si, že mi ho táta k narozeninám opravdu koupil.

On si pamatoval, kde to bylo i jaký se mi líbil.

Měla jsem obrovskou radost.

Okamžitě jsem ho začala používat. Psala jsem si do něj co se děje kolem mě, a také hodně svých pocitů. Moc mě to bavilo.

 

Později jsme se museli zase stěhovat.

Nechápala jsem ani moc dobře, proč odcházíme v noci a proč si s sebou nesmíme vzít žádné zavazadlo, jen hodně svršků, které jsme všechny měli na sobě.

Nemohli jsme ani použít hromadnou dopravu.

My ne.

A tak jsme šli pěšky.

 

Bylo to opravdu hodně zvláštní bydlení a postupně mi došlo, že vlastně ukrýváme. 

K naší rodině v tomhle bytečku přibyli postupně i další lidé a já z toho měla radost. Byli tam dva chlapci a já dospívala.

Zajímavé je, že ze začátku jsem se svou sestřičkou ani moc hezký vztah neměla a postupem času bych řekla, že mezi námi vzniklo tak silné pouto, až mě to překvapovalo.

 

Také mezi mnou jedním z přistěhovaných hochů, vzniklo pouto.

Pravda, napřed jsem ho odmítla, ale pak se stal takovou spřízněnou duší opačného pohlaví. Měla jsem ho ráda.

Žít na tak malém prostoru v tolika lidech není právě nic příjemného. Je náročné. Trošku jsem si nerozuměla s maminkou. Měly jsme málo společného.

O to blíž mi byl tatínek.

 

Ani nevím, jak rychle se to seběhlo,  ale jeden den v létě k nám vtrhli muži.

Policie. Pomalu jsme si ani nic nesbalili. Nic jsme nestihli. Můj milovaný sešítek od tatínka plný mých pocitů a dojmů tu zůstal.

 

Bylo nás hodně, kdo jel tím vlakem.

Myslím, tak přes tisíc. Kolem pěti set těch, kterým nebylo ještě patnáct, odvedli jinam. To jinam, bylo asi hodně nepříjemné. Myslím, že jsem měla štěstí, když mi bylo patnáct před dvěma měsíci.

I když, štěstí –  beru to tak, že jsem první selekci vlastně přežila se sestřičkou v oné druhé skupině.

 

A pak nás zase odvezli.

Od té chvíle jsem ztratila kontakt se svým tatínkem. Byli jsme totiž rozděleni na muže a ženy.

 

Hodně věcí, které se pak děly, bych si asi nevymyslela, ani kdybych byla tou nejlepší spisovatelkou na světě. Ty vám vymyslí život.

Nebo spíš osud.

Osud, který má v rukách někdo zcela jiný, než Bůh.

 

Svlékli nás do naha, vydezinfikovali a oholili hlavu.

Bylo mi to líto, protože jsem měla hezké tmavé vlasy.

Ani maminku jsem už neviděla.

Nikdy.

 

Byla jsem mockrát nemocná na tom podivném místě a neustále jsem věřila, že tohle jednou musí skončit.

Měla jsem svrab a pořád jsem hubla. I ostatní hubli a později by si při pohledu na nás všechny asi raději i Bůh zakryl oči.

 

Trvalo to dlouho.

Jednou, bylo to na jaře, moje sestřička, spadla z postele a zabila se. Byla tak vysláblá, že prostě nepřežila pád z tak malé výšky.

 

Nevypadala jsem o nic líp, nežli ona, ale stále mě do té doby drželo, že mám ještě spřízněnou duši, se kterou se nad jednou dostaneme zase ven a zase se potkáme s tatínkem a budeme žít a…

..o dva týdny po tom, co zemřela moje drahá sestřička jsem dostala tyfus.

 

Je to hodně nepříjemné a nechce se mi to vyprávět.

Ostatně proč.

Všichni asi v tuhle vědí, kde jsem byla a mnozí asi i to, kdo jsem byla.

 

Byla jsem obyčejná dospívající dívka.

Toužila jsem po slunečních paprscích, rozkvetlých loukách a po lásce.

Toužila jsem být spisovatelkou a žít.

Jen šestnáct let.

Pak Bergen - Belsen.

 

Zemřela jsem.

Pouhých pár týdnů před tím, než zbylých pár zubožených lidských bytostí osvobodila britská armáda.

 

Je mi líto, že tentokrát jsem osudovou selekcí neprošla.


A chybělo tak málo.

Jenže, po vyhublém, na půl dětském, nemocném těle, asi zázrak žádat nešlo.

 

Ano, stala jsem se spisovatelkou.

Můj spisovatelský sen vyplnil tatínek.

 

Jen jediná kniha.

Sešit. Deník, který mi sám kdysi koupil.

Děkuju.

 

Víte, kdo jsem?


 

Své odpovědi prosím posílejte na soutez@popelky.cz a nezapomeňte uvést svůj nick, pod kterým jste na Popelkách registrovaní.


 

 

Hrajeme jak jinak, než o knihu.

 

Tentokrát je to tahle.

 

4198Mzc.jpg

Pokrmy z jednoho hrnce

Syté polévky • Rychlé restované pokrmy • Snadná zapečená jídla

Polévky, guláše, restovaná zelenina,

rychlé večeře – při vaření v jednom hrnci se chutě promíchají,

propojí, rozvinou,a proto patří takto uvařené pokrmy k nejchutnějším.

Nádobu pak přenesete na jídelní stůl, zvednete poklici a můžete nabírat.

Více než 80 receptů pro celou rodinu doplňují tipy a techniky

s podrobným popisem, které zpříjemní každodenní vaření

oblíbeného texasko-mexického chilli con carne,

irského dušeného masa, italského osso bucca,

exotického kedgeree či pad Thai...

Vydala Euromedia Group k.s., IKAR

 

Více TADY


 

 

Michaela


 

vizitka Kudláčková



Hodnocení článku

Hodnotilo 7 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

365 Štědrých dnů, všem Popelkám! 
NEMÁM PREZIDENTA! 
Potrava pro duši  
Pravá a levá. Otec a matka. Proč to nikdy nemůže být jedno? 
Prodám úctu k lidským právům – Zn. Levně! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 28.06.2012 09:43

Odpověď na příspěvek #21467
Uživatel: Michaela Kudláčková

Zítra je vyhlášení! :-)
 

Myslím,že opravdu nebylo třeba lhát..

 
post Zaslal: 28.06.2012 09:42

Odpověď na příspěvek #21786
Uživatel: PBD

Myslím,že opravdu nebylo třeba lhát...
 

omlouvám se,klikla jsem na špatné "odpovědět"...

 
post Zaslal: 28.06.2012 09:41

Odpověď na příspěvek #21467
Uživatel: Michaela Kudláčková

Zítra je vyhlášení! :-)
 

Myslím,že opravdu nebylo třeba lhát...

 
post Zaslal: 28.06.2012 09:40

Odpověď na příspěvek #21508
Uživatel: PBD

Děkuji za info:)Hezký den:)
 

Myslím,že opravdu nebylo třeba lhát...

 
post Zaslal: 20.06.2012 08:01

Odpověď na příspěvek #21467
Uživatel: Michaela Kudláčková

Zítra je vyhlášení! :-)
 

Děkuji za info:)Hezký den:)

 
post Zaslal: 19.06.2012 11:12

Odpověď na příspěvek #21451
Uživatel: PBD

Do kdy trvá tato soutěž?
 

Zítra je vyhlášení! :-)

 
post Zaslal: 19.06.2012 08:18
 

Do kdy trvá tato soutěž?

 
Avatar
post Zaslal: 27.02.2012 13:17
 

Hodně smutné čtení Embarassed

 
post Zaslal: 26.02.2012 22:56

Odpověď na příspěvek #15440
Uživatel: monkee

Až mě zamrazilo... Do rukou se mi dostal přibližně v jejím věku. Míšo,
 

Mě taky - díky Smile

 
Avatar
post Zaslal: 26.02.2012 19:38
 

Až mě zamrazilo... Do rukou se mi dostal přibližně v jejím věku. Míšo, Ok

 
Avatar
post Zaslal: 25.02.2012 00:45
 

Hezky jsi to napsala, Míšo...

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 19:12
 

Moc smutné,ale moc krásně napsané..

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 13:21
 

Krasne napsany.... donutilo me to poprve se zucastnit nejake souteze (i kdyz jinak nejsem moc soutezivej typ). Treba jsem se i strefila.. Tohle tema me vzdycky mrazi. Tolik osudu, lidi, dusi, co tam skoncilo... hruza... :(

 
post Zaslal: 24.02.2012 13:11
 

Ha, ha, Míšo, tak to pro mě poslední měsíce opravdu neplatí. Já bych chtěla někdy sehnat tu necenzurovanou verzi.

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 12:42
 

Pohoda.

 
 

Když to je s vámi těžký. Jste tak chytré a vzdělané. 

Děkuju. 

Na příjímačky jsem si připravila úryvek z toho díla. Mám k tomu teda skoro osobní vztah.Wink

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 10:30

Odpověď na příspěvek #15398
Uživatel: Marcis

Míšo, příště se přimlouvám za něco hodně těžkého
 

Nekoleduj si. Znám ženu-Češku, spisovatelku a bez nápovědy by to mohl být přímo ořech.

 
post Zaslal: 24.02.2012 10:00
 

Míšo, příště se přimlouvám za něco hodně těžkého Ok

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:41
 

Vím. Je to opravdu krásně sepsané.

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:37
 

Koukám, asi jsem protočila málo "Dobreé"

Omluva Surprised

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:37
 

Míšo, tohle musí vědět každý. a napsaný to máš moc krásně

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:34
 

Dobreé ráno, krásně napsané, umíte donutit člověka, aby po ránu protočil mozkové závitySmart evil

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:05
 

Dobé ráno, jupííí, vím...Míšo, zase nádherně napsané,,,Write

 
Avatar
post Zaslal: 24.02.2012 07:05
 

Dobé ráno, jupííí, vím...Míšo, zase nádherně napsané,,,Write

 
 

vim))))Smoke

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist