Vaše malůvky z porady? Hotová věda!

Každý bez ohledu na věk si při telefonování, při poradě, nebo ideálně ve škole, pokud má po ruce tužku a papír, něco čmárá. Je to tak frekventovaný zvyk, něco tak lidem společného, že téma nemohlo nezaujmout psychology. Již několik let se v mnoha zemích vedou vzrušené diskuze nad mimoděk namalovanými obrazci. 

Souvisí prý se stavem vaší mysli a dílem i charakterovými rysy. 

Jenomže pomalu rok od roku se názory, studie a závěry mění.

Zatím jsou vědci jednotní v názoru, že sklon k tomu, malovat v souvislosti se stavem duše určité tahy, se u všech lidí na celé planetě neliší.

To znamená, že dva stejně naladění lidé, budou mít obdobné tahy i přes naprostou kulturní odlišnost, barvu pleti či sociální původ.

Horší už je to s názory na způsob rozboru oněch tahů.

Jedni tvrdí, že to souvisí s charakterovými rysy, druzí, že s momentálním rozpoložením a hlavně tématem, i tím, jak kdo dané téma vnitřně hodnotí.

Možná mají pravdu oba tábory, ačkoli já se osobně přikláním spíše k hypotéze kanadských vědátorů, jejichž téze vyšla loni v odborných publikacích a i u nás v časopisu Psychologie.

Povím vám obě možnosti.

Modrá je ta starší a druhá bude červená a je nová, nebo ne úplně nová, ale novější a taky za ní stojí jiné týmy odborníků a má jiný koncept.

Kytičky a stromy: Malé květiny většinou malují ženy, stromy zase muži. Vždy jde ovšem o lidi, kteří mají harmonickou duši. Jsou oblíbení a všude srdečně vítaní, je na ně spolehnutí, vyzařují klid a pohodu i bezpečí a jistotu. Většinou mají kladný vztah k přírodě.

Čím propracovanější obrazec, tím méně je posluchač zaujatý tím, co slyší. Svou pozornost prakticky obrací na detaily toho, co maluje, aby vyplnil nezáživnost toho, co slyší.

Květina: Posluchač uvažuje spíše pocitově, to co slyší, mu nevadí. Pokud je květina ve stavu poupěte, nemá posluchač pocit, že je věc snadno realizovatelná.

Je-li rozvitá, pokládá jí za zřetelnou.

Jde-li o obojí, má posluchač dojem, že na věci je třeba zapracovat, ale nemá problém se účastnit.

Strom: Jde-li o strom bez listí, má posluchač dojem, že věc je již přežitá, poměrně starší a de facto jde z jeho pohledu o stagnující téma.

S listím, domnívá se, že se oprašuje původní nápad. (inovace).

Obličeje a tělesné detaily: Ten, kdo si čmárá různé obličeje, oči, nohy atp., bývá otevřený a kamarádský. S lidmi jedná zpříma. Miluje milé důvěrné chvilky. Pokud se ovšem vymalovává se sebemenším detailem, jde o puntičkáře, který pitvá každý detail.

Posluchače zajímá osobnost přednášejícího, případně se zabývá otázkou lidského faktoru, přijetí, prezentací nápadu, jednoduše řeší, co na to lidé, případně řeší vlastní pozici v daném tématu z hlediska svého využití, případně sympatií a podobně. Je velice důležité, jak se tváří jeho obličeje. Jde o vlastní postoj.

Části těla pak mají přímou souvislost s chápáním klíčových otázek v dané problematice.

Spirály a kličky:  Tito lidé se nikdy nechtějí dostat do konfliktů a umožňují všem kolem sebe zažít tento pocit míru. Přestože mohou působit křehce, bývají vnitřně velice silní a rozhodní. Levotočivé spirály malují prý ti, kteří se často ohlíží zpět a mají bohatou fantazii.

Posluchač nabývá dojmu, že věc je velice komplikovaná a cesta k ní bude ještě vyžadovat hodně přemýšlení.

Doprava, posluchač má tendenci věci rozmotávat.

Doleva, posluchač se domnívá, že věc se zbytečně komplikuje druhou stranou.

Geometrické tvary: Takoví lidé jsou prakticky založení. Pokud ale malují kruhy a kola, jsou právě nejistí a cítí se momentálně v pasti. Kreslí-li trojúhelníky, vyznají se, nic je nezaskočí a jen čekají na příležitost to dokázat. Čtverce a obdélníky jsou dílem akčních, samostatných, mnohdy až agresivních osob, kteří se ovšem umí bít jak za své názory, tak i za druhé.

Krychle: Posluchač přemýšlí o hmotné rovině problému.

Kruhy: Posluchač je nastaven na pocitovou stránku a lidský faktor.

Trojúhelníky: Posluchač má dojem, že je třeba ještě jednoho zdroje, případně vyjádření třetí strany.

Vepsané tvary: Jejich množství je přímo úměrné pocitu jednoduchosti, nebo složitosti toho, co posluchač podvědomě hodnotí.

Domky a ploty: Malující obvykle pociťují starosti, i když si je nepřipouštějí. Vyjadřují tím jakousi touhu řešení nalézt a uspíšit. Touží po pocitu bezpečí, jistotě a možnosti se o někoho opřít. Podporu přijmou od každého, kdo ji je schopen poskytnout. Ve čtyřech stěnách hledají ochranu před vnějším světem a svou ztracenou rovnováhu. Dům je osobnost, plot ji chrání před nebezpečím.

Zpravidla posluchač hodnotí rodinnou otázku problému, případně uvažuje o vzdálenější budoucnosti s ohledem na to, co podvědomě hodnotí. (Co na to doma, co to přinese rodině, s ohledem na děti a podobně).

Linky a mřížky: Ten, kdo maluje něco podobného, potřebuje řád, logiku a ctí pravidla. Tito lidé chtějí mít všechno jasné a srovnané. Požadují to i od ostatních. Mohou být i pedantští. O problémech nediskutují, ale rovnou je řeší. Přesto nejsou zlí, nemohou za to, jsou jen trochu demagogičtí, ovšem také schopní.

Cokoli za mříží pokládá posluchač za spíše nereálné, případně jde o podvědomé uvěznění problému, tedy obavu ze ztráty kontroly nad daným problémem. Totéž platí o zámcích.

Klíče značí obavy z nedostatku informací, nebo nemožnosti realizace z důvodu nedostupnosti nějakého detailu. (je-li blízko krychle, může jít o ekonomickou stránku).

Slunce, Měsíc, hvězdy: Stát na výsluní, mít moc, slávu a uznání okolí, to je snem právě těchto osob. Na své cestě životem nehledí napravo ani nalevo. Stoupají vzhůru a každý, kdo by jim stál v cestě, by se mohl se zlou potázat. Mají svůj cíl a za tím si jdou. Někdy hlava nehlava.

Slunce: Posluchač pokládá téma za přínosné, pocity jsou pozitivní, posluchač se na danou věc těší. Co slyší, se mu líbí.

Měsíc: Posluchač váhám, zda věc, není více přáním, než slibnou realitou, ale co slyší, kvituje.

Hvězdy: Posluchač je tématem zaujatý, věc pokládá za přínosnou. Je-li u hvězd měsíc, též za velice odvážnou.

Jména a příjmení: Lidé, kteří si trénují podpis, jsou rádi středem pozornosti. Zajímá je, co se o nich povídá. A jejich pověst je pro ně velice důležitá. Často mají podvědomě problém s vlastní hodnotou a neustále si něco dokazují. Zpravidla k tomu používají druhé lidi. Své jméno čmárají sebestřední jedinci, často trpící pocitem vícecennosti.

Vlastní jméno: Posluchač se podvědomě pokouší strhnout pozornost na vlastní osobu, případně o účasti na věci v zásadě pochybuje.

Cizí jména: Zůstává otázkou, zdali jsou to jména případně zainteresovaných osob. Pakliže ano, jsou tato jména z pohledu posluchače v dané otázce stěžejní. Ať už pozitivně nebo negativně.

Jména nezainteresovaných osob: Posluchač neposlouchá.

Srdíčka: Specialisty na kreslení srdíček bývají většinou lidé čerstvě zamilovaní. Lidé, kteří si je malují jen tak pro radost či z dlouhé chvíle, patří mezi dobré posluchače. Mají také často tendenci přehánět a »dělat z komára velblouda«.

Posluchače téma zajímá, avšak je možné, že více ho zajímá ten, kdo hovoří.

Zvířata: Zvířátka ukazují člověka, který je velice citlivý a dokáže se dobře vžít do pocitů druhých. Má silný ochranitelský instinkt, rád pečuje o ostatní. Chrání a bojuje především za »slabší«. Jeho přirozenou součástí je pomáhat.

Je velice důležité o jaká zvířata se jedná, protože přímo vystihují posluchačův názor na věc, či přednášejícího.

Každé zvíře má v našem podvědomí základní charakterový rys, který je zpravidla zcela kompatibilní s pocitem posluchače stran tématu hovoru, nebo podstatou problematiky.

Chytrý jako liška, zákeřný jako had, bázlivý jako zajíc, moudrý jako sova, nesamostatný jako ovce, věrný jako pes atd.

No, myslím, že to je vyčerpávající.

Každopádně osobně se přikláním spíše k vysvětlení novějšímu, protože jsem si u sebe všimla, že obrazce, které kreslím, jsou pokaždé jiné.

Ano, nejčastěji jde o krychle a vepsané kostičky v kostičkách, nebo o stromy, ale jsem v souvislosti s tím, co poslouchám, schopná namalovat třeba i dvacet očí.

Přeji příjemnou zábavu. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]