VÁNOCE: Budeme na sebe hodní! A povinně!

Všeobecně zakořeněná představa, že o Vánocích je nutné se chovat jinak než celý rok, mi, odpustťe, voní spíše pokrytectvím, než upřímnou touhou souznít – mít rád. Chápu, že se nabízí „alespoň někdy“, jenže, co je platné, že se na vás v období adventu blahosklonně usmívá člověk, který  vám v lednu klidně podstrčí třínohou židli?

 „Vánoce jsou svátky klidu a míru a my se MUSÍME k sobě chovat pěkně! …?"

 

2744NWI.jpg

Vlastně mě na tohle zamyšlení přivedl nedávný výklad jedné paní, která prochází hlubokou manželskou krizí. Prakticky má jasno.

S manželem už být nechce.

Má ženatého milence a vypadá to, že se skutečně mají rádi.

 

Stává se to.

Logicky se láska nedá vynutit, ani vyplakat, a když není, tak prostě není. Je dobře si najít jinou lásku, protože žít bez toho, abych měl koho obejmout, na koho se těšit, nebo zůstávat ve vztahu pro to abych neublížil, je hloupost a neprospěje to nikomu.

 

Onen protějšek přece není hloupý. Cítí, vnímá, ví, že něco není pořádku. A trápí se pak oba.

 

Ona paní mi pak řekla něco, co je vážně k zamyšlení, protože není jediná, kdo takto přemýšlí.

„Dohodli jsme se, že to řekneme doma po svátcích, abychom nekazili Vánoce“, povídá.

 

„Takže…“

 

„Takže počkáme do ledna“, doplnila.

 

„Takže, leden už jim zkazíte v pohodě…?“

 

„No, o Vánocích by lidé měli být přeci jen na sebe hodní“, vysvětlila mi.

 

Zkouším si představit, jak to asi bude vypadat.

 

To je jedno, třeba u něho.

On se bude doma culit na manželku, rozbalí si dárek, povečeří, pak se možná budou koukat na televizi, nebo půjdou na mši… prostě budou na sebe hodní.

 

Ona si bude myslet, jak je všechno v pohodě a pokud měla před tím nějaké pochybnosti, jistě dojde k tomu, že už se vyjasnilo, vždyť on se teď chová tak mile. Prvního, nebo druhého ledna, to je jedno, dostane tahle paní takovou studenou sprchu, že se asi nestačí divit.

 

Nemohu si pomoct, ale tohle je hergot přece strašlivě krutý!

 

Hodně často to slýchám, zvlášť v tuhle dobu

„Ale no ták, nechte si tohle až po Vánocích“

 

A pro tohleto, pro prakticky obdobný model nemám ráda klauny. 

Nedávno jsme si o tom povídali někde v diskuzi.

Vždycky mi připadalo, že ten člověk se pod nakresleným úsměvem může tvářit a cítit jakkoli, že to, že se směje, nemusí znamenat, že mu taky do smíchu je.

 

2743NDQ.jpg


Že třeba vůbec nemá rád lidi. Že vůbec není hodný.

 

Maska člověka nezmění.

A strojená, povinná laskavost nebo předstíraná slušnost není ničím jiným.

Člověk buď JE slušný, nebo není

 

Znám plno lidí, kteří očividně nemají rádi druhé lidi.

Prakticky nejsou schopni o nikom říct pozitivní slovo a na všem, co druhý říká, cítí nebo dělá, hledají to horší.

Za každým úsměvem očekávají faleš, za každou pomocí zištnost, za každým ústupkem plánování odvety.

 

Takový člověk cíleně přeprogramovaný o Vánocích na dobráka nemá přece šanci cokoli na svém životě změnit.

 

Život a osud bude vždycky takový k nám, jací budeme my k němu. Lidé se k nám budou chovat podle toho, jak o nich smýšlíme, protože myšlenka je to, co je upřímné a ryzí.

 

A jsou to právě myšlenky a pocity, které dávají záhy podobu našim činům. A ty potom odráží pocity, myšlenky a chování druhých k nám.

 

Neptám se, proč mi druhý ochotně pomohl.

Prostě vím, že já zase příště pomohu někomu druhému, nebo jemu. A ne proto, že se to teď sluší, ale jednoduše proto, že to chci udělat, že budu mít radost, pokud se někdo bude cítit lépe.

 

Mít rád toho, kdo je k nám dobrý, je poměrně jednoduché.

Skutečným osvobozením ale je, pokusit se mít rád i toho, kdo se k nám nezachoval pěkně.

 

A jde to.

 

Hodně funguje zkusit si to v jeho kůži.

Podívat se jeho očima na svět, který on žije. Jak se cítí, člověk, který ubližuje druhým? Špatně. Ať už vypadá jakkoli, cítí se špatně. A není to šťastný člověk. Jakmile tohle necháme projít vlastním vědomím a pocity, pak nemůžeme dojít k ničemu jinému, než je soucit.

 

A soucit má daleko od nepřátelství, nenávisti a touze po odplatě. Ten s sebou nese často spíše touhu pomoci.

 

Ještě jsem neviděla skutečně šťastného člověka, který by byl zlý.

 

2742MmU.jpg


A tak, buďme k sobě slušní a laskaví, ne proto, že jsou svátky, ale proto, že je to naše vnitřní potřeba.

 

Věnujme úsměv zamračenému člověku, ne proto, že je poplatný datu, ale proto, že ho ten druhý třeba strašně potřebuje.

 

Protože mu pomůže.

 

Nikdy totiž nemůžeme vědět, co právě prožívá, nač myslí, co se mu přihodilo.

 

Nikdy nemůžeme vědět, na kolik jsme v ten moment schopni někomu třeba změnit život.

 

Pokud tohle přijmeme, bude pro nás sváteční dobrá pohoda a laskavost ne otázkou Vánoc, ale přirozeností a podobou života.

 

A to je o štěstí.

 

Přeji vám krásný advent!

 

Michaela


 

vizitka Kudláčková

 



Hodnocení článku

Hodnotilo 9 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

15 hodin s příběhem, který vás nepustí. Stieg Larsson: Dívka, která si hrála s ohněm  
Cikán, nebo Rom – změna slova nikoho nevylepší 
Elysium – blbost s postupným vstřebáváním! 
Hýta a Batul – dvě století žádný problém 
VELKÁ PŘEDPOVĚĎ NA ROK 2017 – Hvězda bude odpovědí na naše loňská "PROČ"? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
#56798

post Zaslal: 11.12.2013 22:42
 

Moc hezký článek...

Ve vánoční čas je člověk  víc citlivý. Je to tím, že pod stromečkem ubývají naši nejmilejší a svátky se víc věnují vzpomínkám, protože nám ti naši moc chybí. Oni chybí pořád, ale v tom každodenním fofru není tolik času na přemýšlení. Proto je víc, než kdy jindy,  potřebné věnovat trochu času těm osamělým.

 

Být milý k druhým, by měla být přirozenost. Ono se to opravdu vrátí. Před třemi týdny mi byla rozřezána tvář. Odcházela jsem s hlavou ofáčovanou. Venku jsem upadla. Nevím jak, ale najednou jsem ležela chodníku. Nedokázala jsem se postavit. Nejspíš důsledek injekcí, kterými mi byl čenich opíchán, protože já potřebuju vždycky víc, než jiní, jinak nepůsobí. A jak jsem tam tak ležela, došlo mi, že bez pomoci budu muset nejspíš zemřít. A najednou taková stařičká babička, jak z pohádky, mi pomohla. Teprve pak viděla tu zafáčovanou hlavu a dodatečně se lekla. A já byla dojatá, že mi pomohla.

Kdysi jsem zapomněla peněženku v telefonní budce. Našla ji tam taky stařičká babičká a byť o hůlce, doběhla mě a peněženku donesla. Nevzala si ani korunu. Odmítla i pozvání na kávu, nebo čaj.

A ještě jednou babička. Nakupovala jsem v Tescu, taky džíny. Že jsem zapomněla veškeré doklady a celou výplatu v kabince, jsem netušila. Až když volali mé jméno z recepce, že se tam mám dostavit. Prý to tam přinesla nějaká babička, ale odešla a jméno nenechala.......Pak že nejsou hodní lidé.

Ani jednou to nebylo o Vánocích.  A proto, chovejme se k sobě mile, usmívejme se a pomáhejme druhým. I když se nám zdá, že máme život podělaný,  zjistíme, že ono to není tak hrozné. Že se vždycky najde pomocná ruka, která nás zvedne, nebo pohladí.

 
Avatar
post Zaslal: 11.12.2013 20:53
 

Michalka, krásny článok.

Díky.

 
Avatar
post Zaslal: 11.12.2013 19:59
 

 
Avatar
#10424
Ještě dodám,

Kaylie
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 06.12.2011 23:15

Odpověď na příspěvek #10415
Uživatel: Michaela Kudláčková

Tak to Kaylie jeden z nich pěkně kecá. Buďto tan týpek z rentgenu, nebo doktor....
 

já mám zatím kyčličky OK, ale až se dopídím pravdy, možná na něčí dojde!

Co je tohle za lékařskou etiku? A za to budem platit jak diví? A cože to je vlastně lékařská etika? Eutanazie, že jo...

 
Avatar
#10423
Jo, jo, holky moje,

Kaylie
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 06.12.2011 23:05

Odpověď na příspěvek #10415
Uživatel: Michaela Kudláčková

Tak to Kaylie jeden z nich pěkně kecá. Buďto tan týpek z rentgenu, nebo doktor....
 

taky jsem se ptala sestřičky, kdybych si zlámala vaz, jak by to probíhalo s rentgenem apod. Smála se a pak mi přísahala, že to fakt došlo až dnes. Ale co práce? Ještě že jsem doma!

Já jí to věřím, taky 24 km je dneska sakra dálka!

No, uvidíme, ten chirurg je tu vyhlášený v dobrém slova smyslu, tak uslyším patrně třetí diagnózu a to, že jsme si narazila sedínku a bude to.

Jinak, ač je chirurg, začali tam lidé houfně chodit coby k praktikovi, tak nebudu dlouho váhat, dokud přibírá, tento "lékař" mi nesedí a je strašná drbna. Ne že bych tam šla často, raději, když to musí být, chodím po známých...

Mně snímek za 50 let dali do ruky vždy, tohle bylo poprvé a ještě jsem dostala vynadáno od sestry, co tam čumím a od manžela, jak to že si nic nenesu, sakra,  přece to může být zlomenina. A bylo to.

Dvakrát dršťková a nejsem si vědoma viny.

Tak se di

vte, že už s evšěemu tlemím.

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 21:06

Odpověď na příspěvek #10400
Uživatel: Kaylie

a všichny milé dívky a ženy došla jsem dalšího...
 

No jo,bud je to tak,jak říká Míša,tak to funguje např. u mojí mamky nebo dají snímek do ruky,tak to funguje u mě na polikl.

 
post Zaslal: 06.12.2011 20:22

Odpověď na příspěvek #10400
Uživatel: Kaylie

a všichny milé dívky a ženy došla jsem dalšího...
 

Tak to Kaylie jeden z nich pěkně kecá. Buďto tan týpek z rentgenu, nebo doktor.

Je to běžná praxe, také jsem byla překvapená, že už nedají snímek do ruky a bylo mi vysvětleno, že mají síť po které to okamžitě putuje lékaři do compu. Není možné, aby se to někdo toulalo. Buďto to neodeslal, nebo to ten druhý šušnil.

Buď ráda, že nemáš přeražený kyčle, ale toho by sis asi všimla dřív a ten jouda možná taky :D

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 15:11

Odpověď na příspěvek #10389
Uživatel: gira

drzim palce, kaylie, a foukam....
 

a všichny milé dívky a ženy došla jsem dalšího šoku.

Naštěstí už to na mne má pozitivní účinek - všemu se směju, dokud se mi nic nedělo, měla jsem spleen.

Ano, milé dámy, naše zdravotnictví spěje  mílovými kroky, kam to asi víte. Dřív když šel člověk na rentgen, počkal v čekárně, tam mu ho lékař přeložil do lidštiny  a odkráčel s ním  na další štaci.

Dnes?

Když jsem jako vždy (mám přebohaté zkušenosti s dcerou) čekala jsem v čekárně na výsledek, trochu nekompromisně jsem byla vyexpedována, že to pošlou lékaři, ať sypu domů, nač tam čekám. No tak jsem "odexpedovala".

To bylo minulé pondělí, úraz se stalk v sobotu v 7 ráno.

Výsledek k lékaři přišel a to dnes.

Nemám naštípnutý - eventuelně, jak se domníval lékař, jeden obratel, ale 2 zlomené a třetí naštípnutý a tak zase na chirurgii. Bolet už mne to nebolí, až když mi řekli cože mi je, tak to začalo, myslím, že jsem i kulhat začalaROFL

No tak asi mi prdelku dají do sádry, ne? Jinak tam přece nemá smysl lézt. Sroste to samo.

No a po obě soboty jsem vozila našim dřevo, nosila uhlí a vytírala barák, přitom konaje další domácí potřebné práce. Večer jsem pravda nevěděla jak si lehnout, ale pak to  bylo dobré.

Vidíte to? Přílišná péče se nevyplácí, jsme hypochodři. Kdybych to věděla, ještě bych se šetřila a takto se zahojím i bez fňukání!

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 15:05
 

K těm klaunům,nikdy jsem nepochopila(ani jako dítě),co má být na klaunovi vtipného,tím jak je zmalovaný,vypadá strašidelně a chová se jako blbec.Prostě je divnej.. Jinak článek moc hezký.

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 13:13

Odpověď na příspěvek #10387
Uživatel: Kaylie

buďte na mne hodní, belhám se s přeraženou plotnou k lékaři....
 

drzim palce, kaylie, a foukam.... Pohladit

 
Avatar
#10387
Jsou skoro vánoce

Kaylie
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 06.12.2011 13:10
 

buďte na mne hodní, belhám se s přeraženou plotnou k lékaři.

Divné, už mne nebolela, ale co mi to po týdnu řekli, zase začala, chudinka moje.

Inu,  kdybych si zlomila vaz, možná bych to věděla dříve.

Tak mi držte pěsti, ať se mnou něco provedou - tedy ale nevíc co se dá v tomto případě dělat, krom toho, že mne zinkasují.

 
Avatar
#10380
Nádherný článek,

Kaylie
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 06.12.2011 12:54
 

a vystihuje přesně to - že - o Vánocích jsou na sebe lidé hodní, ač by se nejraděj sežrali, na Silvestra se musím smát, i když mi umírá babička, přijdu o práci a mám natřikrát zlomenou nohu.

Tak tomuhle jsem konečně udělala přítrž a davové psychózy a povinný pláč i smích nevedu. Konečně, že to trvalo.

A je mi líp, jsme svobodnější. Vánoce už taky nechci ani vidět jako konzumní svátky, načisto se mi tím zprotivily. Tak si jednám podle sebe a je to.

Jen jsem tento rok měla moc a moc smůly, ale třeba to bylo k něčemu dobré.

A Mandi, k prodavačkám a pokladním jsem milá a slušná jak k nikomu - nikdy jsem to nedělala, ale moc dobře vím, že jsou hromosvody všech, co se naštvou jinde...

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 12:49
 

Ja jsem jinak docela zdrzenliva, ale jednou se mi taky stalo, ze jsem si vylila srdce jedne pani prodavace v textilu, v krame nikdo nebyl, ona byla strasne prijemna, mela jsem z ni takovy dojem, jako bychom se uz davno znaly, sama jsem se divila, ze si s ni najednou povidam o uplne soukromych zalezitostech... Bylo to moc mile povidani, a i kdyz to bylo v Praze a v mistech, kam jinak neprijdu, jela jsem tam za ni jeste dvakrat v pomerne dlouhem casovem rozpeti. Jednou jsem ji nezastihla a podruhe ano. Navazaly jsme tam, kde jsme snad pred rokem prestaly! Vymenily jsme si i tel.cisla. Vlastne jsi mi ji, Mandi, ted pripomnela, az budu v Praze, musim ji zavolat... i kdyz tam mam vzdycky nabity program... :).

 
post Zaslal: 06.12.2011 12:44
 

Opět moc hezký článek, ono v dnešní hektické době mají lidé na sebe málo času, nebo si to  myslím jen já z vlastní zkušenosti, nevím. Já jsem taková vrba, asi umím naslouchat. Ještě v červnu jsem pracovala jako prodavačka, zákazníci se svěřovali se svými problémy, nevím proč mi to vykládali, asi jim to pomohlo vypovídat se, pokud ano, jsem tomu ráda  Pohladit 

 
#10370
Nádherný článek

Ronda
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 06.12.2011 11:58
 

To je krásné počteníčko.....Děkujeme....

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 11:41

Odpověď na příspěvek #10366
Uživatel: Michaela Kudláčková

Příští svátky už sama nebudeš!
 

Misko, jsi hodna, kez by to tak byla pravda... ale kdyz to rikas Ty... Love it

 
post Zaslal: 06.12.2011 11:24

Odpověď na příspěvek #10346
Uživatel: gira

To je krasny a moc vam to preju!! Taky doufam, ze jeste neco takovyho nekdy proziju... pro tu...
 

Příští svátky už sama nebudeš!Love it

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 10:24

Odpověď na příspěvek #10352
Uživatel: ToraToraTora

To ti věřím. Svátky jsou emočně vypjaté. Přeju Ti, abys pod tím...
 

Diky, Toro...

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 10:19

Odpověď na příspěvek #10346
Uživatel: gira

To je krasny a moc vam to preju!! Taky doufam, ze jeste neco takovyho nekdy proziju... pro tu...
 

To ti věřím. Svátky jsou emočně vypjaté. Přeju Ti, abys pod tím smrčkem seděla brzo s někým, kdo bude rád, za to, že tě má a ty jeho.

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 09:54

Odpověď na příspěvek #10344
Uživatel: ToraToraTora

Neříkám to často, ale občas přece: Jsem ráda za muže, kterého...
 

To je krasny a moc vam to preju!! Love it

Taky doufam, ze jeste neco takovyho nekdy proziju... pro tu harmonii a pro to souzneni... V poslednich letech mam o Vanocich hodne smisene pocity, ano - mam skvele deti (a ob rok slavime Vanoce spolu), mam rodice, jen je pozlatit, a taky super segry... presto je ten stesk po nejaky ty naruci, co chce zahrat prave a jenom me, prave o svatcich vzdycky nejak vetsi... :(

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 09:47
 

Neříkám to často, ale občas přece: Jsem ráda za muže, kterého mám.

Svátky i tradice jsme si upravili k obrazu svému tak, jak se nám líbí, jak je prožíváme rádi a proto se na nich i všichni rádi podílí. Na Vánoce se těšíme a nikdy nejsem ráda, že už jsou za námi. Prožíváme celý advent a určitě na sebe nejsme hodní ze zvyku nebo diktátu společenských klišé, ale proto,  že nás ta nálada spojuje a prostupuje.

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 09:47
 

Miso, hezky jsi to napsala... Ja mam Vanoce rada, ale pokrytectvi nesnasim. Ja jsem se rozhodla po letitem vahani (taky uz to jsou tri roky, ten cas leti...) ukoncit definitivne svuj vztah s manzelem, a protoze to ve mne uzralo na podzim, rekla jsem mu to na podzim. A na Vanoce, i kdyz jsme jeste spolu zili (vicemene z organizacnich duvodu) pod jednou strechou, jsme uz byli kazdy zvlast (a nemelo to nic spolecneho s novymi partnery, to ve hre nebylo). A musim se priznat, ze ty Vanoce (u nasich) byly pro me mnohem lehci nez tech nekolik predchozich, kdy jsem se vlastne k te pohode musela nutit...

Mmch.taky se usmivam na lidi, co se na ulici mraci.. nekdy se usmejou zpatky, a to je moc hezky... :)

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 09:17
 

tímto článkem nemám v hlavě ani v duši zmatek, mám jasno.

Když jsem přečetla první odstavec, říkám, to dám přečíst svýmu chlapovi, pak čtu dál a zase, ne to nemůžu, ještě si bude myslet, že mám jinýho. Jako ta paní.

Zrovna totiž předevčírem nějak něco řekl našemu klukovi ( puberťákovi) a já jelikož mám hlavu už teď plnou Vánoc a už jsem si zase vybavila tu stereotypní atmosféru,( kterou fakt miluju) tak jsem pronesla takovým rejpavým tónem" a to dvacátýho čtvrtýho budeš na něj hodnej?"

Tak si píšu ježíškovi, že chci, nebo spíš potřebuji náplast na hubu.

Míšo moc hezky jsi to napsala.

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 07:06
 

moc hezký článek,kéž by bylo víc takto smýšlejících lidí jako Ty,Míšo,to by bylo dobře na světě.Ano,celý rok máme být k sobě hodní a pomáhat si.Advent je doba k zamyšlení.Pohladit

 
Avatar
post Zaslal: 06.12.2011 06:57
 

Míšo, dobré ráno, úžasný článek...původně jsem ho ani rozkliknout nechtěla, neb klauny z celého srdce nasnáším a svým způsobem z nich mám strach, ale nakonec zvědavost zvítězila...říkala jsem si, „to je divné, včera píše, že masky nemá ráda a teď dá obrázek klaunů, to nebude jen tak“...a nebylo :-) 

od jisté doby mám k vánocům rozporuplný vztah, na jednu stranu je mám ráda a snažím se je prožívat tak jak chci já a ne okolí, ale na druhou stranu mi vadí právě ta přetvářka a konzum...naštěstí stále odolávám tlakům okolí a vánoce si užívám...i když letos to bude horší, ale to je jiná kapitola :-(

děkuji za dnešní článek, bylo to pro mě pohlazení po duši...

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist