SOUTĚŽ: Víte, kdo jsem? 8.12.2011

Jsem moc zvědavá, jestli bude mé jméno pro vás oříškem, nebo hračkou. Docela bych chtěla, abyste uhodli bez problémů, protože mám za sebou opravdu velké věci, na které jsem pyšná.  Narodila jsem se s úplně jiným jménem, na severní Moravě, ve znamení Štíra  a v roce, kdy se narodil také básník Jiří Wolker. Můj tatínek byl zámečník.  Měla jsem celkem sedm sourozenců, ale dospělosti dožili jen čtyři.

Když mi bylo šestnáct let, nechala jsem se zaměstnat v bance.

Měli jsme tam prima šéfa. Líbil se mi. Docela jsem se bála, když ho převeleli do jiného moravského města, že už se s ním nebudu vídat. Ale naštěstí jsem patřila mezi pár pracovníků, kterých si vážil, a které si směl vzít s sebou.

Šla jsem ráda.

Pracovala jsem stále a k tomu jsem studovala jazyky, které mě bavily. Bavila mě i hudba. A tak jsem ji studovala také.

Stala jsem se žákyní jednoho velkého skladatele.

Po čase byl manžel dokonce pracovně povolán do Prahy a já ho tam následovala.

Tady jsem brzy složila zkoušku z angličtiny a vrhla se na francouzštinu.

Bylo mi čerstvých osmnáct, když jsem odjela na stáž do Francie. Nechala jsem se tam zaměstnat jako zahradnice.  Moc jsem si přála cestovat a vysnila jsem si několik zemí. Napřed jsem se pokusila jet normálně, ale nevyšlo to, a tak jsem si řekla, že to zkusím jako kuchařka na lodi. Ani tahle finta se mi ale nepovedla.

Pak přijel do Francie za mnou i můj milý šéf. 

Rozhodl se totiž, že se tady zúčastní jedné soutěže.  Moc se mi ten předmět soutěžení zalíbil. Opravdu hodně. Tak moc, že jsem se po návratu do Prahy zapsala do školy, kde jsem se chtěla tomuto umění naučit také.

Zkoušky jsem úspěšně složila.

Na jaře jsem si svého šéfa vzala.

A teď vám zamotám hlavu.

S příjmením svého manžela jsem změnila i křestní jméno, protože to moje nešlo prakticky přeložit do jiných jazyků, nebo spíše, v jiných jazycích zní jinak. 

Zkrácenina mého vlastně přeloženého původního  jména, zní po česku, ale jako zkrácenina zcela jiného českého jména. Toho, pod kterým mě vlastně teď znáte.

To je co? Ale vy na to určitě přijdete.

Poprvé jsem soutěž absolvovala se svým mužem vlastně tak nějak pasívně.

Vyhrával, co mohl. Dlouho jsem byla s ním jen, jako řekněme aktivní divák.

Pak, v létě to bylo, jsem to chtěla zkusit i sama.

Když jsem tam přišla, nikdo v můj úspěch nevěřil.

Byla jsem jediná. Jako žena.

Dokonce ke mně přistoupil jeden pan zkušený, sáhl na mou ruku (nebyla jsem právě baculka) a pravil:

„To chcete zvládnout s tímhle?“

Řekla jsem mu, tehdy, že co nemám v rukách, budu muset mít v hlavě.

VYHRÁLA JSEM!

A od té doby ještě hodně krát. Mockrát.

Soutěžila jsem v tomtéž, v čem můj muž a mezi muži jsem v tom byla doslova bílou vránou. Našla jsem ale samu sebe.

V této oblasti se mé jméno a také pohlaví, pro toto hodně neobvyklé, stalo pojmem.

Po příjezdu jsem byla korunována na královnu …. (čeho, to nemůžu říct)

Byla jsem šťastná, moc šťastná. A pak to skončilo.

V Německu se při jedné ze soutěží můj milovaný manžel zabil.

¨

Byla to obrovská rána.

Skončila jsem se soutěžením prakticky ze dne na den.

Chtěla jsem si splnit dávný sen, trochu zapomenout a raději cestovat. I tohle ale bylo trochu spojené s mou předešlou kariérou. Ale účel to splnilo na téměř sto procent.

Svět na mě nezapomněl.

Možná právě proto, že jsem ve světě a hodně v tom západním byla tak známá a oblíbená, měla jsem paradoxně nejvíc problémů tady doma. Ne s obyčejnými lidmi. Bylo to státní zřízení, co mi po únoru 48 neumožnilo vycestovat prakticky nikam.

Teprve dva roky před Sovětskou okupací jsem mohla odjet na jednu vzpomínkovou akci.

Vdala jsem se podruhé.

Byl to novinář a moc hodný člověk.

S tím jsem zůstala.

Sedm let před svými stými narozeninami jsem ve stejném roce jako Karel Kryl zemřela.

Moje jméno, jestli vám to nějak pomůže, nosí hned několik spolků a často jsou mým jménem pořádány různé akce.

Ve městě bot, vznikl klub, který se jmenuje jako já, a který se věnuje historii toho, čím jsem se proslavila, a také úspěšně pořádá soutěže v tomto odvětví.

V Praze a Olomouci jsou po mě pojmenovány ulice.

Víte, kdo jsem?

Pokud ano, zaregistrujte se a zašlete svůj tip do čtvrtka 15.12.2011, na e-mail soutez@popelky.cz. K e-mailu přidejte laskavě adresu (pokud ji neuvedete v registraci) a nick pod kterým jste registrovaní. Díky.

Hrajeme o velký autoatlas ČR.

Hodně štěstí!

Michaela