Senátorka Daniela Filipiová: Politika ano, byznys ano, ale nic z toho za každou cenu!

Senátní volby v Praze. Moje skálopevné rozhodnutí nejít už nikam, když to nemá smysl. Moje svědomí, proti obrovskému zklamání. Poprvé v mém volebním životě, jsem znechucena natolik, že jsem nabyla přesvědčení, že je jedno, kdo bude nahoře. Že nikomu ve skutečnosti nejde o člověka. V článku o volbách jsem se přiznala, že kdybych onoho člověka osobně znala… Ne nejsem pasívně naštvaná, něco jsem pro to udělala…

Po krajských volbách, které se mě ani netýkaly, mi došla další tristní věc.

Totiž fakt, že protestu a jakéhosi osobního bojkotu slušných lidí využili ti, kterým přetvářka, lež, korupce, prodávaní svědomí i vlastního názoru, hrabivost a otevřená lhostejnost k demokratickým hodnotám nevadí. Ti, kterým jsou takové věci patrně vlastní.

Republika zrudla.

Naštěstí ne nadlouho.

Chceme slušnost, poctivost osobní přístup.

Chceme transparentní chování politiků. Místo toho máme našlápnuto k ještě většímu průšvihu, pokud to ještě jde. A my z komunistické minulosti téhle země víme, že ano.

A tak jsem v rámci názoru, který jsem sama vyslovila, tedy, že už nechci volit naslepo, oslovila senátorku pro Prahu 8, jejíž volba by se mě osobně týkala, pokud bych k volbám šla.

Druhou možností by pak byl komunista, pan Dolejš.

Selským rozumem dospěje i průměrný člověk k tomu, že jaksi nemůže být slušným člověkem někdo, kdo je komunista.

Také pravicoví politici mě ale zklamali, ovšem, nedělat nic…

Paní Daniela Filipiová mi na e-mail a žádost o osobní rozhovor odpověděla obratem.

Vyrazili jsme s Tomem na Smíchov, kde na nás čekala politička, Lvice od pohledu, usměvavá, příjemná žena, jejíž tvář známe z Billboardů.

Její osobnost jsem ale neznala.

Z Billboardu a médií člověk málo pozná.

Posadili jsme se do kavárny, která nám byla sympatická též bezbariérovým vstupem.

Byla jsem napnutá, z pocitů, jakých nabudu, protože moje heslo „nepoznám, nevolím“ jsem, jako rovněž Lvice, nezměnila.

Paní senátorko, nebudu celou dobu mluvit pouze o politice. Ráda bych Vás poznala jako člověka. Prostřednictvím článku pak i jiní lidé. Zeptám se Vás ale zkraje obligátně pro tuto dobu:

Myslíte, že slabá účast na volbách, a hlavně masová neúčast pravicových voličů, je jakýmsi bojkotem lidí, kteří již odmítají určité formy politiky? Že jaksi začali sami přemýšlet a jsou v zásadě odpovědnější k budoucnosti? I když se to vlastně obrátilo proti nim, protože jiní toho využili.

Myslím, že je to dané předně tím, že lidé se prostě neztotožňují s politikou současné vlády. Netvrdím, že ta politika je úplně špatná. Je třeba se postarat o to, abychom neskončili, jako Řecko, Španělsko a problémy bude mít v nejbližší době i Itálie. Myslím ale, že zásadní problém je v tom, že tato vláda neumí komunikovat s lidmi. Nevysvětluje, neodůvodňuje, jaký co má smysl a jaký důsledek. A hlavně dělá opatření, která zatěžují pouze lidi.

A co by bylo správnější?

Politika by se měla, a tenhle můj názor, vize, je důvod, proč v té politice vůbec ještě jsem, soustředit hlavně na to, aby udělala štíhlý stát. Snížit počet institucí, snížit byrokracii a šetřit i na sobě. A kdyby tyhle věci šly paralelně vedle sebe, kdyby lidi viděli, že i stát na sobě šetří, jistě by to vypadalo jinak.

Tak to určitě. Přes to, zákonodárci mají mnohonásobně vyšší příjmy, mají dotace na všechno možné….to se pak lidem těžko přijímá zvýšení daní od někoho, koho takový krok nebolí.

To je pravda, ale média už nemluví o tom, a to mě dost mrzí, že zákonodárci mají od roku 2002 zmrazené platy a do dnešního dne se z toho zmraženého snížily o celých 35%. Zatímco lidem platy rostly. Pak je chybou, že lidé nejsou informováni o nákladech.

Byla bych pro to, aby platy zákonodárců byly stejné a veškeré náklady, které poslanec má, at už na asistenty, dopravu, telefony, pronájmy kanceláří a vůbec všechno si hradili z toho, co mají. Nic vic! Politik by měl jít příkladem. Na co navíc náhrady a podobně…?

To se mi moc líbí. Myslíte, že jste Vy osobně schopná tohle prosadit? Dotáhnout tu myšlenku do konce?

My to s kolegou Kuberou razíme už dlouho, snad se to jednou povede.

Pan Nečas se svého času vyjádřil v tom smyslu, že je z pohledu státu neekonomické, abych tak řekla, se příliš brát například za tibetský lid, že bychom se měli držet, v projevech na podporu Tibeťanů a Dalajlámy, kteří umírají pod vládou komunistické Číny, zpátky. Mě tím doslova uzemnil, znechutil a z mého pohledu popřel demokracii, ke které se už jen politickou příslušností hlásí. Jak se díváte na takové prohlášení?

Ano. Zkusím to diplomaticky, co možná to půjde. Myslím si, že z úst premiéra to bylo prohlášení maximálně nešťastné. Nesouhlasím s tím. Lidská práva by, zvlášť pro nás, kdo jsme zažili dobu, kdy lidská práva byla pouze na papíře, měla být vždycky prioritou.

On to jistě nechtěl takto říct, jistě myslel ekonomicky, ostatně je to výborný úředník, ale co naplat, domnívám se, že měl v tomto případě pan premiér raději mlčet. Tohle mě zamrzelo také. Je dobře dělat byznys, ale ne za každou cenu.

Nemáte Vy sama strach, že Vás o Vaše názory a přesvědčení postupně ořežou nutné kompromisy, ústupky, diplomacie?

Diplomacie, ústupky a podobně je možné dělat. Ale je třeba zachovat si mantinel. V mém případě je to jasné. Mě vychoval můj táta, který mi říkal, že musím žít a jednat tak, abych se na sebe mohla vždycky bez uzardění podívat do zrcadla. A to je pro mě mantinel, priorita a z toho prostě neustoupím. Někdy to lidi nechápou, ale v tomhle případě, je to moje čest, nikoli jejich názor.

Pokud to pro Vás dobře dopadne, co konkrétně je vaší prioritou na Praze 8?

U mě už tomu tak osud chtěl, že jsou to předně lidé handicapovaní, staří, nemohoucí. Chci, aby žili důstojný život. Aby se jim dostalo důstojné péče, bojuji, a to nejen stran svého obvodu, o to, aby sociální dávky byly přidělovány individuálně, podle skutečných potřeb.

Protože představte si vozíčkáře ve městě, který má rodinu, k dispozici bezbariérové vstupy, spoustu možností, lepší přístup k dopravě i práci a stejně postiženého člověka, který žije sám někde v šumavské vesnici. Myslíte, že mají stejné podmínky? (ne) a přesto příspěvek od státu mají stejný. To je špatně.

Nebo trvale ležící člověk třeba potřebuje tři asistenty, neustálou péči a dostane 14 000,- korun. Vydělte si to.

Ti asistenti nedělají práci, ale charitu. To je špatně. Je to špatně nastavené. Vždyť i já mám nárok. Pochopitelně to nepobírám, nechci, to bych se do toho zrcadla nemohla podívat. Ale na tom vidíte, jak je to špatně nastavené!

A poslední otázka politická. Cena míru pro Evropskou Unii a vůbec Váš názor na tuto instituci?

Ano. Degradace Nobelovy ceny míru začala, když ji obdržel pan Arafat. Následně pan Obama, který nebyl v úřadu ani pár měsíců. Ne vždy se ztotožňuji s názory a výroky pana prezidenta Klause, ale v tomto případě bych to, co řekl pan Klaus, podepsala. To je výsměch, to je šílenství. A nechápu. Tahle cena patří konkrétnímu člověku.

K celé instituci Evropské unie. No já jsem z toho rozpačitá, a když jsem slyšela o plánu evropské federace…nemyslím, že je smysluplné, aby třeba nějaký Francouz dělal politiku na blízkém východě s těmi desítkami Muslimů za zády. Je mi jasné, jakou politku bude dělat. Bude ohrožovat jediný demokratický stát blízkého východu.

Osobně myslím, že nebude dlouho trvat a ozvou se Němci. Přijde politik, který tam bude mít v programu konec doplácení na jiné státy a drtivě vyhraje volby. A to bude konec Evropské federace. V ten moment i Evropská unie ztrácí smysl.

Lze vystoupit z EU?

Ano, Lisabonská smlouva to umožňuje. Bylo by to asi hodně náročné, ale vystoupit lze.

Byla byste pro?

Pokud se nepřestane se sypáním obrovských peněz například do Řecka, a to peněz, které EU musí tisknout, protože je nemá,  a to není o bankovních převodech, oni ty peníze chtějí keš, tam jezdí vlaky s penězi, pokud to takhle půjde dál, pokud budou jiné sáty vysloveně doplácet na členství a ztrácet státnost a samostatnost, tak ano.

Teď odbočím, i když to našteluju trošku politicky. Nemyslíte, že události a dění ve světě, změna myšlení lidí, jakási znatelná proměna hodnot a zájmů, více duchovna a podobně má společný jmenovatel? Věříte tomu, že se lidem otevírá vědomí s tím, jak se blížíme ke konci roku 2012? Děje se Vám to také?

Tak já mám sny, které se plní. To předně. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Pokaždé je to bohužel v případě, když je to průšvih. Taky si neumím vysvětlit, že i když je ode mě člověk, kterého mám ráda, je mi blízký, vzdálený strašně daleko v ten moment, já se začnu vysloveně klepat a je mi fyzicky špatně, když má problém. Tak mu zavolám a on mi to potvrdí. Snaží se mě uklidňovat, ale vlastně by pomoc v té chvíli potřeboval víc on, než já.

Vím, o čem mluvíte. Najděte si a pusťte “Malou babičku”, ještě víc toho třeba pochopíte.

Určitě to udělám. Mě hodně dala kniha Celestýnské proroctví, a už jsem ji četla mnohokrát. Protože ono se to napoprvé nedá pojmout.  Je to geniální. Tohle jsou věci, které mě fascinují. A zkouším tohle, a jde mi to.

(Paní senátorka v tuhle chvíli udělala ono klasické gesto s ukazováčky proti sobě. Určitě všichni víte )

Myslím, že jsou v životě úseky, samozřejmě ne všechny, které jsou prostě člověku předem dané. Já jsem si prošla obrovským peklem. Přestala jsem chodit, rozvedla se, ale potkala jsem pak svého současného muže, Štíra, kterého miluji, musela jsem se učit žít.

Byla jsem v Kladrubech, kde byli lidé, kteří na tom byli jako já a říkali „před smrtí a po smrti“. Mysleli tím, před tím, než přestali chodit, a potom. To pro mě bylo….

Nemít u sebe pořád fotku své tehdy maličké dcery, už bych tu nebyla. Tohle se ale muselo stát. Tomu věřím, to bylo dané.

Prostě, něco tam nad námi je. Něco, co neumím definovat.

Ostatně i Einstein ve své době razil jsoucnost něčeho. A přestože nevíme co to je, je to silnější, než my.

Povídala bych si s touhle ženou klidně ještě dalších několik hodin a jsem skálopevně přesvědčená, že by bylo o čem. Ztotožňuji se s jejími názory a nebyl to rozhovor novinářský.

Byl ryze lidský.

A já chci, aby mému obvodu senátoroval člověk, kterého osobně znám, jehož priority a náhled jsem přijala za své. Žena silná lidsky i politicky.

To jsem chtěla.

Nevolit naslepo.

Pokud se to povede, byla by v čele obvodu, který je mi domovem, žena, od které zhruba vím, co mohu čekat.

A budu to čekat.

Paní Filipiové pokorně děkuji, že si i v tom chaosu udělala chvíli na rozhovor a upřímně jí fandím. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

foto: Tomáš Žebrák