Sára, kniha třetí. Další peříčkové pohlazení!

S napětím jsem očekávala třetí pokračování Sáry a Šalamouna. Příběhy Sáry, Setha a… a do jejich vztahu vstoupil někdo třetí, tedy, vlastně už čtvrtý. Zase se ocitáme v malém městečku, Sára se těší po prázdninách na svého kamaráda Setha, ale…  Do příběhu vstupuje Aneta, dívka, která se nedávno přestěhovala. Do jejich hluboce intimního příběhu a vztahu nejen mezi oběma dětmi, ale také mezi jejich „duchovní“ bílou sovou Šalamouna, vstupuje někdo cizí. A ke konci knihy vlastně ještě někdo, naprosto nečekaně. Žárlivost?

Sára zažívá pocity, které se jí pranic nelíbí, a jak hluboce jsem se Sárou chvílemi soucítila. Tušila jsem naprosto správně, že Šalamoun, věčný hebký přítel s křídly, to dokáže v Sáře urovnat tak, jak by si podobnou nehezkou emoci měl v sobě urovnat každý. Není špatné a zlé cítit vztek, žárlivost, nechuť a zlobu – jsou to chvíle, kdy nám naše nitro dává najevo, že se jedná o něco, na čem nám hluboce záleží. A že něco nejde tak, jak bychom chtěli… Místo obviňování se, že jsme špatní – se máme zahledět sami do sebe a zjisit, proč tuto emoci cítíme. Nalezneme-li její kořen, nesmírně se nám uleví.

A protože je tato kniha opět jako předchozí dvě Sáry (Sára, kniha první, Sára, kniha druhá)  založena na zákonu přitažlivosti, Aneta k nim nepřišla náhodou: nesla si v sobě stejný příběh jako Sára a Seth.

„Myslím, že teď je řada na mě, řekl si Šalamoun, usazený opodál na vršku mohutného stromu. Lepší chvíle než tahle už nebude. A ladným a majestátným pohybem křídel se snesl shůry ke třem neopeřeným přátelům. Přímo doprostřed jejich kroužku.

Máte tu místo ještě pro jednoho? Zeptal se po přistání.

„Šalamoune!“ vykřikla Sára. „Tak rádi tě vidíme!“

Je hezké být vidět,mí milí neopeření přátelé.

Ahoj, Aneto, těší mě, že ti můžu být formálně představen.

Aneta zůstala zírat s otevřenou pusou. Podívala se na Sáru, pak na Setha, potom na Šalamouna a pak zase na Sáru. Chtěla něco říct, ale nevydala ze sebe ani hlásku.“

A nedá mi to nepodělit se ještě o jednu krásnou a důležitou  – a hlavně typicky hladivou (pro to tuhle knihu MILUJU!) moudrost. Víte, jak poznáte, co je pro vás důležité?

„Pomůžu ti Sáro,“ přerušil ji Šalamoun. To nejvýznamnější poznáš podle toho, že s tím máš spojené velmi silné emoce. A tak když si vybavíš svoje nejsilnější emoce – objevíš také, co je pro tebe nejdůležitější.

„Myslíš dobré emoce, nebo špatné emoce?“ ptala se Sára. Začalo ji to bavit. Takhle se od Šalamouna učila moc ráda.

Myslím dobré nebo špatné. Ať už jsou tvoje emoce pozitivní nebo negativní, jestliže jsou hodně výrazné, v obou případech to znamená, že ukazují na něco důležitého. Často je ale jednodušší vybavit si nepříjemné emoce. Ty jsou také často první známkou toho, že se děje něco významného.“

Tak milujte svůj život a těšte se na to, co máte před sebou….

Já vím, klišé…

Ale po přečtení Sáry, jakékoliv (jedničky,dvojky, trojky) tenhle pocit zažívám, tu radost, to, co jsem kdysi někde ztratila a nacházím z toho jen střípky. Asi je dobré si ty střípky schovávat, skládat dohromady a… učit se milovat svůj život a těšit se na to, co máte před sebou.

Tahle kniha je něžná, hebká a pro děti. Příběh psaný dětskou duší a moudrostí starého šamana. Navždy budu obdivovat oba autory, Esther a Jerryho Hicks, že dokázali něco tak nádherného poskládat dohromady tak, že to vytvořilo nesmírně jemný celek. Příběh, u kterého si přijdou na své děti i dospělí.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2013, www.synergiepubilshing.com

Renata

[sexy_author_bio]