Rybička a spol.

Jsou věci denní potřeby, které nás obklopují, a nepřemýšlíme nad nimi. Kolikrát si ani neuvědomíme, že jde o naprosto unikátní kousky s dlouholetou tradicí. Mnohé z nich nás proslavily po světě. Některé z nich máme neodmyslitelně spjaty s dětstvím. Jako například rybičku.

Určitě znáte ten malý zavírací nožík s rukojetí ve tvaru ryby.

Jeho výroba započala roku 1955 a od té doby nikdy neskončila. Spoustu jsem jich vytrousila po lesích a lukách. Jakmile se děti naučily poznat muchomůrku od hříbku, vyfasovaly i ony svou rybičku.

Nosí ji hrdě na provázku na krku kdykoliv jdeme na houby. Rybička si zachovala svou podobu i oblibu po neuvěřitelných 58 let.

Ještě o dva roky starší je můj kuchyňský favorit-remoska.

Na tohohle pomocníka nedám dopustit. Už maminka byla schopna v remosce připravit takřka cokoliv a tak byla v permanentním použití. Okolnostmi donucena jsem vděčně přijala remosku i já, když jsme se s mužíčkem mým drahým sestěhovali do garsonky tak malé, že nám její rozměry dlouho nikdo nechtěl věřit.

Remoska to jistila.

Dalo se v ní upéct v pohodě i vánoční cukroví. No vidíte, stařence je letos rovných šedesát. Na počest jejich kulatin jsem tu svou konečně donesla do opravny.

I přesto, že mám kuchyň větší než tenkrát garsonku a trouba peče ostošest, na remosku se u nás nepráší. Zůstává prostě nedostižná. A ocenili to i ve světě, kde se v mnohých zemích stala hitem. A přiznejte se, kdo z vás ji doma někde má, nebo právě používá.

Vždycky před Vánocemi si vzpomenu na kapra v síťovce.

Ta taška byla dokonalá a nejen na kapra. Tenhle český vynález vznikl v polovině dvacátých let 20. Století. Síťky na vlasy nešly na odbyt a tak majitel továrny Vavřín Krčil přešel na výrobu tašek z umělého hedvábí.

Moc důvěry jeho výrobek nebudil, protože byl podezřele lehký a levný. Když zákaznice zjistily, že to jsou naopak výhody a taška je skutečně takřka nezničitelná a s velkou nosností, dobyl s ní celý svět.

Brzy se začaly vyrábět síťovky v mnoha typech a barvách.

Bohužel se pan Krčil nikdy nestal majitelem celosvětového patentu a tak ho mohl začít vyrábět kdokoliv. To se také stalo.

Dnes jsou síťovky opět v kurzu.

Vlastně z domácností nikdy nezmizely. Jen se krčily v koutku, když začaly být všude k mání igelitky zadara, které neunesly nákup natož ekologické svědomí. Síťovka dnes slaví comeback.  A jako tenkrát do ní s klidem můžete hodit kapra nebo nákup na neděli.

Nedávno jsem, asi jako většina rodičů, proklela školu a šla nakoupit pomůcky do papírnictví.

Vztek vystřídala nostalgie, když jsem zahlédla v regále verzatilku.

Tahle tužka mi kdysi zachránila známky z matematiky, protože paní učitelka byla jatá na ostře ořezanou tužku. Mohli jste klidně přijít bez aktovky nebo usnout na lavici, ale při geometrii bylo nejdůležitější mít zkrátka tužku s tuhou.

Tahle tužka měla v druhém konci ořezávátko.

Navíc se z jejího tubusu se dala o přestávce vyrobit obstojná flusačka.  Ale asi jsme jako děti žádnou „Ameriku“ neobjevili. Tahle tužka spatřila světlo světa již v roce 1950 v továrně Koh-I-Nor Hardmuth v  Českých Budějovicích.

A zůstaneme ještě u patentů i společnosti KOH-I-NOOR.

Patent, tedy stiskací knoflík nebyl vynálezem této společnosti. V té době ho vyráběla konkurence velmi náročným postupem.

Roku 1903 se podařilo Hynkovi Pucovi v malé dílničce zdokonalit automatický přístroj pro vkládání perka do patentky.

Tato úprava umožnila zefektivnit výrobu natolik, že s tímto výrobkem brzy převálcovali konkurenci a doslova dobyli svět. Byl to takový úspěch, že se společník firmy a bývalý obchodní cestující Jindřich Wales rozhodl pro obchodní název KOH-I-NOOR (hora světla).

Jde o název největšího diamantu, který byl nalezen v Indii a je opředen mnoha dobrodružnými příběhy vražd a mučení jeho majitelů.

Dnes je po vybroušení na 106 karátů součástí britských korunovačních klenotů.

Pro reklamní kampaň ve Spojených státech vzniklo světoznámé logo firmy „MISS KIN“ – obraz dívky s patentkou KOH-I-NOOR na místě oka.

Úspěch stiskacího knoflíku byl fenomenální a brzy tak byla i společnost přejmenována podle této vlajkové lodi KOH-I-NOOR.

Samozřejmě, že máme ještě mnoho vynálezů denní potřeby, které nám usnadňují život jako je například kontaktní čočka profesora Wichterleho nebo kostka cukru, která sladí kávu po celém světě dodnes.

Semtex je také náš, ale ten v domácnosti většinou nenajdete.

Možná jen trpím nostalgií.

Pravděpodobněji však trpím fascinací příběhy věcí denní potřeby, které i přes svou jednoduchost dodnes nevytlačily moderní přístroje a mají stále své uživatele a fandy.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]