ROZHOVOR: Prezidentský kandidát Vladimír Franz – Mašíny bych nevyznamenával

Také patříte k těm, kdo si v současné době neumí představit kohokoli z nabízených kandidátů na post hlavy státu? Také jste otrávení ze všech „tam nahoře“ napříč politickým spektrem? Že by to chtělo změnu? Možná jedna existuje. Zprvu recesivní kandidatura „modrého“ profesora Franze, už není jen milým vtipem jeho fanoušků. Má už dost podpisů, aby kandidoval doopravdy. 

Překvapení?

Ne, za současného stavu společnosti a vzhledem k náladě lidí, spíš důsledek.

Kdo trochu zná dílo i názory tohoto muže, jistě ví, že hlupák není.

Pokud vím, tak si tento pro někoho trochu exoticky vyhlížející pán, drží dlouhou dobu jeden směr, poměrně slušný morální kredit i charakterový profil.

Má hodně obdivovatelů i hodně odpůrců z řad těch, kdo si nějak nejsou schopni zvyknout, na jeho nestandardní tvář.

Pro mě to byl vždy člověk velice neobyčejný navenek, ale pevný a bohatý uvnitř.

Obdivovala jsem ho jako umělce a po mnoha článcích a rozhovorech jsem si ho začala vážit i jako člověka.

Jediné, co mi ještě zbývalo, bylo poznat ho osobně, abych věděla, jestli jsem si ho nějak neglorifikovala, abych pak nezjistila něco, co bych musela přehodnotit.

A nemusela.

Byla jsem ráda, že jsem mezi jinými dostala pozvánku na výstavu a současně jakýsi mítink s panem Franzem i já.

Jakkoli nejsem pártytyp, do Carpe Diem v Praze v Jičínské ulici jsem jela s chutí.

A s kamerou.

Milá atmosféra, příjemné obrazy a hezké prostředí.

Hned po příchodu se mě ochotně ujala dlouholetá přítelkyně pana profesora fotografka Ida Saudková a díky ní ze mě spadla moje pověstná tréma.

Ochotně jsem přijala pozvání ke stolu k ní, profesoru Franzovi i ostatním osobnostem z řad umělců a dalších.

Když jsem poslouchala pana Franze u mikrofonu, kam byl později v rámci programu „odvlečen“, musela jsem sama sobě přiznat, že sdílím názory a postoje, které prezentoval, a že tenhle člověk, dokáže být nejenom hluboce lidský, vtipný a zábavný, ale že jeho vnitřní nastavení je vlastně reprezentativní.

V jeho případě platí doslova jedno rčení: Ono je jedno, jestli je navenek člověk modrý, černý, červený, fialový, malý velký, nebo jakýkoli navenek, ono je podstatné, co sídlí v něm.

A teď tu sedím, zpracován pro vás tuhle reportáž a říkám si zcela vážně:

Prezident Vladimír Franz, by asi byl asi pro tento stát velkou změnou a pro svět do jisté míry senzací.

Byl by to skutečně velice neortodoxní krok, ale zdaleka by to možná nebyl krok bokem.

Takže, kdo ví.

Pan Franz je v současné době co do hlasů a preferencí jen v těsném závěsu za panem Fišerem.

Dříve, než se podíváte na krátký a rozhovor, který proběhl v uvolněné náladě a byl moc příjemný, ráda bych vám nastínila, jaký že muž je čím dál více obyvateli této republiky, podporován coby potencionální nástupce profesora Klause.

Prof. JUDr. Vladimír Franz je přední český hudební skladatel a výtvarník.

V současné době rovněž pedagog na Divadelní fakultě AMU, kde vede Kabinet scénické hudby. Přednáší na Filmové fakultě AMU a čtyři roky stál v čele Akademického senátu AMU. Nějakou dobu působil i na brněnské FAVU.

Vystudoval Právnickou fakultu na Karlově Univerzitě, ale prakticky celý život se věnuje umění, což je dobře, protože v tomto oboru posbíral celou řadu ocenění a diplomů.

Jeho jméno a díla najdeme v galeriích v České republice, Velké Británii, Francii, Holandsku, Belgii, Švédsku i na Novém Zélandu.

Není proto divu, že to, co bylo zprvu recesí, zajímá v dnešní době i světová média, a že možná kandidatura profesora Franze je za hranicemi České republiky brána vážně.

A přibývá těch, kdo i u nás říkají: VLASTNĚ, PROČ NE?

Za sebe: Poznala jsem inteligentního, vzdělaného, velice lidského a moudrého člověka.

A když to trochu nadnesu, pak pohledem na naší momentální politickou špičku a to, co se nám nabízí, zjišťuji, že od prvního po posledního, je to vlastně banda „šašků počmáraných“.

No a tenhle by alespoň za něco stál.

Michaela

[sexy_author_bio]