REPORTÁŽ: Paměť národa – oživena i nečekaně umocněna

MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA 

Člověk by měl být schopen odpustit, odpoutat se od minulosti, jít a nechat zlé za sebou. Protože bez víry v lepší zítřek nelze dát hodnotu ani dnešku. Co je odžito, je odžito, život jde dál. Paměť bychom ale ztrácet neměli. Těšit se z budoucnosti znamená poučit se z minulosti. Neopakovat stejné chyby. Ponechat si vzpomínky.

Obrázek se po kliknutí zvětší

krasnohorská pamet naroda

 

Takový nenásilný prvek, podle mého velmi vydařený a působivý, vyrostl na Karlově náměstí v Praze.

 

Říká si PAMĚŤ NÁRODA.

Obrázek se po kliknutí zvětší

pamet naroda 2

 

Pátek potěšil slunečným ránem, zpěvem ptáků a řevem dětí mé sestry.

Maje víkendový pobyt u nás spojený s heslem „užijme si, co to jde“, pojaly jako TOP nápad sjíždění schodů v koši na prádlo zhruba od osmi od rána.

 

V poledne Tomáš rozhodl, že si vyzvedne prášky v Krči, a pak že bychom mohli zajet „na ten Karlák, když jsem chtěla fotit ten památník“.

 

„Kam jedetéééé??“

„Pro prášky a na výstavu, budete tady s holkama“

 

V tento moment jsme mohli na živo spatřit čtvero zklamaných, vyhaslých očí dvou týraných sirotků.

 

„Tak je vezmeme s sebou, alespoň budou mít program“, navrhl dobrotivě Tomáš.

„Pojedete taky? Pojedeme pro prášky a pak na výstavu, pak asi na zmrzlinu“

 

Řev jako v ZOO při páření paviánů.

 

Cestou zpívali písničku, která má tolik slok jako je v Číně obyvatel.


5720ZDh.jpg

 

Song jim vydržel prakticky přes celou Prahu do Krče, a pak až na Karlovo náměstí.

 

Velmi působivý komplex dřevěných baráků, mezi kterými se táhnou úzké uličky z ostnatých drátů.

Nelze procházet jinak, než na vlastní alespoň trochu prožít to, co lidé kteří jimi museli chodit. Mnohdy naposledy.


Obrázek se po kliknutí zvětší

 

5727Njl.jpg

V jejich případě.

 

Překvapila mě pieta, s jakou se zde lidé pomalu posunovali, poctivost s jakou četli na vývěskách každičký příběh těch, kteří přežili koncentrační tábory, účastnili se atentátu na říšského protektora, lidických dětí a občanů...


Obrázek se po kliknutí zvětší

heydrich 2012

 

napis

 

Obrázek se po kliknutí zvětší

výstava heydrich 2012

Náročné ticho, prořezávaly pouze velice emotivní nahrávky řevu gestapáků podbarvené dávným pláčem dětí a….

…aktuálním bujarým veselým řevem dětí našich.

 

„Jéééé to je kvásná prolejzačka!!  Pocééém, kde jsi? Hele, co umim!!!“

„V tom je elektlika, je tam ten blesk!“

„Neneééé, helé já se toho držííím“

 

Pokusila jsem se Milouška lapit v momentě, když podlézal pod nohama holandské dvojice návštěvníků.

Bral to jako prima zábavu a vřískal smíchy z plna hrdla.

 

„Tady se nekřičí a nelítá, Mildo, kde je Evička?“

„Tááámhle v kině, hele dá se tam vlízt tady.“

 

Než jsme zareagovali, zkrátil si cestu pod nohama zástupu návštěvníků, pod ostnatým drátem a vlítnul do další budovy, kde podlezl závěs, dělící promítací místnost.


Obrázek se po kliknutí zvětší

kino heydrich

 

Lidé byli velice shovívaví a nám bylo trapně.

 

Jak vysvětlit těm dvěma, že se tady musí chovat s úctou a tiše?

Jak to vysvětlit dětem, které celou expozici pojali jako nevídaně zábavné bludiště a moc originální místo pro hraní, se spoustou dřevěných budov, kde jsou v každé jiné obrázky, kde je kino, a kam se dá vlézt plazením se pod ostnatými dráty, když si ani ve snu nedokáží představit, že někdo někdy, nějaké jiné děti, v podobných zařízeních umíraly, ztrácely své blízké, naději, dětství.


Obrázek se po kliknutí zvětší

citace heydrich

 

Nakonec jsem byla ráda, že tam s námi byly.

Dokázaly totiž svou možná zprvu rušivou bezstarostnou nechápavostí a chováním naprosto nevhodným pro prostředí a přítomnou emoci, umocnit onu vzpomínku a hlavně paměť.


Obrázek se po kliknutí zvětší

výstava karlovo namesti heydrich

 

Pod obrázky dětí, kterým dětství vzala nejstrašnější válka novodobé lidské historie, se o sedmdesát let později šťastně smějí jiné děti.

 

Děti současné, které se narodily v míru.

A je vlastně strašně dobře, že nedokáží ani kouskem své šťastné bytosti pochopit, oč tady jde.


Obrázek se po kliknutí zvětší

mauthausen karlovo náměstí

 

Je dobře, že je viděli dospělí lidé, dospělí návštěvníci.

To proto, že bude-li tahle planeta přivádět na svět děti, které netuší, co je to válka, krutost, nelidské zacházení a smrt, znamená to, že paměť těch, kteří to vědí funguje dobře.

 

Napřed jsem je chtěla od té věci vyhnat, pak jsem je raději natočila.

 


 

výškomer mauthausen

 

Není to krásná symbolika v kontextu s tím, co to vlastně je? (spíše bylo)

 

Dnes je to sedmdesát let od chvíle, kdy stovky malých dětí, jejich matek a otců umírali bez lítosti u zdí lidických domů a v koncentračních táborech.

 

Sedmdesát let od dnů a hodin, které znamenaly konec existence dvou českých vesnic a konec existence jejich obyvatel.


 

5723Y2V.jpg

 

5724MjY.jpg

Umírali díky válce a krutosti, jaké je schopen jedině člověk.

 

Ale člověk je také schopen činů nesmírně krásných.

Hrdinství a obrovské statečnosti. Lásky, empatie, pomoci, podpory a něhy.

 

To celé je o paměti.

Paměti národů, lidí, matek a otců, kterým díky válce umírali děti a rodiny. Národů, které dnes žijí v míru a kde současné děti válku neznají.


Obrázek se po kliknutí zvětší

 

holcicka pamet naroda

Malá indická holčička u fontány v parku na Karlově náměstí v Čechách

je to, co člověka přesvědčí, že alespoň něco je tady správně.

 

Ať to tak zůstane.

Je to mnohem hezčí pohled.

 

5722ZWV.jpg

 

Michaela

Foto: Tomáš Žebrák


 

vizitka Kudláčková




Hodnocení článku

Hodnotilo 13 čtenářů průměrem 4.69 bodů z pěti


Čtěte také:

Ještě se mi směj. XIV. kapitola 
KRÁSNÝ ŠTĚDRÝ DEN A VEČER, POPELKY! 
Proč koleda a Štěpán? Protože Slunovrat a Saturn 
Soutěžní testík od Olgy Marie 
Zemřel Ctirad Mašín. Zemřel hrdina, nebo zločinec? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 07:55

Odpověď na příspěvek #21186
Uživatel: ToraToraTora

 Krásná reportáž, jsem ráda za expozice z kterých...
 

Já si myslím, že by takové expozice, ze kterých mrazí, neměly nikdy roztát. Pozor na oblevu.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 07:53

Odpověď na příspěvek #21193
Uživatel: Michaela Kudláčková

Také ji mám! Četla jsem asi v patnácti... Hodně mě to tehdy dalo.
 

To je z Tvého psaní cítit. Říkali mi Leni... to by dalo i úplnému negramotovi.

 
Avatar
post Zaslal: 13.06.2012 07:52

Odpověď na příspěvek #21208
Uživatel: ToraToraTora

Tak já v neděli naprosto tradičně ořvala Lidice, dneska ráno MF dnes, kde je...
 

Ty jsi tak hrozně citlivá. Nemáš měsíčky? 

 
Avatar
post Zaslal: 12.06.2012 23:49
 

Nechci nijak snizit informacni hodnotu reportaze, proto predesilam, ze muj komentar se bude tykat prave jen fotky indicke holky. Obecne: Jestli je neco spravneho na tom, ze Indove "dobyvaji" Prahu, pak vam vsem preji, abyste s nimi nemuseli bydlet v jednom dome. Zazitek jeste hlubsi, nez jiz zmineny Mariansky prikop, je uz jen to, kdyz si ve 2 hodiny rano postavi v kuchyni na zem hmozdir, a zacnou roztloukat koreni. Pote si genius tohoto etnika narve do kuchyne v panelaku velky zahradni gril, a zacne vesela indicka grilovacka se zpevy a tanci rozvetvene rodiny. Mohutny oblak dymu aktivuje pozarni alarm. ktery je u vyskovych budov napojen primo na hasice, kteri prijizdeji v poctu vetsim, nez malem, a s sebou vezmou zachranare a policisty. Cely dum je potreba evakuovat, po schodech samozrejme, vytahy se v ohrozeni pouzivat nesmi. Takze slapete z 15 patra s potomstvem v naruci v pyzamu spolecne s ostatnimi radostne vyhlizejicimi najemniky s tim, ze vam z bytu zbyde bud hromadka popela, a nebo akvarium. Az se humbuk uklidni, za par dni potkate ve vytahu smradlaveho (ve smyslu nemyteho, zanedbaneho, rozhodne zadnym parfemem nevoniciho) hrdeho otce teto 30-ti clenne rodiny, a ten vam suse oznami, ze prece nepojede ve vytahu s nejakou spinavou (tentokrat ma toto slovo jiny vyznam) zenskou, jeste k tomu jen bilou. Dalsi zazitek je sdilet vytah s indickou sestinedelkou, protoze indicke sestinedelky maji zakazano se po cele sestinedeli myt. A tak bych mohla pokracovat. Odstehovali jsme se nejrychleji, jak to slo. Takze jo, deti za nic nemuzou, je dobre, ze se muze prochazet indicka holka po Praze, za valky by neprezila koncentrak, ale dyskrymynovana mensina opravdu nezapre, odkud pochazi. Tim se nenavazim do slusnych lidi, ani do tech, co koncentrakem prosli, to bych si opravdu nikdy nedovolila.

 
Avatar
post Zaslal: 12.06.2012 21:37
 

Ta indická holčička je opravdu trefná. A ten popisek, ten hladí po dušičce. 

 

Článek je tak silný, že ho ani nelze číst, ale obrázky jsou krásné. 

 

Jsem ráda, že jsem Popelky objevila, protože kde jinde by si člověk mohl obrázky tak pěkně zvětšit (já si zvětšila tu indickou holčičku na Karlově náměstí, dala mi pocit, že aspoň něco je tady správně. Co pocit, ona mne o tom dokonce přesvědčila!). Ale nepřišla bych na to, nebýt tam toho upozornění. To musel vymyslet jen génius. 

 
Avatar
post Zaslal: 12.06.2012 08:26
 

Nejsem schopná nic dodat. Dobře, žes to napsala, Míšo!Ok

 
Avatar
post Zaslal: 11.06.2012 14:18
 

Tak já v neděli naprosto tradičně ořvala Lidice, dneska ráno MF dnes, kde je rozhovor s jedním z wintonových dětí  a  hned na druhé straně naprosto dokonalá fotka z tryzny v Lidicích. Už jsem jak nějaká hysterka. Ale jo, jen dobře, že to vyvolává emoce. musí.

 
Avatar
post Zaslal: 11.06.2012 13:10
 

Míšo, největší je kontrast dětí, co enměly šanci .. a Evičky a Milouška. Stav, kdy si člověk říká proč Cry

 
Avatar
post Zaslal: 11.06.2012 13:08

Odpověď na příspěvek #21191
Uživatel: O.M.B.

Z dětství mám schovanou knížku Říkali mi Leni.
 

My ji četli na základce ..nevím už, jestli celou nebo jen část a já to pak dočetla ...

 
post Zaslal: 10.06.2012 20:11

Odpověď na příspěvek #21191
Uživatel: O.M.B.

Z dětství mám schovanou knížku Říkali mi Leni.
 

Také ji mám! Četla jsem asi v patnácti...

Hodně mě to tehdy dalo.

 
Avatar
post Zaslal: 10.06.2012 19:38

Odpověď na příspěvek #21191
Uživatel: O.M.B.

Z dětství mám schovanou knížku Říkali mi Leni.
 

No vidíš, tu knihu - pokud nemám u rodičů, tak jsem ji ve škole měla půjčenou, četla jsem ji, ani bych si nevzpoměla!

Ale už se moc na děj nepamatuji ač z dětsví si  obsah knih docela dobře pamatuji.

 
Avatar
post Zaslal: 10.06.2012 19:12
 

Z dětství mám schovanou knížku Říkali mi Leni.

 
Avatar
post Zaslal: 10.06.2012 17:01

Odpověď na příspěvek #21187
Uživatel: Renata Petříčková

ano ano, tohle by chtělo připomínat si každý den a souhlasím s Torou, že...
 

Již nikdy  a nikde něco takového!

 
Avatar
post Zaslal: 10.06.2012 07:28
 

ano ano, tohle by chtělo připomínat si každý den a souhlasím s Torou, že už pro moji generaci je to neuvěřitelné, natož pro naše děti. Věrohodnost je třeba zachovávat - mnou třeba otřásl Habermannův mlýn a na Lidice se ani dívat nebudu, dlabe to ve mě obrovský strach.... ale obávám se, že těm, kdož by případně chtěli historii opakovat, tyhle filmy nazajímají ani za mák...

 
Avatar
post Zaslal: 10.06.2012 07:03
 

Ok

 Krásná reportáž, jsem ráda za expozice z kterých mrazí ještě dnes. Některé věci se našim dětem vysvětlují těžko a ještě nesnadnější je působit věrohodně. Paměť národa a podobné snad podají argument našim nejmenším, že mluvíme pravdu a snad popostrčí k tomu, aby se už nikdy lidé necpali do dobytčích vagonů a vydávali na pochody smrti.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist