Rafaelova škola jako pohlazení ženské éterické duši

Je to vlastně knížka pro děti. Snad pro holčičky. Ale nese v sobě tak silné duchovní poselství, že jsem se v její éterické energii ráda ohřívala i já. Vracela se do dívčího věku a nacházela v sobě vílu. A z nějakého záhadného důvodu i můj šestiletý syn. K psaní recenze jsem si přizvala i samotnou autorku,

Renata Štulcová je milá a příjemná a ráda mi odpověděla na mé otázky k této určitě podivuhodné a obdivuhodné knížce.

2428NmQ.jpgRafaelova škola má širokou fanouškovskou základnu na blogu rafaelovaskola.blog.cz a já vím, že ještě před samotným knižním vydáním jednotlivé díly těšily právě na blogu své čtenáře. Bylo těžké přesvědčit
nakladatele, že Rafaelova škola je hodna knižního vydání?
 
"První nápad na Rafaelovu školu jsem dostala v době, kdy jsem psala knihu Růže a krokvice. Toužila jsem napsat romantickou dívčí knihu, která bude vyprávět nejen příběh hlavní hrdinky, ale zároveň bude čtenáře provádět přírodou a její ochranou, duchovnem a bylinkářstvím. Říkala jsem si, že hlavním dějištěm knihy se stane škola (jsem učitelka, školu znám velmi dobře), přemýšlela jsem, jak takovou školu ozvláštnit. Nakonec mě napadlo „vybudovat“ školu pro elementární bytosti, které žijí mezi lidmi.
 
Po Růži a krokvici jsem psala Mojmíra a rozvíjela nápad na Rafaelovu školu. Jenomže - když jsem námět nabídla prvním nakladatelstvím, nevěřila jsem vlastním očím a uším. Prostě - v době upírů, vlkodlaků a padlých andělů se nakladatelům nechtělo do knihy, v které se to hemží dnešní mládeží, vílami, fauny, kentaury, nymfami a dalšími bytostmi. Začala jsem tedy psát knihu veřejně na blog, abych ukázala, že si své čtenáře získá, že dokáže přinést lidem radost. A nakonec se na mě i knihu usmálo štěstí a nakladatelství Mladá fronta se rozhodlo ji vydat knižně."


Určitě je dobře, že se tak nakonec stalo, protože knížka má dle mých pocitů několikero nosných
bodů, které rozhodně nejsou samozřejmostí.
AMOSFÉRA – Renata úžasně vystihla atmosféru prvního školního dne na internátní škole. Na škole, která vlastně existuje někde u nás, v Čechách (a kdoví, třeba opravdu existuje?), na škole, kde studují osmileté gymnázium dívky a chlapci, jež jsou z určité části elementály. Zde se postupně  etamorfují a procházejí jednotlivými ročníky v různých podobách a učí se různým stupňům duchovní moudrosti.  Atmosféra školy je vykreslena dokonale, tady hraje určitě velkou roli to, že sama Renata Štulcová je učitelka a tak využila svých zkušeností naprosto bravurně. Sama bych se do takové školy těšila, i na ten náročný první den, kdy nevíte, kde jste a pomalu ani čí jste. Znovu jsem okusila chuť se učit, nový ročník, nové předměty, nové učebnice… Úžasně je tu propracovaná organizace koly, spojena s obecně známými fakty ze života elementálů (víly, dryády, nágy, funkce drahých kamenů….bylin… to vše se naprosto shoduje s tím, co si dnes můžete přečíst v moudrých knihách). Renata nádherně vystihuje červenání čerstvě zamilované Mariny, hlavní hrdinky a také se umí vcítit do chlapeckého elementu,  žáka Tomáše Buližníka, který dotváří celou skupinku, se kterou budete školou procházet.
 
POPISY JEDNOTLIVÝCH SCÉN - měsíční světlo, pocity víl při záři Měsíce, štědrovečerní atmosféra, kdy Marina ze svého pokojíčku pozná zasněžené tajemství dryád a částečně i své maminky. Ta je totiž důležitou součástí celé knížky, záhadné zmizení její maminky, když byl Marině jeden rok. Nechtěla jsem příliš prozrazovat z obsahu knížky a vlastně ani nemusím. Je tak něžná, čtivá a hluboká, že by to byl snad i hřích.

2429Yzg.jpg
 
Tak Vás nechám samotné, nechť poznáte tajemství poněkud svérázných pedagogů na Rafaelově
škole, jejich lákavé učební předměty, rituály školy a pokud jste nikdy nebyli na internátě, pak i takové jednoduchosti, jak to tam chodí…
 
Zajímalo by mne, jak dlouho už autorka žije ve společnosti Rafaelovy školy? Vím, že je připraveno několik dalších dílů…
 
"Když to sečtu, tak ve společnosti hrdinů Rafaelovy školy žiju čtyři roky. Během nich jsem však
stihla napsat další dvě knihy: Mojmíra a Strážce sedmi divů světa (tato kniha vyšla zatím pouze v Rusku). Rafaelovu školu mám naplánovanou jako oktalogii, tedy osmidílný knižní seriál. První kniha začíná vstupem Mariny Fialkové do osmiletého gymnázia a každý další rok bude zachycen v jedné knize. Nyní jsem se ve psaní dostala do poloviny třetí knihy, hrdinka studuje v tercii (osmé třídě).
Musím přiznat, že ve společnosti Rafaelovy školy se mi žije dobře. Komu by se nežilo dobře v přírodě, mezi vílami, elfy, léčiteli, ve škole, kde se kromě obvyklých předmětů učí i pro nás lidi neobvyklé  – třeba
takové vysazování vílích zahrad, nebo tvorba pytlíčků lásky."
 
To je přesně to, co mě na knížce lákalo a ohřívalo mi duši… ale vrátím se k začátku Tvé odpovědi. Jak se proboha stane, že české autorce vyjde knížka „prozatím jen v Rusku?“

"Musím přiznat, že mě samotnou by ani náhodou nenapadlo, že mi vyjde kniha v zahraničí, a to dokonce v Rusku, kde mají obrovský knižní trh. Stalo se to tak, že mě kontaktovalo české nakladatelství, které vyrábí knihy převážně do ciziny.
Zadání bylo napsat napínavý příběh, který čtenáře provede po divech světa. Tudíž zčásti to měla být zábava a zčásti naučná historická publikace.

A tak jsem vymyslela Strážce sedmi divů světa - příběh čtrnáctiletého Pierra, potomka slavného hampolliona, který rozluštil hieroglyfy. Tento mladý Pierre, egyptská kamarádka a jejich otcové egyptologové se vydávají pátrat po tajemství, které spojuje sedm divů světa.

Kniha je bohatě ilustrovaná, doplněná interaktivními úkoly a tarotovými kartami a zatím vyšla v Rusku, je v prodeji i ostatních státech bývalého Sovětského svazu. Moc si přeju, aby mohla někdy vyjít i u nás. Vše záleží jen a jen na penězích, protože taková interaktivní kniha je drahá pro tisk a její cena je vyšší než
cena běžné beletrie."

Synův postřeh: se synem jsme zatím za polovinou, ale na otázku, co se mu nejvíce líbilo, pravil, proces líhnutí, kdy se z obyčejné holčičky stane víla. Tedy, první metamorfóza. Zvláštní, na šestiletého chlapce...
 
Měla jsem při čtení často dojem, že jsem elementál, třeba takové bolesti zad, pocit, že sem nepatřím, pocit těžkosti bytí a žití… Je tohle informace, která nějakým způsobem vyšla z Tebe samotné? Máš třeba
taky pocit, že jsi elementál?
 
"Celý život žiju na hranici města a přírody, přímo v posledním domě už obklopeném přírodou.
Teprve jako dospělá jsem si uvědomila, jaké mám vlastně štěstí. Sebe bych popsala jako takového elementála, který je pevně zakotven v lidském těle. Zajímá mě technika, neutíkám před velkoměsty, ale přednost dávám přírodě, lidem a duchovnu. Zamýšlela jsem už v životě nad mnoha otázkami, a to, co do knihy píšu, píšu ze sebe. Jak se dozvídám z ohlasů na knihu, nejsou to jen moje postřehy, ale mnoho čtenářů přemýšlí podobně, má podobné zážitky."  

Pokud vím, tak sama jsi „posedlá bylinkami“, zajímáš se o ezoteriku, karty sice nevykládáš, ale sbíráš je a přemýšlím nad nimi… Tady je hodně žen, které tuto zálibu „sdílí“ a tak mě napadá dotaz – které
z těch všech karet, které vlastníš, Ti jsou nejbližší?
 
"Karty mě fascinovaly odmalička. Ale, jak už jsem i jinde prozradila, nevykládám si je, pouze je sbírám a přemýšlím nad nimi. Uvědomila jsem si, že není nutné, aby se lidé pokoušeli si je vykládat, stačí se jimi probírat a přemýšlet. Karty mohoulidem pomoci se v sobě vyznat. Moje nejoblíbenější karty jsou Tarot Magie druidů, když jsem ten balíček, spíš pořádný balík držela poprvé v ruce a prohlížela si karty, měla jsem pocit, že byly namalovány přímo pro mě."


Tak tyhle neznám, ale určitě se na ně ráda podívám..Ono to spojení světů se mimořádně podařilo…
 
SPOJENÍ HMOTNÉHO SVĚTA A SVĚTA ELEMENTÁLŮ.
 
Dozvídáme se jemné informace pronikající ze světa elementálů do toho našeho, například funkce bylinkových polštářů právě pro elementály uvězněné v lidských tělech, bylinkové polštářky nám mohou pomoci regenerovat v noci při spánku na té vyšší, energetické  úrovni…
 
Používáš sama nějaký polštářek? Či jak ze sebe setřásáš únavu a stres?
 
"Kdysi jsem k Vánocům dostala polštářek vonící mátou, mou oblíbenou bylinkou. Zaujalo mě, že se takové věci vyrábějí. Přišlo mi to jako vynikající nápad. Jenže co člověk, to jiná oblíbená chuť či vůně, někdo si zase musí dát pozor na alergie vůči některým bylinám, tak jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby se směsi do takových polštářků míchaly pro každého na zakázku. Kdyby se zákazník prošel po obchodě, přivoněl k bylinám, pověděl bylinkářce o svých trápeních a ona by mu směs do polštářku smíchala a přidala by navíc vhodné kameny.
 
Polštářek mám stále, na únavu a stress jsou dobré i slabé bylinné čaje, a pro mě hlavně dostatek
tekutin. S vodou cítím, jak se odplavují všechny nečistoty a jak nabývám sílu. Podstatný pro mě též byl okamžik, když jsem si konečně uvědomila, že nejdůležitější je dostatek spánku, že existují věci, které nemusím udělat hned.
Navíc jsem za ta léta na vlastní kůži zažila, že pokud nejde o život, nejde o nic. Otřepaná fráze, ale dojde k ní postupně určitě každý."
 
Styl psaní chvílemi připomíná starobylý, krásný styl, při kterém máte chuť vzít za ruku svou babičku a říct – babi, pojď, budu ti číst, to se ti bude líbit…
 
Moc krásný napsala hlavní hrdinka Marina dopis planetě Zemi a vymyslela nádherný a smysluplný projekt pro očistu naší planety. Najdete tu také „v praxi“ zákon zhmotňování a zákon přitažlivosti. 
 
1093MGI.jpg 
 
NÁDHERNÁ ČTIVOST, NEPŘEDVÍDATELNOST. Spletitý příběh má jednu obrovskou výhodu – je
naprosto nepředvídatelný. Nedokážete předjímat, co bude za jednu stránku, natož za deset.


Je velká škoda, že nakladatel nakonec nedal na předsádku mapu zahrady a plán školy, to je úžasná věc, která tvoří další rozměr knihy – můžeme se dívat a nechat opticky příběh ožít… pro zájemce je tento plán alespoň na již zmiňovaném blogu.
 
S Marinou příběh opouštíme ve chvíli, kdy u ní probíhá druhá metamorfóza a v náručí své matky se mění do podoby hadího vejce…
 
Reni, můžeš nám prozradit, alespoň trošičku….? Co bude s Marinou dál?
 
"Kniha je detektivní, takže prozradím opravdu jen kousíček, abych čtenářům nezkazila zážitek. V druhém dílu Marina vstoupí do sekundy v podobě nágy. V naší republice si málokdo dokáže představit, jak nágy vypadají. Přitom nágu Meluzínu zná téměř každý. A právě s Meluzínou, která je mimochodem Marininou nevlastní sestrou, se v druhém díle potkáme. Marina bude pátrat po kletbě, která ničí štěstí její rodiny, bude se snažit pomoci i Meluzíně. Zároveň bude studovat se svými jedenácti spolužáky, s nimiž začíná mávat puberta. Jak to vše dopadne, neprozradím."
 
Je mi to jasné a tak právě proto přeji moc úspěchů na bitevním knižní poli, Rafaelově škole mnoho dalších dílů a velmi děkuji za rozhovor. A vlastně i za Rafaelovu školu, přišla mi vhod...
Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2011, www.mf.cz
Renata
192NzA.jpg

Hodnocení článku

Hodnotilo 16 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Co se zapomenutou historií?  
Chudák Šalamoun 
Já ti dám českou s*ačku, ty škeble „Sííírsová“, jedna…britská :D 
Robinson Crusoe v rozhlasové nahrávce podněcuje představivost 
Rok 2013 s námi jednal jako s ořechy. Jaký bude 2014? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 22.11.2011 06:41
 

Příjemné čtení, dokonce tak příjemné, že mám chuť si knihu přečíst.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist