Proč Masopust? A hele, na ten náš!! (2017)

Než vás přivedu na ten letošní tady u nás, odvedu vás tradičně hluboko do minulosti. Třeba by vás historie, hluboké kořeny a logika masopustních průvodů, masek a tanců, mohly zajímat. A že je to zajímavé! Kéž by příště prošel masopustní průvod i u vás, třeba v Praze a klidně ať zastaví dopravu. A holky, ne, abyste odepřely tanec medvědovi!!

Od Zimního slunovratu, tedy od svátku Yule, až po předjaří naši předkřesťanští předkové věděli, že nastává náročné období, kdy musí šetřit a cokoli se povedlo v zimě ulovit, s tím se nakládalo opatrně.

Pole byla pokrytá ledem, nikde žádné zeleň a hospodář „sám od huby tratil, raději kravku, svini krmil, než by krš si podechati nechal“.

Předjaří, to už je pak jiná…

Zima odchází, dny se prodlužují, sluníčko začíná hřát a končí poslední zimní měsíc.

Brzy budou lesy zase plné nové zvěře, která si po zimě také oddechne, hospodyňka pookřeje, přicházejí nové plány a nový, snad i úrodný rok.

Teď bychom se měli, kdo zimu ve zdraví přežil, pořádně najíst.

To proto, že v období kolem Ostary se nelovilo.

Mělo to svůj důvod…

Tou dobou bylo velké množství samic březích a březí samice ne neloví. Když ne z úcty, což je samo sebou, tak rozhodně z praktických důvodů.

Víc kusů, je vždycky lepší, než jeden.

A tak je období masopustu obdobím, kdy už se nemusí tolik masa odříkat, ale právě do doby, než se přes plodné období zase masa na chvíli vzdáme.

Během veselí a průvodů se lidé převlékali především za zvířata, aby na sebe převzali jejich sílu, ale byla v tom i symbolika hojnosti lovné a hospodářské zvěře, prostě základem byly zvířátka.

Nechyběly ale ani bájné postavy, mýtické figury … hlavně veselé…

Masopustní zvyky, průvody a veselí, později převzali Římané, ale prakticky najdeme jen velice málo zemí, kde se v této době nejedlo, nepilo, nehodovalo a netančilo, tedy neoslavovalo nadcházející jaro.

Marně se s nástupem Křesťanství snažila církev masopustní zábavu potírat a nepomohly ani zákazy.

A tak se udělala z nouze ctnost a církev Masopust zregulovala.

Nyní tedy máme masopustní období téměř jako církevní svátky 46 dnů před Velikonocemi, tedy nám dnes hezky organizovaně končí Popeleční středou, kterou začíná půst.

Naši předkové by se střídmostí a šetřením březích samic začali o něco později. 

Budiž to tak, jak kdo chce… ale není k zahození poznat vždycky věci od jejich původu, tedy od skutečného kořene.

S některými masopustními zvyky si ale ani církev neporadila, i když nějaký kreativec třeba ano, BŮH ví.

Stěžejními masopustními figurami totiž jsou, a doufejme i navždy budou, Medvěd a medvědář.

Symbolicky šlo o analogii síly, odolnosti a plodnosti, stejně, jako šel s každým průvodem kůň a vepř.

Nuance samotných oslav se pak lišily podle kraje.

Zpravidla se tančilo u každého stavení, neexistovalo, aby žena odmítla taneček s medvědem, protože by jinak nebyla silná a plodná, hospodář zatančil s vepříkem, za jehož maskou se skrývala nejčastěji žena, s průvodem chodila rovněž maska četníka, hlídače, nebo hajného a další veselé figurky.

Obyvatelé stavení obdrželi pohoštění, rovněž pohoštění rozdali nebo připravili a zpravidla se pak k průvodu přidali.

Když průvod oblažil poslední dům, býval zakončen různě, podle oblasti, země a podobně.

Někde četníci honili po návsi ženy, převlečené za prasátka, jinde zúčastněné ženy podojily kozu a rozdaly mléko, někde se na poslední dům položil krajíc chleba, a někde se symbolicky přemohl medvěd, aby se zjistilo, že v jeho kůži je statný muž.

Být za medvěda, je každopádně u masopustu pocta.

Často dělal medvěd v dalším roce medvědáře.

Tolik střípek z historie pro všechny, i pro ty, kteří jsou od těchto radovánek mnohdy bohužel velkých městech odříznuti.

I my jsme bývali.

Dokud jsme nepropadli kouzlu lesů, hnoje, sena, kompostu, muflonů, domácích vajec, kuřátek, prasátek a všudypřítomné přírody, klidu a zeleně…

….a hlasu milé paní starostky z místního amplionu, ve stylu „vážení spoluobčané…..“

Ano, to je ona…

No, mají snad někde pozitivnějšího starostu? 

A teď už ten náš Masopust.

Velice vydařený malebný, uctivý ke stáří i magický dětskými úsměvy a humorem…

Místy vtipný…

„…Tam nezvoň, né… tam bydlim já a já jsem přece tady“

„… No joooo, vlastně!“

„Hele, auto, chyť ho!“

„…táák, paníííí … šla, šla.. vystoupila, tancovala, jedla, pila… tak šup šup…“

„ áááááááá pán taky!!“

Michaela Kudlačková

[sexy_author_bio]

a

Obyvatelstvo ze 123 velenských obydlí

Video: Míša

Fotografie: Tomáš