Prezident. Nic MÉNĚ, než fasáda!

Né, já vás nebudu prudit volbami teď každý den, nebojte. Ale ona je to přece pro jednoho velká událost. Jsem ten odpovědný typ, co půjde volit mezi prvními a bude mít pocit, že teď rozhoduje o obnově či zkáze vesmíru. Jsem už taková. No a včera jsem došla k závěru, že mnozí ani neví, a on je to záměr, kdo vlastně prezident země je.

Ve smyslu, co je to za figuru.

Každý ze spotů jsem poctivě viděla už asi XY krát.

Já nevím, možná je to jenom ve mně, ale přijde mi to strašně nešťastné. V podstatě všechno, až na tři.

Nejen co do psychologie, i když se teď můžu dozvědět, že jen co do té mojí a ostatní jsou nadšeni, ale také co do pravdivosti.

Chvílemi mi přijdou projevy trochu zavádějící …

Vlastně mám problém si vybrat podle spotů tak, abych už dopředu neměla dojem, že to bude na čtyři roky průšvih.

No…zažili jsme prezidenta, se kterým byla děěěsná sranda.

Nezkazil by žádnou psinu, vždycky měl po ruce nějaký ten džouk k popukání. Ne, děkuji a mám trošku psotník, když tohle zazní ve spotu, byť je to míněno dobře. A třeba by ten humor ani nebyl od stolu štamgasta pětky bez větráku. (nechápu, že to nedošlo samému kandidátovi, co to evokuje).

• Leč člověka z lidu už jsme tady prostě měli. Ano, vícekrát a ne pokaždé to byla katastrofa, taky možná jde o to, z jaké skupiny onoho lidu se kdo rekrutoval, ale nové vzpomínky se tlačí před předešlé, a tak mi to trochu zvedá adrenalin. Nejeden kandidát nám ve spotech povstává hluboko z podhradí, vědom si potřeb a starostí prostého člověka, které míní řešit, které nikdo neřeší, a na které všichni kašlou. Jo, ano tohle umí každý politik v opozici.

• Nejsem ani moc nastavená na romantická vyznání lidí z „jeho“ okolí, protože prezident je z mého pohledu fakt víceméně solitér … je to reprezentant, za kterého tuhle funkci plnohodnotně nikdo neudělá. Tohle prostě musí bezpodmínečně utáhnout sám.

• Znám hodně lidí s IQ nad 145 a nemyslím, že to je záruka silného charakteru.

• Nemyslím také, že je úplně šťastné postavit kampaň a priori na pomlouvání jiných a na negaci. „Oni to pokazili, já to vylepším, tohle a tamto je špatně a já to vidím, ti zlí jsou ti druzí, všechno je špatně, se mnou bude líp“. Mluvím jen za sebe, ale mě to přijde laciné.

• Ani mě nijak neoslovuje teatrální vhruďsebití. Navíc jsou kandidáti, kterým to ani nevěřím. Protože to jde z vrchu a ne zevnitř, což bývá poznat. To není o tom, že by ten člověk to tak nakonec nemyslel, vůbec ne, ale o tom, že se to naučil říkat tak dobře, až to říkají ústa a ne obličej.

• Emotivní až na půdu. Asi jsem nějaká náročná, nebo jsem v pozoru jsa poučena reklamami na všechno, které mají spoty zmáknuté přes zabouchání kolíku do srdce spotřebitele. To něhou krvácí nad rozkošným mininkem, co ho v jeho cestě vpřed zastavila teplotka. Následuje nutkavá potřeba narvat do batolete Panadol snad rovnou preventivně. Co je výrobci do toho, jestli to pomůže nebo uškodí, hlavě, že se to prodá a neuškodí to okamžitě. Až pak. Jsem na tyhle citovky už imunní.

• Jeden z kandidátů mě osobně byl tak neskutečně sympatický, tak rozkošný a mile dobrácký, že bych ho hnedka vzala a pohladila a pochovala a ochránila, aby mu nikdo neubližoval. A to myslím fakt úplně upřímně. Hotové ptáčátko, bezbranné. Jenomže … nemá on ten prezident být oporou pro mě?

Z těch všech spotů prostě snesu, aniž bych se ošívala, nebo si přemístila levý koutek až k uchu, jenom tři.

• První je nejlepší tím, že v něm kandidát neříká vůbec nic, což je fakt bezva!!

• Další je mi docela příjemný tím, že má smysl, nejsou tam dojemné scény, koťátka, miminka, starci, nerváky a podobně, kandidát mluví sám sebe, žádné „Fanda je svatý“, ale zase mě otravuje, že je to dvojitá smyčka, což fakt nechápu. Je to protivný. Snad jde o omyl a ne samožerství.

• No a jeden mě osobně zaujal tím, že ten kdo tam mluví, mluví jako prezident (jak by měl mluvit ) a vůbec jím není. Myslím, že si toho museli všimnout i druzí. Fakt mě baví, jak je to majestátní. Možná kouzlo nechtěného, nebo možná výtečná režie, ale na mě to udělalo dojem. Logicky mu to ale nic nezaručuje, protože se může stát, že s národem bouchne o zem ten,kdo kupodivu jednou jedinkrát mlčel, čímž lid třeba konsternuje natolik, až ho z té euforické paniky zvolí.

On ale volební spot sám o sobě není opět nic, než reklama, jako každá jiná.

A já jen chtěla říct, že s reklamou nebo bez, než tam půjdeme vhodit jméno, měli bychom vědět, že osoba prezidenta je taková FASÁDA DOMU.

A že většina kolemjdoucích, i turistů a prostě všichni podle té fasády chca nechca posuzují toho, kdo v něm bydlí.

Je proto vždycky strašně důležité, jak ten dům zvenku působí.

Ne každý se totiž podívá dovnitř a zásadní dojem si vytvoří právě jen podle onoho vjemu, který je mu na očích.

• Fasáda samotná nemůže zvenku změnit majitele uvnitř.

• Fasáda nerozhoduje o tom, co kde v domě bude majitel mít.

• Fasáda neovlivní, koho si kdy majitel pozve.

• Fasáda nerozhoduje, kdy majitel kam pojede a s kým.

… co bude vařit, kdy půjde spát, kde si postaví skříně, s kým stráví večer, zda půjde do práce…

Fasáda je ale přesto strašně důležitá, protože hodně a moc vypovídá o rodině, která dům obývá.

A je to často jen a jen fasáda, co nás odradí nebo přiláká.

To fasáda vytvoří asociaci a pocit pozitivní nebo negativní a ten se přenese i na obyvatele domu.

Možná je to příměr povrchní, ale tak to prostě je.

To co je fasádou každého státu, co je na očích, co vytvoří prvotní dojem, je prezident.

Nic víc.

Ale ani nic méně!

Chci přitažlivou, sympatickou, reprezentativní i důstojnou fasádu domu, kde žiji. Nechci budit dojem, že bydlím v kůče.

Protože zvenku šaty člověka prostě dělají a já si je můžu vybrat.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]