Návštěvy: 10
Ovšem dokážu si představit, že někoho ne. Mě ano… protože já asi snesu hodně. Ale tahle knížka se
Monice Petrlové povedla, už proto, že v ní je čitelný osobitý rukopis. Zajímalo by mě, jak budou vypadat její další knihy a jestli se nemýlím v pocitu, že tohle je jedna z mála autorek, která by mohla být rozeznatelná mezi změtí ostatních. Hafni! a jiné povídky je povídková prvotina této olomoucké rodačky a regionální novinářky.
Něžně orosený obal
Určitě vás zaujme něžný obal. Něžný, ale plný touhy a bolesti. Nebo jak jinak by si připadal člověk, který se dotýká oroseného skla, něco za ním tuší, ale nemůže se k tomu skrze (slzy?) dostat?
Možná i tato povídková knížka ve vás čas od času vyloudí zasutou emoci, vzpomínku, něco nehezkého, či naopak něco hezkého, a nebudete mít k slze duše daleko…
Jde o třetí titul v řadě nového nakladatelství JaS.
Když jsem si lehla ke čtení (má oblíbená poloha), přišla kočka. Ne, že by mě to štvalo, naopak, kočičí vrnění dokonale dokresluje atmosféru, když si míníne načnout zbrusu novou povídkovou knížku, ale trochu ty
kočičí tlapy a packy vražené tu či onde rušily.
kočičí tlapy a packy vražené tu či onde rušily.
Zvláště pak tehdy, čtete-li o tom, že děda Mirek má 8 vajíček, myslí na bedly a jak z nich udělá klukům,
kteří co chvíli přijedou báječnou smaženici.
To mě dostalo! Tohle mám moc ráda. Ty pohledy do zákulisí našich prarodičů, babiček a dědečků, když se těší, až dorazí vnoučata. Hned to v člověku vyvolá vzpomínky… hřejivé.
kteří co chvíli přijedou báječnou smaženici.
To mě dostalo! Tohle mám moc ráda. Ty pohledy do zákulisí našich prarodičů, babiček a dědečků, když se těší, až dorazí vnoučata. Hned to v člověku vyvolá vzpomínky… hřejivé.
Kniha má moc hezký papír a voní.
Jsem úchyl na vůni papíru a knih. Kočka patrně také, protože několik minut bojkotovala placatým ležícím čenichem stranu 28 a zdála se v příjemném rauši.
Ale abych se vrátila zpět k povídkám.
Monika Petrlová tu samozřejmě vyhmátla témata bolavá (dospívající chlapec se smiřuje s tím, že je gay, rakovina, síla chtíče i život starého mládence a kocoura a opuštěné a osamělé dívky), dozvíte se zde i informace důležité pro život – třeba že tatarka z jídel od vietnamců nějak dost dobře drží a jistě jde i blbě vyprat, co je to muffinový pas nebo se procvičíte ve sprostých slovech a nářečí dnešní omladiny…
Povídka Bobři od Hoší řeky jich obsahuje fakt dost, až to může konzervativnější povahou lehce zacvičit, no ale co… však i to je realita, no ne?
Hafni! aneb pilotní povídka – trochu nechutné?
No já nevím, mě se knížka líbila a to moc, ale povídka,která dává název celé knize, mě zaujala spíše negativně. Ale je to jen můj názor a pocit a vlastně musím Monice Petrlové vyseknout obrovskou pochvalu za statečnost a silnou vůli, se kterou dokázala na téměř čtyřech a půl stranách šmírovat v poněkud perverzní situaci postarší pár.
Úúúú… a korunu tomu nasadila lehoučkou vložku z dětského pokoje, kde se v tu chvíli zrovna nespalo.
Tady bych nerada, aby TOHLE byl odraz dnešní doby, nebo mi bude velmi líto dnešních dětí, kdyby tahle měli skončit… ale přimělo mě to k zamyšlení a rozvířilo myšlenky. A to je dobře. Lidi jsou nakonec různí… Někdo to šolíchá na hladině, někdo proplouvá životem v trochu větších hloubkách.
Je to vlastně takové lehčí čtení, 12 povídek kratších i delších, některé mají nehezké konce, jiné hezké, některé obsahují osudové zvraty, jak už to tak chodívá.
Nepodporučuji však číst v depresi nebo stavu sklíčenosti. Hafni! by mohlo dopomoct ještě většímu propadu.
Ale jinak doporučím ráda, už kvůli velmi osobitému stylu autorky.
S autorkou si budete moci možná již zítra přečíst na Popelkách rozhovor…. a věřte mi, že na Hafni! jsem se jí rozhodně zeptala!
Oficiální ukázka zde:
Ukázka:
PŘEDVALENTÝN
Před zasněženou benzínkou prudce zabrzdil ford v letním obutí. Vystoupil z něj chlapík, takovej ten anonymní typ, co je mu dost možná třicet, ale vypadá na čtyřicet, nebo co je mu čtyřicet a umně předstírá, že má pětatřicet.
Trochu kouty, šediny na skráních, kolínská, co voní jak dezinfekce do bot, hadrová klíčenka… Na ulici takových najdete dvanáct do tuctu.
Trochu kouty, šediny na skráních, kolínská, co voní jak dezinfekce do bot, hadrová klíčenka… Na ulici takových najdete dvanáct do tuctu.
„Brý den,“ minul fotobuňku ve dveřích, pozdravil dámskou obsluhu za pultem a hrnul si to k regálu, kde měli vyskládané kondomy. Narval hlavu až do police a projel očima všechny krabičky. Hned se narovnal, jako by ho někdo zezadu prásknul fošnou přes zadek. Nastal první zádrhel. „Prosimvás,“ zahalekal na obsluhu. Byl tu sám, usoudil tedy, že si to může dovolit. „Prosimvás,“ zopakoval ještě naléhavěji, „ty singapurský, víte, jak jste měli, ty už
nemáte?“
nemáte?“
Valentýna nechápavě zvedla oči od počítače: „Singapurský co?“
Myslel, že mu to dělá naschvál: „Singapurský šprcky.“
„Nevím, co přesně máte na mysli, ale jestli tam nejsou, tak nejsou,“ odpověděla šalamounsky.
„A nemůžete se teda někam kouknout?“ začal být netrpělivý a klepal podrážkou boty do podlahy.
Otráveně se zvedla a vydala se směrem k němu: „Můžu.“
„To byste byla moc hodná,“ snažil se nepřetrhnout konverzační nit.
Valentýna zopakovala tentýž pohyb, jako udělal před chvílí on, a zabořila nos mezi kondomy.
„Měly takovou zelenou krabičku s nápisem Adam,“ snažil se jí poskytnout co nejpřesnější indicii, „středně lubrikovaný,“ dodal.
„Nevidim,“ potvrdila mu neradostnou novinu a konečně se narovnala. Teprve teď si všimnul, jak se jmenuje.
„Valentýna Horáková,“ písknul, „nikdy jsem žádnou Valentýnu nepotkal.“
Dotazů na svoje jméno už měla za ty roky plné zuby. „Vidíte,“ odpověděla bez zájmu.
„A svátek máte na Valentýna? Toho americkýho, myslim.“
„Svátek nemám,“ odpověděla stroze, a aniž by řekla něco dalšího, šourala se zpět k pultu.
„Tak co se dá dělat,“ odpověděl neutrálně, jako by odpovídal na fakt, že Valentýna vlastně nikdy nemá svátek, a pokud jo, tak stejný den, co další tisícovka zamilovaných, „vezmu si teda tyhle.“ Sáhnul rezignovaně po klasických
primerosech. V kalhotách se mu rozvibroval telefon. Zvednul to a hned spustil: „Už už Haňulko, trošku jsem se zdržel, ale už jsem na cestě.“ Ve způsobu jeho pohybu po benzinkovém krámě byla patrná jistá akcelerace přímo úměrná účelu, za jakým sem původně přišel. Nejprimitivnější lidský pud bil na poplach.
Luďa ho slyšel, dokonce mu přišel hlasitější než tlukot vlastního srdce. V krabičce tři kusy s příchutí jahod, devatenáct korun s daní plus příplatek za lukrativní nákupní kulisy, které voní vysokým oktanovým číslem.
primerosech. V kalhotách se mu rozvibroval telefon. Zvednul to a hned spustil: „Už už Haňulko, trošku jsem se zdržel, ale už jsem na cestě.“ Ve způsobu jeho pohybu po benzinkovém krámě byla patrná jistá akcelerace přímo úměrná účelu, za jakým sem původně přišel. Nejprimitivnější lidský pud bil na poplach.
Luďa ho slyšel, dokonce mu přišel hlasitější než tlukot vlastního srdce. V krabičce tři kusy s příchutí jahod, devatenáct korun s daní plus příplatek za lukrativní nákupní kulisy, které voní vysokým oktanovým číslem.
„Dvacet pět,“ nehnula Valentýna brvou, když před ní na pult položil papírovou krabičku.
„Tady,“vysypal z kapsy přesný obnos. Nadechnul se stylem, který předpovídal, že jí dá co nevidět nějakou radu do života.
„Nashle,“ řekla přísně a Luďa jen táhle vydechnul. Životní moudro bylo rázem v luftě.
„Nazdar,“ odpověděl nazlobeně. Kondomy schoval do kapsy, potáhl si gatě v pase, minul fotobuňku v rámu dveří a vyšel do noci. Zítra byl svatý Valentýn, ale protože ho, kamioňáka, čekala cesta do Bulharska, slíbil Hanině, že si
spolu pořádně zavalentýnujou už dneska. Těšil se. Aby taky ne. Nastartoval forda a uháněl širokou silnicí k panelové zástavbě.
spolu pořádně zavalentýnujou už dneska. Těšil se. Aby taky ne. Nastartoval forda a uháněl širokou silnicí k panelové zástavbě.
Vydalo nakladatelství JaS, 2011, www.jasknihy.cz
Renata
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_.jpg)
Nahrávání ...
