Počteníčko ze sirotčince

Znáte ty chvíle, kdy dny, týdny nebo měsíce kroužíte kolem výlohy, kde leží to, co víte, že rozhodně teď, za tuhle cenu, to prostě musíte oželet. A ve stejný okamžik vám srdíčko seschne na švestku a jdete dál.  

8197ZWQ.jpg

 

Tak nějak podobně mne týrala v knihkupectví kniha Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, od Ransoma Riggse.

 

Když už jsem chtěla pronést několik nevhodných slov na adresu Ježíška, frontu na veky a vánoční oblevu, rozhodla jsem se to odložit a pro knihu zašla. 

 

Normálně nečtu příběhy plné tajemna, strašidel a takové, které mi nedovolí se po setmění pohybovat po vlastním bytě natož si dojít na záchod. Že jsem ji koupila, bylo záležitostí zvláštní přitažlivosti a šestého smyslu.

 

Nezklamal mne.             

 

Jacob Potter je šestnáctiletý kluk.

Hned na začátku příběhu je postaven tváří tvář smrti svého dědečka. Byl to takový ten dědeček, co zná spoustu pohádkových příběhů o neuvěřitelných bytostech, kterými jitří fantazii malého chlapce.

 

Jenže podivná nehoda, která připraví starce o život, jakoby oživila ozvěnu všech příběhů z dědečkova vyprávění. Sedánky s psychiatrem moc k ničemu nejsou a tak se Jacob vydává s otcem na ostrov u břehů Walesu, kde žil a odkud dědeček jednoho dne odešel.  

 

Otec doufá, že chlapec na vlastní oči uvidí, že pohádky jsou jenom pohádky a dědeček byl obyčejný starý muž. Jacob už ale ví, že sirotčinec, ve kterém dědeček vyrůstal, má velké tajemství.  Jeho skutečné rozměry odhalí až v troskách starého domu a při osudovém setkání s dětmi ze sirotčince slečny Peregrinové.

 

8198ZmE.gif

 

Kniha je doplněna tajuplnými dobovými fotografiemi podivných dětí s ještě podivnějšími schopnostmi.

Ačkoliv jde o autorovu románovou prvotinu, rozhodně se neohlížel nalevo napravo nebo na nějakou panenskou ostýchavost romanopisce.

 

Vdechl život příběhu napínavému, zábavnému a neotřelému.

 

Ani na okamžik nenechá čtenáře nudit se nebo tápat.

V každém okamžiku příběhu ho zapojil do děje tak, že cítí slunce na tváři v zahradě s dětmi i vlhko a chlad trosek domu za bouře. Stejně tak víte, že se v závěru hrdina rozhodl správně, protože nám autor dovolil být mu po celou dobu tak blízko, jako bychom byli jedním z dětí.

 

8196Yzg.jpg

 

Nebudu prozrazovat víc. 

 

Příběh je silný a stojí za přečtení. 

Ještě než šla kniha do tisku, poprali se o autorská práva filmaři. Nevím jak vy, ale radši znám dřív knižní předlohu, než ji grupa scénáristů oseká, nastaví, přetvoří, zkroutí a do hlavních rolí obsadí lidi, kteří by se mi nelíbili ani v reklamě na kečup.

 

I když tady to nemusí dopadnout zrovna špatně.

Šeptem se mluví o mistru tajemných příběhů Timu Bartonovi. Takže se možná máme příští rok na co těšit.

 

Přeji jedinečný čtenářský zážitek.

 

 

ToraToraTora


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 7 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Anife Vyskočilová: Alláh nebo Budha, všechno je to o člověku! 
Bouřka? Nelehat! 
Nezabil jsem ji, vysublimovala! 
Víte, kdo jsem? (24.2.2012) 
Wolf Messing: Neexistuje nic mimořádného, pouze to, co ještě není známo. 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 30.01.2013 17:53
 

Love itTo jsem ráda, že se líbí

 
Avatar
post Zaslal: 30.01.2013 17:36
 

Právě jsem ji přelouskala, moc pěkná knihaWink, taky jsem kolem ní chodila dost dlouho (o polední pauze se chodím kochat do knihkupectví), nakonec mi ji půjčila kolegyně, páč knihovna mi přetéká.

 
Avatar
post Zaslal: 04.01.2013 02:40
 

Toro, mam ji! Cena se dala v ramci povanocnich slev vydychat, fotky jsou sileny, a je konec nocnimu chozeni na zachodSealed.

 
Avatar
post Zaslal: 02.01.2013 15:11
 

Mám malou koupelnu, stoleček už nenacpu. Ale jsem nekuřák, takže mi staqčí prostor pro víno, kávu, občerstvení, několik svic a čtivo holt do ruky. Cool

 
post Zaslal: 02.01.2013 14:36

Odpověď na příspěvek #31968
Uživatel: ToraToraTora

Mě jednou do vany spadnul Honza Kraus a sušila jsem ho dva týdny....tedy dva dny a...
 

Tohle znám, jednou jsem usnula s knihou ve vaně. Probudila mě zima. Nevím už co jsem četla, ale prokazatelně to nebylo moc záživné Laughing

 
Avatar
post Zaslal: 02.01.2013 14:15

Odpověď na příspěvek #31968
Uživatel: ToraToraTora

Mě jednou do vany spadnul Honza Kraus a sušila jsem ho dva týdny....tedy dva dny a...
 

Mám u vany na schodu čtenářský stoleček, knihu nad vanou nedržím... vana veliká, místa dost pro dvě až tři osoby... stoleček je na knihu, na svačinku, na sklenici, na popelníček... páč v létě si otevřu nad vanou okno velké dokořán a válim se ve vodě... čtu, vypaluju zobák... a relaxuju... a cvrká hmyz ze zahrady )) Smoke

 
Avatar
post Zaslal: 02.01.2013 11:11

Odpověď na příspěvek #31968
Uživatel: ToraToraTora

Mě jednou do vany spadnul Honza Kraus a sušila jsem ho dva týdny....tedy dva dny a...
 

S mokrou knihou je ámen.

Pokud se nerozlepí málo namočené listy  a nepřeželí žehličkou, je to kdesi.

Jinak malinko to  jde, ale slepené už ne... znám...

 
Avatar
post Zaslal: 02.01.2013 10:25
 

díky tvému tipu už ji mám zarezervovanou v knihovně. takže v blízké době si ji také přečtu.

 
Avatar
post Zaslal: 02.01.2013 10:21
 

Mě jednou do vany spadnul Honza Kraus a sušila jsem ho dva týdny....tedy dva dny a zbytek jsem rozlepovala listy od sebe:)) Od té doby čtu už jen to, co koupím v levných knihách a časopisyCool

 
 

TTT , kniha bude brzy i v mé knihovně, už se na ní třesu, včetně fotek ...  Fotky kabinetky mne přitahujou neskutečným způsobem a těším se na čtení, protože jsem měla to štěstí, že mi podobné bubácké opravdické příběhy vyprávěla babička a tak hurá do toho, ať mám zas co číst ve vaně, dokud mi nevystydne voda Cool

 
Avatar
post Zaslal: 01.01.2013 18:51
 

Dík! Když už nestíhám číst, alespoň si o knihách něco přečtu.

 
Avatar
post Zaslal: 01.01.2013 12:58
 

Mám obavy, že by mi ta kniha taky zrovna nepřidala, ale asi je krásná - tedy svým způsobem, jen bude lepší když teď volím jiné žánry.

Jak TTT říká "mrazí" mne už z článečku... o to hůř, když je to autentické.

 
Avatar
post Zaslal: 01.01.2013 08:49
 

A to si představte, že se autor dušuje, že fotografie posbíral od lidí po celých státech, na konci knihy je uveden majitel každé z nich, takže ručí za autenticitu...z toho mrazí. Je to moc povedené.

 
Avatar
post Zaslal: 01.01.2013 01:09
 

No,tak tahle knížka bude hodně hustá,ale asi bych si jí přečetla.

 
Avatar
post Zaslal: 01.01.2013 01:04
 

Mne bohate staci ty fotky, abych se bala jit v noci na zachod, uplne me z nich mrazi.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist