Po kom to lidstvo asi je?

Navrhuji na víkend odlehčit. Je toho nějak moc, co se kolem nás děje a nějak se mi nechce komentovat mezinárodní situaci a patrně počínající válku na Ukrajině a vůbec už ne chování jednotlivců či celých společností. Ačkoli jen velice okrajově s tím vším tento víkendový článek k zamyšlení souvisí. Totiž, napadlo mě, když jsem včera seděla pod „hromburácem“ PO KOM VLASTNĚ JAKO LIDSTVO JSME?

Vůbec vám nepředkládám žádné dogma.

To, k čemu jsem došla jako k možné teorii tak také i skončí.

Jako pouhá teorie, kterou ale osobně pokládám za celkem klidně reálnou, dokud někdo s jistotou neřekne, že reálná není a to by musel doložit, což podle mě nemůže.

Začnu současností, vydám se hluboko do minulosti a pak se zase vrátím k současnosti.

Chcete?

Tak jo …

Přemýšlela jsem, jak vám to, co si myslím, podám a napadlo mě, že jako příběh zrození jedné planety a života na ní ve všech formách.

Tedy i té naší formy.

Tak pravou mozkovou hemisféru připravit, obrazotvornost nastartovat, fantazii povolat….

…nene, rácio neposílejte pryč!

Jen ho u toho nechte, protože logika v tom bude také, takže úplné sci-fi jsem vám nepřichystala.

Dejte si kafčo, bude to dlouhé.

SOUČASNOST

Lidská rasa je velice zvídavá, disponuje vyvinutým intelektem a po technické rovině se zdá, že nemožné není zhola nic, jen něco se ještě nepovedlo zrealizovat.

Máme fyziku, vyspělou chemii, máme kvatnovou fyziku a mechaniku a máme astronomii a vesmírný výzkum na skutečně úctyhodné úrovni.

Není divu, že jsme se již podívali na jiné planety, ať už fyzicky, nebo díky technologiím, které nám umožňují udělat si celkem reálnou představu, jak to vypadá na jiných planetách, aniž bychom tam vkročili. Zatím.

Super, jsme vyspělí.

A brzy budeme natolik, že nebude vůbec žádný problém odcestovat, nebo se dokonce nastěhovat i na planety jiné, které si částečně budeme umět přizpůsobit.

Už dokonce máme představu, jak.

Momentálně nás dost zajímá Mars. Poněkud nehostinná krajina…
Ale…

Víme o téhle rudé krásce, či spíše krasavci už tolik, že s vážnou tváří tvrdíme, že by vlastně za určitých okolností, a po DROBNÝCH ZÁSAZÍCH byl i obyvatelný.

Ony drobné zásahy máme již naplánované, a míníme je realizovat.

Existuje program, který počítá s tím, že PLANETU MARS BRZY OSÍDLÍ LIDSKÁ RASA.

Výběr dobrovolníků již začal a přihlásilo se jich poměrně dost.

A to i přes to, že se již nebudou moci vrátit.

Zůstanou na Marsu, kolonizují ho, osídlí.

Budou tady bydlet, žít, umírat, rodit děti, a ty děti budou rodit další děti a ty časem POMALU ZAPOMENOU, že někdo kdysi…

Vědci počítají s tím, že čas od času přiletí nějaký průzkumný tým podívat se, jak se na Marsu daří lidské rase, která už vlastně nebude tak úplně lidská, protože se přizpůsobí tamním podmínkám.

Bude nám v základu podobná, ale po mnoha generacích patrně ponese jen rysy.

Přeci jen Mars není Země a rozdíly tu budou… 

Podmínky sice budou maximálně kopírovat podmínky na Zemi, ale my víme, že jen v základu.

Oni si budou muset poradit sami.  

Pokusíme se, říká se ve vědeckém pojednání na téma osíldení Marsu, do jejich vývoje postupně co nejméně zasahovat.

Jistě, OBČAS JIM PŘILETIVŠÍ VÝZKUMNÍCI POMOHOU, POSTRČÍ A PAK SLÍBÍ, ŽE SE ZASE NĚKDY VRÁTÍ.

Co ještě pouze musíme?

snímek Mars: Opportunity

Předně musíme vytvořit na Marsu atmosféru tak, aby nám tady fungovala fotosyntéza, byla tu voda, tedy pára a šlo tu dýchat.

Potřebujeme živočichy, ale to až pak.

Prvotně a to už máme naplánované, potřebujeme hodně moc odolnou řasu, kterou jsme si již vypěstovali, a která nám pomůže poměrně rychle dosáhnout okysličení Marsu a s tím spojené potřebné základní koloběhy.

Jakmile to řasa zařídí, mohou sem živočichové.

Pomohou s tou fotosyntézou, protože budou vydechovat kysličník uhličitý, který potřebují rostliny, které zařídí kyslík.

Vlastně hodně pomohou oné řase, která už bude mnohem větší… postupně.

Prosté.

Kdyby to nebylo to puntíku vymyšlené, nebyly by již k dispozici seznamy osob, které budou průkopníky nového lidského (marsovského) osídlení.

Tohle není pohádková téze nějakých snílků.

To je vědecký program, kterému chybí jen málo k počátku realizace.

Můžete si o tom přečíst. Jsou toho plné seriozní vědecké časopisy.

NASA ví.

Zajímavé že?

A velice převratné.

Konec anotace.

A LETÍME ZPÁTKY

ZEMĚ PŘED MNOHA MILIONY LET

Poněkud nehostinná krajina, které chybí kyslík, je to tady plné sopek, které ochotně vybuchují, vlastně celá planeta ochotně vybuchuje a nic tady nežije.

Dýchat se tu nedá.

Takhle kdyby tu něco rostlo, to by byla jiná.

Planeta by se trochu ochladila, nahoře by se srážela pára, pak by z ní byla voda, ta poskytuje podmínky nějakého toho života…tak složité by to zase nebylo.

No a je to tady.

Zprvu stydlivé řasy, se na Zemi postupně mění v přesličky a plavuně. Pravěký prales sílí a produkuje čím dál víc potřebného kyslíku.

Je tu velké teplo, ale zase v noci zima, takže se tvoří hodně par, což je super, protože se tvoří dost vody a vlhka, což prospívá rostlinám, které jsou čím dál větší a vydechují spousty kyslíku.

BYLO BY PRIMA, KDYBY TADY BYLI TAKY NĚJACÍ VELCÍ ŽIVOČICHOVÉ.

Ale hodně velcí, protože takoví budou hodně moc funět, a tím pádem vyfuní hodně kysličníku uhličitého, který zase potřebují rostliny, které za odměnu vyfuní hodně kyslíku a všechno se jen urychlí.

Takový brontosaurus, velký jako barák, toho nejen hodně vyfuní, ale taky vykadí, což je zase opět super pro rostliny, které budou o to lépe prospívat, takže potažmo budou i brontosauři macatí.

Velikánští, leč poměrně tupí živočichové, kteří v rámci vyrobení rovnováhy v rostlinstvu i fauně jsou jak masožraví, tak i bíložraví, tady miliony let funí, a kadí, a pravěká konvalinka je proto velká pomalu jako topol, protože i ona má spoustu materiálu na dýchání.

Země je okysličená, parádně prospívá, celá se zelená a jenom kvete.

TO BY TEDY STAČILO.

Chtělo by to nějakou inteligentnější formu života a vůbec se to tady už může celé zmenšit.

Kyslíku je dost, rostlinstva taky, koloběh funguje skvěle…

…jenomže, taková menší a inteligentní forma života tady nepřežije s těmihle žravými zubatými hnojiči a zadýchávači ani pár vteřin.

Nějak už nejsou potřeba.

Za miliony let udělali Zemi parádně obyvatelnou, ale je třeba se jich zbavit.

Nějak ale chytře,  aby to planetu moc nepoškodilo a nenabouralo systém.

A STALO SE…

Jak na zavolanou.

Žraví dýchací a kakací obři vyhynuli jako mávnutím proutku. Stačilo pár nebo jeden dobře mířený meteorit.

Možná.

Možná to byla jiná „katastrofa“, ale Země je najednou připravena na mnohem menší živočichy a rostlinky.

Katastrofa sice stála nějaké to procento kyslíku, ale je ho teď tak akorát pro život, který není tak veliký, zato je celkem chytrý.

A s ním tady klidně může fungovat i jiná fauna, ale pokud možno tak, aby ČLOVĚK, který se zde NAJEDNOU ochotně uhnízdil, mohl tuto faunu a taky floru využít, lovit a pojídat.

Občas sice fauna pojí jeho, ale do toho by se zasahovat nemělo, alespoň bude člověk muset myslet, a bude se nějak vyvíjet.

Jo jo, ještě se to párkrát nepovede.

Nějak se na některých místech urychlíme a pozlobíme a bude třeba to maličko zregulovat jako s těmi dinosaury, ale to už jsou jen kosmetické úpravy.

Zbydou po nich jen drobné nesrovnalosti, jako třeba chrámy starší než Homo habilis, nástěnné malby a podobně… ale…jinak…

BEZVA!

POVEDLO SE, JSME TADY!

A prosím, nechte mě to dokončit.

Máme od počátku věků také své Bohy.

Ti pokaždé přiletěli na „nějakých strojích“, něco zajímavého nám pověděli, někam nás posunuli, „dali nám moudrost“, my pro ně vytvořili na všech místech světa nejrůznější mohyly a obrázky na planinách, aby viděli, že jsme tady, a že se na ně těšíme, i když už vlastně pořádně nevíme proč a už si nějak ani moc nepamatujeme, kdo vlastně jsou.

Už si vlastně ani moc nepamatujeme, kdo jsme my sami, ale to nevadí.

JE TO NAŠE ZEMĚ – JSME POZAMŠŤANÉ.

A vyvíjíme se a jsme stále dál a chytřejší….už své bohy v tom pravém a původním slova smyslu ani nepotřebujeme.

Máme dokonce nakročeno být jimi sami.

MÁME DNES TAKOVÉ TECHINOGIE, ŽE JSME OBJEVILI PLANETU, kam když šikovně umístíme řasu, kterou jsme si už připravili, vytvoříme postupně na té planetě podmínky k životu.

No a můžeme tam poslat první osadníky.

Ti už se moc těší.

Za čas si nebudou pamatovat zřetelně spoustu věcí. Ani minulost jejich pra pra otců, kteří ze Země na onu novou planetu dobrovolně přišli.

Splynou, budou se vyvíjet po svém.

BUDOU Z NICH MARŤANÉ.

My jen občas ze začátku přiletíme, možná jim poradíme, oni nás uvítají, budou nás později asi i uctívat a možná nás na nějakou marsovskou jeskyni taky namalují.

Ano, budou mít své bohy.

Patrně i historii, ve které budou trochu tápat.

Budou vyspívat, množit se a později zřejmě objeví planetu, kde kdyby se pro začátek umístila nějaká ta řasa… 

Přeji krásný den i víkend!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]