Nobelova cena míru: Proč ne já, když EU!

Není nad to, když člověk vstane z postele a do pěti minut od chvíle, kdy otevře internet, má důvod se od srdce zasmát.

Velice ráda bych dnes za tuto službu poděkovala Norskému Nobelovu výboru za vskutku exkluzívní volbu vítěze v letošním klání o Nobelovu cenu míru.

Nápad udělit ji Evropské Unii bude jistě soutěžit ještě koncem roku v několika dalších soutěžích o nejrozmanitější ceny.

Anebo mi taky mohl vyloudit úsměv na tváři fakt, že jsem naprosto nepochopila celý model udílení této ceny.

Doposavad jsem si myslela, alespoň podle jmen některých nositelů, třeba Nelsona Mandely, že adepta zdobí mnoho bohulibých činů, kterými se aktivně zasadil o mír, zrušení války, mírové dohody a vůbec se vyznamenal aktivitou za kterou je mu svět natolik vděčen, že ho tímto řádem vyznamená.

…asi jsem to celé spletla.

Už jen proto, že pan Obama také dostal Nobelovku za mír, a to v době, kdy mu ještě ani neuschnul papír, dík kterému se o něm svět dozvěděl.

O mír se tedy zasloužil už jen tím, že je Obama.

Je to vlastně stejný model jako se současnou novou držitelkou této ceny. Evropská Unie se o mír zasloužila velice, neb státy pod ní spadající, mezi sebou doposud nevedou žádnou válku.

Tudíž je jasné, že Evropská Unie má zásadní podíl na míru.

Už to tedy chápu.

Ba ne, lžu.

Nechápu v tomhle světě pomalu už vůbec nic, ale mám jednu obrovskou devízu. Začíná mi to být zcela jedno, tudíž se řídím heslem „žít a nechat žít“, nechávám to být, nedivím se, nezlobím, nedemonstruji, neagituji, už ani nevolím, abych někomu nekřivdila, jen se usmívám.

Chci taky Nobelovu cenu míru, protože jsem za svých více, než čtyřicet let života s nikým nevedla ani jedinou válku. A ani jsem se jí neúčastnila a dokonce o ní ani neuvažovala.

Váženému norskému výboru předem děkuji!

Michaela

[sexy_author_bio]