Nemám ráda nádraží

Vůně, která je tak nezaměnitelná, jako tváře těch, které známe a které třeba nikdy nezapomeneme, přestože jsme je léta neviděli. Vůně rozpálených pražců. A zvuk. Pískavý, silný a nepříjemný. Takový, před kterým jsem si jako malá zacpávala uši. Otáčela jsem se zády, před brzdícím kolosem, který mi připadal obrovský a nekonečný. Hala plná zavazadel, netečných očí a lavic…

 

…paní v modrém stejnokroji stojící na konci chodníčku, zpod kterého se smutně dívají různě dlouhé nedopalky.

 

Paní v modrém hledí před sebe, někam mezi stromy, které jsou po celé délce tratě černé.

 

Čeká.

 

13366Y2U.jpg

 

Zvětšovací foto: Tomáš Žebrák

 

Pán v kabátě, sedící na lavičce u zdi, jehož pohled se ubírá stejným směrem, jako pohled paní ve stejnokroji jakoby sem nepatřil.

 

Jestli i on čeká, pak ne na vlak.

 

Nechystá se odjet.

On nikam necestuje.

 

Nad ním je malé okénko s truhlíkem.

 

Růžové muškáty jsou jedinou věcí, která mi tady přijde veselá.

 

Ani vlastně pořádně nevím proč.

 

Proč je pro mě slovo nádraží především synonymem mávajících paží, postav běžících podél rozjíždějícího se kolosu a marnosti, která je tolik patrná, když se okénko s druhou paží neúprosně vzdaluje.

 

Synonymem očí upřených na mizející kulaté nárazníky, za kterými se za moment zavřou dveře horizontu, jako když v divadle spadne opona.

 

13365NjJ.jpg

 

Paní v modrém pomalu odchází.

 

Zvuk její píšťalky se před malou chvílí rozezvučel do všech přítomných uší a její ruka doposud volně svěšená se v přesně naučeném gestu zvedla.

 

Pro všechny obličeje za umouněným sklem vagónu, pro všechny tváře pod nimi je zdvižená paže paní výpravčí a zvuk její píšťalky znamením posledních vteřin.

 

Jen pro pána v kabátě ne.

 

Píšťalka mu nevadí, rozjíždějící se vlak a pravidelné, zrychlující se klapání pro něho neznamená vůbec nic.

 

Neloučí se.

 

Už dávno se rozloučil.

 

On zpozorní jindy.

 

Až se v dálce ozve houkání, tolik známé a pořád stejné, až přijde hlasité skřípání, až mu vítr, který před sebou žene brzdící souprava, proletí šedivými vlasy nad čelem, tehdy se jeho oči zvednou.

 

Chvilku se pak budou dívat směrem k železným schůdkům, tak strašně vysokým pro malou holku.

 

Chvilku budou přejíždět od nohou na stupátkách vzhůru ke tvářím pokaždé, když zahlédnou cosi, co bude podobné jako…

 

… hodně let jsem tu vystupovala s babičkou každý týden. Hodněkrát jsem přemýšlela, na koho čeká. Kdo je pro něho tak důležitý, že tady sedí každý pátek.

 

13364YWI.jpg

 

A tolikrát jsem doufala, že už ho neuvidím.

 

To by totiž znamenalo, že ten někdo přijel.

 

Jenže, vždycky tam byl.

 

Mnohokrát jsem se na něho zadívala a mnoihokrát jsem se usmála. 

 

Ani jednou mi úsměv nevrátil.

 

Jsem člověk, jehož sklenice je vždy poloplná.

 

Jsem optimista, který se snaží na všem a každém vidět tu lepší část.

 

Celý život vnímám mraky jen jako cosi, za čím je slunce, které jen není zrovna vidět, ale rozhodně znovu vyjde.

 

13363MWU.jpg

 

Přesto nedokážu vnímat nádraží jako místo, kde se lidé také setkávají.

 

Bylo, je a bude pro mě vždycky smutným symbolem evokujícím loučení, odcházení a čekání.

 

Nemám ráda nádraží.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 10 čtenářů průměrem 4.8 bodů z pěti


Čtěte také:

5.březen 2018 - Ani Ondráček obušek, ani Babiš kompostér, ani… 
Budeme udavači, nebo poctivci? 
Kolážová soutěž pro labužníky 
Proč zima? Protože hiems :) 
Sókratés: „Byla bys raději, kdybych zemřel právem?“ 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 25.03.2014 09:50
 

Jak jsem tak četla popis nádraží, vzpomínla jsem nastaré nádraží v Davli. A nejednou blik, fotka od Tomáše...

Také jsem tam často vystupovala s babičkou a s dědou...To byly časy.

A pískání také nesnáším, dodnes si zakrývám uši.

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 20:55

Odpověď na příspěvek #87584
Uživatel:

Michalko, v tvém podání nádraží, rovná se smutek....
 

a taky jiskry z lokomotiv, od kterých se vzňalo dozrávající obilí a to bylo požárů...

 

Jako děti školou povinné jsme chodili po škole obcházet trasu podle rozpisů (mobily nebyly) , hasili jsme a lítali požáry hlásit na nádraží, ještě že tu nejsou mezi zastávkami dlouhé kilometry...

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 20:49
 

Miluji nádraží.

Jsem dítě dráhy, jezdila jsem lokomotivou, krásná příroda, motoráček, dnes krásné vlaky s pyšnými emblémy Vysočiny, čistá a nová nádraží (nepochopím, kde vzali peníze) WC čistá jak v hotelu, jen někde už zmizeli výpravčí a malá venkovská nádražíčka mizí,  zastavuje se pouze na znamení.

 

Vlaky jsou mé mládí, miluji je, můj otec, bratr i manžel jsou původně, tatínek a bratr celoživotně ajznboňáci (i moje první láska...)

 

Byla jsem krásou dnešních vláčků na Vysočině překvapena, PŘÍJEMNĚ!

 
post Zaslal: 24.03.2014 20:26

Odpověď na příspěvek #87657
Uživatel: jazuzinka

a ostatní k dokreslení nálady článku. Já to sice...
 

Jéé děkuju. Tuhle pecku znám. Hrávala jsem ji i na kytaru. Díky za připomenutí Rock

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 18:39
 

jéé, já mám nádraží ráda ... tolik zajímavých lidí a jejich příběhů ... tolik cest, které se přede mnou otvírají ...

 

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 13:43
 

jééé, moje trampské mládí...ale mnohem raději mám Nádraží od Fešáků...jednak mi vždycky připomene nádaží v Ošelíně (trať Plzeň - Cheb), které se právě díky modernizaci koridorů změnilo v betonovou hrůzu uprostřed lesa, druhak je v té písničce fantastický verš "návěští dávno už nevěští"...

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 13:05
 

a ostatní k dokreslení nálady článku.

Já to sice vidím jinak, ale písničku miluju a tak snad neurazím:

https://www.youtube.com/watch?v=C6aR2u0BnrU

kapela je Ozvěna a jsou z Brna (kdo by nevěděl)

 
post Zaslal: 24.03.2014 09:45

Odpověď na příspěvek #87590
Uživatel: M*artina

Brrr, Míšo, jako bys ten článek ani nepsala Ty...nejenom že je...
 

A víš, že jo...když jsem to pak četla po sobě, taky jsem to četla jako od cizího. 

 

Asi to dělalo moje druhé já.

 

Hele, já mám uvnitř sebe, co se vlaků a nádraží týče, něco nevyřešenýho. Nemám ponětí co to je.

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 09:29
 

Krasnek clanek, i kdyz smutnej, a ty fotky - aaach!! Hlavne ta prvni :).

Ja taky nadrazi a vlaky miluju, driv, kdyz jsem nemela auto, jsem s nima jesdila hodne dlouhy streky, a nikdy me to nenudilo. Ted miluju i rizeni a moji kocicku ctyrkolou, takze jsem tak nejak vnitrne rozervana, navic je pri cene jizdenek a ve vice lidech na delsi vzdalenosti auto levnejsi. Ale obcas si udelam minivylet vlakem s mladsim synem aspon tady po okoli a oba si to uzijem. Nevadi mi moderni vlaky, odjakziva jsem mela rada dvoupatraky a tech je tu na regionalnich tratich hodne ;).

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 09:01
 

Jé, já nádraží miluju.

Asi proto, že celý život bydlím blízko trati a určitě pro toho skrytého trempa, krerý ve mně dřímá a těm, jak známo, koleje učarovaly.Wink Nejvíc miluju stará, zastrčená nádražíčka se svojí specifickou vůní a lokálky, ze kterých dýchá romantika. Když jedu posázavským pacifikem, tak se mi na tváři objeví takový trochu přiblblý úsměv a v srdci se rozhostí nepopsatelný klid a mír.Laughing

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 08:17
 

Nádraží mám ráda. Mám je spojená se spoustou zajímavých příběhů a lidí, výletů, cest do neznáma, ale i se šťastnými návraty.

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 07:58
 

To je pravda Mišo, ve vašem povídání je pro mne taky zvláštní chladný smutek. Ja mam naopak vlaky nesmirne rada a i dnes ačkoliv mame auto s dětmi  cestuji často vlakem. Je to pro mne vůně dalek a cestovani a dobrodružství. Cele dětství jsem s rodiči cestovala vlakem a pamatuji si na to chvění které jsem vzdycky pociťovala....a bylo mi i jedno kam se jede. Jsem cestoval tělem i duší. ....preji vsem krásný den...

Cool

 
Avatar
post Zaslal: 24.03.2014 06:15
 

Brrr, Míšo, jako bys ten článek ani nepsala Ty...nejenom že je smutný, ale přišel mi akoý pomalý...nebyla v něm ta jiskra, kterou Tvé články mají...jen ten smutek...a třeba pán vůbec na nikoho nečekal, je se chodil pro radost koukat na vlaky...

já naopak vlaky a nádraží moc ráda...nejraději ta zapomenutá, kde pražce voní karbolem...bohužel, po modernizacích moc takových nezbylo...

 
#87587

post Zaslal: 24.03.2014 01:08

Odpověď na příspěvek #87586
Uživatel: Michaela Kudláčková

Já to taky nechápu.   Netuším, jestli tuhle asociaci...
 

Znova jsem si přečetla tvůj článek. A ten pán mi připomíná věrného pejsčíjho kamaráda, který čeká a čeká na svého páníka.

Brrrr, to je neuvěřitelně smutný článek.

 
post Zaslal: 24.03.2014 00:44

Odpověď na příspěvek #87584
Uživatel:

Michalko, v tvém podání nádraží, rovná se smutek....
 

Já to taky nechápu.

 

Netuším, jestli tuhle asociaci mám z toho pána, nebo kde jsem to vzala, ale už jen to slovo je pro mě strašně smutné.

 

A nemám ráda ani vlaky.

 

Je to divný i mě samotné, ale na regresi kvlli tomu nepůjdu.

 
#87584

post Zaslal: 24.03.2014 00:38
 

Michalko, v tvém podání nádraží, rovná se smutek.

Já naopak nádraží a železnici miluju. Děda byl vlakvedoucí, jezdila jsem od malinka často ve služebním voze a někdy i na mašině. Miluju parní mašiny. To je dětství, romantika, jiskry v noční krajině, vůně páry a pražců, škubavé rozjezdy, klapot kol...

Chtěla jsem být strojvedoucí, bohužel, holky nebrali a tak jsem alespoň všude mazala na nádraží a čekala na vlak. Ne, já nebyla smutná, protože jeden odjel, další přijel. A lidi kolem sebe jsem vnímala jako nedočkavé cestující. Na malých nádražích se všichni zdravili, popovídali si mezi sebou.

Pak přišel smutek, parní mašinky vystřídaly naftové a elektrické. Ale jak slyším občas zahoukání té parní, zježí se mi všechny chlupy, srdce poskočí a je to, jak kdyby se mi vracela životní láska z dlouhých cest.

Znám jména všech našich parních mašin, sbírám všecho kolem nich a kdo mě zná, ten je pro mě fotí. Sleduju vývoj na železnici, dnešní vlaky jsou moderní, rychlé, i pěkné, ale pára byla pára.

A chci věřit tomu, že na nádražích není víc smutných lidí, než těch veselých, nedočkavých, těšících se na cestu.

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist