Můj sloupek

Krásné pondělní ráno všem dobrým lidem a Popelkám zejména. Máme tu začátek dalšího nového týdne a tak je čas ho správně nastartovat. Pokusím se k tomu svými podněty z minulého týdne trochu dopomoci a to následně každé další pondělí opakovat, do doby dokud mě vlastní klávesnice nepošle k šípku…

Třeba to pomůže k prvnímu úsměvu, kterým je fajn začít pondělí…

 

Minulý týden byl, jako prozatím každý z mého pohledu, příjemný a výživný. Vstoupila jsem do něj na své poměry poněkud brzy a to s odbitím již páté ranní. S přítelkyní Janičkou jsme se totiž vydaly na Vysočinu, přesně do Červené Řečice, na Čistění ženské energie. Jakožto osoba zaměřená tímto směrem jsem prošla nespočet výkladů karet, čištění energie a tomu podobných záležitostí. Nicméně tentokrát to byl opravdový zážitek. Nic podobného jsem v životě nezažila a rozhodně bych vřele doporučila, nejen ženám, alespoň jednou. Janička touto očistou již několikrát prošla, proto jí na naší zpáteční cestě nijak zvlášť nepřekvapilo, že jsem z vypětím sil dvě a půl hodiny ze spaní úspěšně slintala na její přátelsky nastavené rameno.

Díky, seš fakt kámoš.

 

A tak v oblasti lásky vyčištěná z Vysočiny, udělala jsem následně krok nezbytný k jejímu naplnění.

 


 

V duchu hesla „Milujte se a množte se“ zabalila jsem další den do bonbonu svoje telefonní číslo.

 

V představě o nalezení pravé lásky jsem téměř s jistotou slyšela bít svatební zvony a cítila zásah osudu.

Můj život směřoval k tomuto okamžiku.

 

Nastal Den D.

 

Emoční eden a smysl života ukrytý v bonbonu. Ten jsem svěřila do rukou té, které bych svěřila vlastní život, svojí sestře. S hlubokým pokynem jsem ji i s bonbonem vyslala k objektu touhy, kterým je dík zrzavým vousům, muž pracovně nazývaný, Ginger

 

Ten, který už nějakou dobu svírá mé myšlenky na šťastný život, dovolenou v Jugoslávii a následně „samá pozitiva.“

 

Z představ o čtyřech dětech, svatbě v lese a odpadu ucpaného mými vlasy, který on s láskyplným úsměvem čistí, zatímco já na obláčku pletu pomněnkový věneček, mě vytáhla až jeho další návštěva a tedy zpětná, bonbónová vazba.

 

„Vy jste mě chtěla tím bonbonem otrávit?“ otázal se mé sestry, připravené vyřídit mě, schované v kuchyni a plné očekávání, nepochybně radostné vyznání.

 

Sestra konsternovaně zamrkala.

 

„Otrávit?“, zopakovala.

 

„No jak jsem cucal ten bonbon, tak tam byl nějakej papír“.

 

„Vy jste ten papír snědl?“

 

„Celý ne, malý kousek jsem vyplivl“

 

„Takže vyplivl. Takže nevíte, co na něm bylo…“

 

„Ne“.

 

Na to se sestra mlčky otočila, a po té, co několikrát obkroužila stoly, asi ve snaze posbírat odvahu, mi vzkaz neochotně předala.

 

Vykouzlila jsem ten nejdebilnější výraz, který ve své nabídce mám a začala přemýšlet, jakým způsobem spáchám sebevraždu.

 

„Udělej to, opakovaly mi před tím dobré přítelkyně“, než jsem se rozhodla k tomu romantickému kroku vměstnat těch pár čísel do sladkého staniolu. „Maximálně už nepřijde“, říkaly.

 

No…

Zatím nepřišel.

 

Hlavy pohromadě se usnesly, že kecal.

Naivní část z nich ale věří, že to číslo prostě sežral.

 

No nic. 

 

Láska teda nebude asi na programu týdne, ale nenechala jsem se odradit a začala zevlovat každé ráno u jeho auta.

 

Ne, to už kecám…

 

Na programu byla už totiž mnohem důležitější záležitost, kterou je stěhování nejlepší kamarádky Veroniky a její první byt. Já už bydlím sama nějaký ten pátek. (Tedy momentálně okupuje mou postel sestra, kterou jsem po rozchodu adoptovala.)

 

Verča má, ale premiéru, takže to prožívá velmi intenzívně. Spolu s ní pak my všechny.

 

Kolaudace byla bujará, protože nám táhne na třicet. Vyřezaly jsme si každá dýni, vypily tři litry zázvorového čaje z misky, protože hrníčky mají absenci a lehce zavodněny jsme se ještě před desátou rozloučily u zastávky.

 

25118MWY.jpg

 

Verča, protože je se mnou ve všem spjatá již mnoho let, řešila tento týden taktéž milostný nezdar.

 

Ačkoli osobně bych to vlastně nezdarem nenazývala. Zde hraje hlavní roli vzdálenost, která bohužel není nepatrná. Do Sydney dvacetšestka z Letné prostě nejezdí, a tak se další sen o dvou spojivších se světech, rozpadl.

 

Záležitosti se vztahy spojenými nás dovedly k zamyšlení…

 

Jsme to my sami, kdo nás na konci nich dělá smutnými. Především potom naše projekce vlastních schopností ve smyslu obětí, které jsme schopni pro danou věc udělat. Náš charakter a naše hodnoty, které bychom tak rádi našli v těch, které si vybíráme.

 

S věkem si samozřejmě víc a víc připouštíme, že nikdo dokonalý není, protože ani my nejsme, a že kompromis je nutnou součástí každého vztahu. Otázkou, ale stále zůstává, jak velký ten kompromis musí být a jestli, když se potkají ti správní, nějaký kompromis vůbec pociťují...

 

Zázvor nás omámil. Přemýšlely jsme moc.

 


 

Kamarádka Míša je další spřízněnou duší a ta se rozhodla otevřít bistro. Jmenuje se WILD at heart CAFÉ, je na Flóře a je to neskutečně krásné místo. Vždycky měla styl a vkus, ale teď mu dala ten správný směr. Zhodnotily jsme, že lepšího místa pro Home office na světě není a tak trochu přemlouváme Míšu, aby tam přestala pouštět lidi a nechala nás tam žít.

 

Hashtag domov na našich instagramech ji dojal, a to, že se z tohohle místa těžko odchází, podtrhl fakt, že jsme se sešly v pět a odcházely ve dvě. Lahve vína, které jsme osvobodily z vězení (lednice) nás v počtu sedm s kýženou lehkostí odsoudily ke kvalitnímu spánku.

 

Probraly jsme mnohé, ale za zásadní považuji fakt, že Andrea má nejkratší jazyk na světě.

 


 

Týden zakončuji už nějaký čas stejně. S Verčou se sejdeme, a zhodnotíme co se událo. Ano vídáme se sice někdy i třikrát týdně, ale neděle je zkrátka naše skoro vždycky. Vlastně jsme spolu tak často, že jsem už čelila otázce o své orientaci a vztahu s ní.

 

Počasí se vydařilo, takže se nám na Kampě z papírových krabiček obědvalo náramně.

 

Kdo náhodou nezná, mohu vřele doporučit možnost zapůjčení pouličních kol Rekola formou dost jednoduché aplikace. Jsem technicky poměrně negramotná, takže když říkám jednoduché, myslím tím, že to zvládne i průměrně inteligentní šváb.

 

Stromovka na kole je spolu s babím létem skutečně lékem na duši. Jako bonus jsme se pak i s koly ze Stromovky přemístily historickou tramvají na Republiku.

 

25119OTR.jpg

 

Ta Praha toho nabízí, zhodnotily jsme při jejím pozorování z otevřených dveří historického skvostu s historickou průvodčí…

 

Týden to byl pěkný, přínosný a zase mě něco naučil.

 

Příjemný týden, Popelky! yes

 

Anketa:

 

1 - Ginger kecá

2 - Ginger nekecá a číslo sežral

 

Pavlína Sýkorová


25124YzM.jpg


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 15 čtenářů průměrem 3.33 bodů z pěti


Čtěte také:

Andělské pohádky na dobrou noc. Jako od maminky 
Do Slunce narazila kometa – můžeme to pocítit na těle? 
Letní olympijské hry 2012: Všem 133 českým olympionikům HODNĚ ŠTĚSTÍ! 
Přednáška s osobními výklady karet KVĚTEN – Jak na děti a partnery podle znamení 
Sára, kniha třetí. Další peříčkové pohlazení! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 20.10.2017 14:10
 

Ahoj, krásný článek, opravdu vyloudil trvalý úsměv!

Dvakrát jsem se při něm málem udusila sušenkou!, jak jsem se snažila v práci zadržet smíchROFL

Tipuji též za B - sežral, to je jasný!

 
Avatar
post Zaslal: 20.10.2017 08:39
 

Hlasuju pro B!

Jinak hezky napsané, už se těším na příště. Love it

 
Avatar
post Zaslal: 18.10.2017 15:19
 

Haha, chlapi právě sežerou vsechno, coz je obcas k nezaplaceníPohladit

 
Avatar
post Zaslal: 18.10.2017 15:19
 

Haha, chlapi právě sežerou vsechno, coz je obcas k nezaplaceníPohladit

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 21:42

Odpověď na příspěvek #211093
Uživatel: alicie

Hezké,tipuju také B. Ten bonbon byl moc složitý,na chlapy to chce vymyslet...
 

ROFL .. no ono je otázka, co chlapi vlastně nemůžou sežrat.

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 21:34
 

Hezké,tipuju také B.

Ten bonbon byl moc složitý,na chlapy to chce vymyslet něco přímočarého,něco, co nemůžou sežrat...

 

 

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 16:31

Odpověď na příspěvek #211090
Uživatel: Furling

Tak ja tipuju B :)   Krom toho,  jak je to vtipně napsané,  jsem si...
 

To je krasny!Love it

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 16:07

Odpověď na příspěvek #211089
Uživatel: Dagawath

Nekecá, určitě to sežral  Ale....je on opravdu to nejlepší, co by...
 

No to je samozřejmě otazka, ale v podstatě se da rict, ze zasáhla ruka osudu a zmařila mi plany sama. Uvidime. Každopádně je krasnej, vtipnej a voniiiiiiLove it

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 15:14
 

Tak ja tipuju B :)

 

Krom toho,  jak je to vtipně napsané,  jsem si uvědomila, jake mam stesti, ze tohle hledani muze M uz nemusím resit.... Tuhle nedeli budeme slavit vyroci 10 let a ja si uvědomila,  jak jsem stastna, ze nejsem v tom zivote sama a mame uzasny holčičky. ❤ 

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 14:17
 

Nekecá, určitě to sežral Laughing

Ale....je on opravdu to nejlepší, co by tě na poli mužů (těch zvláštních tvorů, co jsou určitě jiný živočišný druh, minimálně co se centra empatie v mozku týče, no a i jiná centra mají ...tak...JINÁ) může potkat?

 
Avatar
post Zaslal: 17.10.2017 10:48
 

Už nejsem naiva :-)..takže za mě B :-)

Jinak Pájo bezva čtení :-*

 
Avatar
post Zaslal: 16.10.2017 15:57
 

Ze jooooo

 
Avatar
post Zaslal: 16.10.2017 10:37
 

Ten příběh je boží...to se Páje povedlo. A taky patřím do naivní skupiny. 

 

Tak Pájo, za mě "A".

 
Avatar
post Zaslal: 16.10.2017 07:58
 

Hezký článeček a navíc  vtipně napsaný. V anketě taky dávám za 2 - nekecá, opravdu sežral a radím nevzdávat a použít falší "fígel"

 
post Zaslal: 16.10.2017 07:21
 

Moc pěkně napsané! Díky, řechtám se už od rána, takže díky tobě budu mít fajn den.

Odpověď - je to chlap, takže sežral!

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist