Mrť, zblo, muk … kuk

Víte o tom, že když řeknete někomu „čau“ říkáte mu vlastně „jsem tvůj otrok“? Ne? A přece je to tak. Vlastně, kdybych tento článek sestylizovala od začátku, tak, jak jsem se k té informaci z anotace dostala, musela bych začít mrtvolou. To je totiž původně nejblíž slovu mrť.

 

Včera jsem se zamyslela zrovna nad tímto termínem ve smyslu něco vybrat do mrtě.

 

Myslela jsem, že to je asi nějaká starobylá měrná jednotka.

 

Ale ani náhodou.

 

Úplně na začátku stojí termín „mřít“ tedy umřít, skonat, hnít v zemi.

 

To už pak dá větší logiku pojmenování humusu, nebo něčeho, co tlí.

 

  • Mrť je dodnes, i když málo užívaný termín v lesnictví.
  • Mrť je odumřelé, tlející jehličí.

 

Takže … rozebrat něco do mrtě, je vlastně rozebrat to až pod zem, až do mrtva. A jsme zase u základu u „mřít“.

 

Mrť je taky neúrodná půda, ta která je pod tou úrodnou, tedy pod ornicí.

 

27488YzA.jpg

 

Do mrtě prostě do hniloby. Do mrtvoly.

 

No a takhle když se do toho člověk zakousne, tak už ho zajímá třeba i muk.

 

Ani muk.

 

No nebudete tomu věřit, ale původ nás zavede k utrpení, což je fakt zajímavé, i když ne bez logiky, ale koho by to napadlo, že základ muku položil termín muka, mučit, působit utrpení.

 

No jasně a u toho člověk naříká a vydává zvuky. Tedy specifické zvuky při mučení a to jsou právě „muky“.

 

To je co? Když na "muk" člověk nahlíží v tomto původním kontextu, tak to „ani muk“ zní najednou strašně krutě.

 

Další bonbonek, jak já ten náš jazyk mám ráda pro tyhle taje, je slůvko „zbla“.

 

Moc se to dneska už nepoužívá, ale naše babičky to znaly moc dobře.

 

„Není na tom ani zbla pravdy“.

 

Napadlo vás někdy jako děti třeba, co je to vlastně to „zblo“?

 

Nooo tak abyste věděli, tak to zase opět není nic jako kapka, nebo troška, je to obilí.

 

Vážně.

 

  • Zblo, je původně stblo, a to bylo označení pro tu věc, která je mezi zemí a klasem.
  • A stblo je dnešní stéblo.

 

Babičky tedy říkaly „není na tom ani stéblo pravdy“. Věděli jste to?

 

Jo a to čau?

 

No to není české slovo, ale je to zajímavé.

 

Prababičkou obyčejného a veselého „čau“, je schiao respektive schiavo, což v překladu znamená otrok nebo sluha.

 

V téhle souvislosti jsem si vzpomněla i na kravatu. A ta má neskutečnou historii!

 

Vlastně nám pánové na krku nosí Chorvaty.

 

Já vám to zítra připomenu, kdybyste si to nepamatovali.

 

Michaela Kudláčková


vizitka Kudláčková


 


Hodnocení článku

Hodnotilo 19 čtenářů průměrem 4.11 bodů z pěti


Čtěte také:

Co hračičkům k Vánocům? 
KNIHY. Jsou to šperky, které krášlí duši 
Kouzelný dědeček 
Křest Nightwork: Maximální extrém, pohoršili vás? Mě ne. 
Louise L. Hay: Miluj svůj život! Každý den roku 2013! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
post Zaslal: 25.01.2019 16:01
 

Mrť, muk a zblo jsem nějak věděla a tušila, vždycky mně bavila čeština, ale ty to umíš tak poutavě podat:-))) z čau jsem zaskočená, to jsem netušila a budu si to víc hlídat.

 
Avatar
post Zaslal: 24.01.2019 21:46
 

Ted v lednu jsem kupovala dceři k narozkam etymogicky slovník, kde je práve vysvětlován původ slov. Snad mi ho někdy pujčí. 

Laughing

 
post Zaslal: 24.01.2019 17:25

Odpověď na příspěvek #217668
Uživatel: alicie

V polovině 50 tých let se u nás v záplavě sovětských...
 

Ok super, díky!

 
post Zaslal: 24.01.2019 17:24

Odpověď na příspěvek #217667
Uživatel: Ailbe

Super, díky! Svého času jsem poslouchala na Radiožurnalu  pořad o původu...
 

Ok Já taky.. jenom jsem nevěděla, že to je radiožurnál 

 
Avatar
post Zaslal: 24.01.2019 11:22
 

V polovině 50 tých let se u nás v záplavě sovětských válečných filmů najednou objevil v kinech západní film - italský. Jmenoval se  „Grande strada azzurra“ ( Velká modrá cesta) z r. 1957 a hlavní roli rybáře v něm hrál tehdy už slavný herec a zpěvák Yves Montand. Tento film byl prošpikován pozdravy čau a protože dabing ještě tolik nefungoval, bylo to dost výrazné i s překladem a pak přes titulky. Lidé u nás tento pozdrav opakovali a začali se tak zdravit i na ulicích.  Z počátku to mělo jistý smysl, byl to protiklad  k nařízenému pozdravu „ čest práci “ a někdy za to byly i menší postihy, hlavně v kancelářích a na pracovištích pro veřejnost. Potom se zjistilo, že je to vlastně neškodné a tak pozdrav zdomácněl natolik, že ho od kolébky opakovaly i další generace. Ve významu to bylo ke slovu "služebníček",což se také ,třeba za 1. republiky používalo.

 
Avatar
post Zaslal: 24.01.2019 09:56
 

Super, díky!

Svého času jsem poslouchala na Radiožurnalu  pořad o původu slov, bylo to fakt moc zajímavé. 

 

Sobotní příloha

Poslední vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist