Mám pastelkovou a kreslící úchylku! Máte jí taky ;-)?

Chtěla jsem si koupit pastelky. Už hezkých pár let. Pastelky jsou totiž u nás doma podobny ponožkám. Nejsou však v páru, takže ztráty pocítíte až ve chvíli, kdy jich je zhruba polovina nebo když dlouhodobě chybí hnědá nebo černá. Pastelky mizí neznámo kde… patrně v tom budou mít prsty dětské ruce, i když nechápu, jakým stylem je nechávají zmizet.

 

A já jsem na pastelky a kreslení doslova úchylná, chytlavá a z mnoha úhlů přecitlivělá. Prekérní situace.

Občas se větší skupina pastelek objeví na turisticky atraktivních místech, přepokládám. Předpokládám, že to jsou pro pastelky oblíbenáí místa, když tam pořádají dlouhodobé sjezdy. Pod gaučem mezi chumly kočičích chlupů, drobků a dalších dávno poztrácených věcí. Beru, tam je teplo a taky něco k snědku. Taky do krabic s hračkami chodí rády na seance. A též je přitahují rohy místností. 

Dobře se jim zavrtává pod koberce a skříně. A za postelí pořádají celorepublikové srazy, kde debatují s poškrábanými cédéčky, krabičkami, hračkami, plyšáky a zbytky suchých housek.

 

Jsem úchyl na pastelky. A na pera též...

Jsou-li nějaké, ke kterým mě váže vztah, jsem jak pes na toho, kdo by se jen opovážil na tuto hmotnou a zcela zbytnou věc sáhnout.

Nejprve jsem se o pastelky s dětmi dělila.
Bezpodmínečně, všeobjímajíce… po vzoru té údajné, dokonalé lásky. Později mě přestalo bavit sledovat jejich ponožkový osud a zálety do hebkosti použité, leč odložené kočičí srsti.

S mou rostoucí zálibou v kreslení jsem samozřejmě hledala lepší a lepší pastelky.


2558OTV.jpg

  

Prvopočátek u mě byl v rádoby talentu na ZŠ, který časem umřel. Ožil až s vymyšlenou pohádkou pro mé děti...

  

To, co jeden čas chodilo poštou od jedné nejmenované lichvářské společnosti jakožto reklama na jejich úžasné samaritánské služby bylo sice příjemné, ale kreslit se s tím nedalo.  A lepší a lepší, ba i jen ty dobré pastelky stojí víc a víc peněz a jejich zálety se vám začnou zajídat.

Nehledě na to, že to dělají vážně dost rychle a kupovat každý týden nové pastelky je dosti opruz, jež narušuje nejen rodinný rozpočet, ale také důvěryhodnost mé osoby v očích mého okolí  - vona ty pastelky žere nebo co???

 

A tak jsem se vrátila k průměrné kvalitě, průběžně nakoupila ty či ony a lážo plážo je s dětmi používala.

 

V hlavě se  mi však líhnul ďábelský plán.

Umělecké pastelky!!!

Och… jak úžasně to zní. Jen považte. Projela jsem internet a zasnila se u naprosto neskutečně rozsáhlé nabídky různých sad. Existují i 120 kusové sady, to už jsou naprosto luxusní několikapatrové kufry. Šperkovnice. Rozsáhlé jsou i ceny, které spadají už velmi daleko za hranici toho, že TYHLE pastelky by si v žádném případě nesměly udělat ani nejmalinkatější výlet ani na toaletu, natož na celorepublikový sraz za postel k polámanýmu cédéčku.

 

A jednoho dne, zcela neplánovaně – jak to umí zařídit jen život sám – jsem čekajíc na schůzku čekala…sakriš, co je to tady za krám....
...rámečky, lepidla, rypadýlka do keramiky… pastelky… HA! Pastelky! Kouknu nahoru – Art potřeby! No ne???

 

Jako ve snách jsem vstoupila a kochala se. Času jsem měla dost a náležitě jsem ho využila. Spatřila jsem na vlastní oči ty nádherné sady a kufry a koupila si alespoň pár opravdu luxusních kusovek a jedny střdněkvalitní pastelky. Celých 24 kusů!

 

Doma se mi tím už vytvořila hodně slušná řada a tak jsem pár dní strávila ukusováním volných chviliček a kreslením.

 

Výsledek?


2559ZDA.jpg

Olejové nepotřebuju, rozmazávat (ještě) neumím, a nakonec jsem zjistila, že pastelky jsou si rovné. Každá má své nezastupitelné místo buď jako podklad, nebo jako šperk. Nahradit nejde. Odstíny, kvality, tvrdosti…

 

I ta původně zatracovaná, tvrdá a nepěkná si najde svůj kousek, který zaplní. A lépe než ona to neudělá žádná jiná.

 

 

A tak mám svou pastelkovou zálibu a úchylku. Každý má něco. Někdo chodí na ryby, jiný kouká na hambatý filmy a další po nocích chodí ujídat řízky do lednice. Já slintám po pastelkách a ve chvílích volných (a ideálně, když mě nikdo nevidí) si kreslím. Tak, že dětem září oči a ptají se, jestli to jsou opravdu pastelky...

 

Droboučká a úplně zbytečná potěšení.
Nevzdám se jich.

 

Možná se to fakt nesluší, možná jsem na pastelky už stará, ale...

Ale budu prostě NESTYDATÁ!!!!

 

Máte taky nějakou takovou milou a bezvadnou úchylku?

 

2560YTB.jpg

 

Tuhle partu bubáků už úchylně kreslím třetím rokem... vykresluju do nich stres a zátěž,ale i chvíle štěstí. Nedá se říci, ve které z těch dvou situací se mi kreslí líp. Jedno je však jistá. Na povel to nejde, čas "na zátah" musí uzrát.

 

Renata


192NzA.jpg



Hodnocení článku

Hodnotilo 6 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Čtyři vraždy nestačí, drahoušku 
Jak vychovávat muže podle znamení – Knížka je na světě a v prodeji! 
ROZHOVOR: Klára Long Slámová – causa Kramný: Všechno má své meze 
Zajímavé informace o hovně 
Zlatý, český ručičky 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 20:21

Odpověď na příspěvek #9934
Uživatel: petorio

S pastelkami mám svou úchylku: ořezávám, ořezávám a...
 

to mám též... snad jen jednu úchylku nemám. Zásadně je neokusuju, takovou hrůzu bych si nedovolila.

Maximálně s rozkoší ocucávám a vychutnávám si chuť laku Smart evil

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 20:21

Odpověď na příspěvek #9934
Uživatel: petorio

S pastelkami mám svou úchylku: ořezávám, ořezávám a...
 

to mám též... snad jen jednu úchylku nemám. Zásadně je neokusuju, takovou hrůzu bych si nedovolila.

Maximálně s rozkoší ocucávám a vychutnávám si chuť laku Smart evil

 
Avatar
#9942
Barvy, barvy, barvičky....:-)

Ilon
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 30.11.2011 17:53
 

Pastelky jsou prostředkem k vyjádření pocitů, podvědomě volíme barvy...Mandi s kreslením mandal se dostáváte do svého světa a vůbec není důležité, co Vaše mandala vyjadřuje, ale to nehodnotnější vzniká při jejich vybarvování - jak píšete, zklidníte se  a cítíte se příjemně a to je způsob, jak sama sobě pomociWink.

Já miluji pastelky, pastely, barvy a jejich prostřednictvím i vyjadřuji svoje pocity.

 
Avatar
#9934
Tak moje uchylka s pastelkami uzce souvisi

petorio
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 30.11.2011 15:46
 

S pastelkami mám svou úchylku: ořezávám, ořezávám a ořezávám, v podstatě moc nekreslím, ale jak vidím pastelku, která není perfektně ostrá a špičatá, vlítnu na ni. P

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 14:33
 

Kreslím jen fixem nebo tužkou....pastelky jsem neměla ráda ani ve škole. Snad touha po tom, aby byl svět černobílý, snad lenost střídat barvy, ale nevadí.....alespoň mne nerozptýlí zlomená světle zelená:)

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 13:10

Odpověď na příspěvek #9907
Uživatel: O.M.B.

U nás doma jsou takhle poschovávaní prťaví vojáčci....
 

ROFL včera jsem si to prožila s minišachovými figurkami. Bolí to.

Také jsem netušila, že je jich ve skutečnosti 360!

 
post Zaslal: 30.11.2011 12:18
 

Pastelky jsem zdědila po vnoučatech, abych je využila, vytiskla jsem si mandaly, které si vymalovávám, neuvěřitelně mě to uklidňuje,  baví mě výběr barev aby se k sobě hodily aby byla mandala na pohled hezká,  když neznám její význam. 

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 11:03

Odpověď na příspěvek #9898
Uživatel: Renata Petříčková

jsi můj člověk
 

U nás doma jsou takhle poschovávaní prťaví vojáčci. Když si myslím, že jsem je už odevšad vysbírala a vymetla, určitě na některého šlápnu bosou nohou. Jen nechápu, že nebyl viděn při úklidu. Buď uklízím ledabyle nebo se některý odstřelovač učiní neviditelným, aby v nečekaném okamžiku zaútočil.

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 08:41

Odpověď na příspěvek #9896
Uživatel: O.M.B.

Když se dcera odstěhovala mimo republiku, tak pro její pastelky jsem vyklidila...
 

jsi můj člověk ROFL

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 08:23
 

Když se dcera odstěhovala mimo republiku, tak pro její pastelky jsem vyklidila zásuvku, aby děti jejího bratra věděly, že na tyhle se nešahá. Ostatní jsem poskládala do takového kufírku, aby se po bytě nehledaly. Přišel čas, kdy si dcera o své napsala a právě mně nemluvte o cenách pastelek! Balím, balím každý druh do bublinek a tu vyskočí manžel, jak čertík z krabičky: "Co jí to balíš? Tyhle jsou moje!" Přitom si měsíce, co měsíce, ale roky si na ně ani nevzpomněl. 

 
Avatar
post Zaslal: 30.11.2011 07:55
 

Já mám taky ráda omalovánky!!! :)

 

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist