Lidé chtějí „konec světa!“

Je to za mých čtyřicet roků, co jsem na světě úplně poprvé, kdy se nějaký „konec světa“ stal přímo celosvětovým fenoménem. Fakt je to zajímavé. Tím spíš, že tato domněnka je postavena na neznalosti a amatérismu. Přesto zblbla svět. A já myslím, že vím proč.

Civilizace se za svou historii zhroutily už mnohokrát.

A ta naše současná ví velice dobře, že cesta, po které se vydala, nevede do ráje.

To ostatně vidí každý, vyjma lidí, kteří žijí kdesi v lesích, v pralesích a v horách, pro které stále platí zcela jiné morální a společenské zákony. Ti lidé jsou naším pohledem možná primitivní.

Když se jich zeptáte na konec světa, s úsměvem vám odpoví, že jednou svět skutečně skončí. Skončí svět, který známe.

Ti lidé nemají na mysli svůj, ale náš svět.

A já souhlasím.

A vím i proč.

Jediný důvod, proč najednou lidé tak masově této myšlence věří, ten důvod, který přiměl tolik myslí, přijmout za svůj plán na konec této civilizace je ten, že si to v hloubi duše zoufale přejí.

A kdesi uvnitř to přijímají i ti, kdo vysloveně kupčí s kryty, podzemními bunkry a stavbami určenými k přežití, na kterých vydělávají miliardy.

Je to strašně smutné.

Ale je to logické.

Svět, ve kterém čím dál víc cítíme nerovnost, sobectví, honbu za mamonem bez ohledu na člověka a jeho zdraví, kde se vedou války vyvolané lží za účelem získání ještě více hmoty a moci, svět kde denně zcela vyhyne jeden živočišný druh, kde mocní čím dál bezohledněji obírají společnost, kde se spravedlnost a zákony dají zaplatit a kde je i cena lidského života připočítatelná na finanční částku, je světem, který nemá šanci dlouho fungovat.

Lidé se upínají ke „konci světa“ ze zoufalství.

Tak to je.

Znám spoustu lidí, kteří doufají, že zítra dojde k jakémusi restartu světa a společnosti. Že se stane něco, co způsobí, že ta společnost jak ji známe, se změní během několika hodin.

Moc bych jim to přála. I já bych si to vlastně přála.

Ano, přála, protože i já vím, stejně jako všichni ostatní, že takhle to dlouho dál nepůjde.

Situace je tak nepřehledná, že už ani nevíme, co je pravda a co je lež.

Kdo myslí věci skutečně dobře, a kdo za dobročinnost a řeči o ochraně prostředí, schovává opět jen rafinovanou strategii jak vydělat ještě víc?

Už ani nevíme, která vojenská operace je skutečně třeba, a kdy jde o dohodu za účelem získání nadvlády, peněz a moci.

My už vlastně nikomu a ničemu nevěříme.

Jen se díváme, jak nám hyne příroda, jak na jedné straně světa umírají hlady lidé po stovkách a jinde se pořádají soutěže v pojídání hamburgerů.

Jak v zemi, kde není ani pitná voda stojí chrámy zasvěcené Bohu, jejichž okolí skrápí časované kropící zařízení, aby byl trávník hezky zelený.

Nevím, jak dlouho ještě půjde tohle udržet, ale vím, že těch pár desítek lidí, kteří řídí celý svět, udělá maximum proto, aby to tak bylo ještě dlouho.

To, co vidíme kolem sebe, je jedním slovem úpadek.

Nikoli technologický, ale morální.

Většina civilizací historicky zpátky, zanikla právě z těchto důvodů.

Zítra podle mého názoru nepřijde žádný spasitel, ač si to většina zdecimovaných a zmatených lidí přeje.

Neumím si představit, co budou dělat následně všichni ti, kdo zaplatili za přežití.

Ti, kdo upnuli celou svou bytost k modelu nějakého vysvobození, ti, kdo si vykopali kryty a teď doufají, že vylezou do nového světa, který se zazelená jako tráva na jaře.

Mnohem víc, než komety, nebo přistání UFO se bojím reakcí těch milionů zklamaných, kteří budou nuceni žít v tomhle světě dál.

Mám strach z chaosu a rozkladu posledního zbytku lidské morální celistvosti.

Svět zítra neskončí.

Pro mnohé ale skončí naděje.

Děkuji Bohu, že jsem teď, v tuhle chvíli tady, v téhle zemi, ačkoli její politický systém pokládám za debilní a ty, kdo ho řídí za bezohledné sobce, kteří ztratili soudnost.

Ale přeci jen nejsem v zemích, kde na sebe zklamání a zmatenost zdaleka vezmou podobu horší.

Každopádně, nikdo z nás v tuhle chvíli na sto procent nemůže říct, co se stane zítra, protože astrologicky a astronomicky je to den zajímavý a velice významný.

Můžete si o tom přečíst TADY.

A tak jsme vám na Popelkách také připravili program.

Bude to rozšířené vydání, kde budou celý den vycházet články. Věrna mayskému „konci času“ ho hodlám nedodržovat a jakoby ani žádný čas nebyl.

Články proto budou vycházet celý den a pořád, až do půlnoci.

Bude to zvláštní vydání.

Takové, které si tento den zaslouží, vzhledem k jeho výjimečnosti.

Bude plný informací a novinek, abychom se nenudili a neměli čas na ošklivé myšlenky.

S láskou

Michaela

[sexy_author_bio]