Krteček je nesmrtelný, pan Miler, bohužel ano

Snad vám, tak, jako nám přijde tohle malé vzpomínání vhod. Vzpomínání to není smutné. Chtěla bych se jednou na prahu smrti ohlédnout a uvidět tam to, co mohl spatřit výtvarník pan Miler, který ve věku devadesáti let, včera kolem třetí hodiny odpoledne odešel od nás, někam mezi pohádkové postavy, do světa fantazie a nikdy nekončících příběhů…

Jeho roztomilý a naivně dobrotivý krteček daleko přesáhl hranice této zeměkoule a dalo by se říci, že jeho sláva se dotkla hvězd.

Vždyť byl, díky astronautu Andrew Feustelovi, jehož manželka má české kořeny,až ve vesmíru.

A jistě i tam pronesl své dětské „jééé“, když se podíval z té výšky dolů na nás, kteří jsme si ho tak oblíbili.

Je jedno, která generace dětí se na něj právě s úsměvem dívá, nebo si jeho plyšovou podobu ukládá před spaním vedle sebe na polštář.

Krtečkovi je dnes 57 roků a vůbec nezestárl.

Jeho tatínek, jeho tvůrce, pán, který mu dal život a rozzářil tak statisíce dětských očí v mnoha zemích, včera odpoledne zemřel.

Za ním ale zůstává jedno z nejhezčích děl, která si umíme představit.

Práce pro děti, pro jejich radost a potěšení…

Pro mě osobně byl pan Miler nejmilejším tvůrcem.

Pro jednoduchost i nevinně dětský výraz jeho postaviček, pro krtečka, který je mým oblíbencem, pro jeho nádhernou dobráckou povahu a hlas.

„Hlele – hele“, dvě slůvka, která člověku zvednou náladu, byla slůvka dvou malých dcer, pana Milera. Padesátkrát se na nás krteček díval. Padesát dílů.

Náš národní hrdina Krteček vznikl vlastně náhodou.

Pan Miler jeho narození líčil takto: „Pan Walt Disney, použil ve svých pohádkách snad všechna zvířátka, jen na jediné zapomněl. Na krtka“.

A tenhle malý krteček a jeho kamarádi, na rozdíl od nás lidí nejsou smrtelní.

Zůstanou navždy s námi. Generace za generací. A Vám, pane Milere patří obrovský dík.

Za sebe, za moje děti, jejich děti i děti jejich dětí….

Přála bych Vám, abyste se měl v pohádkovém nebi přímo pohádkově.

Žít devadesát let a zanechat za sebou tolik spokojených tváří, jež neztratí úsměv ani v dospělosti, být někým, komu se svým dílem podaří rozesmát i vesmír, to se podaří málokomu.

Klobouk dolů, pane Milere, byl jste Pan výtvarník.

Díky!

Michaela a redakce

[sexy_author_bio]