KNIHY. Jsou to šperky, které krášlí duši

Vždycky má na vás náladu. Nikdy nemá problém zopakovat  vám cokoli co zapomenete. Nikdy neodejde. Přítelkyně, na kterou se můžete vždycky spolehnout. Ano uhodli jste, KNIHA. Vzpomínám si na svou úplně první. Jmenovala se „Potulný lovec“ a celou jsem ji přečetla pod peřinou u baterky.

Taky se díváte lidem do knihovny?

 

Maminka říkávala: „Řekni mi co čteš a já ti povím, kým jsi“.

 

Ona máma je vůbec vcelku moudrá osoba. A hlavně je to skutečný a kovaný knihomol.

Nemohla jsem se proto pod jejím vlivem vyvinout v nic příliš odlišného.

 

Přečetla jsem už leccos (a jsem ochotná přečíst i bobkový list) a musím říct, že několik dlouhých let jsem si vystačila jen s máminou knihovnou. Byla přes tři zdi v obýváku, až ke stropu.

 

Jen pro představu, obývák má 30m2 a od země ke stropu je to tři metry dvacet. Knihy měla ve dvou řadách. Nakonec je skládala i pod knihovnu.

 

Nedávno si nechala vyrobit na zakázku jinou.

Skutečně, ona je takový slušně zásobený antikvariát.


415NTA.jpg

Přečetla jsem hodně z máminy nabídky. A trochu jsem s odstupem rozdělila své zájmy podle toho, jak jsem rostla. (duševně, protože výškou jsem jen o něco málo trhla patník)

 

Růže z Kavkazu, Jejich ideál, Umírala mladičká, Anna ze zeleného domu….

 

Z románů jsem kolem puberty přesedlala na Decameron (ten tedy mezi prvními, neb mi ukázala knihy a pravila „všechny kromě téhle"). Následovaly Zvonokosy a podobně.

 

Černé barony jsem četla čtyřikrát když mi bylo mezi šestnácti a osmnácti. Hodně jsem nechápala, ale hodně jsem se ptala.

 

416NWI.jpgPak jsem objevila detektivky.

Napřed brožované s krátkými příběhy. Později jsem se seznámila s paní Christie, panem Chandlerem, MC Bainem, až mě přímo uchvátil a na dlouhou dobu se mnou zůstal pan Gulik a jeho soudce Ti. Myslím, že v současné době asi v češtině nevyšla kniha o soudci Ti, kterou bych nečetla.

 

Jak člověk začíná být knihami vychováván, začíná si také troufat na obtížnější žánr.

 

Jitra kouzelníků, Egypťan Sinuhet, Motýlek, Jako zabít ptáčka, Nana…

 

Změnily mi život

 

Každý kdo má oblibu v knihách mi dá jistě za pravdu, že vedle všech titulů, které kdy přečetl a které mu samozřejmě něco daly, protože to knihy moc dobře umějí. Existuje i kategorie knih, ke kterým se člověk pravidelně vrací.

 

A přestože je zná pomalu nazpaměť, klidně je přečte znova. Po druhé, po třetí, po čtvrté...mnohokrát.

Pro myšlenku, pro mluvené slovo… jsou knihy které mají uvnitř člověka už vlastní místo.

 

Mnohdy jsou to knihy po jejichž přečtení se na našem životě něco změní.

 

417ODA.jpgPohled na svět, na lidi, filozofie, priority. Snad nepřeháním, když řeknu, že existují knihy a hlavně autoři, kteří mají schopnost dát člověku výchovu a po jejichž přečtení se stává, že se nám restartuje hodnotový systém.

 

Víte, o čem mluvím?

Snad ano.

 

Jen za sebe

- Byla jsem jiná, než jsem si přečetla Malého prince. (mimochodem dodnes snad už desetkrát)

- Měla jsem jiný názor na hodně věcí, než jsem se setkala Donem Quijotem de la Mancha

- Velký prostor v duši mi zaplnil titul: Jako zabít ptáčka

 

Nikdy nezapomenu  

Na Hýtu a Batula (malebněji popsaný příběh dospělého muže a dvou malých dětí jsem doposud v ruce neměla)

Na Motýlka, Nebe nezná vyvolených, Vejce a já, Sophiinu volbu, Muže se srdcem kovboje… samozřejmě na Švejka.

 

Myslím, že knihy jsou jako velmi kvalitní kosmetika, kterou je možné výrazně zkrášlit duši.

 

418OTN.jpg

Jednou bych chtěla, aby se mi povedlo vychovat u svých dětí takový vztah ke knize jako se to povedlo mé mámě.

 

A holky čtou, takže snad…

 

Michaela


vizitka Kudláčková



Hodnocení článku

Hodnotilo 7 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

17.listopad: Nezapomínat zlo, znamená umět se mu vyhýbat 
Ještě se mi směj. VII. kapitola 
ROZHOVOR: Jiří Paroubek: „Miluji svou ženu a děti. Nejsem monstrum.“ 
Soutěž: Poznávačka o onyx a knihu 
Vás chci, Pane prezidente…? 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
Avatar
#1546
Bez knih nemohu žít ....

Kaylie
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

Mám to po dědečcích.

Oba velmi vzdělaní, ač nestudovali, oba ve válce coby nezletilí...

Znali jazyky, jeden psal básně a prózu, druhý psal kroniku a provázel na Špilberku v Brně. Nesměla jsem ses ním stýkat, maminka jejich rodinu neměla v lásce  a já dnes lituji..

Četla jsem v předškolním věku cokoliv i sport, co mne krajně nezajímal.

Dědové mi odkázali Červenou knihovnu, no pozdě, ale knih, i vzácných a bohužel i z půdy, kde řádily myši. r. 1800  vydané a tak...

Ne dejte mi do hrobu knihu, kterou mi daroval odmítnutý snoubenec týden před svatbou a byla jeho nejmilejší...Dodnes jsem ji  nečetla.

4 muži v člunu a pes nebo tak, zůstala v Praze, člověk je tvor nevděčný...

 
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

Míšo, taky mám ráda Sophiinu volbu, musím si jí koupit, přišla jsem o ní. Mamka četla Motýlka a pokračování Banco snad desetkrát. Agáta a Dick Francis jsou absolutní jedničky. A mám ráda Ilonu Borskou a Jarmilu Loukotkovou. Ale teď mám období, kdy nečtu. Knížky co mám, jsou můj poklad. A dneska jsou tak drahé, že je to i pravda. 

 
post Zaslal: 29.08.2011 09:17

Odpověď na příspěvek #1558
Uživatel: Marcis

Míšo, taky mám ráda Sophiinu volbu, musím si jí koupit,...
 

Jo... Motýlek je super, ten druhý díl jsem nečetla. A Loukotková - bezva. myslím, že jsem od ní četla "Není římského lidu" hodně potavě napsané.

Pak bych zapomněla na Pludka "Kralevic, král, císař"... po přečtení jsem pak o Karlu IV.shltla kde kde co. :-)

 
Avatar
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

Krásně napsané.Takovéhle psaní mi Míšo chybělo jinde a proto jsem tady.   Knížky jsem měla ráda už odmala.Pod stromečkem na vánoce byla knížka vždycky,někdy i dvě.Čtení pod peřinou při baterce znám také,jéje.

 
post Zaslal: 29.08.2011 09:17

Odpověď na příspěvek #1562
Uživatel: rak177

Krásně napsané.Takovéhle psaní mi Míšo chybělo jinde...
 

Wink Díky moc.

 
Avatar
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

mám na stovky a Internet je nikdy nevytlačí.

Jsou pro mne vším. Díky za článek!

Na vánoce kdyby chyběla pod stromkem kniha, nejsou to vánoce.

Děti to převzaly, ač mají PC  na denním pořádku v práci i doma.

Díky bohu, že mám rozumné děti, které umí rozlišovat!

 
Avatar
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

Bez knih si nedokazu svuj zivot predstavit. Clanek mi mluvi z duse, nejen zpusobem, jakym je napsany, ale i uvedenymi tituly. Moje deti nastesti hodne ctou, a vubec jejich vztah ke kniham je vice nez kladny. Z knihkupectvi pravidelne odchazim tezsi o knihy a lehci o prachySmile.

 
Avatar
#1517
Míšo, mluvíš mi z duše

martina.ji
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 29.08.2011 09:17
 

V dětství a mládí jsem četla jak posedlá, mnohdy přes protesty mamky pod peřinou s lampičkou do tří do rána, přečetla jsem mraky knížek, hltala jsem každý příběh. Teď vím, že jsem do knížek utíkala před realitou, měla jsem v nich svůj svět a žila životy hrdinů z knih, strašně mi pomohly. Hodně mi to dalo, nebyla bych taková, jaká jsem. Teď už na čtení nemám příliš času, utíkat před realitou naštěstí nemusím, naopak se jí snažím žít co to dá, ale mám tu pár knížek, které trpělivě čekají na svou příležitost, A ke čtení se snažím vést i své děti, u první dcery se mi moc nezadařilo, ačkoliv té jsem se věnovala nejvíce, ale zřejmě geny po tatínkovi dělají své - čte jen povinnou četbu. Zato druhou dceru mnohokrát načapávám s lampičkou pod peřinou :o), tak snad se to povede i u synka... Moc bych jim to přála... Dík za krásný článek!

 
post Zaslal: 29.08.2011 09:17

Odpověď na příspěvek #1517
Uživatel: martina.ji

V dětství a mládí jsem četla jak posedlá, mnohdy přes protesty...
 

---to s tou baretkou, nebo lampičkou je koukám praktická věc. Dělala to i moje kamrádka (další knihomol).

 

 

Sobotní příloha

Poslední vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist