KDO, KDYŽ NE MY…?

Je zvláštní, jak jeden sváteční den připomínající minulost může dostat zcela jiné rozměry ve chvíli, když se jeho podstata přenese do současnosti. Jak je najednou motto dnešního dne aktuální, velké, jak nám ten svátek ztloustnul. Dnes to nebude v našich ulicích stejné, jako před rokem, přede dvěma. Bude to jiné – aktuální.
SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA

Slavili bychom dnes minulost, vzpomínali na všechno, co bychom neměli zapomínat, protože jenom ten, kdo si pamatuje zlo, ho pak rozpozná.

Ať už jde o rok 1939 a zoufalství lidí, kteří se ocitli v nesvobodě, nebo o rok 1989, který mám tu čest si pamatovat i atmosférou touhy po svobodě … je to historie, kterou se učíme, abychom duchovně dospívali a je fajn mít paměť.

Mohli bychom říci, je to za námi.

Poučili jsme se o tom, co je fanatismus fašismu, víme, co je to totalitní nadvláda a nesvoboda ze strany komunistů a z vlastní minulosti si neseme memento.

Jsme jako žáci.

Historie nás naučila jednomu předmětu, ale současnost nám už chystá do budoucnosti další školu.

Zase se musíme učit, zase se snažíme prospět.

A tady prostě není možné se ulít, i když bychom možná to „áčko“ hodili rádi.

Před námi je předmět, který je nový.

A historie přitvrdila.

Slavíme dnes svátek boje za svobodu za zvýšených bezpečnostních opatření a s vědomím, že zase nejsme v bezpečí.

Už ale nejde jen o jeden národ, jednu zemi.

Stojíme před nutností ubránit se, uspět jako celá jedna kultura, abychom zůstali svobodní.

A musíme uspět…

Vždyť když ne my, tak oni.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]