Jste sýroví? A víte, že jednou syn bohů Aristaios…

Máte rádi sýry? A co o nich vlastně víte? Představte si, že ho máme od bohů. To se takhle jednou Aristaios, syn bohů, ráno sebral, vzal si na sebe podobu ovčáka a s jasným úmyslem udělat něco pro nás, obyčejné lidi tam dole, sestoupil a zasvětil nás do tajů přípravy sýra…

Patrně vyhodnotil, že je náš jídelníček chudý a že nemáme dost radosti ze života.

A dobře udělal!

Tolik legenda.

Pravda je, že o přípravě másla se ví už z Mezopotámie, ale o sýru nikde ani zmínka.

První záznam o pradědečkovi sýra je až z období civilizace Sumerů.

Drobné náznaky bychom nalezli také v Bibli a poměrně konkrétně se o něm rozepisuje Homér ve své Odysseji.

Římané už byli gurmáni.

Historie nám neomylně dochovala záznamy o tom, že Římané znali přinejmenším 12 druhů sýra a také se zcela profesionálně zabývali jeho uzením a různými jinými úpravami.

Čile se věnovali i importu, a to hlavně sýrů germánských. Germáni se totiž zase specializovali na „kyselé“ sýry.

Mezi 10.-12. stoletím se objevují první zmínky o lahodném Rokfóru, Schabzigeru, Parmazánu, Pecorinu a první díry v Ementálu se objevily na přelomu 12. a 13. století.

Možná vás bude zajímat, že sýry se dlouho vyráběly a kultivovaly především v klášterech. Představovaly totiž postní jídlo. Později mniši přece jen technologii vynesli zpoza kamenných zdí a výroba sýrů se rozšířila do celé Evropy.

Výroba sýrů ale stále ještě z velké části závisela na soukromých usedlostech a byla velmi omezena. Sýr sloužil jen pro soukromé potřeby a část také k odvodu majiteli pozemku.

Teprve až  velká migrace obyvatel do měst vyvolala vznik sýráren a mlékáren.

Každý region si ale velice úzkostlivě hlídal výrobní tajemství svého sýra.

Sýr je třeba šířit a sýřit

Začátkem 19. století přišel pan Justus von Liebig na to, že když se sýr sýří, jeho chuťové vlastnosti se tím značně zvýrazní, i vznikly první větší provozy, kde se sýry cíleně sýřily.

Ještě bylo třeba přítele sýra učinit zdraví neškodným. To si vzal na svá moudrá bedra známý pan Louis Pasteur, jemuž vděčíme za to, že se mléko před zpracováním zahřívá, aby se usmrtily škodlivé bakterie.

Ovšem Ementál, Parmazán a Guyere se stále vyrábí ze syrového mléka.

V Holandsku si pochutnáte

Určitě je mnoho míst, kde si může milovník tohoto božského daru dobře pochutnat, ale já to zkusila v Holandsku ve skanzenu, kde jsem měla možnost vidět výrobu sýra přímo na vlastní oči.

Ženy tady měly na sobě kroje s těmi ušatými kloboučky a na nohách klasické dřeváky.

Po našem příchodu přinesly obrovské tácy, na kterých byly kostičky snad dvaceti nebo více druhů sýrů.

Z toho všeho jsme mohli ochutnat a podle toho si pak vybrat, který si chceme koupit.

Všechno ochutnat ani nešlo.

Nakoupili jsme jich ale hodně.

S vlašskými ořechy, s anglickou slaninou, ve vosku, uzený, pařený a hodně jiných.

Patřím totiž mezi žrouty sýrů v libovolných úpravách, miluji sýrové fondue a mozzarelu, také Madeland a sýry tavené..

Jak se starat o sýry?

• Sýr je prý dobře skladovat v jeho původním obalu.
• Umístěn by měl být do spodní přihrádky lednice, nejlépe v hermeticky uzavřené nádobě, aby se zabránilo kontaktu s jinými potravinami.
• Při nákupu se mají sýry kupovat jako poslední a má se s nimi opatrně zacházet.
• Z lednice a obalu by se pak měly sýry vyndávat asi půl až jednu hodinu před konzumací. Ony se tak postupně přizpůsobí okolní teplotě a plně se projeví jejich chuť, vůně a konzistence.

A ještě jeden recept, kdyby se vám chtělo.

Sýrové chuťovky

Protože jsem sýrový gurmán, sbírám různé tipy, jak si pochutnat na něčem novém sýrovém. Tohle je vážně moc dobré.

Kostky sýra, nejraději nasládlého, namočím na čtvrt hodiny do bílého vína a pak každou kostičku obalím plátkem anglické slaniny. Konec připevním párátkem.

To celé pak obalím ve vajíčku a ve strouhance.

Do maximálně rozehřátého oleje pak chuťovky narychlo vkládám a hned, jak zrůžoví, je vyndám.

Hodí se k tomu teplé bílé pečivo a pro ty, kteří chtějí chuť dobarvit, i bílé víno.

Udělala jsem vám chutě?

Tak ještě něco pro zasmání

Michaela

[sexy_author_bio]