Ještě se mi směj. VIII. kapitola

Stála u obrubníku, který se pomalu propadal na úroveň silnice, a nevěřila tomu, co se před pěti minutami stalo. Obyčejných pět minut, jeden nepatrný úsek v čase a dokáže vygumovat pět let? Jak může někdo jen tak, z ničeho nic zahodit všechno, co bylo možné pokládat za jistotu a člověka, který toho tolik udělal, tolik ho podržel jen tak hodit přes palubu?

Sklonila hlavu a kaštanové vlasy se jí po pramíncích přilepily ke tváři.

 

Byla na jednu stranu ráda, že se nerozplakala před ním, na druhou litovala, že není mužem. Kdyby jím byla, dala by mu asi ránu do nosu.

 

Takhle se nezmohla na nic, než na hrdé: „Jistě, věci si můžeš odvízt kdykoli a přeji hodně štěstí“. 

 

To byla ovšem fráze. Poslední, co mu v tu chvíli byla schopná upřímně přát, bylo štěstí. A už vůbec ne s tou prsatou, zmalovanou, lacinou nánou, která ani nedokončila střední.

 

Vždyť jí nemůže konkurovat snad ani v jediném ohledu!!

 

A přes to ten, kterého tolik milovala a bohužel stále miluje…

 

Rozplakala se. Možná by si i sedla na ten obrubník a vůbec se domů, do toho temného prázdna, které teď bude ještě prázdnější, až si vyklidí obsah skříní, až z jeho nočního stolku a koupelny zmizí jeho toaletní voda, žiletky pěna…nevracela.

Na hodinách, umístěných na věži, která už něco pamatovala, se obří ručička už posunula o deset minut.

 

Dočista promokla.

 

Nebyla ale schopna se odlepit od místa, kde vystoupila. Možná potřebovala ještě víc promoknout, aby uvěřila, že to, co se stalo, je pravda. Že se jí to nezdálo. Že právě dočetla poslední stránku jedné knihy svého života. Dál ani stránka. Konec příběhu. 

 

„Nepotřebujete svézt, slečno? Nechci obtěžovat, ale prší a vy očividně moknete … ale ne, vy pláčete? Neplačte, zítřky bývají mnohem milosrdnější, bude dobře…“

 

Nebyl ošklivý, ale ani pohledný, a jak usoudila z postaršího typu vozu, kde už galantně otevřel zadní dveře, ani bohatý.

 

Za normálních okolností by jistě poděkovala, a mávla na taxi, ale chtělo se jí udělat něco, co by alespoň trochu bylo cítit vzdorem…vědět, že žije, že se něco děje…možná se zítra s někým vyspí a možná nebude jeden…. V zásadě na to, co plánovala, ale neměla ani trochu náladu.

 

„Díky, moc, a víte, že ano? Pokud tedy nezdržuji, svezu se ráda“. Oblažila ho co možná svůdným úsměvem, který nepatřil jemu.

 

„Kdybych spěchal, nezastavil bych u osamělé slečny, která mi už z dálky přišla trochu smutná …“, odpověděl a jeho oči jí připomněly žábu.

 

Usmála se té myšlence, té asociaci a zjevně pobaveně pohlédla i na něho.

 

Pojede se žabím princem a možná ho pak pozve domů na kafe.

 

Opatrně za ní zavřel dvířka a nastoupil na místo řidiče.

 

„Copak se vám stalo, že jste tak bezduše stála na dešti?“, zeptal se a vůbec to neznělo nijak vtíravě, spíš účastně a otcovsky, nebo jako od staršího bratra, navíc to slovo „bezduše“ působilo zvláštně starosvětsky…

 

Byla ve stavu, kdy jí bylo úplně jedno, komu bude svou bolest vyprávět. Účast přijala s povděkem, že se může někomu vypovídat.

 

Vyprávěla dlouho. Celý svůj příběh. Skončila u okamžiku, kdy se octila na chodníku před zavřenou pobočkou banky a otevřenou hernou.

 

Už dál nemohla vydržet jeho hloupé řeči o tom, že každý vztah nemusí končit dobře, a že ho to mrzí, ale že to je silnější než on. Na její „prosím tě zastav mi tady, já si vystoupím“, reagoval tak chladně, jak jen mohl.

 

Zastavil, nechal ji vystoupit a odjel. A s ním všechno, v co do té chvíle věřila.

 

Žabí princ po celou dobu naslouchal a ani jednou ji nepřerušil. Jen ve zpětném zrcátku chvílemi zaregistrovala jeho pohled, zatímco do jejího vyprávění monotónně cvakaly stěrače a kolem ubíhala světla pouličních lamp, pak světélka z oken domů, pak stromy.... Byla ráda, že ji vyslechl.

 

Teprve teď si uvědomila, že …

 

„Jé ani jsem vám neřekla, kam vlastně pojedeme, to jsem trouba“, teatrálně si uhodila dlaní do čela.

 

„To ano“, řekl.

 

15536ZDI.jpg

 

„Chybí vám na volantu to logo, takový ten bazmek uprostřed….máte rád francouzský auta? My ho taky měli ale táta pak ….“

 

Žabí princ se otočil a bylo slyšet, jak kola vozu sdírají kamínky pod sebou. Jeho oči se změnily … připadal jí jako krokodýl.

 

„Konečná“. Znělo to, jako když se otevře mrazák.

 

„Co?!“

 

U žaludku měla najednou šílený pocit a uvědomila si celou strašnou realitu té chvíle. Já debil!

 

Prudce vytrhla kolena do té doby pohodlně vražená mezi přední sedadla, otočila se, našla kličku, rozrazila dveře vozu a vrhla se ven.

 

Zastavila jí pevná stěna jeho těla. Pak měla dojem, že narazila hlavou do betonu. Uviděla záblesk světla.

 

Pak už jen padala a padala….

 



 

„Mám spešl povolení a tak jsem ho využil. Ahoj, rád tě vidím … doufám, že neruším“, Alešova ústa se doširoka roztáhla. Měl dokonalé zuby a měl důvod se usmát. Šárka vypadala o poznání lépe a on se propracoval mezi ty, kteří k ní do pokoje mohli.

 

„Něco jsem ti donesl, ale musel jsem si vyžádat souhlas. Jsi jako nedobytná pevnost, jako nějaký státník, nebo snad celebrita“, pokoušel se o humor, protože mu přišlo dobré, když se Šárka bude na události i stav momentální reality chvíli dívat trochu s nadhledem. A taky jí chtěl vidět, jak se usmívá. Ten úsměv se mu líbil. A moc. Nebyl z těch, kdo by řešil, že tomu úsměvu tak trochu schází přední tři zuby a už vůbec to neřešil v téhle chvíli.

 

Dokonce se musel poprat s pocitem viny, který stále hlodal.

 

Dopřála mu svůj byť nedokonalý úsměv hned v dalším momentu.

 

„Jé, děkuju. Budu mít večerníčka“, trochu šišlala.

 

„No a třeba zprávy… mě napadlo….jestli třeba…“ jen maličko to naťukl, ale nepřišla mu ta chvíle vůbec vhodná. Snad se ale na ni zadíval o sekundu déle, než chtěl.

 

„Já vím…všichni na to čekají, i já, a pořád nic“, řekla posmutněle a pohledem zavadila o ještě tmavou obrazovku televizoru.

 

„Poslední, co si pamatuji, jsi ty“…

 

„Já vim… taky jsem si užil. Netrap se tím, Šárko. To se může z minuty na minutu třeba změnit. Kéž bych byl u toho až…“ usedl na židli a jeho pohled byl zvláštně studený. Mimoděk se mu sevřela čelist a na spáncích mu naskočily dvě bulky.

 

Všimla si toho a zamračila se.

 

„Díky, Aleši. Dokážeš tu věc taky zprovoznit?“ řekla to záměrně, protože jí atmosféra nebyla příjemná.

 

Zabralo to. Vyskočil a jal se ladit programy. Zjevně ne náhodou mu velice záleželo na tom, aby Šárce naběhly hlavně komerční stanice. Tenhle záměr ovšem vzápětí dost okatě zakryl laděním státních programů…

 

„Bude večerníček“, zažertoval.

 

„Jo“, odpověděla sarkasticky a stejně se i usmála, ale teď si dala pozor, aby při tom nechala zavřená ústa. Chtěla vypadat mile, ale ne legračně.

 

Aleš usedl znovu na židli a zlehka vzal její dlaň do své. Opatrně ji přitáhl k sobě. Šárka cítila, jak jí utíká srdce a byla ráda, že už nebyla připojená na přístroj, protože ten puls by on dozajista slyšel. Slyšeli by ho i na ušním oddělení.

 

Díval se na ni z podhledu a hrál si s jejím malíčkem. Bylo jí hezky. Nebyla sama, kdo se cítil očividně nestandardně.

 

Poznala to podle toho, že jeho ruka se chvěla.

 

Ani se nenamáhala odhadovat, jak dlouho na sebe mlčky hleděli, ale malíček měla dočista odkrvený a sežmoulaný, což vůbec nevadilo. Kdyby jí ho během té doby amputoval, zřejmě by si nevšimla.

 

„Půjdu, ať se trochu vyspíš. Musím ještě sehnat někde lepidlo, tak aby nezavřeli. Jestli mohu, rád se zítra objevím, až budeš zase sama“, neochotně vstal, ale ochotně a odhodlaně ji rychle políbil. Pak udělal nejistě dva kroky dozadu.

 

„A – ano, jistě, že přijď, já --- budu ráda, když přijdeš, totiž, jsem ráda, že nejsem sama… nebo asi …“ byla překvapená a připadala si nemožná, jak tam koktala, jako školačka a tak rozhodila rukama, což zabolelo, ale to nebylo tak hrozné, jako to, že u toho sama sobě připadala jako nějaký tučňák, nebo rovnou blbec…

 

Usmál se, jako by ho někdo přistihl při něčem nepatřičném a šoural se ke dveřím. Pak se ale prudce otočil, pootevřel ústa a sáhl do kapsy u bundy. Šárka vyvalila oči …

„e… eště ovladač“, vyrazil ze sebe, vyndal dálkové ovládání, položil ho na postel a ke dveřím teď už docouval.

 

„Jo, baterky jsou nový“…

 

„Jasně…“ vydechla… „Díky moc… pa“

 

Také couvla. Noha v ponožce jí vyjela z pantofle, takže zavrávorala.

 

Když za sebou zavřel, stála Šárka rozhozená z toho polibku, z celé situace, ze sebe a všeho s jednou nohou v bačkoře a druhou v ponožce, když se zase ozvalo klepání.

 

„Ano?“, vrátila se jí jistota a rozesmála se…“copak? Antéééna?“

 

Dveře se otevřely.

 

„Ahoj…přišel jsem se podívat“…

 

Šárka ucítila závan vína a na její tvář se vkradl výraz zklamání.

 

„Ahoj, Honzo…“

 

Jeho polibek s vůní vinárny jí už rozhodně nerozhodil.

 


 

Oba policisté zírali na znak na voze, který Milota málem naboural. Jejich pohledy se setkaly.

 

„Žďárskej asi nekecá, že ta holka jela možná autem. Tohle je jasnej kosočtverec…ten její Inguz, co ještě nevím proč tak nazvala. No to je jedno…každopádně …zřejmě fakt nastoupila do auta a to auto mělo asi tohle logo, takže pokud nemluvila o něčem jiném…

 

 A tohle by sedělo i s výpovědí Žďárskýho, která nám přišla tak pitomá, když si chlap nevšimne typu auta. Ten den skutečně začlo lejt.…

Čili Renault…dobře…“

 

Proud slov, kterými kapitán Kramář opatřil proud svých myšlenek, přerušil poručík Milota.

 

„Jenomže, Rudo …. Žďárský má Renaulta. Modrýho“.

 

Kapitán Kramář zdvihl ruku a počal si žmoulat a tahat bradu tak, až to vypadalo, že už ji na tváři nepotřebuje a hodlá si ji utrhnout a zahodit. U toho zavíral a otevíral oči a funěl.

 

Milota na něho dlouze zíral.

 

„Chci ho….chci ho znova“, vysoukal ze sebe Kramář.

 

„No ale DNA…“

 

Obě dlaně Rudolfa Kramáře se prudce nalepily na celý jeho obličej a teď to zase vypadalo, že si chce vyjmout obě oči i s obočím.

 

„I přes to s ním chci mluvit“. Řekl Kramář, otočil se, vyndal telefon a zmáčkl jediné tlačítko.

 

Poslední hovory.

 



 

„Dobrý den, buďte tak laskav, potřeboval bych lepidlo na plasty, nějaké lepší“. Měl ruce vražené do kapes. Dveře byly ovšem opatřeny automatickým zavíráním, takže muž, který právě vešel, ruce nepotřeboval. Typický pach prodejny autopotřeb obohatil pach oleje.

 

Mladík vzhlédl od nějakého kusu papíru, na který ještě rychle vtiskl razítko, odložil kuličkové pero a s profesionálním úsměvem pohlédl na zákazníka.

 

Mimoděk ho sjel pohledem. Měl šedivou bundu, a pod ní kombinézu, která jevila známky nedávné práce v garáži.

 

Zákazník vyndal ruce z kapes.

 

Podle stavu a velikosti kloubů i dlaní, by odhadl každý, že příchozí asi nebude bankovní úředník.

 

„A co by to mělo lepit?“, otázal se mladík vesele.

 

„Tak nějak asi nejraději plast, kov i gumu“, odpověděl muž a očima si našel regál s autochemií.

 

„Zevnitř nebo zvenku?“

 

„Cože?“

 

„No, budete lepit uvnitř vozu, nebo zvenku?“

 

„Jo takhle…no něco na volant potřebuju nalepit…“

 

„Rozumím“, mladík se vydal k regálu, který si zákazník už před tím očima vytipoval.

 

Dohodli se rychle.

 

„Ještě něčím posloužím?“

 

„Jo, potřeboval bych zastříkat nějakou drobnost na kapotě, stačí jeden sprej, je to jenom škrábnutí“

 

„Určitě, a jakou barvu?“ mladík sáhl po vzorníku.

 

„No ideálně takovouhle“, odpověděl muž a rukou ukázal přes skleněnou výlohu na vůz zaparkovaný na dohled.

 

„Ten Oplík?“

 

„Ne, za ním ten Renault“

 

„Jasně“

 

Mladík popošel směrem doprava podél regálu. Vypadal, že ví, jakou barvu hledá.

 

 

Konec 8. kapitoly 

 



 

 


Hodnocení článku

Hodnotilo 5 čtenářů průměrem 5 bodů z pěti


Čtěte také:

Jeskynní malby a otisky dlaní – za vším hledej ženu! 
Mrť, zblo, muk … kuk 
Souhrnná zpráva o stavu Země 
Šílenec, vrah a sadista, na postu nejvyšším. NERO.  
Vejce zdarma, dnes do 22:00 ! 


Diskuze


Pro vkládání příspěvků je potřeba se přihlásit či registrovat.
#120409

post Zaslal: 16.10.2014 08:25

Odpověď na příspěvek #120403
Uživatel: martuti

Přesně tohle mě napadlo taky, takže vraha už znám. Nicméně mi to...
 

Mně se to taky moc líbí.

Ale třeba se obě pleteme a bude to nakonec úplně jinak Laughing

Už se těším na další středu.

 
Avatar
post Zaslal: 16.10.2014 04:02

Odpověď na příspěvek #120355
Uživatel:

Tak jsem si vše přečetla znovu a udělala si analýzu všech osob a jestli...
 

Přesně tohle mě napadlo taky, takže vraha už znám. Nicméně mi to nevadí, je to čtivé a díl od dílu lepší.

 
#120392

post Zaslal: 15.10.2014 22:58

Odpověď na příspěvek #120387
Uživatel:

To já se nechám překvapit. To jak Šárka něco o tom ví si...
 

Šárku ne, ale o vagíně Renaulta je tam toho dost Writer

 
#120387
Překvapení

post Zaslal: 15.10.2014 21:02

Odpověď na příspěvek #120373
Uživatel:

To najdeš na googlu. Já už jsem si to proklepla 
 

To já se nechám překvapit. To jak Šárka něco o tom ví si stejně na Googlu ještě nevygoogluješ. Wink

 
#120386
Čína

post Zaslal: 15.10.2014 20:57

Odpověď na příspěvek #120371
Uživatel:

No jo no. Sedmičku taky každej nedodržuje. Není to tak dlouho, co jsem četla...
 

Anebo udělat Čínu bez Číňanů a obsadit ji třeba Mongolama. ROFL Anebo že by neměly být v detektivce dvojčata. To už jsem taky někde viděl. Pro zápletku jako dělané. Wink Úžasné bylo i rozebírání Harryho Pottera jako detektivka. Taky mně při tom něco napadlo: Nepřišla Rejžková taky odněkud z Bradavic ? I got it

 
Avatar
post Zaslal: 15.10.2014 20:27

Odpověď na příspěvek #120359
Uživatel:

Dívám se a teď už i vidím
 

Já to myslela pro ty postavy- se dívat a číst, je jich tam akorát přesně, aby Míšin krásný příběh byl tak dobře čtivý jako teď ) Čtu to až s vámi a taky nevím, kdo je pachatel) Jen mi ty postavy kolem hlavní hrdinky přijdou zcela přehledné, dnes přibyla další oběť a prodavač ... Aleš je v příběhu od začátku ... atd )

 

 Líbí se mi ten příběh moc a styl psaní samozřejmě parádní, napínavý a čtivý ) 

 

  Myslela jsem to tak, že nemám potřebu "rozebírat" postavy a pátrat, jen se dívám do příběhu a je tak krásně popsán, že až cítím zimu v lese u cesty ... nebo "slyším" nemocniční zvuk přístrojů či jak otvírá Aleš dveře a nese pacientce televizi, nebo maminka myje nádobí a vaří ...

 

 Jen čtu a dívám se) Smile

 
post Zaslal: 15.10.2014 20:21

Odpověď na příspěvek #120370
Uživatel:

Škoda, já už se těšila na ty římské číslice...
 

ROFL

 
#120373

post Zaslal: 15.10.2014 18:32

Odpověď na příspěvek #120372
Uživatel:

Taky jsem našel toho dalšího podezřelého. To bude asi ještě...
 

To najdeš na googlu. Já už jsem si to proklepla Laughing

 
#120372
Podezřelý

post Zaslal: 15.10.2014 18:27

Odpověď na příspěvek #120367
Uživatel: Michaela Kudláčková

 --- tolik ne, ale hodně věcí se ještě přihodí...(a dodržela)
 

Taky jsem našel toho dalšího podezřelého. To bude asi ještě hodně zajímavé, Třeba to jak Renault přišel ke svému logu. ROFL

 
#120371

post Zaslal: 15.10.2014 18:24

Odpověď na příspěvek #120369
Uživatel:

5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. Takže...
 

No jo no. Sedmičku taky každej nedodržuje. Není to tak dlouho, co jsem četla knížku a tam pachatelem byl detektiv. Sice pomocník detektiva, ale taky to byl detektiv. Frown

 
#120370

post Zaslal: 15.10.2014 18:19

Odpověď na příspěvek #120367
Uživatel: Michaela Kudláčková

 --- tolik ne, ale hodně věcí se ještě přihodí...(a dodržela)
 

Škoda, já už se těšila na ty římské číslice kapitol. Třeba až budeš psát číslo kapitoly 878 (DCCCLXXVIII) Tongue out

 
#120369
Detektivka

post Zaslal: 15.10.2014 18:11

Odpověď na příspěvek #120365
Uživatel:

Ano!   http://fanfiction.potterharry.net/cze/kapitola/12983|Desatero-dobre-detektivky.html
 

5. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan.

Takže kdybych začal psát detektivku, která se odehrává v Číně tak už jsem porušil desatero. OMG

 
post Zaslal: 15.10.2014 18:01

Odpověď na příspěvek #120366
Uživatel:

Míša psala, že těch kapitol bude hóóóódně....
 

Laughing --- tolik ne, ale hodně věcí se ještě přihodí...(a dodržela)

 
#120366

post Zaslal: 15.10.2014 17:59

Odpověď na příspěvek #120364
Uživatel:

Ono to taky záleží na tom kolik to má kapitol. Jestli 10 tak to jo. Jestli...
 

Míša psala, že těch kapitol bude hóóóódně.

Já už počítám od stovky vejš Laughing

 

A jelikož Míša minule psala, že se ještě ani nedostala k tomu, proč ten znak Šárka pojmenovala Inguz a ani se ještě nedostala k tomu jak vzniklo logo Renaultu a co Šárka o tom ví, tak těch dílů může být i 1.000 ROFL

 

 
#120365

post Zaslal: 15.10.2014 17:56

Odpověď na příspěvek #120362
Uživatel:

Už tak brzy ? To je vážně podezřelé... ale věřím ti, protože to byl...
 
 
#120364
Počet

post Zaslal: 15.10.2014 17:55

Odpověď na příspěvek #120362
Uživatel:

Už tak brzy ? To je vážně podezřelé... ale věřím ti, protože to byl...
 

Ono to taky záleží na tom kolik to má kapitol. Jestli 10 tak to jo. Jestli třeba 30 klidně se může objevit až ve 20. kapitole (příklad). Wink A mizím po něm pátrat. Shift

 
#120362
Vrah

post Zaslal: 15.10.2014 17:49

Odpověď na příspěvek #120355
Uživatel:

Tak jsem si vše přečetla znovu a udělala si analýzu všech osob a jestli...
 

Už tak brzy ? Surprised To je vážně podezřelé... ale věřím ti, protože to byl muž. Mně nepřelstrí žádný transvestita. Já mám to Boží školení.  Ha Ha A vážně je desaterem dobré detektivky znát vraha už v prvních kapitolách ? WOW

 
#120359

post Zaslal: 15.10.2014 17:46

Odpověď na příspěvek #120357
Uživatel: Quentinová z Montargis

Stačí jen číst a dívat se :)
 

Ok Dívám se a teď už i vidím Laughing

 
Avatar
#120357
Michalka píše skvěle )

Quentinová z Montargis
Zaslat zprávu
Přidat do přátel
post Zaslal: 15.10.2014 17:40

Odpověď na příspěvek #120355
Uživatel:

Tak jsem si vše přečetla znovu a udělala si analýzu všech osob a jestli...
 

Stačí jen číst a dívat se :)

 
#120355

post Zaslal: 15.10.2014 17:37
 

Tak jsem si vše přečetla znovu a udělala si analýzu všech osob a jestli teda Míša dodržuje desatero dobré detektivky. tj. Zločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu!!!

 

Tak už nejspíš vím, kdo je ten sadistický sériový vrah. He he Laughing

 
#120354

post Zaslal: 15.10.2014 17:28

Odpověď na příspěvek #120352
Uživatel:

Ale oči má prý žabí... ... motolko, přiznej se.
 

Já to nebyl ....

jááá neeee

Help

Help

 
#120352
Žabí oči

post Zaslal: 15.10.2014 17:09

Odpověď na příspěvek #120351
Uživatel:

Uniká nám pachatel... prozatím neznámý.
 

Ale oči má prý žabí... Surprised

... motolko, přiznej se. ROFL

 
#120351
Pachatel

post Zaslal: 15.10.2014 17:02

Odpověď na příspěvek #120349
Uživatel:

No proto jsem úplně dole psala, že už v těch osobách mám chaos. Něco...
 

Uniká nám pachatel... prozatím neznámý. Run

 
post Zaslal: 15.10.2014 17:00

Odpověď na příspěvek #120347
Uživatel:

To nemůže být Žďárský, on je malej. Vrah musí být...
 

Ok

 
#120349

post Zaslal: 15.10.2014 16:44

Odpověď na příspěvek #120348
Uživatel:

Ale v první chvíli to tak vypadalo.
 

No proto jsem úplně dole psala, že už v těch osobách mám chaos. Něco nám uniká. Laughing

 
#120348
První dojem

post Zaslal: 15.10.2014 16:25

Odpověď na příspěvek #120347
Uživatel:

To nemůže být Žďárský, on je malej. Vrah musí být...
 

Ale v první chvíli to tak vypadalo. Wink

 
#120347

post Zaslal: 15.10.2014 16:16

Odpověď na příspěvek #120327
Uživatel:

To je tedy (v 6. kapitole)... že ho sledujou ve dne v noci i když jde na záchod a o DNA...
 

To nemůže být Žďárský, on je malej. Vrah musí být větší. Tongue out

 
post Zaslal: 15.10.2014 15:13

Odpověď na příspěvek #120336
Uživatel:

Já jsem to bral podle toho: „Chci ho….chci ho znova“, vysoukal ze sebe...
 

No vida Wink

 
Avatar
post Zaslal: 15.10.2014 14:48
 

Díky za článek. Také to vezmu pěkně od začátku.

 
#120336
DNA

post Zaslal: 15.10.2014 14:42

Odpověď na příspěvek #120335
Uživatel: Michaela Kudláčková

Tam nemělo být nic o DNA - spíš o něm.   DNA tolik neřeš....
 

Já jsem to bral podle toho:

„Chci ho….chci ho znova“, vysoukal ze sebe Kramář.

 

„No ale DNA…“

 

Obě dlaně Rudolfa Kramáře se prudce nalepily na celý jeho obličej a teď to zase vypadalo, že si chce vyjmout obě oči i s obočím.

Tak to mně zajímalo. Wink Ale nějaký rozdíl jsem tam objevil mezi 1. a 2. kapitolou. Cool

 
post Zaslal: 15.10.2014 14:32

Odpověď na příspěvek #120334
Uživatel:

Tam jsem taky nic nenašel o DNA jen o hledání pokladu. Jsem myslel, že ho...
 

Tam nemělo být nic o DNA - spíš o něm.

 

DNA tolik neřeš. Na tom to nestojí. Tu odebírají u takových činů vždycky. Lze předpokládat, že i Honzovu mají.

 
#120334
Sledovaný

post Zaslal: 15.10.2014 14:26

Odpověď na příspěvek #120333
Uživatel: Michaela Kudláčková

Neboj, mám to promakaný... Dva roky přemýšlení.  ...
 

Tam jsem taky nic nenašel o DNA jen o hledání pokladu. Surprised Jsem myslel, že ho zase až tak moc nesledovali. No budu zas napnutý jak struna do dalšího dílu. Laughing

 
post Zaslal: 15.10.2014 14:08

Odpověď na příspěvek #120332
Uživatel:

Stopařka říkala, že mu něco chybí na volantu a Žďárský si...
 

Neboj, mám to promakaný... Dva roky přemýšlení.

 

Pochybuješ o Alešovi? To je fajn, ale nezaškodí znovu přečíst II. kapitolu Wink

 
#120332
Stopařka

post Zaslal: 15.10.2014 14:07

Odpověď na příspěvek #120331
Uživatel: Michaela Kudláčková

A Tys někde četl, že to udělal? 
 

Stopařka říkala, že mu něco chybí na volantu a Žďárský si kupoval lepidlo na volant. Takže shoda náhod ? Cool

 
post Zaslal: 15.10.2014 14:04

Odpověď na příspěvek #120327
Uživatel:

To je tedy (v 6. kapitole)... že ho sledujou ve dne v noci i když jde na záchod a o DNA...
 

A Tys někde četl, že to udělal? Tongue out

 
#120327
Zmínka

post Zaslal: 15.10.2014 13:11

Odpověď na příspěvek #120321
Uživatel: Michaela Kudláčková

Ale je tam zmínka 
 

To je tedy (v 6. kapitole)... že ho sledujou ve dne v noci i když jde na záchod a o DNA nic. Tongue out A jak se mu to tedy povedlo udělat, když byl sledovaný ? Surprised

 
post Zaslal: 15.10.2014 12:41

Odpověď na příspěvek #120317
Uživatel:

Mně by zajímalo to DNA. Jsem někde něco přehlédl ? Ono totiž jsem nikde...
 

Ale je tam zmínka Tongue out

 
post Zaslal: 15.10.2014 12:39

Odpověď na příspěvek #120315
Uživatel: Birliban

Taky tak. Jinak dneska pochvala a jednicka s * za delsi kapitolu. :)
 

Díky!!!Wink

 
#120317
DNA

post Zaslal: 15.10.2014 12:18

Odpověď na příspěvek #120306
Uživatel:

Sakra, Míšo, dnes během čtení jsem už myslela, že chápu a zase...
 

Mně by zajímalo to DNA. Jsem někde něco přehlédl ? Surprised Ono totiž jsem nikde nečetl, že by vyslýchali Žďárského. Tongue out

 
Avatar
post Zaslal: 15.10.2014 12:05

Odpověď na příspěvek #120306
Uživatel:

Sakra, Míšo, dnes během čtení jsem už myslela, že chápu a zase...
 

Taky tak.

Jinak dneska pochvala a jednicka s * za delsi kapitolu. :)

 
#120306

post Zaslal: 15.10.2014 09:08
 

Sakra, Míšo, dnes během čtení jsem už myslela, že chápu a zase jsem se ztratila. Něco důležitého mi uniká. A začínám mít asi bordel v jednotlivých osobách Cry

 
Avatar
post Zaslal: 15.10.2014 06:04
 

ALEŠ??SurprisedSurprisedSurprisedSurprisedSurprisedSurprisedSurprisedSurprised

Míšo, další díl házej dneska co nejdřívOk

 

Právě teď

Dnešní vydání

Poslední příspěvky k článkům

Komerční tipy

Nejnovější diskuse

Včera a předevčírem

Vaše TOP články

Nejčtenější články

Komentáře - Popelnice

Komentáře - Bazar

TOPlist