Jedna milá svatomartinská!

SVÁTEČNÍ PŘÍLOHA

Když dětem konečně vylezly zoubky a pustily se prsu, přísahala jsem, že už nikdy nechci vstávat v noci co hodinu či dvě, abych hned zase uléhala a ráno se probouzela rozlámaná jak papírová vlaštovka. A přece.

Jenže tentokrát v tom není žádný kojenec, ale pták.

Svatomartinská husička, třináct hodin pečená, pečlivě kontrolovaná, podlévaná, jablíčkem nadívaná.

Přesně tak, aby v poledne byla šťavnatá, s křupavou kůrčičkou a tahala za nos kolemjdoucí v přilehlých ulicích. To jeden není vůbec línej udělat dva druhy zelí a knedlíků.

A když pěkně vykynou i ořechové rohlíčky…

Já vím, že na to jídlo jednou zajdu, ale řekněte, kdo by odolal.

Vlastně jsem docela ráda, že se v našich končinách trochu oprášila tahle tradice spolu s příběhem svatého Martina z Tours.

Martin se stal vojákem jako jeho otec.

Jezdil na bílém koni a jednou obdaroval žebráka  půlkou svého pláště, který z dobrého srdce přeťal mečem ve dví.

Vykonal za svého života ještě mnoho dobrého, takže ho lidé chtěli zvolit biskupem a on se ze skromnosti schoval do stáje mezi hejno hus.

Ty ho kejháním prozradily, biskupem se stal a od té doby se na počest tohoto dne peče svatomartinská husička rok co rok.

To má za to, že nedržela zobák, milé děti.

Většinou o sobě v první půli listopadu dává vědět i zima.

Synonymem této nesmělé sněhové návštěvy, která většinou mizí dříve než by si děti přály, ale dost, aby silničáři byli překvapeni, se stal Martinův bílý kůň.

Ale vážně, legenda je to bohatá, krásná a určitě stojí za to si ji přečíst celou. Martin je patronem husarů, dragounů, ale i kovářů a domácího zvířectva, především pak hus.

Ještě jedna věc je s tímto svátkem spjata.

Je to svatomartinské víno.  11.11 se v 11hodin a 11minut otvírají lahve prvního letošního vína. Je to okamžik, kdy se v ústech na patře vinařů bilancuje celý letošní rok.

Občas se vynoří názor, že jsme jen okopírovali francouzskou tradici beaujolais, což je v podstatě to samé.

Ve skutečnosti se u nás v této podobě slavilo na Sv. Martina již za dob Josefa  II.

V tento den končila služba čeledi, pasákům a obecním zaměstnancům.

Pokud byla spokojenost, uzavíraly se smlouvy nové, na které se připíjelo právě mladým vínem nad husími hody. Ti nespolehliví šli o službu dál. Většinou se bujaře loučili mnohými přípitky kalíškem vína.

Takovým se říkalo „martínci“.

Nejen červené, ale i bílé a růžové svatomartinské sice mělo možnost zrát jen několik týdnů, i tak však získalo svou osobitost a svěží ovocnou chuť. Takové víno se vyznačuje nižším obsahem alkoholu.

Něco kolem 12%.

Ovšem pozor.

Je to mladé víno a to bývá zrádné. Aby vás starosta nemusel přetáhnout bejkovcem.

Myslím, že svátek je to hezký a pojí se s ním mnoho příjemných zvyklostí.

Budu jen ráda, pokud rozšíří i letos řady svých příznivců, ať už to budou veselí martínci, nebo hodovníci. Mnoho měst a obcí navštíví skutečně jezdec na bílém koni.

Pokud neholdujete mladému vínu a peníze na husu jste dali za sněhové řetězy a zimní obutí, nevěšte hlavu a zkuste třeba husí játra na víně.

Stačí jedna játra nakrájet na plátky, poprášit moukou a opéct zprudka na pánvi, kde jste zpěnili jednu cibulku na lžíci husího sádla.

Orestovaná jatýrka vyndejte na talíř.

Na pánev přilijte 2dl vývaru, 1dl červeného těžšího vína a zaprašte trochou papriky.

Provařte, nakonec přidejte zpět játra a dosolte.

Sůl nedávejte nikdy dřív, játra by ztvrdla.

Pak už stačí jen křupavá bagetka.

Přeji dobrou chuť a Martina spíš pěšky než na bílé herce. Studí totiž stejně jako loni.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]