Detail příspěvku: Jana Semelková knížky svého nakladatelství hýčká – s láskou nevšední

Jana Semelková knížky svého nakladatelství hýčká – s láskou nevšední

autor: | Úno 27, 2012 | Společnost | 0 komentářů

Návštěvy: 3

Jana Semelková měla v loňském roce zlomový rok. Opustila post šéfredaktorky v jednom nakladatelství a místo na úřad práce zamířila na volnou nohu. A s podporou svého manžela založila své vlastní nakladatelství, které nese název JaS. Žena, která mimo jiné připravila k vydání nejen jednu moji prvotinu určenou nastávajícím maminkám, ale také Míšiny Jak se modlí čarodějky….

Žena, která ke knihám přistupuje s naprosto nevšední profesionalitou, jež se snoubí s citem a láskou k veškerému čtivu.
Její vlastní nakladatelství má za sebou čtyři tituly, pátý se chystá nabřezen, a vzhledem k tomu, že jsou to knihy poněkud odlišné od záplavy knih v knihkupectví, má JaS celkem slušné ambice nejen v knižní džungli přežít, ale dokonce i prosadit.
Jana SemelkováNebudu se ptát na to, kde jsi přišla k nápadu založit si vlastní nakladatelství, protože to prostě přinesl život, ale napadá mě něco jiného. 
Celý život jsi s knihami, v nakladatelství jsi poznala, jak funguje zákulisí, setkáváš se s autory, známými osobnostmi a tak jsi určitě nebyla naivní a tušila, že mít vlastní nakladatelství bude hlavně kupa práce. Bylo ale něco, co tě opravdu nepříjemně překvapilo (nějaká pracovní oblast) nebo tak trochu otrávilo?
Nemůžu říct, že by mne něco překvapilo. Vím, jak těžké je vydávání knížek, jak nelehké je představit autory čtenářům. Takže mne spíš potěšila vstřícnost médií (internetových i tištěných), které chtějí o nás a našich knížkách psát.
A co mne otrávilo?
Abych neutíkala od dotazu – úřední záležitosti. Co se nařízení a
příkazů kolem daní, pojištění a povinností týká, připadám si jako slepička běhající od dveří ke dveřím, od úřadu k úřadu… a stále není konec, pořád něco musím, mám mít, jsem povinna… Ale to znají všichni, co nestojí s napřaženou dlaní a čekající, až jim nějací „oni“ dají peníze na živobytí.
Chceš se živit sám? Tak za trest ti to tak zpříjemníme, že na vydělávání vlastně nebudeš mít čas. Ale dost fňukání – těch příjemných věcí je doopravdy víc!
Tak s tímhle steskem soucítím a souhlasím a popřeju hodně pevné nervy v nadcházejícím zúčtovacím daňovém období…Tongue out
První titul, který byl v JaSu vydán byl Fimbul.  Zvláštní žánr, vlastně jsem nepřemýšlela, co je to za žánr. Fantasy tak úplně ne, městská fantasy?  Ta knížka má i úžasný obal (odkaz na recenzi Fimbulu  rolinkuju). Plánovat si své první děťátko, to dá přemýšlení a je třeba i citů a emocí. Jak jsi došla k tomu, že právě Kateřina Hejlová a FIMBUL bude tím prvním?
Ono to bylo tak trochu nasnadě. Fimbul jsem připravovala s Kateřinou k vydání ještě v bývalém zaměstnání. Kateřina pak odstoupila od smlouvy a vykoupila sazbu, protože nedošlo ke shodě v několika zásazích do názvu a podoby
knihy. Takže jsem najednou měla v rukách kompletní podklady pro tisk. Čili vydání bylo z tohoto pohledu  nejjednodušší, nejrychlejší. V podstatě všechny čtyři knížky by si zasloužily prvenství a pro mne jsou to všechno
jedničky. Fimbul měl trošku náskok!
Žánr Fimbulu?
Pro mne je to psychologická novela z blízké budoucnosti. V současných mrazivých dnech velmi blízké Wink (pozn.: tehdy mrzlo až praštělo, přísahám!!!! Renča)
A neodpustím si otázku, jež mi hlodá v hlavě dlouhé dny – dny, které trávím trávením Čalabounový v hadovi, chytáním ocementovaných netopejrů ve stodole plný bordelu a ve školní lavici s Mstivou Soňou za katedrou. Syn je naprosto unešen. Tak tedy… Přihlásíš Jirku Holuba a Jak se zbavit Mstivý Soni na Magnesii Literu?
Ano, přihlásili jsme všechny naše knihy hned do několika soutěží.  Je jasné, že přihláška s „Mstivou Soňou“
letěla jak na Magnesii Literu, tak na Zlatou stuhu. Snad alespoň v jedné z nich uspěje a bude nominována mezi vyvolené. Také věřím, že čtenáři, které Jirkova knížka pobavila, jí dají svůj hlas v Ceně čtenářů – už se může hlasovat (do 24. 3. 2012) prostřednictvím webových stránek soutěže.
A nedá mi, abych neprozradila, že v Magnesii Liteře si zasoutěží také Fimbul a Hafni! a jiné povídky. Tyto knížky jsem poslala změřit síly s ostatními  v Ceně Jiřího Ortena pro autory do 30 let.
Jedna vražda stačí pak je přihlášena do Ceny Jiřího Marka a všechny tři „dospělácké“ tituly mají šanci v nové literární soutěži Cena česká kniha. Tím můj úkol skončil, teď už můžu jenom držet palce…
Mimochodem, o literárních cenách kolují podivné zvěsti. Pro někoho je to prestiž, pro jiného je to jen kulisa bez významu…
Pro mne to není kulisa bez významu. Samozřejmě, s rozhodnutím poroty nemusím souhlasit, ale už přijetí knížky do takové soutěže, nebo ještě lépe – její nominace – o něčem svědčí. Třeba já osobně knížky ze soutěží toužím přečíst, případně si o nich alespoň vyhledávám informace. Jistě to tak mají i další čtenáři.
Je pravda, že mám raději čtenářské ankety, protože tam se lépe prokáže zájem čtenářů… Ale právě literární ceny mohou ukázat směr.
V obrovském nakladatelském boomu nestačí sledovat produkci ani odborníci, čtenář v něm jistě tápe. Kdo jiný mu může doporučit dobré knížky, než odborníci na slovo vzatí. Ale čtenáři by se neměli upínat jenom k nominovaným a oceněným knížkám – měli by nahlédnout i do přihlášených – tedy pokud takové informace organizátoři zveřejňují. Vždyť do většiny soutěží vysílají nakladatelé své nejlepší koně, ale přihlásit tituly mohou knihovnice a knihovníci, literární kritici, učitelé, kolegové spisovatelé, někde dokonce i čtenáři sami …
Já rozhodně literární ceny nezavrhuji a budu je podporovat, seč budu moci Wink
Vzpomínáš si na nějakou takhle nominovanou, přihlášenou nebo vítěznou knihu, která tě opravdu hodně chytla??? Natolik, že jsi třeba až zůstala v úžasu stát?
Vzhledem k tomu, že jsem několik let pohybovala především v oblasti literatury pro děti a mládež, tak mne asi nejvíc vzala za srdce knížka Ivy Procházkové Myši patří do nebe. Je jedinečná, zážitek z její četby je neopakovatelný. Tak skvělý příběh o smrti určený malým čtenářům jsem před tím nikdy nečetla. Stejně mne vloni dostala Vikinská princezna Zuzany Frantové.
Určitě máš hodně zájemců, kteří by chtěli vydat rukopis. Odmítnutí je v drtivé většině častější, než kladné přijetí. Jaké chyby dělají budoucí autoři prvotin, zatím neúspěšní (ale třeba i ti, kteří už třeba nějakou knihu mají)?
 
4209NmV.jpg
Ne každý má v sobě soudnost.
Úspěšný bloger nemusí být zároveň úspěšným spisovatelem.
Vynikající novinář nemusí být skvělým romanopiscem.
Ne každý skvělý vypravěč je  také skvělým spisovatelem. Psaní je dřina, odpovědnost ke čtenáři a pokora k textu.  A také se autor musí naučit škrtat a přijímat připomínky.
Důležitý je samozřejmě příběh – musí být nosný. Pak je třeba naučit se základům jednotlivých žánrů (žádný učený z nebe nespadl) a ty naplnit osobitým stylem… Hlavní zásada je jedna: román, povídka, novela… nejsou slohové cvičení, zápis v obecní kronice, pouhopouhý popis událostí. Je to výsledek fantazie autora a jeho schopnosti skládat slůvka do jedinečných celků. Přitom často se ukáže, že v jednoduchosti je síla a ne vždy slovo navíc je přínosem…
Co podle tebe na českém knižním trhu chybí?
Co se týká knih asi nic, každý si může vybrat tu svou. Víc scházejí informace o knihách a jejich hodnocení. Jakýsi „žebříček kvality“. A tím se vlastně vracím k zmiňovaným literárním soutěžím… Vidíš, jak vše se vším souvisí. Asi
chybí informace – kvalitní, kritické (ne kritizující), odborné …
A co naopak přebývá?
Doufám, že to nebudou knížky z JaSu Smile
Ne, vážně, přijde mi nadbytečný počet tzv. biografií, které jsou výňatky z výňatků a opisy opisů… Ale na to už čtenáři přišli a nedají se tak lehce nachytat.  V tomto věřme trhu a vkusu čtenářů.
Jani, děkuji za rozhovor i za příjemné setkání, ze kterého jsme pro sebe myslím i vzájemně – vytěžily příjemné obohacení duše. Smile měla jsem i pěknou fotku z našeho posezení, ovšem nepopsanou jsem ji kamsi založila do složek a dva týdny ji marně hledám. Nenacházím… Undecided a tímto se čtenářkám omlouvám…
Renata


[sexy_author_bio]


Já děkuji, protože knižní nadšence a neustále se učící redaktory a autory ctím. Děkuji za moc příjemné chvíle, které jsi mi připravila dnes i v loňském roce. Povídání s tebou je vždy podněcující. Tím si jen utvrzuji, že naše moto …a svět má smysl… platí.

Článek pro vás napsala:

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna ubývá Co to znamená?
a nachází se ve ŠTÍRU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Soňa, jakkoli to tak nevypadá, má matku v Řecku. Ta se jmenovala Sophia a to znamenalo „moudrá”. Kdybychom chtěli hledat ještě matku matky, museli bychom do hindštiny, kde Sophiaa znamenalo „zlatá“. Ať tak či tak, Soňa je jméno s pořádnými kořeny. V ČR žije v tuto chvíli 19810 žen tohoto jména.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Jak se vám líbí web Popelkycz?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 204
  • 415
  • 17 897
  • 368 989
  • 2 399 185
  • 3 792
  • 28
  • 1 846
0 Shares
Share
Tweet